Instalace v podkroví – 2. část
Rozsáhlý článek Jaroslava Dufky pojednává o vytápění, vodovodu, kanalizaci a plynovodu v půdních vestavbách, jejichž výstavba je dnes častá. V článku jsou zmíněny také tepelné izolace a příprava teplé vody. Protože se nové půdní vestavby často budují ve stávajících budovách, upozorňuje článek také na specifika napojování těchto nových instalací na instalace stávající.
Recenzent: Jakub Vrána
Autor svým článkem podává poměrně velmi podrobný návod na realizaci podkrovních místností včetně
instalací vody, plynu a vytápění. Jako recenzent se domnívám, že si takováto akce „zaslouží“ spoluúčast
projektanta a dále odborných pracovníků, kteří mají s podobnou problematikou zkušenosti.
Je zde totiž velké nebezpečí vytvoření tepelných mostů a práce s plynovým potrubím také jistě
vyžaduje odborníka vybaveného příslušnými zkouškami.
Recenzent: Richard Valoušek
Vodovod
Dostupnost studené a teplé vody je dnes samozřejmostí – přístavby, nadstavby a rekonstrukce nevyjímaje. Při instalaci vodovodu je nutno dodržet evropské normy ČSN EN 806 [12] a ČSN EN 1717 [13] a ČSN 75 5409 [14],která evropské normy doplňuje.
Nové i rekonstruované obytné podkroví vyžaduje zavedení studené a teplé vody ke všem zařizovacím předmětům, kromě běžných záchodových mís. V současné době však mohou být moderní záchodové mísy vybaveny bidetovacím zařízením. Bidetovací sprška může být součástí záchodové mísy, záchodového sedátka, anebo může být připojena připojovací hadičkou na umyvadlovou armaturu.
Při zavádění vodovodu do podkrovních místností se nabízí 2 základní možnosti. Z nižšího podlaží se přivede samostatné potrubí studené a teplé vody nebo se přivede pouze potrubí studené vody, a voda se ohřeje na potřebnou teplotu v podkroví. V obou případech se potrubí vede v instalační šachtě, drážce ve stěně apod. a opatří se tepelnou izolací.
U potrubí, které je tvořeno krátkými úseky s množstvím kolen nebo ohybů, je kompenzace délkových změn způsobených změnami teploty obvykle automaticky zajištěna jejich trasou. V ostatních případech může být kompenzace prodlužování nebo zkracování potrubí provedena použitím kompenzátoru tvaru U, nebo kompenzační smyčky.
Vnitřní vodovod se montuje z potrubí polyetylenového síťovaného (PE-X), polypropylenového (PP), měděného (Cu), ocelového (Fe) a z měkčeného polyvinylchloridového (PVC-C). Norma připouští i jiné materiály (např. polybutylen), ale běžně se nepoužívají.
V délkové roztažnosti trubek z různých materiálů je značný rozdíl. Součinitel teplotní roztažnosti a ukazuje tab. 3.
Z hlediska roztažnosti materiálů potrubí je výhodné používat pro rozvod teplé vody měděné nebo plastové trubky se sníženou roztažností.
Pro rozvody pitné vody se stále více používají vícevrstvé trubky mající vnější a vnitřní vrstvu z PP RCT a mezi těmito vrstvami se nachází hliníková fólie, nebo vrstva PP-RCT s čedičovými nebo skelnými vlákny. Vícevrstvé trubky se dnes používají hlavně proto, že mají 3x nižší teplotní roztažnost než PPR trubky. Vícevrstvé trubky se sníženou délkovou teplotní roztažností se vyrábějí také z PE.
Vodovodní potrubí se nemá dotýkat stropních nosníků, trámů, podlahových desek ani jiných potrubí. Pokud není možné se nějakému kontaktu vyhnout, měl by se pro minimalizaci hluku mezi trubkou a stavební konstrukcí vložit vhodný izolační materiál.
Potrubí studené i teplé vody se tepelně izoluje po celé délce trasy včetně tvarovek. Vhodných materiálů pro izolaci je několik. Pro konkrétní instalaci potrubí navrhuje vhodnou (optimální) izolaci opět projektant. Potrubí studené vody se izoluje také proto, aby se nerosilo. Zaizolováním potrubí teplé vody se zabrání jejímu ochlazování. Izolovaná potrubí musí být upevněna tak, aby prostor mezi trubkou a stěnou umožnil správně provést montáž izolace.
V rámci šetření pitné vody dochází stále častěji k využívání upravené srážkové vody jako provozní vody ke splachování WC nebo i dalším účelům. Pokud se v domě zavádí samostatné potrubí pitné a srážkové vody, musí být potrubí a výtokové armatury pro přívod srážkové vody označeny pro jejich odlišení od potrubí pro přívod pitné vody. Potrubí pitné vody nesmí být s potrubím srážkové vody propojeno.
Při kombinaci potrubí ocelového pozinkovaného a měděného musí být dodrženo pravidlo směru průtoku. Voda může proudit z potrubí ocelového do měděného, nikoliv opačně. Při proudění vody z měděného potrubí do ocelového může vzniknout galvanický článek, který je původcem koroze potrubí a jeho následného poškození.
Spoje měděného potrubí se provádějí tvrdým nebo měkkým pájením s použitím tvarovek podle ČSN EN 1254-1 [15], ČSN EN 1254-4 [16] nebo ČSN EN 1254-5 [17]. Spoje měděného potrubí prováděné tvarovkami lisováním, jsou vhodné pro trubky všech tvrdostí, vyráběné podle ČSN EN 1057 [18]. Lisovaný spoj musí být vytvořen pomocí nástroje vyrobeného pro tento účel a vhodného pro příslušný typ tvarovek.
Plastové trubky z PPR a PP-RCT se mohou spojovat svařováním polyfuzí, nebo elektrotvarovkami. Pokud je trubní rozvod proveden z trubek PVC-C, potrubí a tvarovky se spojují lepením a spoje musí být provedeny podle pokynů výrobců. Je nutné používat pouze lepidla a čisticí prostředky podle národních předpisů a doporučené výrobci PVC-C trubek a tvarovek. Lepidla a čisticí prostředky lze aplikovat pouze v prostorách s odpovídajícím větráním. Potrubí z PE-X se spojuje mechanickými spoji.
Upevnění potrubí musí být trvalé. Armatury s ručním ovládáním je třeba pevně ukotvit tak, aby síly přenášené na potrubí byly co nejmenší. Jestliže je nutné vést potrubí pro studenou a teplou vodou nad sebou, musí být potrubí teplé vody umístěno nad potrubím studené vody.
Pokud mají být v podkroví používány maximálně dva zařizovací předměty, je na zvážení, zda se vyplatí vést potrubí se studenou i teplou vodou z nižšího podlaží. Teplá voda delší dobu neodebíraná se v potrubí ochladí. V dlouhém stoupacím a následně podlažním rozvodném potrubí se ochladí větší množství teplé vody, které se pak musí odpustit. Možná je instalace cirkulačního potrubí teplé vody, tím se ale mohou zvýšit náklady na montáž. Výhodnější může být přivedení studené vody a její ohřátí malým ohřívačem umístěným v blízkosti zařizovacího předmětu. To však záleží na podmínkách konkrétní stavby.
Ohřívačů vody o menším výkonu, určených pro umývadlo nebo dřez se vyrábí více druhů. Jejich umístění je možné nad nebo pod zařizovacím předmětem. Rozdělují se na ohřívače zásobníkové a průtokové. Zapojují se na elektrické napětí 230 V. Jejich příkon se pohybuje přibližně v rozmezí 2 až 5 kW u zásobníkových ohřívačů a 4 až 8 kW u průtokových ohřívačů. Tento příkon plně postačuje pro ohřev vody k jednomu nebo dvěma zařizovacím předmětům. Zásobníkové ohřívače o příkonu 2 kW mohou sloužit i k ohřevu vody pro více zařizovacích předmětů.
Pro umyvadlo nebo dřez dostačuje objem zásobníkového ohřívače 5 až 20 l. Má-li být zásobována vana, musí být objem zásobníkového ohřívače nejméně 80 l (objem pro jednu vanovou koupel). Zásobníkové ohřívače ohřívají vodu delší dobu a mohou mít proto nižší elektrický příkon. Průtokové ohřívače mají vyšší příkon, protože ohřívají okamžitě vodu z 20 °C na požadovanou teplotu. Teplota teplé vody by neměla být vyšší než 55 °C. Při vyšších teplotách hrozí opaření vodou. K ohřívačům vody se přivádí voda v plastovém nebo měděném potrubí. Rozvod teplé vody k odběrným místům může být potrubím ze stejných materiálů, jako je přívod studené vody k ohřívači vody, pokud jsou tyto materiály vhodné pro teplou vodu.
Instalace z ocelových pozinkovaných trubek se provádějí již velmi málo. Čím je voda teplejší, tím více potrubí koroduje a na stěnách potrubí se usazuje více hořečnatých a vápenatých solí (inkrustů). Usazeniny a produkty koroze způsobují zarůstání (inkrustaci) potrubí – zmenšování jeho vnitřního průměru. K zarůstání potrubí nedochází u trubek vyrobených z plastů nebo z mědi. Možné je také použití potrubí z korozivzdorné oceli, jeho cena je však poměrně vysoká.
Pro přivedení vody ke všem zařizovacím předmětům v podkroví rodinného domu většinou stačí potrubí o jmenovité světlosti DN 20. Tento průměr se zmenšuje u odboček k jednotlivým zařizovacím předmětům. Potrubí musí být dobře uchyceno, aby se při průtoku vody nechvělo a nezpůsobovalo hluk. K uchycení potrubí jsou vhodné kovové objímky s gumovou vložkou, nebo plastové úchytky se západkovým uzávěrem.
V případě, že jde o rozlehlé podkroví s více zařizovacími předměty, přivede se studená i teplá voda z nižšího, nebo nejnižšího podlaží potrubím větší dimenze nebo se v podkroví osadí ohřívač vody dostatečného objemu, aby stačil na ohřátí potřebného množství vody.
Pokud se k ohřevu vody používá plynový ohřívač, pak je nutno přivést plyn k ohřívači potrubím a ohřívač napojit na odvod spalin. Přednostně se mají používat plynové ohřívače s přívodem spalovacího vzduchu z venkovního prostoru. Další možností je instalace elektrického ohřívače vody. Výhodou elektrického ohřívače je možnost umístění ve skříňce v kuchyni nebo jinde. U plynových ohřívačů umístěných ve skříni, a vyžadujících přívod spalovacího vzduchu z prostoru jejich umístění, musí být do skříně přiveden vzduch z venkovního prostoru.
Hotový vnitřní vodovod v podkroví se před uvedením do provozu musí vyzkoušet podle ČSN 75 5409 a ČSN EN 806-4. Zkoušku vnitřního vodovodu provádí kvalifikovaná osoba, jejíž kvalifikaci mohou ověřovat např. živnostenská společenstva. Zkoušení vnitřního vodovodu se provádí ve třech krocích: prohlídka potrubí, tlaková zkouška potrubí a konečná tlaková zkouška.
Tlaková zkouška potrubí vzduchem nebo inertním plynem se provádí zkušebním přetlakem předepsaným ČSN 75 5409. Norma ČSN EN 806-4 uvádí 3 zkušební postupy provádění tlakové zkoušky potrubí vodou.
Konečná tlaková zkouška se provádí po montáži všech zařizovacích předmětů, výtokových armatur apod. vodou. Před zahájením zkoušky musí být potrubí vodou řádně propláchnuto a vodovod ponechán pod provozním přetlakem vody nejméně 24 hodin (nejvíce 7 dnů). Konečná tlaková zkouška se provádí provozním přetlakem dosaženým v okamžiku zahájení zkoušky. Při zahájení zkoušky se uzavře uzávěr na začátku zkoušeného vodovodu (např. hlavní uzávěr objektu) a odečte se hodnota zkušebního přetlaku. Zkušební přetlak nesmí po dobu jedné hodiny od zahájení zkoušky klesnout o více než 20 kPa. Při větším poklesu je tlaková zkouška nevyhovující.
Literatura
[12] ČSN EN 806-1 až 5. Vnitřní vodovod pro rozvod vody určené k lidské spotřebě. 2002-7 až
2012-7.
[13] ČSN EN 1717. Ochrana proti znečištění pitné vody ve vnitřních vodovodech a všeobecné požadavky
na zařízení na ochranu proti znečištění zpětným průtokem. 2002-4.
[14] ČSN 75 5409. Vnitřní vodovody. 2013-2.
[15] ČSN EN 1254-1. Měď a slitiny mědi – Tvarovky – Část 1: Tvarovky s konci pro tvrdé nebo
měkké připájení k měděným trubkám. 2000-1.
[16] ČSN EN 1254-4. Měď a slitiny mědi – Tvarovky – Část 4: Tvarovky kombinující jiné konce pro
spojení s konci pro spoje připájením nebo sevřením. 2000-1.
[17] ČSN EN 1254-5. Měď a slitiny mědi – Tvarovky – Část 5: Tvarovky s krátkými konci pro
tvrdé připájení k měděným trubkám. 2000-2.
[18] ČSN EN 1057+A1. Měď a slitiny mědi – Trubky bezešvé kruhové z mědi pro vodu a plyn
pro sanitární instalace a vytápěcí zařízení. 2010-9.
[19] Zdroje obrázků: archiv autora, Aquatopshop, Cobra Gas, eMAG, REMS
Attic Installations
Jaroslav Dufka's extensive article deals with heating, water supply, sewage and gas pipelines in loft conversions, which construction is very common today. The article also mentions thermal insulation and hot water preparation. As new loft con450versions are often built in existing buildings, the article also points out the specifics of connecting these new installations to existing ones.
The reviewer also draws attention to the fact that such modifications "deserve" the participation of designer and other professional workers who have experience with similar issues.
There is a great danger of thermal bridges being created, also working with gas pipes requires a specialist equipped with exams of professional qualification.
Keywords: Thermal insulation, heating, electrochemical corrosion, condensation, water installations inside buildings, drainage systems inside buildings, indoor gas installations, hot water preparation
Dokončení příště
- Certifikace budov - 2. část
- Certifikace budov – 1. část
- Jak na tepelné izolace obvodových stěn budov? – 2. část
- Jak na tepelné izolace obvodových stěn budov? – 1. část
- Dřevostavby a jejich vytápění – 3. část