Autor ve svém příspěvku poukazuje na neblahé účinky pobytu v nevytopených a průvanům vystavených prostorech chrámových. Citujeme: „Na základě dlouholeté prakse a pozorování četných zařízení doma i v cizině podává zde výklad o vzniku studených proudů vzduchových, o významu pásma neutrálního, jakož i o prostředcích, jimiž bylo možno těmto závadám účinně čeliti.“
V detailech popisuje nutné vstupní podmínky dosažení odpovídající teplotní úrovně interiérů různých typů církevních objektů, přičemž vychází z dřívějších prací prof. Rietschela a H. Fischera. Uvádí zdařilé příklady umístění otopných těles jak v menších kostelích, tak v chrámech (Basilej, Tuttlingen). V případě evangelického kostela v Tuttlingenu popisuje podrobně jak zdroj tepla, tak i otopnou soustavu.
Celé pojednání lze dnes číst jako příspěvek k tehdy potřebné, avšak jen zvolna se prosazující snaze o ozdravení poměrů v kostelích a o jejich uvedení v soulad s požadavky doby, aniž by byla dotčena jejich důstojnost a vlastní účel.
V závěru vyslovuje rytíř Purkyně politování, že v zemích Koruny české v roce 1906 sice nechybí zdatní projektanti a zkušené firmy schopné zajistit co nejoptimálnější pohodu prostředí v prostorách církevních objektů, jejich realizace však vázne na nezájmu jednotlivých církevních institucí.
Příspěvek byl publikován v časopise Technický obzor, jehož vydavatelem byl Spolek architektů a inženýrů v království Českém.