Instalace v podkroví – 3. část

Rozsáhlý článek Jaroslava Dufky pojednává o vytápění, vodovodu, kanalizaci a plynovodu v půdních vestavbách, jejichž výstavba je dnes častá. V článku jsou zmíněny také tepelné izolace a příprava teplé vody. Protože se nové půdní vestavby často budují ve stávajících budovách, upozorňuje článek také na specifika napojování těchto nových instalací na instalace stávající.

Recenzent: Jakub Vrána

Autor svým článkem podává poměrně velmi podrobný návod na realizaci podkrovních místností včetně instalací vody, plynu a vytápění. Jako recenzent se domnívám, že si takováto akce „zaslouží“ spoluúčast projektanta a dále odborných pracovníků, kteří mají s podobnou problematikou zkušenosti.
Je zde totiž velké nebezpečí vytvoření tepelných mostů a práce s plynovým potrubím také jistě vyžaduje odborníka vybaveného příslušnými zkouškami.

Recenzent: Richard Valoušek

Kanalizace

Ve všech budovách, kde je přivedeno vodovodní potrubí, musí být nainstalováno i kanalizační potrubí. Instalace kanalizace musí proběhnout v souladu s evropskou normou ČSN EN 12056-1 až 5 [20] a normou ČSN 75 6760 [21], která evropskou normu doplňuje.

Většina firem, které instalují vodovod, také v dané nemovitosti provádí montáž kanalizace. Toto potrubí se vede podle prostorových a dalších možností (např. v závislosti na zařizovacích předmětech apod.) a může být vedeno samostatně nebo souběžně s vodovodním potrubím. O tom, jaká trasa potrubí se zvolí, rozhoduje často možnost vytvoření otvoru ve stropě pro napojení na potrubí v nižším podlaží. Konkrétní trasa vedení potrubí je dána projektem. Připojení podkroví na kanalizaci lze zpravidla řešit napojením připojovacích potrubí od zařizovacích předmětů na větrací potrubí, jimiž jsou stávající splašková odpadní potrubí prodloužena nad střechu, čímž dojde k prodloužení těchto odpadních potrubí do podkroví. Pokud není stav větracího potrubí vyhovující, je třeba ho vyměnit. Jestliže není možné odvodnit zařizovací předměty v podkroví do stávajícího splaškového odpadního potrubí, je nutné zřídit nové samostatné splaškové odpadní potrubí.

V místech, kde by se mohla narušit nosná stavební konstrukce, se potrubí nevede. Možností jak vést potrubí je však téměř vždy několik. Zařizovací předměty se umísťují při stěně. Nezmenšuje se tak užitný prostor místnosti.

I v podkroví se musí všechny zařizovací předměty připojit na kanalizační potrubí přes zápachovou uzávěrku (sifon). Výška vodního uzávěru zápachové uzávěrky nesmí být menší než 50 mm. Zařizovací předměty, vpusti a ostatní zařízení uvnitř budovy, které jsou připojeny na vnitřní kanalizaci, musí být proti vnikání kanalizačních plynů do budovy vybaveny vodními nebo membránovými zápachovými uzávěrkami. Membránové zápachové uzávěrky smějí být uvnitř budovy použity jen u zařizovacích předmětů, u kterých to vyžaduje jejich správná funkce, např. u pisoárových mís bez splachování. Pokud je nutné osazení vodní zápachové uzávěrky v místech, kde není zaručeno pravidelné doplňování vody, musí být vodní zápachová uzávěrka opatřena ještě přídavnou zápachovou uzávěrkou mechanickou.

Vpusti se musí osazovat všude, kde je mokré čištění podlahy nebo osazeny nádrže (ohřívač vody, expanzní nádoba), tedy samozřejmě i v dotčených podkrovních místnostech.

Potrubí pro připojení zařizovacích předmětů se vyrábí v různých dimenzích. Použitý průměr potrubí musí odpovídat příslušnému zařizovacímu předmětu. V tab. 4 jsou uvedeny nejmenší jmenovité světlosti připojovacích potrubí od různých zařizovacích předmětů. Jmenovitá světlost (DN) kanalizačních potrubí nesmí být ve směru toku zmenšována.

Napojovací trubka zápachové uzávěrky zařizovacího předmětu může mít menší jmenovitou světlost než připojovací potrubí podle tab. 4 (např. DN 32 od umyvadlové zápachové uzávěrky) pokud:

• a) je dodávána společně se zápachovou uzávěrkou nebo má jmenovitou světlost stejnou jako odtok ze zápachové uzávěrky;
• b) její sklon není větší než 4 %;
• c) její délka není větší než 0,5 m.

Zařizovací předměty se na splašková odpadní potrubí napojují pomocí připojovacích potrubí. Každé splaškové odpadní potrubí musí být odvětráno do venkovního prostoru. Potrubí navazující na splaškové odpadní potrubí a pokračující nad střechu se nazývá potrubím větracím. Větrací potrubí má být přímé a svislé; ukončuje se 50 cm nad střechou. Často je na střechách vidět, že se požadavek 50 cm, daný normou ČSN 75 6760 i vyhláškou č. 268/2009 Sb. [22], nedodržuje – viz obr. 16.

Vyústění větracího potrubí nad střechou musí být v předepsaných vzdálenostech od oken nebo komínu, což se bohužel také občas nedodržuje.

Ukončovat větrací potrubí větrací hlavicí se nedoporučuje. Pokud se větrací hlavice použije, musí být volná průřezová plocha jejich větracích otvorů nejméně 1,5násobkem průřezové plochy větracího potrubí. Podle ČSN 75 6760 musí mít větrací potrubí nejméně jmenovitou světlost DN 70, pokud je domovní kanalizace napojena na domovní čistírnu odpadních vod nebo žumpu, nejméně DN 100. Jmenovitá světlost větracího potrubí se provádí stejná jako u odpadního potrubí, na které navazuje.

Dříve se kanalizační odpadní potrubí prováděla z šedé litiny. Stará potrubí z tohoto materiálu se dnes již vyměňují za nová. Nejčastěji používanými materiály jsou dnes plasty PE (polyetylen) a PP (polypropylen). Některé firmy vyrábějí trubky a tvarovky speciálně upravené pro snížení hlučnosti. Při proudění vody vzniká hlavně v ohybech hluk, který se může přenášet do budovy.

V novostavbách se dnes uplatňují zejména speciálně konstruované a proti hluku vyztužené tvarovky, které značně snižují vznik a šíření hluku. Tvarovky mají zesílené stěny, např. odbočka o vnějším průměru 110 mm má tloušťku stěny 6 mm. Tyto tvarovky jsou označeny zkratkou db nebo nápisem silent, raupiano apod. Snížením hluku způsobeného prouděním vody v potrubí se zvyšuje komfort bydlení. Je třeba samozřejmě počítat s tím, že tyto kvalitní hluk tlumicí tvarovky jsou dražší než běžné plastové.

Potrubí vnitřní kanalizace a připojení zařizovacích předmětů se provádí pevnými trubkami. Připojení zařizovacích předmětů na kanalizační potrubí je možné také flexibilními trubkami. Toto připojení se však nedoporučuje. Někdy je takové připojení i diskutabilní náhradou typové zápachové uzávěrky.

Připojovací potrubí vedoucí od zařizovacích předmětů k splaškovému odpadnímu potrubí má být vedeno ve sklonu nejméně 3 %. Potrubí, které není vedeno v potřebném sklonu, nezajišťuje plynulý odtok odpadních vod a může se postupně ucpat. Pro napojení připojovacího na odpadní potrubí se používají odbočky s úhlem 45 až 88,5° (obr. 20). Připojovací potrubí napojená na splašková odpadní potrubí odbočkou s úhlem větším než 75° musí mít mezi dnem připojovacího potrubí v místě připojení na splaškové odpadní potrubí a hladinou vody v napojené zápachové uzávěrce svislou vzdálenost větší nebo rovnou vnitřnímu průměru připojovacího potrubí (tzv. převýšení).

Po dokončení kanalizace se před jejím uvedením do provozu provádějí zkoušky podle ČSN 75 6760.

Zkoušení vnitřní kanalizace se skládá:

• z technické prohlídky;
• ze zkoušky vodotěsnosti svodného potrubí;
• ze zkoušky plynotěsnosti nebo nové zkoušky vodotěsnosti odpadního připojovacího a větracího potrubí, pokud je vyžadována;
• z nové tlakové zkoušky výtlačných potrubí čerpacích stanic vodou, vzduchem nebo inertním plynem.

Technická prohlídka se provádí vždy jak u nového potrubí, tak i u potrubí rekonstruovaného. Zkouška vodotěsnosti svodného potrubí se provádí u nově zřizované vnitřní kanalizace. U rekonstruované vnitřní kanalizace se zkouška vodotěsnosti svodného potrubí provádí podle smluvních dohod tam, kde je to technicky možné. Zkouška plynotěsnosti se provádí tlakem vzduchu 400 Pa, trvá 30 minut a je úspěšná, pokud tlak neklesne o 50 Pa nebo více. Výtlačné potrubí čerpacích stanic odpadních vod se v podkroví nevyskytuje.

Cech instalatérů ČR vydal pro zkoušení vnitřní kanalizace podrobný technický předpis W 670-1 [23].

O zkouškách vodovodního i kanalizačního potrubí se sepíše protokol, jehož vzor je uveden v normě i v technickém předpisu.

Plynovod

Přísné předpisy týkající se plynovodů přesně určují, kdo může vypracovat projekt plynovodu a kdo jej může instalovat. Podle ČSN EN 1775 [24] mohou plynovody navrhovat pouze osoby odborně způsobilé (v ČR osoby s autorizací ČKAIT). Projektant plynovodu musí předat podklady pro provedení a umístění plynovodu zhotoviteli a provozovateli plynovodu. Instalace nových spotřebičů vyžaduje souhlasné stanovisko provozovatele distribuční soustavy. Plynovod musí být navržen tak, aby bylo možné provést zkoušky a jeho odvzdušnění, popř. odplynění. Plynovody se projektují, montují a chrání tak, aby účinky případného požáru na plynovod nevedly k výbuchu nebo k podstatnému zvýšení intenzity požáru.

Výuční list běžného instalatéra k montážím plynovodů neopravňuje. Montážní pracovníci domovních plynovodů musí mít odbornou způsobilost deklarovanou osvědčením vydávaným Technickou inspekcí České republiky (TIČR) podle požadavků zákona č. 338/2005 Sb. [25] o státním odborném dozoru nad bezpečností práce. Před zkouškou musí být uchazeči seznámeni s činností na domovních plynovodech, s technickými předpisy vztahujícími se k montáži a musí mít nejméně jednoroční praxi v oboru plynových zařízení, dosažené vzdělání technického zaměření a zdravotní způsobilost.

Montáže a opravy na plynových zařízeních mohou provádět odborně způsobilé fyzické a právnické osoby, které k tomu mají oprávnění [26]. Oprávněním se ve smyslu zákona č. 338/2005 Sb. rozumí doklad vydaný TIČR po ukončeném šetření podmínek pro vydání, stanovených ve vyhlášce č. 395/2003 Sb. [27]

Plynovody musí být vedeny, upevněny a případně chráněny tak, aby za normálních okolností nedošlo k jejich poškození. Materiály plynovodů musí být odolné korozi, případně musí být proti ní chrá­něny.

Plynovody se dimenzují tak, aby byl zajištěn přetlak plynu na vstupu do všech spotřebičů požadovaný pro jejich bezpečný provoz. Při pořizování plynových spotřebičů je v technickém listu každého z nich uvedena potřebná dimenze přívodního potrubí. I tak je třeba dimenzi potrubí stanovit výpočtem, protože závisí také na délce potrubí a bývá často nutná větší, než je dimenze vstupního napojení spotřebiče. Plynovod musí být veden přednostně přístupnými místy a větranými prostory, ve kterých lze provádět snadno a bezpečně jeho údržbu.

Instalace plynovodu v budovách (tedy i v podkroví) se provádí z potrubí ocelového nebo měděného. Povoleny jsou dnes i vícevrstvé trubky. Měděné trubky se rozlišují na měkké, polotvrdé a tvrdé. Pro montáž plynovodů se používají pouze měděné trubky odpovídající normě ČSN EN 1057 [28].

Ocelové trubky se spojují svařováním, měděné tvrdým pájením nebo lisováním. Spojování trubek ať už svařováním nebo pájením může provádět pouze montážní pracovník s platným svářečským průkazem.

Trubky procházející stěnami nebo stropy musí být v prostupech opatřeny chráničkami nebo ochrannými trubkami. Průchod chrániček nebo ochranných trubek zdivem musí být utěsněn. Chránička nebo ochranná trubka je o 2 stupně větší než samotné plynovodní potrubí. Prostor mezi chráničkou nebo ochrannou trubkou a plynovodem by měl být na jednom nebo na obou koncích utěsněn. Chráničky i ochranné trubky z materiálu podléhajícího korozi se proti korozi chrání.

Trubky se natírají žlutou barvou po celé délce nebo jinou barvou a dvěma žlutými pruhy po obvodě trubky. Tyto pruhy jsou od sebe vzdáleny tak, aby byly vidět vždy nejméně dvě dvojice pruhů.

Uzavírací armatury se osazují na hranici soukromého a veřejného pozemku (hlavní uzávěr plynu), před stoupacími vedeními, před a za plynoměry a před spotřebiči. Spoje závitové se mají používat pouze pro připojení plynoměru, armatur a spotřebičů. Těsnění závitových spojů musí odpovídat normě ČSN EN 751 [29].

U instalací domovních plynovodů je třeba dodržovat Technická pravidla TPG 704 01 [30]. Tato pravidla vycházející z ustanovení ČSN EN 1775 a stanovují podrobnější úpravu pro oblast navrhování, stavbu, rekonstrukci, zkoušení, uvádění do provozu, provoz, opravy a údržbu odběrných plynových zařízení včetně spotřebičů na plynná paliva v budovách.

Plynovodní potrubí se vede do podkroví nejčastěji k těmto spotřebičům: sporák, kotel, popř. ohřívač vody a lokální topidlo. Počet a výkon plynových spotřebičů závisí zejména na požadovaném komfortu a velikosti podkroví.

Před plynovým spotřebičem musí být na potrubí osazen plynový kohout. Každý spotřebič má svůj samostatný kohout, který musí být v místnosti se spotřebičem. Výjimkou jsou kuchyně v bytech, rodinných domech, nebo stavbách pro individuální rekreaci, které sousedí s přístupným prostorem, kam lze uzávěr také umístit. Spotřebiče se připojují na potrubí přímo nebo pomocí speciálních plynových připojovacích hadic. Tyto hadice se nazývají také flexibilní trubky. Jejich materiálem je nerezová ocel o tloušťce 0,22 až 0,3 mm. Název flexibilní se používá proto, že trubku je možno podle potřeby ohýbat. Při ohýbání však musí být respektován minimální poloměr ohybu daný výrobcem trubek.

Trubky se nesmějí namáhat krutem. To je třeba dodržet hlavně při utahování převlečných matic umístěných na konci trubky. Délky vyráběných plynových flexibilních trubek jsou od 65 do 750 mm. Tyto připojovací trubky jsou určeny pro provozní teplotu 20 až 120 °C a pro provozní tlak do 0,1 bar.

Plynovod musí být před uvedením do provozu přezkoušen podle Technických pravidel TPG 704 01. Uvedená TPG uvádějí několik zkoušek.

Závěr

Přestavět nevyužitý prostor v podkroví je dobrá myšlenka, zvláště když má být využit k bydlení. Svou světlou výškou však musí splňovat podmínky vyhlášky č. 268/2009 Sb. o technických požadavcích na stavby, aby se jednalo o stavbu, která může být zkolaudována a používána v souladu s platnými právními předpisy. Pokud je třeba do podkroví přivést elektřinu a všechny další instalace, je třeba splnit požadavky řady technických norem.

Všechny odborné práce by měli dělat řemeslníci s odborným zaměřením. Aby nevznikaly pozdější problémy, měl by na stavbu dohlížet technický dozor se zkušenostmi. Každá instalace před uvedením do provozu musí projít zkouškou podle platné normy nebo TPG a o zkoušce musí být sepsán protokol. Projekt každé instalace musí mít k dispozici objednatel instalace (nejčastěji vlastník objektu) i provádějící (montážní) organizace.

Literatura

[20] ČSN EN 12056-1 až 5. Vnitřní kanalizace – Gravitační systémy. 2001-6.
[21] ČSN 75 6760. Vnitřní kanalizace. 2014-1. (změna Z1, 2015-10).
[22] Vyhláška č. 268/2009 Sb. ze dne 12. srpna 2009 o technických požadavcích na stavby. 26. 8. 2009, částka 81, s. 3702. Dostupné z: <http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/ ViewFile.aspx?type=c&id=5535>.
[23] ŽABIČKA, Zdeněk. Technický předpis W 670-1/Z1. Zkoušky těsnosti vnitřní kanalizace. Cech instalatérů ČR. 2012.
[24] ČSN EN 1775 ed. 2. Zásobování plynem – Plynovody v budovách – Nejvyšší provozní tlak £ 5 bar – Provozní požadavky. 2009-12.
[25] Zákon č. 338/2005 Sb. o státním odborném dozoru nad bezpečností práce. In Sbírka zákonů České republiky. 7. 9. 2005, částka 120, s. 5976. ­Dostupné z: < http://aplikace.mvcr.cz/ sbirka-zakonu/ViewFile.aspx?type= c&id=4718 >.
[26] Kolektiv autorů. Domovní plynovody – učební texty, zkušební otázky. GAS. Praha. 2001, s. 370.
[27] Vyhláška 395/2003 Sb. ze dne 9. září 2003, kterou se mění vyhláška č. 21/ 1979 Sb., kterou se určují vyhrazená plynová zařízení a stanoví některé podmínky k zajištění jejich bezpečnosti ve znění vyhlášky č. 554/1990 Sb. a nařízení vlády č. 352/2000 Sb. In Sbírka zákonů České republiky. 18. 11. 2003, částka 127, s. 6677. Dostupné z:
< http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/ViewFile.aspx?type=c&id=4211>.
[28] ČSN EN 1057+A1. Měď a slitiny mědi – Trubky bezešvé kruhové z mědi pro vodu a plyn pro sanitární instalace a vytápěcí zařízení. 2010-9.
[29] ČSN EN 751. Těsnicí materiály pro kovové závitové spoje přicházející do kontaktu s plyny první, druhé a třetí třídy a horkou vodou. 1998-1.
[30] Technická pravidla TPG 704 01 (změna 1). Odběrní plynová zařízení a spotřebiče na plynná paliva v budovách. ČPS. 2012. Dostupné z: <http://www.mru.cz/files/obsah/ 000072/TPG_70401.pdf>.
[31] Zdroje obrázků: archiv autora, ČSN EN 1057+A1, Geberit, <https://medenerozvody.cz/>, TPG 704 01

---

Attic Installations

Jaroslav Dufka’s extensive article deals with heating, water supply, sewage and gas pipelines in loft conversions, which construction is very common today. The article also mentions thermal insulation and hot water preparation. As new loft conversions are often built in existing buildings, the article also points out the specifics of connecting these new installations to existing ones.

The reviewer also draws attention to the fact that such modifications “deserve” the participation of designer and other professional workers who have experience with similar issues.

There is a great danger of thermal bridges being created, also working with gas pipes requires a specialist equipped with exams of professional qualification.

Keywords: Thermal insulation, heating, electrochemical corrosion, condensation, water installations inside buildings, drainage systems inside buildings, indoor gas installations, hot water preparation