Z judikatury pro topenářskou a instalatérskou praxi

Nedávno jsem mluvil s jedním právníkem. Sešli jsme se po letech. Kdysi to byl můj student na pražské právnické fakultě. Učil a zkoušel jsem jich stovky, takže mi samozřejmě v paměti neuvízli všichni, ale tenhle ano. Tenkrát jsem totiž řešil vytápění ve starém bytě na Žižkově, který se nám podařilo složitě vyměnit za luxusní družstevní kvartýr v Pardubicích. Můj přítel v té době působil jako úředník na byťáku v jednom pražském obvodu a zároveň dálkově navštěvoval tu každému právníku důvěrně známou „boudu“ na vltavském nábřeží. Když ke mně přišel na examen ze správního práva, přeptal jsem se, jak jsem to dělával, v jakém oboru pracuje, abych nezkoušel přírodozpytce ze správy vojenství nebo knihovníka z technické normalizace. Teď na to s láskou vzpomínal a já jsem si ho zase připomněl, když jsem si přečetl následující příběh z produkce Nejvyššího soudu.

O porušení důležité povinnosti a potřebné míře opatrnosti

Zpracováno podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2021, sp. zn. 3 Tdo 318/2021

Stal se přečin. Zemřel člověk

Stalo se – a nalézací soud to konstatoval jménem republiky – cosi tragického, nenapravitelného. Pan I. S. byl obžalován, usvědčen a odsouzen k poměrně citelnému trestu (odnětí svobody v trvání dvou let s odkladem na zkušební dobu rovněž v trvání dvou roků, náhrada nemajetkové újmy poškozenému L. R. ve výši  1 000 000 Kč a náhrada škody poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky ve výši 5257 Kč, s tím, že zbytku svých nároků se poškozený může domoci před civilním soudem), neboť spáchal přečin usmrcení z nedbalosti. Řekne-li se něco takového strohou mluvou práva, mnohdy si pod tím člověk neumí přesně představit, co to vlastně obnáší. Řekne-li se to však vypravěčsky, náhle se z mlhoviny právnických floskulí a klišé vyklube člověk.

Co vlastně pan I. S. provedl?

Původně se etabloval jako odborník v oboru, který je podle živnostenského práva charakterizován jako montáže, opravy, revize a zkoušky vyhrazených plynových zařízení, plnění tlakových nádob plyny, osvědčení k revizím a zkouškám vyhrazených plynových zařízení. K tomu všemu jej opravňoval živnostenský list a osvědčení vydané Technickou inspekcí ČR. Takto vybaven potřebnými opravňujícími dokumenty vydal se pan I. S. na profesionální dráhu.Namanulo se mu jednou sjednat se společenstvím vlastníků smlouvu o dílo, v níž byl založen závazek pana I. S. provádět revize a kontroly ležatých a svislých rozvodů plynu. Součástí těchto činností je vždy i vyzkoušení plynových spotřebičů, které jsou na tyto rozvody napojeny. Náš odborník se dále zavázal zajistit odstraňování závad po těchto revizích a kontrolách u plynových zařízení nacházejících se ve společných částech domu.

A teď ten problém: Bylo zjištěno, že pan I. S. nezjistil při kontrole a revizi plynových spotřebičů v jednom z bytů inkriminovaného domu závadu na závěsném plynovém průtokovém ohřívači vody, který byl instalován v koupelně. Vada spočívala v odpojení pojistek zpětného tahu spalin. Člověk je nádoba křehká a občas někde něco přehlédne, zapomene, zašantročí, spláchne do podvědomí a potom zcela vypustí. Možná, kdyby šlo jen o toto jediné pochybení, nemuselo všechno dopadnout tak, jak dopadlo. Pan I. S. ovšem nezjistil ani to, že v kuchyni bytu je instalovaná digestoř s odváděním znečištěného vzduchu otvorem ve fasádě ven, což byla zásadní chyba s ohledem na instalaci plynového ohřívače. Jednoho dne došlo v důsledku současného uvedení digestoře a ohřívače do provozu k vytvoření podtlaku vzduchu v bytě a k následnému proudění spalin z komína přes nefunkční pojistky zpětného tahu, nahromadění oxidu uhelnatého v koupelně a utonutí mladistvého A. ve vaně koupelny v důsledku přiotrávení oxidem uhelnatým.

A to už, jak všichni jistě nahlížíme, byl malér jako hrom, za který byl pan I. S. soudem první instance potrestán způsobem, který byl shora popsán.

Jako poněkud bizarní a nepříjemnou okolnost můžeme označit fakt, že „okres“ rozhodoval ve věci třikrát, protože krajský soud v prvních dvou případech zrušil zprošťující nalézací rozsudky a vrátil kauzu okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. I napotřetí se obviněný odvolal a krajský soud tentokrát zrušil
rozsudek soudu prvního stupně jen ve výroku o trestu a o náhradě nemajetkové újmy a rozhodl tak, že panu I. S. uložil trest odnětí svobody v délce jednoho roku s roční zkušební dobou a upřesnil povinnost k náhradě nemajetkové újmy poškozenému L. R. na 700 000 Kč.

Odsouzený se dovolává

Pan I. S. samozřejmě nelenil a proti odsuzujícímu rozsudku podal dovolání. A hned se pustil do odvolacího soudu, že je to vlastně všechno jeho vina, protože nalézací soud jej opakovaně odpovědnosti za uvedený trestný čin zprostil, ale krajský soud mu „fakticky uložil, aby obviněného odsoudil, čemuž soud prvního stupně oproti svému svědomí vyhověl.“Taková proklamace není sice z hlediska laického nepochopitelná, ale z pohledu právního zcela irelevantní. Pojďme se tedy raději podívat, jaké námitky odsouzený v dovolání vznesl.

První se týkala tzv. zachování totožnosti skutku. Podle pana I. S. krajský soud připustil, že došlo k porušení jiné než dříve předpokládané povinnosti. Původně totiž bylo obviněnému kladeno za vinu porušení vyhlášky, která stanovila povinnost prověřit funkci zabezpečovacích, kontrolních, měřicích a ovládacích
zařízení, v tomto konkrétním případě funkčnost (či naopak dysfunkčnost) závěsného plynového průtokového ohřívače vody, u něhož, jak už víme, došlo k odpojení pojistek zpětného tahu. Soud ale – na rozdíl od obžaloby – shledal porušení povinnosti v tom, že pan I. S. nezjistil odpojení pojistek v rozporu s požadavkem
obsaženým ve směrnici Stavebního bytového družstva Š., které nebylo objednavatelem (tím bylo Společenství pro dům XY).

Za podstatnou však dovolání označilo skutečnost, že odpojení pojistek nemělo vliv na vznik oxidu uhelnatého. Podle znalců Ing. M., CSc., a Ing. B., CSc., obviněný žádnou zákonnou či podzákonnou normu neporušil: „pojistky zpětného tahu nemohly vzniku oxidu uhelnatého zabránit a povinností obviněného jakožto plynaře nebylo provádět servis ani kontrolovat digestoř, která není plynovým zařízením.“Navíc nebylo vůbec zjištěno, kdy byla pojistka odstraněna.

Další závažnou výhradou pana I. S. bylo, že druh digestoře nelze identifikovat pouhým pohledem. Nesouhlas vyvolal i závěr odvolacího soudu, že„pokud měl povinnost kontrolovat plynová zařízení, tedy i plynový sporák, pak měl samozřejmě zkontrolovat i zabudovanou digestoř, a to formou simulací kontroly tahu.“Pro takový závěr nenašel obviněný oporu v žádném právním předpisu, smlouvě či směrnici a navíc kontrolu tahu nebyl povinen provádět. Od SBD dostal pouze informaci, že v každém bytě domu je recyklační digestoř, ale že jde o jiný typ digestoře než povolený, nevěděl ani on, ani nikdo jiný.

Kritický rozpor spatřoval pan I. S. také v posouzení dalšího znaleckého posudku. Znalec Ing. T., Ph.D., totiž konstatoval, že„zásadní příčinou vývinu oxidu uhelnatého byl nedostatečný přívod vzduchu do prostoru koupelny ve spojení s instalací nepřípustné digestoře. Povinnost prověřovat dostatečný přívod vzduchu do prostoru bytu však nepatří do povinností plynaře. Když obviněný zjistil, že v bytě jsou nově instalovaná plastová okna, upozornil uživatele bytu, aby si nechal zkontrolovat, zda množství vzduchu do koupelny je dostatečné, a aby karma byla používána s pootevřeným oknem. Nařídil také zaslepení ventilátoru, což se stalo. Umístění digestoře v kuchyni a karmy v koupelně samo o sobě ještě nebylo příčinou vzniku oxidu uhelnatého. Tou byla digestoř sama, její druh a nedostatek vzduchu. Umístění karmy v koupelně z toho důvodu ještě nebylo důvodem ke zvýšené pozornosti.“

Z těchto – podle něj klíčových – okolností vyvozuje pan I. S., že znalci sice konstatovali určité příčiny kritického děje, ale ty se nijak nedotýkají jeho činnosti. Uvádí, že pojistky by nehodě nezabránily, a upozorňuje na to, že i znečištění výměníku karmy není věcí jeho, nýbrž uživatele přístroje. V tomto ohledu bagatelizuje informace uváděné svědkem H. a znalcem Ing. B., jimž vytýká absenci vypovídací hodnoty. Že došlo k zanesení karmy, shledal už okresní soud, ale protože pánové H. a B. výměník nedemontovali a poté došlo k odstranění ohřívače, nebylo možno stupeň zanesení dostatečně zjistit.

Státní zástupce oponuje

K dovolání se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Soudy podle něj provedly rozsáhlé dokazování a evidentně vedly trestní řízení pro totožný skutek, který je popsán v usnesení o zahájení trestního stíhání a obžalobě, resp. posléze ve výroku odsuzujícího rozsudku. Shodu spatřoval státní zástupce přinejmenším„ve shodném následku, tedy usmrcení mladistvého v důsledku pochybení obviněného s realizací revize a kontroly plynového zařízení. Závěr o porušení důležité povinnosti podle § 143 odst. 2 tr. zákoníku nelze v dané situaci považovat za rozporný s výsledky provedeného dokazování.“

Co velmi důležitého státní zástupce přičinil, byla poznámka týkající se kritéria nedbalosti ve smyslu trestního zákoníku. Předpokládá se totiž, že podstatné je zachování určité míry opatrnosti. Významná je též subjektivní dispozice pachatele předvídat možnost způsobení poruchy zájmu chráněného trestním zákonem. Tato subjektivní dispozice tu nepochybně v plném rozsahu existovala. Pan I. S. byl, jak jsme si již ukázali, osobou plně odborně způsobilou a kvalifikovanou k provádění revizí, kontrol a zkoušek plynových zařízení. Právě to umožňovalo přizvat jej regulérně k zajištění řádného technického posouzení plynového zařízení, což byl úkol, jehož se měl zhostit řádnou prohlídkou a vyzkoušením spotřebičů v bytě. Zkušený specialista, jímž pan I. S. bezesporu byl, musí v souladu s licencí, která ho opravňuje vykonávat toto povolání, unést povinnost garantovat spolehlivost obsahové náplně řemesla.

Zde narážíme na neformální institut tzv. vyšších požadavků na zachování potřebné míry opatrnosti. Ten se neuplatnil jen z hledisek kvalifikačních a zkušenostních, ale plynul rovněž ze situačních okolností v bytě uživatele L. R. (nová plastová okna, odvětrávání a umístění digestoře v kuchyni, kontrola nejen průtokového ohřívače v koupelně, ale i plynového sporáku též v kuchyni, apod.), k nimž bylo třeba přihlížet.

Vyšší požadavky na zachování potřebné míry opatrnosti navíc souvisejí s tím, že jde o důležitou povinnost, jejíž porušení má za dané situace zpravidla za následek nebezpečí pro lidský život nebo zdraví. Proto je podle státního zástupce namístě„vyzvednout především potřebu vyhodnocování typově blízkých bezpečnostních situací, jestliže je kromě plynového zařízení instalována také digestoř, byť elektrická, v kombinaci pro způsobilost vytvářet podtlak a riziko průniku spalin z plynového zařízení do prostoru bytu. Poznání o nezbytnosti přistupovat vysoce obezřetně při kontrole plynových zařízení za současné instalace dalších spotřebičů, které mohou ovlivnit jeho bezpečný a spolehlivý provoz, je široce rozšířené, a to i poučenému laikovi.“

Porušení důležité povinnosti

Skutkovou podstatu přečinu usmrcení z nedbalosti, která se stala v tomto případě předmětem právní kvalifikace, naplní ten pachatel, který jinému z nedbalosti způsobí smrt proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona.

Zde vidíme relativně abstraktní pojem „porušení důležité povinnosti“. Přiblížíme-li si, oč jde, musíme vyjít z obecně akceptované judikatury, podle které se tím rozumí„porušení takové povinnosti, které má zpravidla za následek usmrcení nebo způsobení těžké újmy na zdraví, resp. podstatně zvyšuje nebezpečí pro lidský život nebo zdraví.“

V trestní věci, kterou sledujeme, obviněný naplnil znaky skutkové podstaty uvedeného přečinu tím, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho povolání. Výše jsme si mohli povšimnout, že právě proti naplnění tohoto znaku deliktu pan I. S. nejdůrazněji protestoval (a přidal k tomu námitku, že mezi jeho jednáním a úmrtím poškozeného neexistovala příčinná souvislost). Domníval se navíc, že mu bylo v průběhu řízení postupně – a neprávem – kladeno za vinu porušení různých povinností a že se ještě ke všemu netýkaly „totožného skutku“, jenž byl původně předmětem obžaloby.

Soudci Nejvyššího soudu ovšem v této otázce nesouhlasili. Teorie i praxe podle nich„nechápou totožnost skutku jen jako naprostou shodu mezi skutkovými okolnostmi popsanými v usnesení o zahájení trestního stíhání, žalobním návrhu a výroku rozsudku soudu, ale postačí shoda mezi podstatnými skutkovými okolnostmi. Totožnost skutku pak bude zachována též za předpokladu, a) jestliže je úplná shoda alespoň jednání při rozdílném následku, b) je úplná shoda alespoň následku při rozdílném jednání, c) jednání nebo následek (nebo obojí) jsou v případech uvedených pod písm. a) a b) alespoň částečně shodné, shoda ovšem musí být v podstatných okolnostech, jimiž se rozumějí zejména skutkové okolnosti charakterizující jednání nebo následek z hlediska právní kvalifikace, která přichází v úvahu.“

A tento závěr Nejvyšší soud ještě přiblížil dalším výkladem. Konstatoval, že nalézací soud (soud první instance) v rozsudku uvedl, že obviněný jednal jako osoba oprávněná na základě živnostenského listu (k montáži, opravám, revizím a zkouškám vyhrazených plynových zařízení, plnění tlakových nádob plyny a osvědčení k revizím a zkouškám vyhrazených plynových zařízení), a v rozsahu stanoveném mu příslušnou prováděcí vyhláškou. Jak už jsme si řekli, pan I. S. se smlouvou o dílo zavázal k revizím a kontrolám ležatých i svislých rozvodů plynu v rozsahu uvedené vyhlášky a podle směrnice objednatele. Rovněž soudy nižších stupňů jasně formulovaly, že„součástí prováděných revizí nebo kontrol je vždy i vyzkoušení plynových spotřebičů, které jsou na plynový rozvod připojeny, jakož i zajištění odstraňování závad po revizích a kontrolách uvedených plynových zařízení nacházejících se ve společných částech domů.“

V tom byla ovšem právě základní slabina postupu pana I. S., který nezjistil při prováděných kontrolách a revizích plynových spotřebičů v dotyčném bytě závadu na závěsném plynovém průtokovém ohřívači vody, instalovaném v koupelně bytu. Nedospěl tím pádem ani k poznatku, že taková vada spočívá v odpojení pojistek zpětného tahu spalin. Tím jeho „nepozornost“ neskončila.

Nezjistil totiž ani to, že v kuchyni bytu je instalovaná digestoř s odváděním znečištěného vzduchu otvorem ve fasádě ven.

Proto nebylo v rámci kontrol a revizí také odhaleno, že použitý typ digestoře s odvodem vzduchu ven nesměl být v uvedeném prostoru instalován s ohledem na instalaci plynového ohřívače. Tímto způsobem se také odehrála jedna z kritických částí deliktního děje: jakmile byla digestoř uvedena do provozu zároveň s ohřívačem, nastal v bytě podtlak vzduchu, spaliny začaly proudit z komína, aniž by jim v tom bránily (nefunkční) pojistky zpětného tahu. V koupelně se nahromadil oxid uhelnatý a tragédie byla dokonána: poškozený mladistvý A. se ve vaně přiotrávil unikajícím plynem a utopil se.
Porušení důležité povinnosti spočívalo i v tom, že nebyl zajištěn dostatečný přívod vzduchu do bytu, kde je instalován plynový ohřívač vody.

Tento požadavek je přitom jednou z hlavních podmínek bezpečného provozu plynového bojleru. Soudy nižších stupňů přitom nesvalovaly stoprocentní vinu na pana I. S., protože to byly i další okolnosti, které ke vzniku smrtící kombinace přispěly. Především byla digestoř namontována v rozporu s bezpečnostními
předpisy, kromě toho zřejmě (to se nezdařilo přesně zjistit) nebyla v provozu mikroventilace.

Soudy se ale s touto komplikací správně vyrovnaly tím, že ve svých skutkových zjištěních nehovořily jen o zákonných povinnostech obviněného vyplývajících přímo z právních předpisů, nýbrž odkázaly na širší souvislosti – na živnostenské oprávnění obviněného, na jeho osvědčení k revizím a zkouškám, na smlouvu a dílo a směrnici objednatele. A jsme zpět u pojmu „porušení důležité povinnosti“. Jak konstatoval odvolací soud, „obviněný při kontrolách a revizích v bytě nedodržel veškerá ujednání, ke kterým se zavázal smlouvou o dílo, neboť neučinil úkony vyjmenované v přílohách ke zmiňované smlouvě, přičemž všechny tyto povinnosti, ke kterým se obviněný zavázal a neprováděl je, byly důležité.

Zároveň jsme se tím ale přece jen tak úplně problému „porušení důležité povinnosti“ nezhostili. Nejvyšší soud totiž připustil, že prokázání a odpovídající vyjádření objektivní stránky trestného činu z tohoto hlediska může být vnímáno s ohledem na zjišťované okolnosti do určité míry jako problematické.„Zpravidla totiž bývá odpovědnost za usmrcení z nedbalosti ve smyslu § 143 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku shledávána ve znaku porušení důležité povinnosti uložené podle zákona (a jeho konkrétního ustanovení), což je typické zejména pro trestnou činnost v oblasti dopravy na pozemních komunikacích. V této trestní věci však obviněný skutkovou podstatu uvedeného přečinu naplnil tím, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho povolání. V této situaci půjde zpravidla o porušení takových povinností, které byly pachateli stanoveny pracovními postupy, pracovními řády, interními instrukcemi upravujícími podmínky při práci, úkoly, jež mají pracovníci plnit apod.“Proto se také u tohoto pojmu tolik zdržujeme. A znovu zdůrazněme:
Znak porušení důležité povinnosti vyplývající z povolání lze vyložit a odůvodnit ohledy na profesní a smluvní požadavky kladené na obviněného jako odborníka v dané profesi. S touto argumentací se lze ztotožnit, protože se zde jedná o důležitou povinnost, jejíž porušení má za dané situace zpravidla za následek nebezpečí pro lidský život nebo zdraví. Pan I. S. měl nepochybně profesionální povinnost (s ohledem na jeho postavení a rozsah jeho povinností), pravidelně vyhodnocovat celkovou bezpečnostní situaci v bytě, tedy, jak konstatuje Nejvyšší soud ve shodě se soudy nižších stupňů,„včetně situace, kdy je kromě plynového zařízení současně instalována také digestoř, byť elektrická, která je v kombinaci s dalšími okolnostmi způsobilá vytvářet podtlak v uzavřeném prostoru, v důsledku čehož nastává vysoce reálné riziko průniku spalin z plynového zařízení do prostoru bytu, jak se stalo v této trestní věci. Vědomí o nezbytnosti přistupovat vysoce obezřetně při kontrole plynových zařízení za současné instalace dalších spotřebičů, které mohou ovlivnit jeho bezpečný a spolehlivý provoz, je široce rozšířené, a to i poučenému laikovi.“

Tuto tezi Nejvyšší soud převzal ze závěrů nalézacího a odvolacího soudu, už jsme o ní hovořili, ale je tak výsostně důležitá, že je třeba ji zopakovat a hlavně jí dobře porozumět, protože v ní je jeden z nejdůležitějších klíčů k pochopení právního hodnocení celé situace.

Nevědomá nedbalost

Ta plně odpovídá zavinění v podobě nevědomé nedbalosti. Opět jde o důležitý právní pojem, který musí být dobře chápán. Nevědomá nedbalost je naplněna, pokud pachatel nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení (zájmu chráněného trestním zákonem) způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům vědět měl a mohl.

A ještě jeden významný termín, který si musíme osvojit. Jde o potřebnou míru opatrnosti. Ta je totiž kritériem nedbalosti (a to dokonce v obou jejích základních formách, vědomé i nevědomé).„Míra opatrnosti je dána spojením objektivního a subjektivního hlediska při předvídání způsobení poruchy nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, neboť jedině spojení obou těchto hledisek při posuzování trestní odpovědnosti za trestný čin z nedbalosti odpovídá zásadě odpovědnosti za zavinění v trestním právu.“

Nejvyšší soud využil této příležitosti a vyložil problematiku míry potřebné opatrnosti velmi srozumitelně a zajímavě. Opět nelze než doporučit každému čtenáři seznámit se s touto argumentací. Na jedné straně tu je míra potřebné opatrnosti z hlediska objektivního, která předpokládá od každého zpravidla stejnou opatrnost, ale od některých profesních skupin (jsou zde příkladmo uvedeni lékaři, lékárníci, řidiči, stavební technici apod.) požaduje opatrnost vyšší. Zdůrazňuje se, že rozsah náležité opatrnosti je třeba zpravidla zkoumat na podkladě zvláštních předpisů (např. o bezpečnosti práce, o pravidlech silničního provozu apod.), kterými mohou být nejen obecně závazné normativní právní akty (zákony, nařízení vlády, vyhlášky), ale i technické normy nebo zvláštní uznávaná pravidla (např. v medicíně tzv. postup lege artis), která„vyplývají z daného stavu vývoje odborných znalostí v určitém oboru zachycených zvláště ve specializované literatuře.“

Nutno říci, že tento interpretační přístup značně rozšiřuje „hrací pole“, na němž je třeba míru potřebné opatrnosti zkoumat. Navíc tu potom je subjektivní pojetí míry potřebné opatrnosti, kterou je třeba hodnotit z hlediska individuálních schopností dotyčného subjektu.

Verdikt Nejvyššího soudu

Nejvyšší soud uzavírá, že „proto o zavinění z nevědomé i vědomé nedbalosti podle trestního zákoníku jde jen tehdy, jestliže povinnost a možnost předvídat porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem jsou dány současně. Nedostatek jedné z těchto složek znamená, že čin je nezaviněný.“To je pohled, který odpovídá komentářovým závěrům předních trestněprávních kapacit, které uvádějí třeba případ„odpovědného pracovníka, který sice vzhledem ke svým osobním znalostem a zkušenostem i okolnostem konkrétního případu mohl předvídat možnost úrazu a vzniku těžké újmy na zdraví, nezabránil tomu, ale nebyl povinen se postarat o odstranění závady na strojním zařízení, která k úrazu vedla.“

Tady samozřejmě obrana pana I. S. značně naráží. Soudy zjistily, že nepochybně měl patřičnou míru opatrnosti zachovat, neboť byl osobou odborně způsobilou pro provádění revizí a zkoušek plynových zařízení, takže byl plně povolán k zajištění řádného technického posouzení plynového zařízení prohlídkou a vyzkoušením v bytě. Svou roli sehrálo i to, že již dlouhodobě disponoval řádným živnostenským oprávněním, byl v oboru zkušeným specialistou, a proto na něj je třeba klást vyšší požadavky, což bylo ještě umocněno situací na místě činu.

Jeho povinností tedy bylo„provést nejen kontrolu průtokového ohřívače v koupelně, ale současně také kontrolu plynového sporáku v kuchyni, a to i s ohledem na to, že jeho užití je zpravidla spojeno s využitím digestoře, která se také na místě činu nacházela. Nelze přitom přehlédnout, že všechny tyto okolnosti nebyly pro obviněného ničím novým, neboť obviněný v předmětném bytě prováděl nebo měl provádět revize a kontroly již v poměrně dlouhém období před tím, než se dopustil posuzovaného protiprávního jednání,“říká Nejvyšší soud.

A protože oba nižší soudy zjistily v řádném důkazním řízení všechny rozhodné skutečnosti a také způsob porušení důležité povinnosti obviněným a zároveň srozumitelně odůvodnily příčinnou souvislost mezi tímto jednáním pana I. S. a vznikem smrtelného následku, nemohly být námitky obsažené v dovolání považovány za opodstatněné, přestože vznik tragického následku způsobilo současně více příčin (tedy nikoliv pouze jednání obviněného). Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že dovolání pana I. S. je nutno odmítnout.