Potíže s fotovoltaikou

Fotovoltaika byla na stránkách tohoto časopisu v posledních měsících a letech jedním z hitů – a naší právní rubrice se tento jev pochopitelně rovněž nevyhnul. V minulých číslech jsme si od této problematiky trochu odpočali, ale už je na čase se k ní zase vrátit. Vybral jsem tentokrát dvě rozhodnutí Nejvyššího soudu. Na první pohled je spojuje málo: První je z oblasti civilní, druhé trestní. V prvním jde – zjednodušeně řečeno – spíše o šlendrián, v druhém o činnost, kterou justice kvalifikovala jako závažný trestný čin. Spojitost tu ovšem je. Právo vytváří rámec chování subjektů společenských vztahů. Je nezbytným semaforem, který nás vede a umožňuje překonávat potenciální úskalí skrytá ve střetech zájmů různých osob. Posuďte sami.

Příběh první
Když se dílo nezdařilo

Zpracováno podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1475/2023

Žalobce pan R. S. se žalobou po společnosti S. domáhal vrácení záloh ceny díla ve výši 228 000 Kč s příslušenstvím (úroky z prodlení). Společnost se k ničemu takovému neměla a uplatnila proti panu R. S. vzájemnou žalobu, jíž žádala doplatek ceny díla (151 845 Kč) a smluvní pokutu za prodlení s úhradou doplatku (100 217,70 Kč) s příslušenstvím (úroky z prodlení).

Okresní soud žalobu zamítl a vyhověl vzájemné žalobě. Odvolací soud dospěl k přesně opačnému závěru. Argumentoval tím, že právní vztah založený smlouvou o dílo je spotřebitelským vztahem, a proto je třeba právní jednání vyložit způsobem pro žalobce (spotřebitele) nejpříznivějším. Nejasnosti smlouvy musí jít k tíži žalované společnosti, podnikatelky, která se prezentovala jako odbornice v oblasti instalace a zprovozňování fotovoltaických elektráren.

Vady, vady, vady

Zařízení fotovoltaické elektrárny, dodané a instalované žalovanou, vykazovalo vady a nebylo plně funkč-ní. Pan R. S. se podle odvolacího soudu zachoval správně, když odstoupil od smlouvy oprávněně patnáct dnů od výměny vadných baterií, která však nefunkčnost zařízení neodstranila. Platí přitom jednoduchá zásada: jestliže byla smlouva zrušena, jsou strany povinny vrátit si vše, co si na jejím základě poskytly. To v praxi znamená, že žalovaná společnost musí vrátit žalobci zaplacené zálohy a žalobce jí naopak vrátí všechny části fotovoltaické elektrárny, která se nestala součástí jeho domu. K pohledávce na náhradu za ztrátu hodnoty zhotoveného díla odvolací soud nepřihlédl, neboť žalobce nezpůsobil nemožnost vrácení zhotovené věci v nezměněném stavu; její případné znehodnocení či opotřebení jde na vrub žalované, která zařízení fotovoltaické elektrárny bez zbytečné prodlevy nedemontovala a nepřevzala.

Odstupuji od smlouvy

Odvolací soud si dal s vyřešením případu práci. Především doplnil dokazování posudkem znalce Ing. M. H. a jeho výslechem a zjistil, že žalovaná se smluvně zavázala v době od 15. 11. 2016 do 15. 2. 2017 dodat a zhotovit plně funkční fotovoltaickou elektrárnu včetně montáže na rodinný dům pana R. S. a uvést solární systém do provozu. Podle ujednání byl pan R. S. oprávněn odstoupit od smlouvy, ocitne-li se objednatel v prodlení se zhotovením díla po dobu delší než jeden měsíc, nebo vykazuje-li dílo vady či nedodělky bránící řádnému užívání díla v souladu s předmětem smlouvy a nedojde-li k odstranění těchto vad či nedodělků zhotovitelem ve lhůtě jednoho měsíce ode dne, kdy uplynula lhůta k provedení díla. Objednatel poctivě zaplatil zálohy (celkem 228 tis. Kč) a práce se rozjely. Dílo bylo provedeno s přibližně šestitýdenním zpožděním a ještě k tomu s vadami, které pan R. S. uplatnil a žádal jejich odstranění. Po dalších dvou měsících společnost S. vyměnila vadné baterie, jenže ukázalo se, že to není nic platné.

To už se pan R. S. skutečně rozezlil a odstoupil od smlouvy. Nenecháte si přece namontovat na dům fůru panelů, aby se jen tak blýskaly ve slunci (když náhodou svítí). Zkrátka – povinnost dodat a zhotovit plně funkční fotovoltaickou elektrárnu včetně montáže na dům a uvedení do provozu žalovaná nesplnila, smlouva tedy nebude, řekl si pan R. S. a takhle nějak to popsal v odvolání.

Znalec úřaduje

Odvolací soud se ovšem s jeho stanoviskem nespokojil, tak to před soudem nechodí. Co řekne znalec? Ten byl poměrně kategorický. Z jeho posudku a výslechu odvolací soud zjistil, že „žalovanou zhotovená fotovoltaická elektrárna byla připojena bez provedení výchozí revize na síť distributora v rozporu s energetickým zákonem.“ Z posudku vyplynula celá řada výhrad:

• elektrárna vyžaduje osazení 4Q elektroměru s ovladačem HDO pro Eon dispečerské ovládání;
• konstrukce, provedení a rozměry stávajícího elektroměrového rozvaděče neumožňují jeho umístění vně objektu (na veřejném místě);
• na zařízení není provedeno ochranné pospojování neživých částí konstrukcí fotovoltaických panelů a jeho uzemnění mimo hromosvod;
• rozvaděč DC je v rozporu s ČSN EN 62 305 osazen v zóně LPZ1, tj. uvnitř domu, namísto zóny LPZ0;
• elektrárna je ohrožena technickým stavem hromosvodu, není chráněna před účinky blesku;
• obě skupiny panelů jsou v rozvaděči DC chybně spojeny paralelně, takže elektrárna dává nižší než deklarovaný výkon;
• hrozí nebezpečí požáru, poškození domu i smrtelného úrazu.

Z toho plyne jednoduchý závěr, že „fotovoltaickou elektrárnu ne­lze provozovat jako plně funkční, tedy schopnou bezpečného provozu v souladu s platnými předpisy a pro­dukující očekávané množství elek­trické energie.“

Podáme si dovolání

Žalovaná společnost se bránila dovoláním, jednotlivé výše uvedené závěry rozporovala a tvrdila, že žalobce uplatnil možnost odstoupení od smlouvy pozdě.

Jenže … Pro ty, kdo sledují tuto rubriku, už dávno není tajemstvím, že námitky týkající se nikoliv právního posouzení věci, nýbrž správnosti skutkových zjištění, nemají v dovolacím řízení šanci. Odvolací soud dospěl k celkem nepřekvapivému závěru, že elektrárna nefunguje, její dodání a montáž nezhodnotily dům žalobce a to, co žalovaná plnila, jí může být vráceno.

To je – mimochodem – důležité. Pokud by plnění zhotovitele vrátit nešlo, objednatel by byl povinen v rámci vzájemného vypořádání poskytnout zhotoviteli finanční náhradu v rozsahu odpovídajícím tomu, oč se jeho plněním obohatil. Otázka, zda povaha plnění umožňuje jeho vrácení, jak zdůrazňuje Nejvyšší soud, ovšem „není otázkou právní, nýbrž otázkou skutkovou, jejíž řešení musí nutně vze­jít z provedeného dokazování, a skut­kovým stavem zjištěným odvolacím soudem je dovolací soud vázán.“

Neúplná apelace

Společnost S. neuspěla ani s procesní výhradou, že odvolací soud byl vázán principy tzv. neúplné apelace a že doplnění dokazování před ním bylo v rozporu se zákonem. Nejvyšší soud odůvodnil své stanovisko takto: „Principy neúplné apelace nebyl odvolací soud vázán, protože soud prvního stupně nepo­učil žalobce, že jeho tvrzení o tom, že žalovaná neprovedla dílo řádně a ve sjednané lhůtě, nemá za proká­zané, a nevyzval ho k označení dů­kazů potřebných k prokázání jeho sporných tvrzení. Zákon nestanoví meze, které odvolací soud nesmí při doplnění dokazování překročit, ný­brž jen určuje, za jakých podmínek není povinen dokazování doplňovat (jde­li o rozsáhlé doplnění dokazo­vání a nebylo­li dosud k dané skuteč­nosti provedeno žádné nebo zcela nedostatečné dokazování).

V případě splnění obou podmínek ponechává na úvaze odvolacího soudu, zda navržené důkazy prove­de v odvolacím řízení, nebo zda za účelem jejich provedení rozhodnutí soudu prvního stupně zruší a věc mu vrátí k dalšímu řízení za účelem do­plnění dokazování. I kdyby se mělo jednat o rozsáhlé dokazování ke skutečnostem, k nimž dosud nebylo provedeno žádné nebo zcela nedo­statečné dokazování, není odvolací soud zbaven možnosti provést tako­vé dokazování sám.“

Shrnout můžeme jednou větou: Dovolání bylo odmítnuto.

Příběh druhý
Když se podvod nezdaří

Zpracováno podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2023, sp. zn. 8 Tdo 1067/2022

Jakkoliv jsou dopady rozhodnutí soudů v civilních věcech nepochybně citlivé, asi nikoho nepřekvapí, že v trestním řízení jde o víc. Zde už justice neřeší „jen“ otázky vlastnictví, závazků a dluhů. Tady mnohdy jde o statek nejcitlivější: o svobodu. Na jeden z takových případů se můžeme podívat podrobněji.

Fotovoltaický podvůdek

Rozsudkem krajského soudu byl obviněný V. Č. shledán vinným přípravou zvlášť závažného zločinu podvodu, za který byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let, k tomu mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce revizního technika elektrických zařízení na dobu 8 let. Poznamenejme, že v tom „nejel“ sám – spoluobvinění J. B. a A. K. byli odsouzeni rovněž.

Jako soud odvolací v této kauze vystupoval vrchní soud, na který se obrátili všichni obvinění (V. Č., J. B. i A. K.) a navíc i poškozená Česká republika – Ministerstvo průmyslu a obchodu, zastoupená Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových. Obvinění svá odvolání zaměřili proti všem výrokům napadeného rozsudku, státu se nelíbilo, že byl odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Vrchní soud do určité míry odvoláním obviněných vyhověl – v případě V. Č. a A. K. napadený rozsudek částečně zrušil, nově rozhodl o vině, trestu a náhradě škody u obviněného A. K., u obviněného V. Č. upustil od uložení souhrnného trestu. Odvolání obviněného J. B. a poškozené České republiky – Ministerstva průmyslu a obchodu bylo zamítnuto. To jen pro pořádek. Pojďme se však podívat, o co v dané věci šlo.

Revizní zpráva – falšování zakázáno

Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný V. Č. přípravy zvlášť závažného zločinu podvodu dopustil v souvislosti s fotovoltaickou elektrárnou XY o výkonu 2360 MW, neboť jako revizní technik elektrických zařízení a hromosvodů vypracoval zprávu o revizi elektrické instalace kabelové přípojky mezi rozvodnou 1 (R1) a rozvodnou 2 (R2) této elektrárny, v níž, jak stojí psáno v soudním spisu, „uvedl úmyslně nepravdivé úda­je, že elektrická instalace je z hle­diska bezpečnosti v rozsahu revize schopna bezpečného provozu, ačko­liv věděl, že v době vypracování této zprávy nebyly předmětné rozvodny v areálu FVE XY ještě instalovány, neboť byly dodány a od výrobce převzaty až o více než měsíc později, takže jejich faktickou revizi jako funkčního celku tedy ve skutečnosti ani nemohl provést.“

K tomu nutno dodat, že podobně postupoval i kolega, obviněný J. B., který – použijme opět soudního spisu – jako revizní technik elektrických zařízení a hromosvodů „vypracoval zprávu o výchozí revizi kabelového vedení 900 V DC do rozvodny A2/R1 z jednotlivých DC string boxů a připojení stringů do DC string boxů FVE XY, v níž uvedl úmyslně nepravdivé údaje, že byla provedena kompletní elektroinstalace 9440 ks fotovoltaických panelů, jejich zapojení do string boxů a propojení s rozvodnou a že revidované zařízení je provedeno v souladu s bezpečnostními požadavky příslušných norem a je schopno bezpečného provozu, ačkoliv věděl, že v době vypracování této zprávy nebyly předmětné fotovoltaické panely v areálu FVE XY nainstalovány a propojeny kabely v deklarovaném počtu, takže jejich faktickou revizi jako funkčního celku rovněž nemohl provést.“

K dovršení všeho obviněný A. K. jako předseda představenstva společnosti A., která byla zhotovitelem výstavby FVE XY, „podepsal za tuto společnost předávací protokol o předání hmotného majetku do vlastnictví společnosti, ačkoliv věděl, že k tomuto dni nebyly v areálu FVE XY nainstalovány fotovoltaické panely v deklarovaném počtu 9440 ks a rovněž nebyla řádně dokončena kabeláž a nebyly instalovány dvě kompaktní rozvodny, jak vědomě nepravdivě předmětný předávací protokol předstíral.“

Boj o licenci

Obžaloba obviněné vinila i z toho, že takto konali, ač si byli vědomi, že „uvedené revizní zprávy a předávací protokol budou použity před orgány státní správy jako podklad k provedení připojení FVE XY k distribuční soustavě ve věci vydání rozhodnutí o udělení licence k výrobě elektřiny z fotovoltaických zdrojů uvedených do provozu v roce 2010, a tedy s garantovanou výhodnější výkupní cenou oproti roku 2011, a popsaným jednáním tak vytvořili podmínky pro neoprávněné udělení licence č. XY pro společnost FVE A., vydané Energetickým regulačním úřadem.“

Tímto svým jednáním obvinění uvedli v omyl odpovědné pracovníky ERÚ, kteří následně schvalovali žádost o udělení licence pro podnikání v energetických odvětvích pro právnické osoby, podané V. J., tehdejším jednatelem společnosti FVE A. ERÚ skutečně společnosti licenci vydal a ta nabyla právní moci dne 9. 12. 2010, čímž vznikl společnosti neoprávněně akceptovaný nárok na garantovanou výkupní cenu pro výrobu elektřiny z fotovoltaických zdrojů uvedených do provozu v roce 2010 ve výši 12 150 Kč za vyrobenou 1 MWh po dobu 20 let oproti výkupní ceně pro výrobu elektřiny z fotovoltaických zdrojů uvedených do provozu v roce 2011 ve výši 5500 Kč za vyrobenou 1 MWh po dobu 20 let, čímž by se společnost v průběhu následujících 20 let neoprávněně obohatila nejméně o částku 579 825 451,88 Kč, a to na úkor společností A. a O., kterým by následně vyplacenou garantovanou cenu zpětně refinancovali jednak spotřebitelé elektrické energie ve formě poplatků za distribuci, jednak vyrovnávací platby od ostatních distribučních společností a dále dotace ze státního rozpočtu České republiky.

Jenom takový kabel

V. Č. proti rozsudku vrchního soudu podal dovolání. Namítl, že ve věci existuje zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů a že došlo k nesprávnému hmotněprávnímu posouzení. Zjevný rozpor skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů a nesprávně zjištěný skutkový stav spatřoval pan V. Č. v řadě podrobností, z nichž některé zaznamenejme.

Předmětem revizní zprávy č. X byla podle dovolatele revize elektrické instalace – přívodní kabel pro FVE XY na stanoviště R1, předmětem revizní zprávy č. Y byla revize elektrické instalace – kabelu mezi R1 a R2. V žádném případě, bránil se pan V. Č., se revize netýkala elektrického zařízení FVE. Šlo výhradně o revizi dvou kabelů, jak je zřejmé i z textu revizní zprávy, v níž je uvedeno, že elektrická instalace je z hlediska bezpečnosti v rozsahu revize schopna bezpečného provozu. Soud prvního stupně měl ale za to, že revizní zpráva obviněného sahala mnohem dál a nepravdivě ověřovala schopnost bezpečného provozu zařízení, jako by přívodní kabel 400 V funkčně propojoval rozvodny R1 a R2.

Elektrické zařízení však předmětem revize nebylo, namítal V. Č., navíc „rozvodny R1 a R2 nejsou předmětem žádné revize elektrické instalace a revizní technik revidující elektrickou instalaci neosvědčuje jejich bezpečnost. Bezpečnost rozvoden je ověřena a dokládána v souladu s požadavky zákona o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů výrobcem v rámci posuzování shody. Závěr revizní zprávy, že revidovaná elektrická instalace je schopna bezpečného provozu, je tedy podle jeho názoru pravdivý.“

Zbytečnosti, pochybnosti, malichernosti

Za zbytečnou pro licenční řízení označil V. Č. revizní zprávu, která má dokládat, že distributor má zajištěn přívodní kabel pro FVE XY. Ve skutečnosti se totiž týká jen kabelového propojení mezi dvěma „spotřebiči“. Nechal si dokonce zpracovat znalecký posudek, z jehož závěrů vyplynulo, že zprávy o výchozí revizi elektrické instalace jsou v souladu platnými předpisy, ani u jedné ze zpráv se nejednalo o výchozí revizní zprávu elektrotechnického zařízení, které by osvědčovalo novou výrobnu fotovoltaické elektrárny, nýbrž pouze o revize dílčí elektroinstalace, které obviněný mohl provést bez rozvoden R1 a R2, ke změření impedance smyčky použil náhradní zdroj tak, jak mu to umožňoval postup podle příslušné technické normy.

Odvolací soud provedení znaleckého posudku jako důkazu ovšem zamítl. Závěry znalce nerozporoval, souhlasil s tím, že jde o revize dílčí elektroinstalace a že obviněný mohl provést revizi bez rozvoden R1 a R2, ale „pro obviněného je pak otázkou, na základě čeho soudy dovodily jeho trestní odpovědnost, když se závěry znalce o možnosti vypracování pouze dílčí revizní zprávy souhlasí.“

Podle názoru pana V. Č. soudy rovněž pochybily, když nevzaly v úvahu nejasnou právní úpravu pro vypracování revizní zprávy. Podle zákoníku práce jsou podkladem pro zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci i technické normy.

V dovolání pan V. Č. popisuje podrobně, že předmětné revize probíhaly na základě příslušné technické normy, a to ČSN 33 2000–6. Podle této normy každá instalace musí být revidována před jejím uvedením do provozu, a to během své výstavby nebo po dokončení.

Nelze ale dovozovat, že postup, který není v souladu s technickou normou, může vést k trestní odpovědnosti. Taková úvaha je podle dovolatele v rozporu s ústavním pořádkem, neboť pokud právní norma nestanoví, že postup podle normy je závazný, je možné postupovat jakýmkoliv jiným způsobem v jakékoliv fázi, v jakémkoliv okamžiku a s využitím jakýchkoliv prostředků a dojít k jakýmkoliv závěrům, hodnocením či doporučením.

„Absence rozvoden R1 a R2 tak neměla žádný význam pro vyhotovení revizní zprávy,“ uzavírá dovolatel.

Kromě toho pan V. Č. tvrdil, že je potřeba vyhodnotit, zda uvedení pracovníků ERÚ v omyl se týkalo natolik závažných skutečností, aby to mohlo mít za následek jeho trestní postih. Pro naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu je třeba, aby se uvedení někoho v omyl a zamlčení podstatných skutečností týkalo opravdu zásadních skutečností majících vztah k projednávané věci. To, že rozvodny R1 a R2 nebyly při vyhotovení zprávy instalovány, nelze podle dovolatele považovat za natolik závažný nedostatek, aby to mohlo mít za následek jeho trestní odpovědnost za trestný čin podvodu – vždyť tyto rozvodny nebyly k provedení revize potřeba.

Dovolání!

V dovolacím řízení ovšem pan V. Č. s těmito námitkami poněkud narazil.
Jak konstatoval Nejvyšší soud, „obviněnému není kladeno za vinu, že by snad do zprávy uvedl, že provedl revizi rozvoden R1 a R2, nebo že nemohl provést revizi kabelu, který má vést mezi těmito rozvodnami, aniž by tyto rozvodny byly přítomny, ani to, že by revizní zpráva neobsahovala nějaké náležitosti, které by podlenorem obsahovat měla, nebo že by za daných okolností nebylo možno prohlásit bezpečnost elektrické instalace v rozsahu revize. Za vinu je mu kladeno to, že ač rozvodny R1 a R2 přítomny nebyly, v revizní zprávě obviněný formuloval své závěry tak, že z ní vyplývá, že se na místě rozvodny R1 a R2 již v době revize přívodního kabelu mezi těmito rozvodnami nacházely. Revizní zpráva svým obsahem a použitými formulacemi jednoznačně vyvolávala dojem, že se na místě FVE XY v době provádění revize nacházely součásti elektrického zařízení (především rozvodny), které zde ještě vůbec nebyly.“

Za pochybení neuznal Nejvyšší soud ani procesní postup, na jehož základě odvolací soud neprovedl znalecký posudek Ing. P. S., znalce z oboru a odvětví elektrotechniky, specializace obnovitelné zdroje energie – fotovoltaika, oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, specializace elektrotechnika průmyslová, zdravotní a laboratorní, obnovitelné zdroje. Jeho podstatou mělo být potvrzení skutečnosti, že revizi předmětného kabelu bylo možno v době provedení revize učinit bez přítomnosti rozvoden R1 a R2 a že předložené revizní zprávy nejsou výchozími revizními zprávami elektrotechnického zařízení, nýbrž toliko revizemi dílčí elektroinstalace. Tyto otázky totiž nesouvisejí s trestní odpovědností obviněného. Ten, zopakoval dovolací soud, „se provinil právě tím, že v revizní zprávě úmyslně uvedl nepravdivé a zavádějící údaje.“

Zde se skutek nepřezkoumává

Podstatné však Nejvyšší soud shrnul ve větě zdánlivě formální: „Není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnoticí závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem, neznamená porušení pravidla in dubio pro reo ani obecně zásad spravedlivého procesu a samo o sobě závěr o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.“

A k tomu dovolací soud přidal nesmlouvavé hodnocení: S ohledem na skutečnost, že pro rozhodnutí o vydání předmětné licence byl mimo jiné podstatný technický stav fotovoltaické elektrárny, je třeba považovat mylné informace ohledně jejího technického stavu, zejména dokončenosti a instalace rozvoden, za omyl ohledně skutečností podstatných a tedy v daném ohledu relevantních.

Drobnost s těžkými následky

Soud také poukázal na to, že obviněný jako aktivně činná osoba, odborně poučená v oblasti problematiky fotovoltaických elektráren, musel v kontextu doby vědět, že v závěru roku 2010 jde o dodržení termínu výstavby, protože s tím byly spjaty mnohem výhodnější výkupní ceny solární energie. Jestliže vědomě vypracoval revizní zprávu obsahující nepravdivé údaje, musel být V. Č. minimálně  srozuměn s tím, že může vyvolat u pracovníků ERÚ omyl, který může vést k obohacení jiného a způsobení škody velkého rozsahu na cizím majetku.

Důležitá je i následující pasáž z odůvodnění rozhodnutí: „Nejvyšší soud nezpochybňuje, že v roce 2010 byla situace pro investory v sektoru fotovoltaických elektráren značně komplikovaná, v žádném případě však nelze akceptovat stav, že by licenci na provoz mohly získat i nedokončené elektrárny, a to mimo jiné právě z toho důvodu, že před vydáním licence bylo nutné ověřit bezpečnost celého elektrického zařízení. Význam revizní zprávy vypracované dovolatelem v konkrétním případě na straně jedné jistě nelze přeceňovat, ale její význam nelze ani bagatelizovat, neboť bez jejího předložení by k vydání licence nedošlo.“

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání obviněného V. Č. je zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl.