Tepelné vedení a věcné břemeno

legislativa

Z judikatury pro topenářskou a instalatérskou praxi 2022/2

Naše právní rubrika včasopisu určeném především pro topenáře a instalatéry se samozřejmě zabývá převážně různými aspekty jejich činnosti. Nedávno jsem byl při jedné besedě poněkud zaskočen tím, že se tam rozhořela právní bitva mezi majitelem vodovodního potrubí na straně jedné a novým vlastníkem pozemku, přes který toto potrubí procházelo, na straně druhé. Uvědomil jsem si, jak často mohou právě pro topenářskou a instalatérskou práci být významné okolnosti, z nichž třeba zrovna neplyne, jak správně provádět revize plynových zařízení nebo jak instalovat kotel v koupelně, ale vytvářejí zásadní rámec pro instalatérské a topenářské práce jaksi zvenčí. Právě otázky vlastnického práva hrají v tomto ohledu mimořádně významnou roli, a proto se jedné z nich budeme tentokrát věnovat. Týká se rozvodu tepla. Konečné rozhodnutí Nejvyššího soudu je navíc opravdu čerstvé – vydáno bylo na sklonku minulého roku a publikováno teprve v lednu toho letošního.

Tepelné vedení a věcné břemeno

Zpracováno podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2021, sp. zn. 22 Cdo 2156/2021

Někudy se vést musí a jinudy to nešlo

Žalobcem byl v této věci pan P. H. a žalovanou teplárenský závod T. B., a. s. Žalovaná akciová společnost vedla pod povrchem nemovitosti ve vlastnictví pana P. H. tepelné potrubí.„Někudy se vést musí a jinudy to nešlo,“ komentoval lakonicky nejmenovaný zaměstnanec T. B., když se ho ptali. Pan P. H. ostatně netvrdil, že je zásadně proti. Šlo mu jen o to, že když on musí strpět tepelné vedení pod svým pozemkem, měl by za to být nějak odškodněn. A hned také vytáhl částku, o kterou se cítil zkrácen – činila zhruba sto tisíc korun. Protože se společnost T. B. k žádnému placení neměla, rozhodl se pan P. H., že „to dá k soudu“. A jak se rozhodl, tak také učinil. Podal žalobu k okresnímu soudu, který ji ovšem zamítl. To žalobce samozřejmě namíchlo, tudíž pokračoval odvoláním k soudu krajskému. Jenže ani tam neuspěl.

Věcné břemeno tíží

„Odvolačka“ potvrdila verdikt prvoinstančních kolegů. V něm si neúspěšný žalobce přečetl, že v posuzované věci vzniklo a dosud existuje věcné břemeno umístění tepelného vedení v nemovitosti pana P. H.,„protože byly splněny podmínky pro vznik tohoto legálního věcného břemene ve smyslu § 22 zákona č.79/1957 Sb. (byl označován jako elektrizační zákon – pozn. aut.) a na něj navazujícího vládního nařízení č. 80/1957 Sb., nebo došlo mezi příslušnými subjekty k dohodě o vzniku věcného břemene ve smyslu § 27 téhož zákona.“Akciová společnost T. B. tudíž vede roury nemovitostí pana P. H. oprávněně a on naopak nemá žádné právo na nějakou náhradu.

Očima žalobce

Pan P. H. se spravedlivě rozčílil a podal ve věci dovolání. V něm především tvrdí, že žádné věcné břemeno uvedené povahy, které by zatěžovalo jeho nemovitost, nevzniklo, anižto vlastník potrubí neměl a nemá stavební povolení. Proto je potrubí tepelného vedení na nemovitosti žalobce bez právního důvodu, takže nechť teplárenský akciová společnost zaplatí, nebo ať se pakuje. A aby dodal svým slovům ještě větší váhu, doplňuje pan P. H. v dovolání, že„předmětné věcné břemeno ve smyslu § 22 elektrizačního zákona ve spojení s § 18 vládního nařízení č. 80/1957 Sb. vzniknout nemohlo, protože výměra výměníkové stanice, jejíž součástí bylo potrubí tepelného vedení, přesahovala 30 m² (přičemž příslušné věcné břemeno mohlo vzniknout pouze za podmínky, že příslušná výměníková stanice měla rozlohu do 30 m²). Byla-li následně zrušena výměníková stanice a ponecháno pouze tepelné vedení, nemohla mít tato skutečnost za následek zhojení tohoto nedostatku podmínky pro vznik věcného břemene.“

K tomu dodává, že nevzniklo-li věcné břemeno s ohledem na shora uvedené, nejsou opodstatněné závěry odvolacího soudu o dohodě zúčastněných stran o vzniku věcného břemene, příp. o vyvlastnění nemovitostí, protože relevantní okolnosti nebyly žádným způsobem prokázány. A i kdyby – zdá se panu P. H. – kdyby věcné břemeno vzniklo, bylo by k tomu došlo v socialistickém plánovitě znetvořeném hospodaření tzv. socialistických organizací, kde se o žádných reálných ekonomických vazbách nedalo mluvit. Jenže teď je jednou stranou on jako vlastník pozemků a druhou teplárenská obchodní korporace, která generuje značný zisk. Tuto trvalou změnu, která podle pana P. H. vyvolává hrubý nepoměr mezi zatížením služebné věci a výhodou panujícího pozemku resp. oprávněné osoby, je nepochybně třeba zohlednit a přiznat žalobci právo na náhradu za omezení jeho vlastnického práva ke služebné věci.

Letitá právní úprava

Elektrizační zákon byl pro Českou republiku zrušen už před 28 lety. Jenže hmotné právo má takovou zvláštní vlastnost, že to, co se stalo podle právní úpravy platné v době příslušné události, posuzuje se dále podle tohoto práva. Podíváme-li se tedy do norem elektrizačního zákona, zjistíme, že podle § 22 odst. 1 písm. a) energetickým podnikům přísluší oprávnění stavět a provozovat na cizích nemovitostech v rozsahu vyplývajícím z povolené stavby elektrická vedení, jakož i malé stanice do rozlohy 30 m², s příslušenstvím, zejména zřizovat na nemovitostech podpěrné body, přepnout nemovitosti vodiči a umisťovat v nich vedení. Povinnost trpět výkon těchto oprávnění vázne na dotčené nemovitosti jako věcné břemeno. A dokonce pokud pro účely stanovené tímto zákonem nestačí oprávnění podle předchozích ustanovení, lze nemovitosti a práva vyvlastnit, nedojde-li k dohodě. Výslovně také bylo zakotveno, že tato pravidla se přiměřeně vztahují i na zařízení pro rozvod tepla s příslušenstvím (zařízeními pro rozvod tepla se rozumějí tepelná vedení i tepelné stanice – výměníky, redukční a akumulační stanice – do rozlohy 30 m²).

Spravedlnost a právo aneb K první námitce

A teď něco ke vztahu spravedlnosti a práva, něco, s čím mnozí občané mají velké problémy. V civilním sporném řízení soudním v podstatě platí, že když někdo něco tvrdí, musí to prokázat. Nestačí, že byste možná mohli mít pravdu: tvrzení musí být „vyfutrováno“ důkazy, které přijme soud. Prvoinstanční soud vzal za prokázané (a odvolací soud se k tomuto názoru rovněž připojil), že příslušné stavební povolení bylo vydáno. Pan P. H. tvrdil, že z důkazů, které soudy měly k dispozici, vydání stavebního povolení neplyne. Jenže takové tvrzení nestačí a pan P. H. ani řádně neformuluje zásadní právní otázku, v níž by se soudy nižších instancí mýlily – jen napadá jejich způsob skutkového uvažování. Takový postup ale nelze v dovolacím řízení akceptovat.„Je-li v poměrech projednávané věci dovolací soud vázán skutkovými zjištěními odvolacího soudu (a to především zjištěním, že příslušné stavební povolení bylo vydáno), není uplatněním (dnes jediného přípustného) dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud. Z těchto důvodů nemůže založit přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. námitka žalobce, že předmětné věcné břemeno nevzniklo, jelikož příslušné stavební povolení nebylo vydáno.“ Tohle tedy panu P. H. nevyšlo.

Výměník a potrubí aneb K druhé námitce

Podívejme se tedy na jinou ze základních námitek, jež pan P. H. vznesl. Jde o argument, že věcné břemeno nemohlo vzniknout, protože podle elektrizačního zákona a vládního nařízení výměra výměníkové stanice překračovala limitující normu.

Rozhodnutí odvolacího soudu bylo v této věci založeno na dvou důvodech:
a) v projednávané věci má (a mělo) potrubí tepelného vedení výměru menší než 30 m², a proto věcné břemeno umístění potrubí tepelného vedení ve smyslu § 22 elektrizačního zákona ve spojení s § 18 vládního nařízení č. 80/1957 Sb. vzniklo (limit 30 m² se vztahoval pouze na výměníkovou stanici a případné věcné břemeno jejího umístnění, a nikoliv na samotné potrubí tepelného vedení a s tím souvisící vznik věcného břemene umístění potrubí tepelného vedení, jelikož výměra tohoto potrubí není a nebyla žádným způsobem omezena). K tomu soud poznamenal, že samotné potrubí tepelného vedení (s přihlédnutím k příslušnému manipulačnímu prostoru) má v současné době výměru 21,255 m²;
b) za předpokladu, že by věcné břemeno podle § 22 elektrizačního zákona ve spojení s § 18 vládního nařízení č. 80/1957 Sb. vzniknout nemohlo, protože se limit 30 m² vztahoval na výměníkovou stanici i potrubí tepelného vedení, vzal soud za prokázané skutečnosti odůvodňující uzavřít, že v rozhodné době došlo mezi příslušnými subjekty k dohodě o vzniku věcného břemene ve smyslu platné právní úpravy.

Jak ovšem konstatuje soudní spis,„k důvodu ad b) žalobce v dovolání pouze uvedl, že tento nedostatek (pozn. výměra výměníkové stanice větší než 30 m², na základě čehož by věcné břemeno vzniknout nemohlo) nemůže být též zhojen polemikou soudu, že při překročení výměry 30 m² se předpokládala dohoda zúčastněných nebo vyvlastnění nemovitosti, pakliže nebylo vedené k této otázce dokazování, a tudíž uvedené nebylo prokázáno. Z uvedeného se podává, že i v této části dovolání žalobce v první řadě polemizuje s relevantními skutkovými zjištěními odvolacího soudu, aniž řádně formuluje (v souvislosti s provedeným dokazováním) konkrétní otázku procesního práva, na níž by mělo být rozhodnutí odvolacího soudu založeno. Dovolatel tak nedostál ani v této části dovolání požadavku na řádné vymezení toho, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.“

Jestliže se ovšem panu P. H. nezdařilo zpochybnit řádným způsobem závěr odvolacího soudu, že věcné břemeno případně vzniklo na základě dohody mezi příslušnými subjekty, nemohou přípustnost jeho dovolání založit ani námitky směřující do závěru odvolacího soudu ad a), že věcné břemeno umístění potrubí tepelného vedení mohlo vzniknout podle § 22 elektrizačního zákona, jelikož potrubí mělo menší rozlohu než 30 m², a přitom limit 30 m² se vztahoval pouze na výměníkovou stanici a případné věcné břemeno jejího umístění, nikoliv na samotné potrubí tepelného vedení, jehož výměra není a nebyla žádným způsobem omezena.

„I pokud by totiž hypoteticky bylo dovozeno, že v poměrech projednávané věci věcné břemeno umístění potrubí tepelného vedení podle § 22 odst. 1 písm. a)elektrizačního zákona ve spojení s § 18 vládního nařízení č. 80/1957 Sb. vzniknout nemohlo, nebyl v dovolacím řízení řádně zpochybněn závěr odvolacího soudu,že v takovém případě vzniklo příslušné věcné břemeno na základě dohody mezi příslušnými subjekty ve smyslu § 27 elektrizačního zákona ve spojení s § 18 vládního nařízení č. 80/1957 Sb.,“konstatuje dovolací soud, čímž opět zdůvodňuje, proč se touto námitkou ani nezabýval, neboť její posouzení není způsobilé zvrátit závěr o věcné správnosti této části napadeného rozhodnutí.

Hrubý nepoměr aneb K třetí námitce

Je tu ještě jedna námitka. Poslední naděje pana P. H. spočívá v tom, že by dovolací soud přijal argumentaci týkající se trvalé změny vyvolávající hrubý nepoměr mezi zatížením služebné věci a výhodou panujícího pozemku (resp. oprávněné osoby). Vlastně jde opět o vnímání vztahu mezi „spravedlností“ (uvozovek používám proto, aby bylo patrno, že se má na mysli spravedlnost přirozeně subjektivně vnímaná) a právem. Již před delší dobou dovodila totiž judikatura, že„vlastník pozemku nemá právo na náhradu za omezení vlastnického práva tzv. legálním věcným břemenem vzniklým v důsledku zřízení plynovodu na jeho pozemku v době,kdy tento pozemek byl v tzv. socialistickém společenském vlastnictví.“Což samozřejmě analogicky platí i pro tepelné vedení.

… a teplo proudí dál

Jak lze vytušit, pan P. H. neuspěl se žádnou ze svých námitek. Nejvyšší soud jeho dovolání odmítl a teplo bude potrubím vedeným pod pozemkem nespokojeného vlastníka zatíženého věcným břemenem proudit v klidu dál.