Z judikatury pro topenářskou a instalatérskou praxi 2018/2

legislativa

Naleziště nevratných zpráv

Zpracováno podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2017, sp. zn. 6 Tdo 1062/2017

Neviditelný zabiják

Když pan J. V. pronajímal svůj rodinný domek nedaleko Prahy panu R. K., zabiják se skrýval někde za komínem na půdě. Nikdo ho nespatřil, jeho neurčitá rozmlžená tvář se ztrácela v přítmí krátkého prosincového dne roku 2011. Choval se s absolutní trpělivostí a nevadilo mu čekat. Neměl ostatně naspěch ani s výběrem oběti. Tušil, že příprava vhodného okamžiku ještě nějakou chvíli potrvá – jistě několik měsíců.

Nakonec z toho byly tři roky a jeden měsíc. Zabiják udeřil kritického dne náhle a nemilosrdně a ustřihl panu R. K. niť života, než se sklonil k chladné noci sedmý lednový den roku 2015. Zabiják se po vykonaném díle rozplynul v průzračném večerním vzduchu, avšak nechal po sobě kromě bezvládného těla oběti i několik stop, které vyšetřovatele vedly cestou, jíž předtím postupoval: od kombinovaného plynového kotle značky X přes odtah spalin do komína. Pátrání v tomto směru nebylo nijak složité: kotel ani komín nebyly řádně čištěny, došlo k výraznému snížení průchodnosti spalinových cest hlavně v prostoru mezi hořákem a výměníkem. Nedostatečné spalování plynu zhmotnilo zabijáka: oxid uhelnatý. Jeho produkce dosáhla takového bodu, že nedostatečně táhnoucí komín nebyl schopen jej pojmout. Z kuchyně, kde byl instalován kotel, zamířil zabiják do vedlejšího pokoje a jeho vysoká koncentrace způsobila smrt pana R. K.

Nevratnou ztrátu vyšetřili policisté, předali věc státnímu zástupci, okresní soud dvakrát zprostil pana J. V. obžaloby, ale na konci procesu si neviditelný a nepolapitelný zabiják připsal další bod: Vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl uznán majitel rodinného domu pan J. V., protože nezajistil pravidelné kontroly a čištění komína ani provádění pravidelných kontrol včetně čištění spalinové cesty plynového kotle. Za to byl obviněnému uložen trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu dvou roků. Zdrcený pan J. V. se samozřejmě odvolal, ale krajský soud byl téhož názoru jako první instance.

Bijte na poplach!

Život pana J. V. se změnil v těžkou noční můru. Jediné světélko ve tmách mu naznačil advokát: dovolání k Nejvyššímu soudu. Sepsali je důkladně. Podstatu obrany našel advokát v tom, že nebyla vyvrácena od počátku konstantní obhajoba pana J. V., že jako majitel pronajímaného rodinného domu se s poškozeným, nájemcem R. K., dohodl na tom, že nemovitost je pronajímána jako celek s tím, že nájemce se bude o vše starat, jako by sám byl vlastníkem. Nebylo vyvráceno tvrzení obviněného, že se takovou domluvou rozumělo také zajišťování revizí a servisu plynového kotle. A musí se tedy uplatnit zásada in dubio pro reo, v pochybnostech ve prospěch obviněného.

To vše samozřejmě doložili argumenty:

• Vyvraceli názor odvolacího soudu, že předmětnou nájemní smlouvu uzavřenou podle tehdejšího občanského zákoníku, pro niž zákon nepředepisoval písemnou formu, je nutno podle obsahu posoudit jako smlouvu o nájmu bytu, pro niž písemná forma byla zákonem stanovena.
• Uváděli, že podle Ústavního soudu tak jako tak písemně uzavřenou smlouvu se sjednanou výhradou změn v písemné podobě lze změnit i jinou formou (např. ústně učiněnými právními úkony), není-li včas namítána jejich relativní neplatnost.
• Připomínali řadu nepřímých důkazů, zejména výpovědí svědků – dalších nájemců jeho nemovitostí.
• Zdůrazňovali, že podle nájemní smlouvy uzavřené s poškozeným i podle platného vládního nařízení se za běžnou údržbu, kterou hradil nájemce, považovaly mj. také pravidelné prohlídky a čištění předmětů tam uvedených (mj. plynových spotřebičů).
• Namítali, že odvolací soud pochybil, pokud se s námitkou obviněného upozorňující na neodbornou opravu výměníku ALU páskou (kterou obviněný neprovedl) a na nemožnost jednoznačného zjištění podílu tvorby oxidu uhelnatého v důsledku zanedbání údržby na straně jedné, a v důsledku opravy přerušovače tahu ALU páskou, vypořádal tak, že z ní dovodil toliko maximálně možnost spoluúčasti poškozeného.

Státní zástupkyně většinu argumentů popřela a navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, tedy aby je věcně vůbec neřešil.

U nejvyšší soudní stolice

Soudci se shodli, že se dovoláním přece jen zabývat budou. Pro pana J. V. malé vítězství, ale plamínek naděje se alespoň trochu rozhořel. Advokát mu stále připomínal, v čem je podstata. „Přečinu usmrcení z nedbalosti se dopustí ten, kdo jinému z nedbalosti způsobí smrt a spáchá takový čin proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona. Trestný čin je spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel věděl, že může způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí, nebo nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl.“ Tak praví zákon.

Celý příběh měl z hlediska právního několik základních bodů, k nimž Nejvyšší soud dospěl, prozkoumal je a vyřešil.

1. Zvláštní povinnosti

Obviněný měl podle nižších soudů porušit určité zvláštní povinnosti, a to opomenutím. Muselo by se jednat o opomenutí zvláštní povinnosti vyplývající z konkrétního postavení pachatele – společnost s konáním určité osoby předem počítá a spoléhá na ni.

Jak upozornil Nejvyšší soud, „povinnost kontroly a čištění spalinových cest (komínů) k plynovým kotlům jedenkrát ročně vyplývá z vládního nařízení o podmínkách požární bezpečnosti při provozu komínů, kouřovodů a spotřebičů paliv. Pokud jde o plynové kotle, není pro fyzické osoby interval servisních ani revizních kontrol právními předpisy stanoven (nicméně obecně doporučeny jsou každoroční kontroly), pro právnické osoby platí povinnost provádět kontroly jedenkrát za rok a revize zařízení pro spotřebu plynů spalováním jedenkrát za tři roky.“

Pro úplnost lze zmínit, že od 1. 1. 2014 v novém občanském zákoníku a v zákoně, kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, se uvádí, že pronajímatel zajistí po dobu nájmu nezbytné služby, jimiž jsou dodávky vody, odvoz a odvádění odpadních vod včetně čištění jímek, dodávky tepla, odvoz komunálního odpadu, osvětlení a úklid společných částí domu, zajištění příjmu rozhlasového a televizního vysílání, provoz a čištění komínů, případně provoz výtahu. Nejvyšší soud však zdůrazňuje, že příčinná souvislost smrti poškozeného právě s čištěním komína je přinejmenším pochybná. Kromě toho toto ustanovení obsažené v novém občanském zákoníku nabylo účinnosti až dne 1. 1. 2014, pročež nelze klást obviněnému za vinu jeho porušování od 8. 12. 2011, jak to činí výrok odsuzujícího rozsudku.

Závěr, že by ze zákona přímo vyplývala povinnost pronajimatele rodinného domu zajistit pro jeho nájemce „pravidelné kontroly a čištění komína“ (navíc i v době před účinností tohoto zákona), je tudíž přinejmenším sporný.

„Pokud jde o komíny, spíše by bylo možné povinnost k jejich pravidelné kontrole a čištění (v případě plynového topení jedenkrát ročně) dovozovat z přílohy č. 1 vl. nař. č. 91/2010 Sb., o podmínkách požární bezpečnosti při provozu komínů, kouřovodů a spotřebičů paliv, účinného od 1. 1. 2011, které však rozhodnutí soudů nezmiňují. Každý si musí počínat tak, aby při provozu komína a kouřovodu („spalinová cesta“) a spotřebiče paliv nedocházelo ke vzniku požáru. Jde tedy o předpis upravující požární bezpečnost a přímo z něho nevyplývá, kdo je adresátem zmíněné povinnosti. To je třeba dovozovat výkladem ve spojení s dalšími právními normami. Zákazník je povinen udržovat odběrné plynové zařízení v takovém stavu, aby se nestalo příčinou ohrožení života, zdraví či majetku osob, a v případě zjištění závady tuto bez zbytečného odkladu odstranit. Zákazníkem je osoba, která nakupuje plyn pro své vlastní konečné užití v odběrném místě,“ upřesňuje Nejvyšší soud.

Smlouvu o odběru plynu uzavřel pan J. V., takže ho lze považovat v tomto smyslu formálně za „zákazníka“. Nevylučuje to však závěr, že povinnost pečovat o údržbu plynového kotle umístěného v nemovitosti má nájemce v rámci běžných oprav a údržby zařízení. A neznamená to také, že by – i v případě opačného závěru – nebylo možné tuto povinnost smluvně převést na jiného (na nájemce nemovitosti).

2. Komu svědčí povinnost

Nižší instance se podle Nejvyššího soudu dostatečně nezabývaly tím, komu vlastně vyplývala povinnost provádět pravidelné prohlídky a čištění plynového kotle v pronajatém domě. V odsuzujícím rozsudku je sice zmíněna obhajoba obviněného, že pod pojmem běžná údržba a drobné opravy si představuje právě třeba kontroly a revize kotle a čištění komínů, avšak nalézací soud se touto obhajobou nezabýval. Obviněný to namítal rovněž v odvolání, soud druhého stupně však tuto námitku odmítl pouze obecným tvrzením, že opravy a revize kotle a komína nelze považovat za drobné opravy a údržbu.

Podle rozhodné právní úpravy platilo, že nestanoví-li nájemní smlouva jinak, drobné opravy v bytě související s jeho užíváním a náklady spojené s běžnou údržbou hradí (rozumí se i zajišťuje) nájemce. Za drobné opravy se považují opravy bytu a jeho vnitřního vybavení, pokud je toto vybavení součástí bytu a je ve vlastnictví pronajímatele, a to podle věcného vymezení nebo podle výše nákladu (mj. opravy kamen na tuhá paliva, plyn a elektřinu, kotlů etážového topení na pevná, kapalná a plynná paliva, včetně uzavíracích a regulačních armatur a ovládacích termostatů etážového topení). Náklady spojené s běžnou údržbou bytu jsou mj. pravidelné prohlídky a čištění uvedených předmětů (plynových spotřebičů apod.).

Soudy se podle názoru Nejvyššího soudu dostatečně nevypořádaly s otázkou, zda by v případě absence výslovné smluvní úpravy uvedených práv a povinností byl obviněný na základě obecně závazných právních předpisů povinen zajišťovat kontroly a čištění plynového kotle (popřípadě komína) v jím pronajatém rodinném domu, tj. zda se nejednalo o běžné opravy a běžnou údržbu, avšak ani s otázkou, jaká byla skutečná smluvní úprava tohoto aspektu nájemního vztahu.

„Podstatné je,“ uvádí Nejvyšší soud, „že ve smlouvě se nájemce zavazuje hradit veškeré náklady na drobné opravy a údržbu předmětu nájmu až do výše … (částka není ve formuláři smlouvy vyplněna), přičemž ostatní opravy nebo úpravy přesahující částku … (opět neuvedena) provádí dle dohody s nájemcem pronajímatel na své náklady.“

Z toho vyplývá, že ve skutečnosti byl povinen provádět údržbu plynového kotle poškozený, nikoliv obviněný, neboť se jednalo o běžnou údržbu zařízení domu.

3. Význam ústní dohody

Za důležitou pro posouzení dané věci označil Nejvyšší soud i otázku, zda došlo mezi obviněným a poškozeným k ústní dohodě o upřesnění, změně či dodatku nájemní smlouvy, jak tvrdí obviněný. „Argumenty, z nichž soudy dovodily, že je vyvrácena tato obhajoba obviněného, jsou zjevně nepřesvědčivé, a došlo tak ke zmíněné svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení,“ jednoznačně potvrdil Nejvyšší soud.

Nedostatky v dokazování vyjmenované Nejvyšším soudem tvoří dlouhý výčet: nesprávné posouzení výpovědí svědků, absence hodnocení listinných důkazů a tak dále. Přitom je nutno zdůraznit, že v trestním řízení nemusí obviněný prokazovat svou nevinu, nýbrž k závěru o jeho vině je nutno obhajobu vyvrátit bez jakýchkoliv rozumných pochybností.

Soudy například mylně hodnotily otázku, zda došlo k přenesení povinnosti zajišťovat čištění a revize kotle. Skutkový závěr, že je (nadevší pochybnost) prokázáno, že k uzavření ústní dohody mezi obviněným a poškozeným o přenesení povinnosti na poškozeného vůbec nedošlo, je tedy zásadním způsobem zpochybněn obsahem provedených důkazů, v nichž nemá oporu, zatímco naopak opomíjí podstatné výsledky procesu dokazování.

4. Další chyby v dokazování

K porušení práva obviněného na spravedlivý proces došlo rovněž opomenutím některých podstatných důkazů, které soudy nezahrnuly do svých úvah při tvorbě skutkových zjištění.

Šlo například o to, že svědecké výpovědi synů obviněného byly podpořeny listinnými důkazy, které mají svědčit o obvyklé praxi při pronájmu nemovitostí obviněného, podle níž revize plynových zařízení zajišťoval nájemce. Soudy nevzaly v úvahu ani výpověď svědka V. P., který rovněž potvrdil obhajobu obviněného. Nehodnotily ani výpověď svědkyně I. V., která uvedla, že poškozený R. K. byl kutil, který ale nikdy nic nedokončil, a připustila, že by mohl provádět amatérskou opravu přerušovače tahu na kotli.

Závažnou výtkou Nejvyššího soudu bylo, že odvolací soud nevyhodnotil správně otázku platnosti údajného dodatku nájemní smlouvy, jímž na sebe poškozený podle obviněného převzal dokonce v podstatě veškeré povinnosti vlastníka spojené s užíváním nemovitosti, když se dohodli, že se bude o dům „starat jako o svůj“. Pro nájem nemovitosti (domu) jako celku nebyla (na rozdíl od nájmu bytu) povinná písemná forma smlouvy. Smlouva nicméně byla uzavřena písemně. Je skutečností, že podle občanského zákoníku mohla být písemně uzavřená smlouva změněna pouze písemně a navíc se strany ve smlouvě dohodly na tom, že ji lze měnit pouze písemně. Dovolatel však důvodně namítá, že neplatnost dohody o změně nájemní smlouvy by zde byla pouze relativní, přičemž se jí poškozený nedovolal. Je tedy podle Nejvyššího soudu „nutno učinit dílčí závěr, že v případě, že obviněný a poškozený se po uzavření písemné nájemní smlouvy ústně dohodli na určité změně, respektive dodatku obsahu smlouvy ohledně údržby pronajatého domu (spočívající podle obviněného v tom, že poškozený se bude o dům starat jako o svůj, tedy kompletně o jeho údržbu, včetně například čištění komínů), přičemž poškozený nenamítl neplatnost tohoto dodatku, neměl obviněný v průběhu nájemního vztahu povinnost zajišťovat v předmětném domě kontroly a čištění komína a plynového kotle.“

Soudy se ale v podstatě nezabývaly ani tím, co konkrétně způsobilo nahromadění CO v obytném prostoru, kde poškozený spal, a smrt poškozeného, byť odsuzující rozsudek obsahuje citace příslušných znaleckých posudků. Je reálné, že zanesení komína smrt poškozeného nezpůsobilo, neboť pokud by byl v pořádku kotel, k nehodě by nemohlo dojít. Podle závěrů znalců, které nechaly soudy bez povšimnutí, mohl být hlavní příčinou (nedávný) neodborný zásah do kotle, konkrétně neodborně provedená oprava přerušovače tahu ALU páskou, kterou mohl provést jak poškozený, tak jiná osoba. Obviněný to popírá a nebylo zjištěno, kdo zásah provedl. Ten, kdo opravu provedl, musel patrně zjistit vážnou vadu zařízení. Nebylo vyloučeno, že uvedený neodborný zásah provedl sám poškozený. Přitom právě tato neodborná oprava měla zcela zásadní vliv na zvýšenou koncentraci plynu, která vedla k otravě poškozeného.

Kde se kruh uzavírá

Nejvyšší soud se neztotožnil s názorem soudů nižších stupňů, že pro případ, že povinnost zajišťovat kontroly a čištění komína a plynového kotle měl nájemce, tj. poškozený, přesto jej obviněný z nedbalosti usmrtil tím, že se nepřesvědčil o plnění uvedených povinností poškozeným, a to zejména vyžádáním zpráv o revizi plynových zařízení, čímž porušil obecnou preventivní povinnost. „Obecná prevenční povinnost,“ vyjádřil Nejvyšší soud jasně a srozumitelně, „jednak nastupuje jen v případě absence konkrétní úpravy, jednak má své hranice, a bylo by v rozporu s jejím smyslem pomocí tohoto institutu nahrazovat odpovědnost (tím spíše trestní) tam, kde by se neprokázalo porušení konkrétní povinnosti, která na posuzovaný případ dopadá, obviněným, nýbrž někým jiným. Obecná prevenční povinnost vychází z konstrukce zachování potřebné, rozumné a obvyklé míry opatrnosti, respektive jejího zjevného porušení. Zpětně domýšlet a konstruovat, co všechno mohl případně obviněný učinit, aby předešel vzniklému následku, odporuje podstatě a smyslu tohoto institutu.“

Nejvyšší soud vyslovil ještě další důležitý závěr: Porušením důležité povinnosti je porušení některé z mnoha možných důležitých povinností, které mají vztah k ochraně zdraví nebo života lidí. Je ponecháno na soudu, aby v každém jednotlivém případě uvážil, zda povinnost, kterou pachatel porušil svým jednáním, je porušením důležité povinnosti. Rozhodujícím hlediskem je zvážení toho, jaký následek a s jakou pravděpodobností z porušení konkrétní povinnosti plyne. Zdůraznit je třeba zejména hledisko, že porušení konkrétní povinnosti musí mít zpravidla za následek nebezpečí pro lidský život nebo zdraví, a že jejím porušením může snadno dojít k takovému následku. To je přinejmenším u některých povinností, jejichž porušení je kladeno obviněnému za vinu v odsuzujícím rozsudku, značně sporné. Tak například lze považovat za notorietu, že jestliže není tzv. vyvložkovaný komín vedoucí od plynového kotle čištěn každý rok, nezpůsobí to samo o sobě otravu osob oxidem uhelnatým.

Ze všech výše uvedených důvodů Nejvyšší soud z podnětu dovolání pana J. V. napadená rozhodnutí zrušil a přikázal nalézacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu – vázán právním názorem Nejvyššího soudu – znovu projednal a rozhodl.