Z judikatury pro topenářskou a instalatérskou praxi 2018/1

legislativa

Story z kanalizační roury

Připraveno podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 12. 2016, čj. 5 As 257/2015-32

Kanalizace sama o sobě není věc nějak voňavá. Bez kanalizace by byl svět ovšem mnohem méně voňavý. Musíte ji mít, jinak se nevyhnete problémům.

Kanalizace není ani věc nijak zvlášť levná. Musíte ji vybudovat, musíte ji provozovat, musíte o ni pečovat, jinak se nevyhnete problémům.

Ani právo ostatně spoustě lidí nijak nevoní a už vůbec není levné. A přesto je musíte sledovat, musíte je respektovat, musíte se mu podrobit. Jinak se nevyhnete problémům.

Staškovi si pořídili čistírnu

Totiž: Staškovi si pořídili dům. Odjakživa toužili po domku na předměstí a po usilovném šetření se jim sen podařilo splnit. Paní Stašková zalévala své vysněné macešky pod okny, pan Stašek cvičil na dvorku jezevčíka Azora rozeznávat povely, gymnazistka Simonka lenošila na zahradním lehátku v plavkách a nechala se šimrat slunečními paprsky a obdivnými pohledy puberťáka od sousedů, frekventant 6. B Jirka dumal nad nespravedlností světa, neboť na hřiště směl vyrazit teprve poté, až budou úkoly hotovy. Dumat měl ovšem především pan Stašek s manželkou Marií. Na stole v kuchyni ležel papír od obecního úřadu. „Sakra práce,“ pomyslel si pan Stašek a bezmyšlenkovitě hodil Azorovi míček.

„Ukládáme vám povinnost připojit nemovitost, dům č. p. 12, včetně příslušenství, v obci B., vystavěnou na stavební parcele č. 372, obojí v k. ú. a obci B., jejímiž vlastníky jsou Marie a Josef Staškovi, na oddílnou splaškovou kanalizaci pro veřejnou potřebu ukončenou čistírnou odpadních vod v obci B., a to nejpozději do 6 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí,“ stálo na tom prokletém papíru. A to se manželům Staškovým vůbec nelíbilo. Oni přece mají platné povolení k vypouštění odpadních vod a ještě k tomu vlastní domovní čistírnu. Co to po nich ta jejich slavná obec vůbec chce? Tohle je ta idyla venkovského života? Tohle je ochrana soukromého vlastnictví?

A tak večer usedli ke kuchyňskému stolu, pan Stašek vytáhl notebook a pěkně zčerstva sepsali odvolání ke krajskému úřadu. Jestli to někdy na úřadech trvá, tentokrát to netrvalo. Než se Staškovi nadáli, obloha nad vsí se zachmuřila. Krajský úřad potvrdil rozhodnutí obce.

Jenže Staškovi nebyli dnešní. Nebo naopak byli. „Tihle byrokrati,“ zlobil se pan Stašek, „s těmi není žádná řeč. Půjdeme s tím k soudu, mámo!“ A jak pravil, tak také učinil, a paní Marie přestala vzdychat v samoobsluze k sousedce: „Blaženko, oni nás nutí připojit se k čističce,“ a místo toho důležitě hlásila: „Ten můj přece jen není takové budižkničemu, jako jsou všichni chlapi! Jdeme s tím k soudu!“ A Blaženka, matka onoho šmírujícího puberťáka, říkala, že jít k soudu je v pořádku, jen si vyhradila zůstat na původním názoru, že chlapi obecně jsou budižkničemu. No, budiž, něco na tom možná je. Na druhý den odpoledne vytáhla Simonka své proslavené lehátko, Azor si přinesl okousaný míček a Jirka dostal ve škole jedničku. Vypadalo to na další krásné dny.

A jak vypadalo! Krajský soud dal zanedlouho manželům Staškovým dáreček a rozhodnutí krajského i obecního úřadu zrušil.

Staškovi se soudili

Soudci řekli: Ano, zákon o vodovodech a kanalizacích zakládá správnímu orgánu oprávnění využít institutu správního uvážení a zvolit jeden z možných způsobů řešení konkrétního případu. Má to dvě podmínky. Povinnost lze uložit pouze vlastníkům stavebního pozemku nebo staveb, na nichž vznikají nebo mohou vznikat odpadní vody, druhou podmínkou je technická možnost realizace připojení na kanalizaci.

To samo o sobě nevypadalo pro Staškovi příliš dobře. Krajský soud konstatoval, že správní orgány vycházely ze stanoviska projektanta, podle kterého nebyl shledán žádný technický důvod, proč by uvedená nemovitost neměla být na kanalizaci napojena. Jenže to – naopak k potěše Staškových – nestačilo. Pro soud byl takový postup příliš obecný a pokáral správní orgány, že se nevypořádaly s otázkou, zda je rozhodnutí o povinnosti připojit se na kanalizaci v souladu se zásadou ochrany dobré víry. Staškovi totiž podle zjištění soudu měli dům i příslušenství vybudovány a užívány na podkladě řádného stavebního povolení a kolaudačního rozhodnutí.

Úřady musejí porovnávat veřejný zájem se zájmem soukromým a posoudit také ekonomické náklady na zřízení kanalizační přípojky, jenže jejich přiměřenost neprokázaly. Navíc podle soudu nenaplnily ani zásadu legitimního očekávání. „Zápis z mimořádného zasedání ­zastupitelstva obce konstatuje, že v obci existuje několik objektů, které se nemohou ke splaškové kanalizaci gravitačně připojit, a že tyto přípojky osadí dodavatel na náklady obce přečerpávacím čerpadlem. S rozdílným přístupem obce k žalobcům se krajský úřad vypořádal pouhým konstatováním, že ‚žalobci mají odlišné postavení od ostatních obyvatel obce‘, aniž by závěr blíže odůvodnil.“ Takové objasnění věci soudu nestačilo, dospěl k závěru o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí správních orgánů pro nedostatek důvodů a správní rozhodnutí ­zrušil.

Na dvorku u Staškových nálada povznesená. Na krajském úřadu pod psa, pod mnohem většího než takový Azor, který mezitím již pokročil k náročnějším povelům. Slunce nádherně žhnulo a Simonka už byla opálená jako z Ibizzy.

V katakombách úředních

Příslušní úředníci a právníci krajského úřadu si mohli o Ibizze nechat jen snít. Jestli někdo z nich plánoval výlet do ještě teplejších krajů, musel si nechat zajít chuť. Úřední mašinérie se pustila do zpracování kasační stížnosti k Nejvyššímu správnímu soudu.

Argumentovali takto: Povinnost připojení na kanalizaci pro veřejnou potřebu podle zákona o vodovodech a kanalizacích lze nařídit i v případě, že vlastník nemovitosti zajišťuje likvidaci odpadních vod jiným způsobem (mj. prostřednictvím domovní čistírny), a to i tehdy, činí-li tak v souladu s právními předpisy. Vodoprávní úřad může povolení k nakládání s vodami změnit nebo zrušit, byla-li oprávněnému uložena povinnost připojit se na kanalizaci pro veřejnou potřebu. To vše je výsledkem aplikace evropské směrnice, podle které veškeré vypouštění do povrchových vod je realizováno na základě nejlepších dostupných technologií a též omezením znečišťování bodovými a difusními zdroji.

Odpadní vody z domu Staškových jsou čištěny v domovní čistírně pomocí biodisků bez odstraňování fosforu a dusíku, což je technologie nesplňující požadavky na nejlepší dostupnou technologii. Oproti tomu centrální čištění vod v obecní čistírně je realizováno na úrovni nejlepších dostupných technologií.

„Musíme naplnit evropskou směrnici, tedy odstranit co nejvíce bodových zdrojů znečištění a nahradit je čištěním,“ řekli úředníci. „Z technického hlediska se lze na kanalizaci napojit a žádné jiné okolnosti nás v podstatě nezajímají. My přece nerozhodujeme o tom, jakým způsobem má dojít k připojení a kudy má přípojka vést, to ať si Staškovi zařídí, jak chtějí.“ Zkrátka shledali, že zákon umožňuje z moci úřední rozhodnout o povinnosti připojit nemovitost na kanalizaci pro veřejnou potřebu i v případech, kdy jsou stavby užívány na základě kolaudačního rozhodnutí. Správní orgány jsou povinny postupovat ve veřejném zájmu a obec realizovala stavbu kanalizace a čistírny na úrovni nejlepší dostupné technologie a díky ní by mělo poklesnout znečištění z bodových zdrojů. Žalobci podle krajského úřadu nemohli být v dobré víře, že budou napojeni pouze na svou čistírnu, resp. že se nebudou muset napojit na kanalizaci pro veřejnou potřebu. Staškovi navíc v žalobě sami uvedli, že napojení domu je technicky možné pomocí spádové a tlakové kanalizace. Pokud umístili své stavby nevhodným způsobem, nelze to přičítat správnímu orgánu, resp. domáhat se rozdílného postavení od osob, které se musí připojit na kanalizaci pro veřejnou potřebu.

Krajský soud tedy podle úředníků věc „chybně posoudil, neboť žalobci nemají odlišné postavení od ostatních osob, které se musí napojit na kanalizaci pro veřejnou potřebu.“ Úřad si přitom byl vědom, že připojení bude finančně náročnější, neboť Staškovi budou muset vést potrubí cca 40 m a vybudovat vztlakovou kanalizaci, ale do této nepříznivé situace se podle něj dostali svým vlastním jednáním.

Smysl kasační stížnosti byl tedy jasný: Nejvyšší správní soud má rozsudek krajského soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.

Případ před nejvyšší stolicí soudní

Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná. Za podstatný označil fakt, že zákon o vodovodech a kanalizacích klade „zřejmý důraz na prvek veřejného zájmu, který se v dané oblasti regulace projevuje významným způsobem a spočívá v potřebě zásobování obyvatel pitnou vodou, odvádění odpadních vod, ale například též v zajištění efektivního čištění odpadních vod. Oblast ochrany vod není pouze záležitostí soukromoprávních a veřejnoprávních vztahů na vnitrostátní úrovni. Zájem na regulaci této oblasti a její priorita jsou prosazovány i ze strany Evropské unie.“

Podle zákona o vodovodech a kanalizacích může obecní úřad „uložit vlastníkům stavebního pozemku nebo staveb, na kterých vznikají nebo mohou vznikat odpadní vody, povinnost připojit se na kanalizaci v případech, kdy je to technicky možné.“

Technická možnost připojení spočívá podle Nejvyššího správního soudu jednak v tom, zda lze s ohledem na konkrétní poměry stavebních pozemků a staveb, na kterých vznikají nebo mohou vznikat odpadní vody, realizovat stavbu samotné přípojky na kanalizaci, jakož i v tom, zda je možné reálné připojení vzhledem ke kapacitním a technickým možnostem kanalizace. Jinými slovy řečeno, předmětná podmínka se týká způsobu provedení a konstrukce přípojky, ale zároveň faktické možnosti napojení na kanalizaci, která může být omezena její kapacitou či jinými technickými parametry. Byť to zákon výslovně nestanoví, nelze vydat rozhodnutí o povinnosti připojit se na kanalizaci, pokud by takové rozhodnutí bylo zcela zjevně nepřiměřené okolnostem konkrétního případu, tzn. naprosto nepřiměřené a extrémně nákladné. Správní orgány ovšem podle závěrů Nejvyššího správního soudu nemohou v řízení o povinnosti připojit se na kanalizaci pro veřejnou potřebu zjišťovat a hodnotit skutečnosti jdoucí nad rámec jejich zákonného zmocnění a posuzovat realizaci přípojky způsobem a v podrobnostech spadajících do jiných správních procesů, zejména na úseku územního rozhodování a stavebního řádu. Je-li posuzována technická možnost realizace připojení, neznamená to, že je správní orgán oprávněn usuzovat o konkrétní trase a délce přípojky, popř. které konstrukční řešení přípojky (např. gravitační či tlakové) je vhodnější. Již z uvedených důvodů nemůže být správný závěr krajského soudu.

Kasační instance konstatovala, že „žalobci již v řízení před správními orgány nepopírali, že jejich nemovitosti je technicky možné připojit na kanalizaci veřejné potřeby,“ a také ze stanoviska projektanta vyplynulo, že v lokalitě s novými rodinnými domy (kam patří i dům Staškových) byla realizována „oddílná splašková kanalizace v obslužné komunikaci včetně realizace dešťové a splaškové kanalizační přípojky na veřejném prostranství tak, aby se mohli jednotliví majitelé nemovitostí připojit při výstavbě rodinného domu. Splašková kanalizace z této lokality byla při realizaci obecní kanalizace přepojena tak, aby splaškové vody od jednotlivých nemovitostí byly čištěny na čistírně odpadních vod.“ Projektant neshledal žádný technický důvod, proč by uvedená nemovitost neměla být na kanalizaci napojena.

Závěr tedy Staškovým nebe nerozjasnil: „připojení na kanalizaci pro veřejnou potřebu je v daném případě technicky možné, neboť neexistují žádné okolnosti, jež by ve smyslu zákona o vodovodech a kanalizacích objektivně bránily technické ­realizaci přípojky, a kapacitní a technické parametry kanalizace to umožňují.“

Peníze a veřejný zájem

Nejvyšší správní soud se dále zabýval argumentací žalobců, kteří dovozují technickou nemožnost realizace přípojky z ekonomických nákladů na její zřízení. Považují je za neúměrné také proto, že dle svých tvrzení realizovali domácí čistírnu odpadních vod v době, kdy nemohli vědět, že se budou muset připojit na kanalizaci pro veřejnou potřebu. Zjistil, že správní orgány skutečně povolily Staškovým vypouštění odpadních vod a dodatečně povolily již zahájenou stavbu domácí čistírny, kanalizační přípojky a odpadu z čističky do stávající kanalizace, avšak s tím, že „po vybudování ČOV v obci bude nutné napojení na budovanou splaškovou kanalizaci.“

Podle soudu žalobci tedy naopak přinejmenším mohli a měli znát tyto skutečnosti, neboť „bylo v jejich zájmu seznámit se s veškerými podklady pro vydání rozhodnutí o dodatečném povolení stavby. Proto se nemohou s odkazem na svou dobrou víru dovolávat toho, že by se nemuseli napojit na kanalizaci pro veřejnou potřebu.“ Samotná nevědomost přitom podle ustálené judikatury ještě nepředstavuje dobrou víru, neboť musí být splněna také podmínka objektivní nemožnosti rozpoznat skutečný stav věci. Ve vztahu k povinnosti připojit se na kanalizaci pro veřejnou potřebu ovšem taková nemožnost nenastala. Proto zájem na ochraně dobré víry žalobců nemohl převážit nad újmou, která může vzniknout veřejnému zájmu na ochraně vod a zajištění efektivního čištění odpadních vod. Staškovi prostě museli již v době výstavby počítat s tím, že jednou budou povinni přepojit nemovitost na budovanou obecní splaškovou kanalizaci, a měli tomu přizpůsobit výškové umístění stavby rodinného domu včetně kanalizace a čistírny odpadních vod a případně i dalších staveb tak, aby bylo možné provést připojení gravitačně v co nejkratší vzdálenosti, tj. technicky a ekonomicky nejvhodnější řešení. Museli počítat i s tím, že budou muset případně odstranit domovní ČOV, a přesto se rozhodli ji realizovat.

Nejvyšší správní soud shledal jako důvodnou námitku stěžovatele, že krajský soud nesprávně posoudil rozhodnutí krajského úřadu a správního orgánu prvního stupně jako nepřezkoumatelná, a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná. Proto napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Ono se toho zase tak mnoho nezměnilo. Simonka už zase dávno není opálená, ale uhrovitý mladík od sousedů je beznadějně a trvale zamilovaný. Jirka přinese sem tam jedničku, občas ale i nějakou tu kouli. Paní Stašková vzdychá v samoobsluze, že ten její je přece jen budižkničemu, a pan Stašek dělá přesčasy, aby našetřili na to čtyřicetimetrové kanalizační potrubí. Jen Azor si s tím hlavu nedělá a honí po dvorku ten svůj okousaný míček.