Z judikatury pro topenářskou a instalatérskou praxi 2017/1

legislativa

Příčinná souvislost

Zpracováno podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 1048/2010

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 byl obviněný Ing. M. C. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 trestního zákona (ve znění účinném do 31. 12. 2009, od 1. 1. 2010 podle § 143 odst. 1, 2 trestního zákoníku nebo § 147 odst. 1, 2 trestního zákoníku), který podle skutkových zjištění soudu spáchal tím, že jako jednatel společnosti R., s. r. o., na základě písemně nespecifikované objednávky JUDr. S. L. zajišťoval stavební úpravy v pražském bytě.

Vadná instalace plynového kotle

Šlo o výměnu karmy, umístěné v koupelně, za kombinovaný závěsný plynový kotel zn. P. Obviněný objednal osazení plynového kotle u společnosti R. Z. – instalatérství, napojení plynového kotle do stávajícího vícevrstvého komínového průduchu u společnosti P. K. – kominictví a vložkování komínů, zprovoznění plynového kotle u společnosti O. B. Poté předal dílo jako hotové odběrateli JUDr. S. L., ačkoliv věděl, že nebylo provedeno zkoušení komína v rozporu s ustanovením § 3 a § 4 vyhlášky č. 111/1981 Sb. v tehdy platném znění. Byl si též vědom toho, že nezajistil provedení výchozí revize v rozporu s ustanovením § 6 vyhlášky č. 85/1978 Sb. v tehdy platném znění. Tímto postupem umožnil napojení plynového kotle na nevyhovující kouřovou cestu, v rozporu s předpisem ČSN 73 4201 s neodborně zhotovenou komínovou vložkou a s nedostatečnou výškou ústí komína nad hřebenem střechy, což mělo za následek únik oxidu uhelnatého ze spalinové cesty a jeho návrat do koupelny zmíněného bytu, v němž nedlouho poté na otravu oxidem uhelnatým zemřela A. D.

Co na to zákon?

Toto jednání bylo kvalifikováno jako trestný čin podle výše uvedených ustanovení a Ing. M. C. byl odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody na 18 měsíců. Kromě toho mu byla částečně přímo uložena povinnost k náhradě škody a částečně byla tato záležitost odkázána na řízení ve věcech civilních.

Chyběla revize

Městský soud v Praze na základě odvolání obviněného posoudil věc jako soud druhého stupně a zamítl odvolání jako nedůvodné.

A opět jsme u posledního záchranného lana, které mnozí spatřují v mimořádném opravném prostředku, jímž je dovolání.

Obviněný se bránil zejména proti tomu, že by svým jednáním naplnil znaky trestného činu ublížení na zdraví. Soudům obou stupňů vytkl, že se nedostatečně vypořádaly s mírou účasti jednotlivých osob na vzniklém následku, zejména pokud dospěly k závěru, že jeho pochybení mělo být zásadní pro výše popsaný následek. Základní pochybení soudů obviněný Ing. M. C. spatřuje ve způsobu, kterým soudy obou stupňů posoudily vztah příčinné souvislosti mezi vzniklým následkem a jeho podílem na porušení právních předpisů vyjmenovaných v rozsudku. Především odmítá právní názor odvolacího soudu vyjádřený v odsuzujícím rozsudku, že opomenutím zajištění výchozí revize podle vyhlášky č. 85/ 1978 Sb. zapříčinil smrt poškozené, protože tato povinnost jemu ani společnosti R. vůbec nenáležela, a neshledává ani příčinnou souvislost mezi tím, že nebyla provedena výchozí revize, a smrtí poškozené. Zdůrazňuje zejména to, že nedisponoval potřebným oprávněním k instalaci závěsného plynového kotle podle vyhlášky č. 85/1978 Sb., ale byl pouze jednatelem společnosti, která si na jednotlivé práce najala pracovníky odborně způsobilých společností.

Odpovědnost autorizovaného technika

Obviněný také namítl nesprávnost názoru odvolacího soudu, že je zcela bez významu skutečnost, že byl vystaven protokol o spuštění kotle autorizovaným technikem společnosti P., tedy technikem dodavatelské společnosti, protože protokol o spuštění kotle je podmínkou pro předání kotle do běžného užívání a jde o listinu garantující dodržení určitých parametrů potřebných pro užívání kotle, která se svým charakterem blíží tomu, co míní vyhláška dokladem o výchozí revizi. Obviněný podle svého přesvědčení důvodně předpokládal, že pokud odborný pracovník na plynová zařízení vystavil majitelce bytu a předmětného plynového kotle protokol opatřený razítkem autorizovaného technika, údaje obsažené v protokolu jsou pravdivé a kotel připojený na komín lze bez problémů užívat. Označil také za mylný a zavádějící názor odvolacího soudu, že pokud by po řemeslnících požadoval revizní zprávy, postupovali by při zapojování kotle jinak.

Způsobilost komína

Stejně tak obviněný nesouhlasil se závěrem soudů o tom, že nechal připojit kotel na vadný komín, ačkoliv věděl, že nebylo provedeno zkoušení komína podle § 3 a § 4 vyhlášky č. 111/1981 Sb., o čištění komínů, ve znění pozdějších předpisů, neboť takový závěr je v hrubém rozporu se skutkovým zjištěním. Odborník – kominík byl krátce před spuštěním kotle objednán společností R. kvůli připojení kouřovodu kotle ke komínu. Součástí objednané práce byla i prohlídka komína, zkouška jeho tahu a výslovné konstatování vůči dovolateli, že komín je způsobilý k připojení kotle. Přesto ani neexistující revizní zpráva kominíka P. K. nezabránila autorizovanému technikovi společnosti R. Z., aby vystavil protokol o spuštění kotle, v němž osvědčil dodržení všech postupů a předpisů při spuštění kotle.

Zanedbané povinnosti

Obviněný Ing. M. C. současně zpochybnil správnost výroku o náhradě škody, protože smrt poškozené podle jeho názoru nenastala v příčinné souvislosti s jeho pochybením. Obviněný považuje výrok o náhradě škody za vadný i proto, že soud ve svém rozhodnutí připustil, že značnou roli v předmětné věci sehrálo i zanedbání řemeslníků, kteří se podíleli na instalaci závěsného plynového kotle, konkrétně kominíka, instalatéra a servisního technika.

Vzhledem k okolnostem případu obviněný projevil zásadní nesouhlas s tím, že byl uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví, neboť nebylo prokázáno, že by porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona, a žádal Nejvyšší soud o zrušení napadených rozhodnutí soudů první a druhé instance. Na tomto místě vstoupila do děje tehdejší nejvyšší státní zástupkyně. Obecné přesvědčení laické veřejnosti nasvědčuje představě, že státní zastupitelství vždy stojí proti obviněnému. Jenže to není pravda. Přesvědčit se můžeme, podíváme-li se podrobněji na argumentaci a závěry nejvyššího představitele státního zastupitelství.

Nejvyšší státní zastupitelství zasahuje

V písemném vyjádření k dovolání obviněného nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že rozhodnutí v trestní věci obviněného zásadním způsobem ovlivnil právní názor od­volacího soudu, který základní ­pochybení obviněného spatřuje v tom, že nezajistil výchozí revizi plynového zařízení včetně výchozí revizní zprávy podle § 6 vyhlášky č. 85/1978 Sb., přičemž odvolací soud považoval společnost R. za dodavatelskou společnost a v návaznosti na to usoudil, že to byl právě obviněný, který obstaral předmětný plynový kotel a zajistil jeho výměnu, instalaci a jeho zprovoznění prostřednictvím subdodavatelů. Podle názoru odvolacího soudu, pokud by došlo k zajištění výchozí revize, nemohl by být předmětný kotel dán do provozu na delší dobu, a proto špatně odvedené práce a nesprávný postup subdodavatelů, kteří se podíleli na instalaci závěsného plynového kotle, nemohou být v příčinné souvislosti se způsobeným následkem, neboť pokud by byla provedena výchozí revize, ke škodlivému následku by nedošlo.

Kde je právní háček?

Dále nejvyšší státní zástupkyně poukázala na vyhlášku o kontrolách, revizích a zkouškách plynových zařízení a dovodila, že se tato vyhláška nevztahovala na předmětný plynový spotřebič, neboť se jednalo o zařízení v osobním užívání uživatele bytu. Z předmětu činnosti společnosti R., která prováděla rekonstrukci bytu, nelze podle názoru státní zástupkyně dovodit žádný vztah k možnosti montovat či se jinak podílet na montáži a zprovoznění plynových zařízení, neboť to odporuje koncepci dozoru nad bezpečností práce u plynových zařízení, podle níž pouze držitel speciálního oprávnění může montovat, opravovat, provádět revize a zkoušky technických zařízení. Podle názoru nejvyšší státní zástupkyně obviněný neměl povinnost zajistit provedení výchozí revize podle zmíněné vyhlášky.

Nejvyšší státní zástupkyně dále uvedla, že obviněnému je kladeno k tíži, že nezajistil vyhotovení předběžné revizní zprávy ohledně možnosti instalace konkrétního plynového spotřebiče a následnou revizi spalinové cesty, tedy dopojení spotřebiče na komín po této revizi, jak ukládá vyhláška o čištění komínů. Tato vyhláška se vztahuje na vlastníky, správce a uživatele budov a jiných objektů, včetně rekreačních, uživatele spotřebičů, paliv a na organizace zajišťující kominické práce. Podle nejvyšší státní zástupkyně obviněný není odpovědný za to, že při kontrole komína kominík společnosti P. K. nezjistil, že plynový kotel je napojen na nevyhovující kouřovou cestu, že v komíně byla neodborně zhotovena komínová vložka, a že byla nedostatečná výška ústí komína nad hřebenem střechy. Poukázala na to, že vadně postupoval i svědek – pracovník společnosti O. B., který vykonal kontrolu řádného připojení kotle, provedl ověřovací zkoušky a plynový kotel zprovoznil, o čemž vystavil protokol, aniž měl revizní zprávu kominíka, neboť bez této revizní zprávy neměl být kotel uveden do provozu.

Porušení důležité povinnosti

Proto nejvyšší státní zástupkyně konstatovala, že ze skutkových zjištění učiněných soudy nelze dospět k závěru, že by obviněný porušil jakoukoliv důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona, a proto není odpovědný za otravu oxidem uhelnatým, kterou utrpěla poškozená A. D., neboť v rámci svého postavení učinil vše proto, aby byla provedena bezvadná výměna karmy za závěsný plynový kotel. Na základě tohoto svého závěru nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí.

Trestného činu ublížení na zdraví se podle příslušných ustanovení dopustí ten, kdo jinému z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví nebo smrt a tento čin spáchá proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona. Trestný čin je spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel věděl, že může způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí, nebo nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl.

Za porušení důležité povinnosti lze považovat jen porušení takové povinnosti, jež má za dané situace zpravidla za následek nebezpečí pro lidský život nebo zdraví, kde tedy jejím porušením může snadno dojít k takovému následku.

Nestalo by se, kdyby … aneb příčinná souvislost

Důležitým momentem je v tomto ohledu existence příčinného vztahu, který spojuje jednání pachatele s následkem. Určitá osoba může být proto trestná jen tehdy, jestliže svým jednáním následek skutečně způsobila. Základním předpokladem trestní odpovědnosti je bezpečné zjištění příčinného působení jednání obviněné osoby na společenské vztahy chráněné trestním zákonem a toho, zda toto jednání nese znaky zavinění ve smyslu trestního práva.

Z ustanovení § 1 vyhlášky č. 21/ 1979 Sb. vyplývá, že vyhláška je závazná pro organizace, na které se vztahuje působnost orgánů státního odborného dozoru nad bezpečností práce, pro organizace, které provádějí činnost podléhající dozoru orgánů státní báňské správy a pro právnické a fyzické osoby, které vykonávají podnikatelskou činnost podle zvláštních předpisů. V tehdy účinném znění platilo, že organizace mohou montovat, opravovat zařízení, provádět na něm dodavatelským způsobem revize a zkoušky a plnit tlakové nádoby na plyny jen na základě oprávnění, které vydává inspektorát bezpečnosti práce, popřípadě obvodní báňský úřad, v jehož obvodu má organizace sídlo popřípadě trvalý pobyt, a to na základě písemné žádosti organizace.

Ustanovení § 1 odst. 1 vyhlášky č. 85/1978 Sb., o kontrolách, revizích a zkouškách plynových zařízení, ve znění pozdějších právních předpisů, zakotvuje, že vyhláška se vztahuje na organizace, které vyrábějí, montují, provozují, opravují, udržují plynová zařízení nebo provádějí jejich revize. Za zařízení se pro účely této vyhlášky považují zařízení podléhající státnímu odbornému dozoru nad bezpečností práce, vykonávanému Českým úřadem bezpečnosti práce a inspektoráty bezpečnosti práce, a to zařízení pro spotřebu plynů spalováním (tj. i plynové ohřívače vody). Za taková zařízení se nepovažují zařízení, která jsou v osobním užívání uživatelů bytů a místností nesloužících k bydlení.

Podle Nejvyššího soudu je třeba souhlasit s názorem obviněného Ing. M. C., že vyhláška č. 85/1978 Sb. se na předmětný plynový spotřebič nevztahovala, neboť se jednalo o zařízení v osobním užívání uživatele bytu. Z popisu skutku nevyplývá příčinná souvislost mezi jednáním obviněného ve smyslu trestního práva a následkem, kterým je porušení zájmu chráněného trestním zákonem, včetně účinku, a to smrti poškozené. Napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku, neboť mezi jednáním obviněného uvedeným ve skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku a vzniklým následkem, smrtí poškozené v důsledku otravy oxidem uhelnatým, není dána příčinná souvislost.

Nejvyšší soud jménem republiky

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že obviněný neporušil § 6 vyhlášky č. 85/1978 Sb., o kontrolách, revizích a zkouškách plynových zařízení, ve znění pozdějších předpisů, neboť podle § 1 této vyhlášky se vyhláška vztahuje na organizace, které vyrábějí, montují, provozují, opravují, udržují plynová zařízení nebo provádějí jejich revize. Organizací ve smyslu této vyhlášky nebyla společnost R., jejímž jednatelem byl obviněný. Nelze přehlédnout ani to, že podle citované vyhlášky se sice za taková zařízení považují mj. zařízení pro spotřebu plynů spalováním, nikoliv však ta, která jsou v osobním užívání uživatelů bytů a místností nesloužících k bydlení.

Pokud jde o výchozí revizi, platí ustanovení § 6 odst. 1 této vyhlášky, podle níž na každém zařízení zajistí dodavatelská organizace před uvedením zařízení do provozu výchozí revizi a vyhotovení zprávy o revizi, která je součástí dodávky zařízení. Podle § 6 odst. 3 písm. c) citované vyhlášky se při výchozí revizi prověří zejména, zda zařízení odpovídá předpisům a požadavkům bezpečnosti práce a technických zařízení a požární ochrany.

Podstatné je také ustanovení § 6a odst. 1 písm. c) zákona č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož organizace státního odborného dozoru ve stanovených případech prověřují odbornou způsobilost organizací a podnikajících fyzických osob k výrobě, montáži, opravám, revizím, zkouškám vyhrazených technických zařízení a k plnění nádob plyny a vydávají jim k tomu oprávnění. Takové oprávnění měl pracovník společnosti O. B., nikoliv však společnost, jejímž jednatelem byl obviněný. Je naprosto zřejmé, že z ustanovení těchto právních předpisů vyplývá, že plynová zařízení nemůže instalovat a uvádět do provozu fyzická nebo právnická osoba, která k tomu nemá oprávnění podle výše uvedeného zákona.

Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal dovolání obviněného Ing. M. C. důvodným, a proto zrušil napadená rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně a přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 2, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž při novém projednání a rozhodnutí věci je soud prvního stupně vázán právním názorem vysloveným v tomto usnesení Nejvyššího soudu.