Národní divadlo - 40 let od rekonstrukce – 6. část

V šestém díle seriálu o Národním divadle autor podrobně popisuje problémy při zadávání rekonstrukčních prací a detailně uvádí i nemalé plánované investice do rekonstrukce.

Recenzent: Petr Fischer

Rekonstrukce a dostavba okolí ND do roku 1983 – projektová příprava

Ačkoliv v průběhu 40. až 70. let docházelo k postupnému zlepšování parametrů zařízení techniky prostředí, jako červená nit se při stále vzrůstajících nárocích na provoz Národního divadla táhl problém stísněných prostor. Proto se již koncem 50. let minulého století začaly objevovat v odborném tisku úvahy o nutnosti rozšíření technických prostor. Stěžejní otázkou pro eventuální budoucí rekonstrukci byla existence tzv. Chourových domů, které byly k budově Voršilského kláštera přistavěny koncem 50. let 19. století. Zpočátku bylo uvažováno o využití Chourových domů pro potřeby Národního divadla s tím, že by došlo k jejich snížení o jedno podlaží, aby jednak vynikla historická budova Národního divadla a zároveň by došlo k výškovému sjednocení se sousední budovou Voršilského kláštera.

V roce 1955 se uvažovalo o využití Chourových domů i takto: „V první polovině upraveného dvojdomu na Národní třídě bude v prvním poschodí umístěna administrativa divadla, druhé poschodí bude vyhrazeno pro ředitelství a všechny závodní organisace. První i druhé poschodí druhé poloviny bude sloužit návštěvníkům jako divadelní museum. Nad druhým poschodím vznikne nový prostor, který bude využit jako náhradní jevištní zkušebna. V menší části pak najde místo nový sborový sál. V přízemí budovy má být ústřední předprodej lístků do Národního, Tylova a Smetanova divadla.“ [1]

28. října roku 1958 byla vypsána veřejná anonymní soutěž na ideové architektonicko-stavební řešení zástavby okolí Národního divadla.

V zadání byl požadován objekt restaurace, kavárny a kluboven, situovaný u Národní třídy, dále měly být postaveny objekty pro správu a studia, stálou zkušební scénu pro 300 až 400 diváků, sklad kulis
a technické služby, spojovací prvek s historickou budovou. Podmínkou bylo zachování doplňovací budovy z roku 1934. O soutěž byl velký zájem, sešlo se 75 návrhů.

Do druhého kola bylo vyzváno 7 uchazečů, jednou ze zpřísňujících podmínek bylo odhalení pohledu na část historické budovy a kopule. Přestože ani druhá část soutěže nepřinesla žádný uspokojivý návrh, přispěla k upřesnění podmínek pro další soutěže, zejména pak omezující podmínky zachování doplňovací budovy při Divadelní ulici.

Postupem času došlo k názorovému posunu ohledně koncepce využití stávajících prostor Národního divadla a jejich rozšíření. Jak v odborném článku z roku 1959 píše Ing. arch. Procházka:
„Nájemné domy byly po dosavadních palácích šlechty a jednorodinných měšťanských domech novým, relativně pokrokovým typem bydlení. Nemají většinou zvláštní hodnotu uměleckou, jsou pouze dokumentem hospodářských a společenských vztahů v období nástupu buržoasie. Výstavba České spořitelny (dnes sídlo Akademie věd) a Lažanského paláce dokončila úpravu místa, jehož poslední volný pozemek byl po mnoha úvahách vybrán pro stavbu Národního divadla.
Zchátralost Chourových domů a naléhavost provozních potřeb Národního divadla nám dává příležitost přistoupit k činu, který bude mít neobyčejný význam pro vzhled Národní třídy, charakter jejího prostředí i pro účin dominanty Národního divadla.
Nadto modernisace scény Národního divadla vyžaduje, aby v historické budově bylo ponecháno jen co je tam nezbytně potřebné pro představení a zkoušky, natáčení filmů a rozhlasové a televizní přenosy, výroba kostýmů, administrativa, společenská, distribuční a sociální zařízení byly přeneseny do jiných objektů.“

Další soutěž byla vypsána roku 1962, sešlo se neméně než 106 návrhů, pro druhou fázi soutěže bylo vybráno 8 nejlepších návrhů, přičemž nejlépe byl odbornou veřejností hodnocen návrh Bohuslava  a Kamila Fuchsových a Mojmíra a Aleny Korvasových. Hlavním znakem vítězného návrhu bylo jednak použití prosklené fasády k Národní třídě, jednak umístění budovy tak, že líc budovy byl prodloužením budov Voršilského kláštera, čímž se při pohledu z Národní třídy odkrýval celý vstup historické budovy, věže s trigami i část východního průčelí Národního divadla.

V roce 1966 vypracoval ateliér národního umělce Bohuslava Fuchse v rámci Státního ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů (SÚRPMO) objemovou studii, nicméně již během jejího zpracování docházelo k rozporuplným stanoviskům s ideovou radou, coby dohlédacím orgánem ministerstva školství a kultury, vedenou národním umělcem Jaroslavem Fragnerem.
V roce 1971 pověřilo ministerstvo kultury ČSR zpracováním revize původní studie z roku 1966 SÚRPMO. Vzhledem k úmrtí architekta Fuchse v roce 1972 a s přihlédnutím k tomu, že se jeho syn Kamil Fuchs vzdal autorských práv, byla autorská práva a povinnosti převedena na SÚRPMO.

Projektový úkol rekonstrukce historické budovy byl dokončen a schválen 21. června 1973. V témže roce objednalo ND u generálního projektanta SÚRPMO objemovou studii dostavby okolí ND, pověřeným autorem byl Pavel Kupka. Jednalo se o zejména o způsob využití jednotlivých budov, nikoliv o vnější vzhled. Na základě posudku Quida Záruby a studií Vodních staveb došlo ještě k výraznému rozšíření suterénních prostor.

Pod celou piazzettou bylo doporučeno provést rozsáhlé podzemní prostory až do hloubky –12 m oproti piazzettě (9 m pod hladinou Vltavy). Projektový úkol zpracovalo SÚRPMO do 31. května 1975. Projektový úkol pro dostavbu okolí byl schválen 26. ledna 1976 a následně odbor výstavby a územního plánu Národního výboru hl. m. Prahy vydal územní rozhodnutí pro dostavbu okolí ND.

Schvalování projektových úkolů všech staveb probíhalo v letech 1976–7, schvalování úvodních a jednostupňových projektů v létech 1977 – 8. Roku 1978 zahájilo SÚRPMO práci na prováděcích projektech.
Ukázalo se, že investiční náklady stavby byly značně podhodnoceny. Důvodem byly změny a dodatky jak divadelní technologie, tak některých provozních celků, nedostatečný průzkum zaviněný  nemožností provedení řádného stavebně technického průzkumu v době provozu divadla. Nedařilo se ani v oblasti dodavatelských smluv pro umělecká díla a předměty dlouhodobého a krátkodobého použití.

Naštěstí se rozhoupalo městské vedení rodné a všemocné strany a pod vedením Antonína Kapka zřídilo komisi, která vrcholově řídila celý průběh dostavby. Na základě jejího rozhodnutí byl ještě v lednu 1978 určen generálním dodavatelem pro rekonstrukci a dostavbu okolí ND závod ČKD Engineering. Dne 25. května 1980 byl jmenován vládním zmocněncem Ing. Otakar Ferfecký, první náměstek ministra výstavby a techniky ČSR. Na základě jeho podnětu a schválení nadřízenými orgány byly provedeny následující změny:
– navýšení nákladů na dostavbu ve výši 1 574 974 tis. Kč (viz tab. 1),
– změna generálního projektanta, namísto SÚRPMO se jím stal Projektový ústav hl. m. Prahy.

Generálním projektantem historické budovy zůstalo nadále SÚRPMO. Kdo by čekal, že tři roky před předpokládaným znovuotevřením ND je odsouhlasená projektová dokumentace v konečné podobě, hrubě by se mýlil. Ačkoliv ideová rada potvrdila koncepci využití všech objektů tak, jak navrhlo SÚRPMO, v říjnu 1980 bylo rozhodnuto, že Národní divadlo převezme pro své programové účely společenskou budovu namísto stávajícího předpokládaného uživatele Pražského kulturního střediska.

V souladu s aktuálním trendem vzniku malých scén se rozhodlo o změně funkční náplně hlavní části této budovy z původně zamýšleného společenského sálu na divadelní scénu. Předsednictvo MV KSČ změnu povolilo s tím, že musí být dodržen původně stanovený termín dokončení objektu k 18. listopadu 1983. Protože, jak si jistě starší z nás pamatují, přes rozhodnutí KSČ „nejel vlak“, odpovědné instituce Národní výbor hl. m. Prahy, ministerstvo kultury, umělecké, svazy, experti jakož i další organizace se bez námitek podrobily rozhodnutí o zahájení projektových prací tak, aby do 30. listopadu1981 bylo možno zapracovat vzniklé změny do projektů veškerých navazujících profesí.

Dodatek výtvarného generelu byl zpracován do 26. listopadu 1981, jednostupňová dokumentace do 31. března 1982. Na projekt podzemní části této budovy a na projekty ostatních profesí měla změna zásadní vliv a bylo třeba zvýšeného úsilí jak GP, tak ostatních účastníků výstavby, aby byl kýžený objekt dokončen ve stanoveném termínu.

Projekční organizace a zodpovědní projektanti jednotlivých provozních souborů techniky prostředí

Historická budova ND

Úvodní projekt rozvodů tepla a chladu pro VZT – Ing. Ladislav Erazim (Průmstav).
Prováděcí projekt rozvodů tepla a chladu pro VZT – Ing. Petr Fischer (Průmstav).
Úvodní a prováděcí projekt rozvodů otopné soustavy – Ing. Vladimír Štemberk (SÚRPMO).
Prováděcí projekt rozvodů
VZT – Ing. Jiří Bísek (Janka Radotín).

Dostavba okolí ND

Suterény
Prováděcí projekt zdroje tepla – p. Bárta.
Prováděcí projekt chlazení vltavskou vodou – Ing. Nesvačil.
Prováděcí projekt zařízení VZT – Janka Radotín.

Objekt Restaurace

Prováděcí projekt rozvodů tepla a chladu pro VZT – Průmstav.

Objekt Provozní budova

Prováděcí projekt rozvodů tepla a chladu pro VZT – Průmstav.
Prováděcí projekt zařízení VZT – Janka Radotín.

Objekt Nová scéna
Prováděcí projekt rozvodů tepla a chladu – Zdeněk Lovicar (PÚ VHMP).
Prováděcí projekt zařízení VZT – Ing. Luboš Jelínek (PÚ VHMP).

Použitá literatura a dokumentace

[1] Lidová demokracie: orgán Československé strany lidové. Praha: Nakladatelství Lidová demokracie, 04. 09. 1956, 12(214). ISSN 0323–1143. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:14439f40-f3e011e8-9984-005056825209>.
[2] BÁRTA, J.: Projekt skutečného provedení centrálního zdroje tepla. Průmstav, 1983.
[3] Projekt zařízení VZT. Janka Radotín 1983.
[4] Dodávka a montáž solárního systému v Národním divadle. Enesa + EVČ Pardubice. Zavedení energeticky úsporných opatření financovaných metodou EPC. 2008.
[5] KOLÁŘ, J.: Projekt skutečného provedení restaurační budovy – rozvody tepla a chladu. Průmstav, 1983.

---

The National Theatre – 40th reconstruction anniversary – part VI.

The sixth part of the series about the National Theatre, which has the subtitle Reconstruction and completion of the surroundings of the National Theatre until 1983, is mainly dedicated to project preparation. In it, the author describes in detail the problems involved in the commissioning of reconstruction works and details the significant planned investments in the reconstruction.

Keywords: The National Theatre, anniversary, reconstruction, environmental engineering, heating, air conditioning, history.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ