Národní divadlo - 40 let od rekonstrukce – 5. část

Pátý díl seriálu o rekonstrukci Národního divadla podrobně rekapituluje nedostatky a nedokonalá řešení oboru techniky prostředí. Je věnována velká pozornost dobovým záznamům o opravách a vylepšeních systémů.

Recenzent: Petr Fischer

Zařízení techniky prostředí do roku 1973

Pokud by se snad ctěný čtenář domníval, že vady a nedodělky staveb jsou výsadou dnešní doby, dovolujeme si zde předložiti důkaz, že odpovědní pracovníci se s nimi museli potýkati již krátce po znovuotevření Národního divadla. Dokladem je přípis tehdejšího starosty datovaný 1. října roku 1897 adresovaný pod č. j. 149330 Radě královského hlavního města Prahy, kde je požadována řádná údržba kanálů (viz obr. 1):

„Opis
Městský úřad stavební oznámil radě městské, že u Františkova řetězového mostu klenba bývalého podjezdu nábřežního, který nyní se spodním sklepem Národního divadla jest spojen a kudy vzduch pro ventilování hlediště se čerpá, vrchní dlažbou dešťovou vodu propouští, omítka opadla a cihly se drolí.
Občasným pozorováním závady této bylo seznáno, že sice omítka opadala, menší části cihel se udrolily, ale klenba po opravě blízké stoky vyschla a nestává nebezpečí, ačkoli tu při eventuální přestavbě mostu na radikální přeměnu pomýšleno býti musí.
Příležitostně byly též oba výše směrem k Žofínu položené příjezdy k řečišti vedoucí i se sklepy Národního divadla spojené shledány a tu seznáno, že klenba prostředního podjezdu jest nebezpečně trhlá, a že by ihned vysekáním, vyměněním zvětralých cihel a uklínováním býti měla.
Poněvadž tato práce jest velmi nutnou, a poněvadž v příčině tohoto podjezdu jest na králov. zemsk. Českém a Národním divadle čp. 223 – II., jež nalézá se ve správě veleslavného zemského výboru království českého pod pol. 2 sub praes. 8. srpna 1848 č. 38064 knihovně uložena povinnost dočasného majitele této reality: udržovati tyto podjezdy jichž královské zemské české divadlo používá v dobrém stavu, – žádáme veleslavný zemský výbor, aby laskavě bez odkladu ráčil dáti z ohledu na veřejnou bezpečnost klenbu prostředního průjezdu náležitě opraviti.

V Praze dne 1. října 1897
Starosta

A tergo:
Veleslavnému zemskému výboru království Českého v Praze“

Dne 14. března 1900 píše opět pod č. j. 19993 – III úřad starosty Zemskému výboru království Českého (viz obr. 2).

„Bylo si zde stěžováno, že z kotelny Národního divadla v Praze vychází téměř každodenně hustý a dusivý kouř který zejména obyvatelstvo okolních domů velice obtěžuje. Žádáme proto, aby zemský výbor království Českého všemožná opatření provedl tak, aby vyvinování se kouře zamezeno neb zmírněno bylo, zvláště doporučujeme, aby vzal v úvahu, zdali by nemínil osvětlovati Národní divadlo elektrickým proudem získaným z elektrických podniků obecních.

Za starostu“
(podpis nečitelný)

V roce 1926 byly instalovány dva nové vodotrubné parní kotle vyrobené firmou Kolben a Daněk, vybavené automatickým korečkovým přikládáním s registrací spotřeby uhlí. V zimním období byla denní spotřeba uhlí 80–100 q (viz obr. 3).

Nicméně ani tato výměna kotlů neuspokojila příslušné úředníky Magistrátu hlavního města Prahy, kteří na základě řízení dne 10. září 1929 vydali dne 12. září 1929 následující rozhodnutí:

„Vzhledem k výsledku komisionelního řízení konaného dne 10. září 1929 v budově českého zemského a Národního divadla v Praze nařizuje magistrát hlav. města Prahy na základě § 89 st. ř., aby provedena byla následující opatření, aby se předešlo nadměrnému vyvinování kouře v topeništích kotelny č. z. a Národního divadla.
1/ K vytápění kotlů budiž používáno dobrého tříděného uhlí
2/ Zatápění kotlů se prodlouží, přičemž bude pracováno s přebytkem vzduchu
3/ Kotle nebudou přemáhány a zařídí se vzorná obsluha tak, aby kouř nepřestoupil dovolenou intensitu č. 1 až 2.

Kdyby tyto požadavky nebyly splněny, trval by magistrát na tom, aby kotle byly vytápěny koksem.
Stavebnímu úřadu odb. 13 na vědomí a k dozoru.“

V roce 1941 byla v dnešní Divadelní ulici postavena tzv. Doplňovací budova se zkušebnami, kancelářemi, archivem a knihovnou, krejčovskými dílnami, truhlárnou, jídelnou pro zaměstnance, lékařskou ordinací. Budova byla s divadlem spojena podzemní chodbou.

V roce 1959 proběhla plynofikace kotelny Národního divadla, cituji ze závodních novin 1. brněnské strojírny:

„Na žádost pražského Národního divadla a na základě zvláštního zájmu ÚV KSČ převzali jsme neobyčejně těžký úkol: provést ve zvláště krátkém termínu plynofikaci kotelny pražského Národního divadla. Stávající kotle systému BW byly rekonstruovány na topení směsným plynem (svítiplyn a metan). Vlastní rekonstrukce pozůstávala z demontáže zauhlování, roštového systému, demontáže výsypek a části zazdívky. Na přední stěnu kotle byla zhotovena nosná konstrukce pro dva plynové hořáky, umístěné ve společné skříni s axiálním ventilátorem a měřicí deskou (hořáky jsou patentem IBZKG Brno). Práce započaly 24. srpna a navzdory potížím s pozdní dodávkou některých částí a chybějící částí projektu byla zazdívka dokončena 30. září a téhož dne ve 13 hodin byl zapálen hořák prvního kotle. Za tento neobyčejný výkon všech montérů jim poděkoval technický ředitel ND arch. Novák a pozval celou partu na zahajovací představení Prodané nevěsty.“

Nicméně problémům s vytápěním nebyl zdaleka konec. Příčinou však nebyly technické závady zdroje tepla, ale občasné cílené v té době obvyklé přerušování dodávek plynu, jehož nebylo ušetřeno ani Národní divadlo. Časopis Tvorba (autor označen iniciálami -mt-) dne 20. 1. 1971 píše:

„Zlatá kaplička jako chladírna? Před několika lety se v pražském Národním divadle zavedlo plynové vytápění. Tehdy jsme byli svědky všeobecného jásotu, že divadlo už nebude zavalovat okolí hustým dýmem, a že to přinese i řadu dalších výhod. To se však nepočítalo s případnými energetickými obtížemi, které se v zimních měsících staly málem osudné pro umělecký provoz. Minulou sezonu, když uhodily mrazy, se před Vánocemi dva dny nehrálo. A letos se podobná situace skoro opakovala. Jestli jste náhodou přišli na Rusalku, zlatá kaplička vás opět uvítala mrazivým chladem. Uvaděčky hlásily už u vchodů: Zůstaňte v kabátech, netopí se. Obecenstvo se tedy zachumlalo do kožichů, obalilo šálami – a nějaké to drkotání zubů se už při Dvořákových líbezných melodiích ztratilo. Jenom jsme litovali lesní žínky, které musely na jevišti dovádět v kostýmech značně sporých. Ani v dalších dnech se v Národním temperatura o mnoho nezlepšila. Zima ale nikoho diváci kupovali lístek do zlaté kapličky s risikem, že návštěvu odnesou přinejmenším pořádnou rýmou. A co takové nachlazení znamená pro zpěváky nebo tanečnice, to může mít důsledky daleko vážnější.“ neodradila, hlavně mladé návštěvníky, co chodí k stání – ti se šli podívat na nové obsazení Vojny a míru i na brněnské sólisty v Beethovenové Fideliu. Ještě že slečna z bufetu měla dobrý nápad a začala vyvářet grog. O přestávkách přišel skutečně vhod.
Proto musíme dvojnásob ocenit obětavou práci všech umělců, kteří i v těchto „bojových“ podmínkách odváděli perfektní výkony, i postoj vedení divadla, které zajišťovalo pravidelný chod naší první státní scény. Ovšem přece si neodpustíme jednu poznámku – Národní divadlo by snad pro příště mělo být z energetických opatření vyňato. Mohlo by se totiž stát, že by si v lednu diváci kupovali lístek do zlaté kapličky s risikem, že návštěvu odnesou přinejmenším pořádnou rýmou. A co takové nachlazení znamená pro zpěváky nebo tanečnice, to může mít důsledky daleko vážnější.“

V letech 1971–1973 byly tyto kotle vzhledem k jejich údajně havarijnímu stavu rekonstruovány. Byly opatřeny novou vyzdívkou a vybaveny dvoupalivovými hořáky Weishaupt pro spalování svítiplynu a nafty. Zároveň bylo nutno vyprojektovat a realizovat palivové hospodářství. Projekt byl vypracován v Projektovém ústavu výrobních družstev v roce 1971 (viz obr. 4/1–4/4).

Rovněž v profesi elektro panovala mezi zainteresovanými institucemi čilá korespondence. V dopise ze dne 31. 3. 1925 obdržel předseda místní divadelní komise pan vrchní stavební rada Ing. O. Uher jako vyjádření k přípisu č.159/25 dopis následujícího znění:

„K výše uvedenému přípisu se uvádí: V Národním divadle obsluha a udržování chodu osvětlovacího zařízení pod dozorem techn. úředníka obstarává odborně kvalifikovaný vrch. elektrotechnik a mechanik, 7 vyučených elektromontérů a 3 osvětlovači, tento personál jest náležitě zapracován, provádí veškeré opravy i nové doplňky a obsluhuje scénické osvětlení.
Tímto personálem byla provedena i montáž velkých zařízení jako: elektr. nouzového osvětlení, úplná rekonstrukce osvětlovacího zařízení před zrušením vlastní osvětlovací stanice a připojením k městské síti, společně s Elektr. podniky hlavního města Prahy nové osvětlení jeviště atd. Tento personál udržuje v náležitém stavu i veškeré elektromotory, z nichž ony, které se zapínají na dálku, budou opatřeny nejnovějšími samočinnými vypínači pro případ, že po zapnutí motor z té či oné příčiny nebyl by v běhu.

Změny, opravy neb poruchy elektr. zařízení zapisuje mimo jiné do svého deníku tech. úředník, pro příště bude je zanášet i vrch. elektrotechnik do deníku vedeného o osvětlení a o obsluze okruhu baterií. V něm zanáší se při každém představení ohmmetrem zjištěný isolační výkon celé rozvodné sítě proti zemi, což umožňuje se vlastní transf. stanici, používané při představeních. Jak vidno, nešetří se v N.d. na odborně vzdělaném personálu k obsluze el. zařízení ani na udržování a jeho doplňování, vzdor tomu mohou se přihoditi předci různé, nikým nezaviněné poruchy jichž odstranění stane se ihned. To platí zejména o scénickém osvětlení.

Dlužno také připomenout, že elektr. osvětlení N.d. instal. materiálu jako nyní, bylo provedeno velmi primitivně a časem rekonstruováno. O jeho udržování svědčí nejlépe, že od r. 1883 až do roku 1915 nepřihodily se žádné vážné poruchy, ohrožující bezpečnosť. Dnešní zařízení osvětl. odpovídá všem platným předpisům a funguje bezvadně, zvlášť účelně jest postaráno o elektr. osvětlení nouzové a záložní pomocí akum. baterií, což se několikráte osvědčilo při poruchách v rozvodné síti městské.“

Národní divadlo má od roku 1940 svůj vlastní agregát na výrobu elektrického proudu. Při poklesu napětí v městské síti nebo při přerušení dodávky elektrického proudu jsou důležité spotřebiče okamžitě napájeny z baterií, během osmi vteřin je uveden do chodu elektrický startér motoru generátoru.
Světelný park tvoří 70 reflektorů, 72 osvětlovacích těles různých barev a horní a dolní proscéniovou lampou. K dispozici jsou přenosné reflektory a vaničky, lampy pro osvětlování jeviště ze stran, mrakový přístroj, zadní projekce atd.

V letech 1953 až 1956 prováděli pracovníci družstva Napako postupnou generální opravu veškerých svítidel, a to za nepřerušeného provozu divadla. Jednalo se téměř o 300 ks svítidel od těch nejmenších až po hlavní lustr, který nebyl celých 70 let nijak upravován. Lustr váží téměř 1860 kg, je vysoký 5,5 m a v průměru má 3 m. Všechny nové části lustru jsou vyrobeny z tombaku a galvanicky povrchově pozlaceny. Jsou naprosto věrnou napodobeninou původních částí.

Dle článku v závodních novinách podniku Armabeton z 30. května 1959 bylo instalováno 5 nových závěsných ramp, velké a malé osvětlovací galerie, osvětlovací most, předjevištní rampa, portálové věže
a projekční kamery xenonových diaprojektorů. Příkon elektrických zařízení ND byl údajně 4,5krát vyšší, než kolik bylo v té době potřeba k osvětlení celého Václavského náměstí.

Použitá literatura a dokumentace

[1] ŠUBERT, F. A.: Průvodce po Národním divadle. Praha, nákladem Družstva Národního divadla 1883. 51 s.
[2] ŠUBERT, F. A.: Královské české zemské a Národní divadlo v Praze. Praha, nákladem Družstva Národního divadla 1892. 58 s.
[3] ŠUBERT, F. A.: Národní divadlo v Praze. Dějiny jeho i stavba dokončená. Praha, J. Otto 1881. 371 s.
[4] Závodní noviny podniku Armabeton z 30. 5. 1959.
[5] Archiv Národního divadla.
[6] Archiv Úřadu městské části Praha 1.

The National Theatre – 40th reconstruction anniversary – part V.

The fifth part of the series about the reconstruction of the National Theatre recapitulates in detail the deficiencies and imperfect solutions of the field of environmental engineering. Great attention is paid to the period records of system repairs and improvements.

Keywords: The National Theatre, anniversary, reconstruction, deficiencies, environmental engineering, heating, history

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ