Co způsobil jeden výbuch

legislativa

Z judikatury pro topenářskou a instalatérskou praxi 2022/6

Zpracováno podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 6 Tdo 811/2014

V poslední době se setkávám se stále větším počtem lidí, kteří jsou nakloněni věřit tomu, že se děje něco tajemného. Zejména pro příznivce konspiračních teorií je to přímo pastva: povodně jsou stíhány pandemiemi, vzápětí přicházejí válečné konflikty (tentokrát už ne kdesi ve vzdálených krajích, nýbrž prakticky hned za hranicemi), k tomu se přidává energetická krize; migrační vlny vyvolávají solidaritu i obavy, roste drahota, inflace sílí každým dnem, všeobecně přístupné hypotéky se staly neodolatelným lákadlem a jejich nositelé pak v podstatě přes noc zjišťují, že na hypoteční splátky nebudou mít, když se zároveň ceny základních potřeb dostávají do astronomických výšin; celospolečenskou paniku vydatně podporovanou médii vzbuzuje každý déšť, každý sníh, každý chladný den, stejně jako ten horký, až to připomíná omšelý vtip o zemědělcích, kteří mají čtyři základní nepřátele: jaro, léto, podzim a zimu.

Ve skutečnosti to není žádné zřetězení kroků jakýchsi temných sil, které utkaly promyšlený útok na lidstvo. Je to zákonitost, která plyne z normálního chodu přírody a společnosti a v níž se samozřejmě promítá nejen každý pokrok člověka, ale také každá jeho chyba, byť způsobená v nejlepším úmyslu. V tomto ohledu není jiného zbytí než přijmout dávnou myšlenku, že svoboda je poznaná nutnost. Osvobodíme se jen tehdy, seznáme-li, k jakým důsledkům naše jednání vede a jaké objektivní zákonitosti je determinují.

Jiná věc ovšem je, že se někdy – a právníci často – setkáváme se zlými úmysly nebo s neodpustitelnou nedbalostí, které vedou k tragickým následkům, jichž by nebylo, kdyby respekt ke svobodě a právům byly imanentní součástí života každého z nás.

Tyto úvahy mne vedly k tomu, že po čase opět usedám k počítači, abych čtenáře tohoto časopisu seznámil s jednou z trestních kauz, které se přímo dotýkají profesního zaměření, jež známe pod značkou „top-in“. I když jde o příběh pár let starý, na jeho aktuálnosti se nic nezměnilo.

Co se tehdy přihodilo

Soudní dokumenty popisují skutkovou stránku případu jako vždy lakonicky, vyhýbají se citovému zabarvení. Nejspíš nemá smyslu pokoušet se je převést do nějaké emotivní podoby. Citujme:„Obviněný byl uznán vinným, že v přesně nezjištěné době měsíce října 2010 v rodinném domě čp. … v obci S., okr. M. B., jako živnostník v oboru vodoinstalatérství, při provádění rekonstrukce topného systému, udělal závažnou instalační chybu, neboť v rozporu s českou technickou normou ČSN 06 0830 každou ze samostatně uzavíratelných akumulačních nádob s elektrickými patronami neosadil pojistným ventilem, v důsledku čehož došlo dne 17. 11. 2011 kolem 06.00 hod. v kotelně domu k výbuchu akumulační nádoby. V domě se nacházely tři osoby, ke zranění osob nedošlo, avšak v důsledku exploze došlo k rozsáhlé destrukci domu, na němž včetně všech movitých věcí vznikla škoda ve výši 3 729 235 Kč, dále došlo k poškození zde zaparkovaných čtyř vozidel s celkovou škodou 362 800 Kč a také k poškození sousedního domu, ve kterém se v době výbuchu nacházely tři osoby a na kterém vznikla škoda ve výši 80 360 Kč, přičemž popsaným jednáním vznikla na cizím majetku škoda v celkové výši 4 172 395 Kč.“

Obviněný pan M. B. byl uznán vinným přečinem obecného ohrožení. To není žádná legrace. Když se podíváme do trestního zákoníku, uvidíme, o co jde: tohoto deliktu se dopustí ten,kdo z nedbalosti způsobí obecné nebezpečí tím, že vydá lidi v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví nebo cizí majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu tím, že zapříčiní požár nebo povodeň nebo škodlivý účinek výbušnin, plynu, elektřiny nebo jiných podobně nebezpečných látek nebo sil nebo se dopustí jiného podobného nebezpečného jednání, nebo kdo z nedbalosti takové obecné nebezpečí zvýší nebo ztíží jeho odvrácení nebo zmírnění.Pokud pachatel spáchá takový čin proto, žeporušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona, nebo způsobil takovým činem značnou škodu, naplňuje okolnosti, které zvyšují závažnost jeho jednání, což se potom samozřejmě též promítá do tvrdosti zákonných sankcí, jimiž trestní právo reaguje, aby chránilo důležité okruhy společenských vztahů.

Mimochodem: i když v tomto případě byly zmíněné kvalifikační znaky prokázány, soud dospěl k trestnímu výroku, který rozhodně nebyl přehnaně tvrdý: obviněný byl odsouzen původně k ročnímu trestu odnětí svobody, ale výkon trestu mu byl podmíněně odložen na tříletou zkušební dobu. Kromě toho mu ovšem byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu vykonávat živnostenskou činnost v předmětu podnikání „vodoinstalatérství“ v délce dvou let.

Jak to viděl obviněný …

Když si pozorně přečtete předchozí řádky, v podstatě dojdete k představě, jakou si učinily soudy v nalézací a odvolací instanci. Obviněný pan M. B. měl celkem pochopitelně představu zcela jinou. To jej vedlo k využití možnosti podat mimořád-ný opravný prostředek – dovolání k Nejvyššímu soudu, jemuž se pokusil vysvětlit, jak a v čem se soudy obou základních instancí zmýlily. Argumentace, kterou použil, je – zdá se mi – vlastně příznačná. Posuďte sami: Předně dovolatel tvrdí, že byl odsouzen za jednání, které vůbec nesplňuje znaky dotyčného přečinu. Dále poukazuje na to, že zcela absentuje základní znak obecnéhoohrožení, neboť„musí jít o stav, při kterém je nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví vystaveno nejméně sedm osob,“a stejně tak musí být subjektivní stránka činu„naplněna i ve vztahu ke způsobení škody ve výši nejméně 5 mil. Kč.“

Další námitky spočívaly v tom, že podle názoru obviněného hlavní příčinou deliktního následku nebylo porušení profesních povinností, nýbrž to, že:

• pan M. B. nebyl osobou, u které si poškození rekonstrukci kotelny objednali;
• nebyl ani osobou, která navrhla poškozeným technické změny a přestavbu kotelny nebo která naprojektovala změny v kotelně domu;
• taktéž nebyl osobou, která po rekonstrukci předala kotelnu poškozeným, ani je neseznamovala s funkčností a obsluhou přestavěné kotelny, natož aby odpovídala za dílo jako celek.

Třetím sloupem dovolání byla kritika znaleckého posudku, o který se rozhodnutí nižších soudů opírala (argument zněl:„Vzhledem k tomu, že znalec připustil jako možnou příčinu výbuchu selhání pojistného ventilu, což by však trvalo dlouho a jedná se o otázku složitého výpočtu – měl být v tomto směru posudek dopracován, neboť současně znalec předesílal, že závěry svého posudku vyvodil pouze z cenové nabídky.“).

… a jak státní zastupitelství

Rozdílnost pohledu Nejvyššího státního zastupitelství, které se k dovolání vyjadřovalo, přímo bije do očí. Vycházelo z názoru, že námitky obviněným uplatněné jsou zjevně neopodstatněné. Jako důvod podpírající tento názor, uvádí, že to byl„obviněný, kdo porušil technickou normu, a právě toto porušení technické normy, kterou byl při výkonu své profese vázán, bylo příčinou škodlivého následku, který ohrozil jak lidské životy, tak majetek. V souvislosti s výbuchem došlo ke zničení věcí, jejichž hodnota převýšila 5 mil. Kč, a v době výbuchu v předmětném domě nocovaly tři osoby a v domě, který byl rovněž výbuchem poškozen, nocovaly další tři osoby, avšak obvykle se v domě poškozené zdržoval svědek G. a v sousedním domě bydlela další osoba, která zcela náhodou nebyla doma.“Mluva soudního spisu – přiznejme si – v tomto případě není úplně dokonalou ukázkou stylisticky čisté češtiny, ale smysl je zřejmý.

Hodnocení kauzy Nejvyšším soudem

Jen stručně si připomeňme, co tu již v minulosti mnohokrát bylo zdůrazněno. Nejvyšší soud není nějakou třetí instancí v trestním řízení (ostatně ani v řízení civilním). Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který umožňuje – ovšem jen za dodržení zákonem stanovených podmínek – přezkoumávat rozhodnutí, které nabylo právní moci. To jsou důvody, pro které je dovolací řízení určeno k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoliv k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (odvolání).

Co je porušení důležité povinnosti

Podívejme se na to prakticky. Obviněný například namítá, že nebyl naplněn znak „porušení důležité povinnosti“, který zakládá kvalifikovanou skutkovou podstatu odsouzeného přečinu. Nejvyšší soud dovozuje, že samozřejmě není míněno porušení jakékoliv povinnosti, nýbrž jen to, které má zpravidla za následek usmrcení nebo způsobení těžké újmy na zdraví. Uvádí, že lze souhlasit s obviněným, že ne každé porušení povinnosti vyplývající z jeho povolání a spočívající v neprovedení instalatérských prací v souladu s normami, které upravují jejich postup, lze považovat za porušení důležité povinnosti.„V předmětné trestní věci však druh práce, který byl obviněným prováděn, byl takového charakteru, že při nesprávném provedení této práce bylo pouze otázkou času – v tomto směru myšleno v souvislosti s nutností uvedení do provozu (nutnost zatopit v domě) akumulačních nádob neosazených pojistným ventilem a přitom každou opatřenou samostatně uzavíratelnými ventily – kdy dojde k explozi.“

Já nic, já muzikant!

Stejně pan M. B. neuspěl s námitkou, že nebyl osobou, u které si poškození rekonstrukci objednali, neboť vše zprostředkoval pan S. Tuto námitku podle Nejvyššího soudu nelze označit za právně relevantní. Odkazuje v této souvislosti na podrobné úvahy soudu prvního stupně zabývající se rozsahem prací, které prováděl jednak obviněný (topenářské práce) a jednak svědek S. (elektroinstalatérské práce).

Bylo prokázáno soudem prvního stupně, že pan M. B.„udělal závažnou instalační chybu, neboť v rozporu s normou ČSN 06 0830 každou ze samostatně uzavíratelných akumulačních nádob s elektrickými patronami neosadil pojistným ventilem.“Samostatné akumulační nádoby tedy nebyly opatřeny pojistnými ventily a byly separátně uzavíratelné. To je v jasném rozporu s výše uvedenou technickou normou, která určuje, že„každý samostatně uzavíratelný ohřívač musí mít pojistný ventil, který zabraňuje, aby nejvyšší pracovní přetlak v ohřívači nebyl překročen. Pro skupinu samostatně uzavíratelných ohřívačů může být na hlavním přívodním potrubí studené vody umístěn zpětný ventil s uzavírací armaturou a zkušební armaturou, na přípojkách studené vody k jednotlivým ohřívačům se umístí v takovém případě uzavírací armatura s pojistným ventilem a tlakoměrem, což v daném případě nebylo.“

Soud tedy dospěl k jednoznačnému závěru, že obviněný při rekonstrukci otopné soustavy postupoval v rozporu s uvedenou technickou normou a v důsledku tohoto jeho pochybení došlo k výbuchu jedné z akumulačních nádob a ohrožení života a zdraví osob, které se v domě nacházely, stejně jako majetku cizích osob. Tato zjištění vedou k závěru, že k explozi došlo v příčinné souvislosti s jednáním obviněného,„tudíž to byl obviněný, kdo se dopustil trestného činu podle § 273 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zákoníku, a nikoliv svědek S., který práci pro sebe (v rozsahu elektro) a obviněného (topenářské práce) zprostředkoval, eventuálně následně předal poškozené, příp. tuto instruoval, když topný systém nesprávně fungoval.“

Jestli znalec znal, nebo neznal

Jako klíčové se jevily na první pohled námitky pana M. B. vůči znaleckému posudku a významu, který mu nalézací a odvolací soud přikládaly. Nejvyšší soud prohlásil tvrzení obviněného, že závěr o jeho vině vychází pouze ze znaleckého posudku, za neobjektivní, stejně jako úvahy o vzniku pochybností o vině obviněného v souvislosti s tím, že„znalec připustil, že příčinou výbuchu by mohlo být také selhání ventilu, ale to by trvalo dlouho a jednalo by se o otázku složitého výpočtu.“Podle Nejvyššího soudu je třeba vidět věci v kontextu.

Soudy nižších stupňů při hodnocení důkazů samozřejmě ze znaleckého posudku a výpovědi znalce vycházely, braly však také v úvahu další důkazní prostředky, zejména výpověď svědkyně B. a svědka G. a znalce Ing. L., který prováděl ohledání zbytků otopné soustavy. Soud prvního stupně podrobně rozvádí:

• že v rámci rekonstrukce byl pořízen jeden pojistný tlakový ventil;
• že provozním a havarijním termostatem byla osazena pouze jedna akumulační nádrž;
• že každá z akumulačních nádrží byla samostatně uzavíratelná.

Z těchto zjištěných a řádně prověřených poznatků zřetelně vyplynulo, že provedení práce obviněným bylo vadné a že akumulační nádrže nebyly řádně osazeny pojistnými ventily. V tom nalézací soud spatřoval„instalační chybu obviněného v rozporu s technickou normou ČSN 06 0830 a prvotní příčinu výbuchu akumulační nádoby, vedoucí k rozsáhlé destrukci domu, přilehlé nemovitosti a movitých věcí.“

Skutkové zjištění tedy podle Nejvyššího soudu jednoznačně vychází z toho, že obviněný v rozporu s normou každou ze samostatně uzavíratelných akumulačních nádob s elektrickými patronami ne osadil pojistným ventilem. Primárním zjištěním je okolnost, že akumulační nádoba – nádrž (která explodovala) byla samostatně uzavíratelná a nebyla osazena pojistným ventilem. Nelze přehlédnout, že znalec reagoval také na uplatněnou obhajobu a uvedl, že pokud by nádrže nebyly samostatně uzavíratelné, v žádném případě by nemohlo dojít k výbuchu

V čem se obviněný zmýlil

Zde také můžeme spatřit základní vadu postupu obviněného pana M. B. při kritice napadených rozhodnutí. Jeho námitky mají zřetelně povahu výtek skutkových:„obviněný se snaží docílit stavu, kdy jeho obhajoba – ohledně provedení práce bez závad – bude považována za věrohodnou, oproti skutkovému zjištění soudem prvního stupně.“A to nelze přijmout. Nejvyšší soud v této souvislosti přiléhavě cituje známou judikaturu Ústavního soudu, který opakuje, že „právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného.“

Můžeme tedy říci, že pan M. B. se zmýlil dvakrát. Poprvé, když nerespektoval povinnosti plynoucí pro něj z příslušných předpisů a technických norem a neodvedl profesionální práci. A podruhé, když se pokusil o právní obranu před Nejvyšším soudem, ale nezvolil k tomu ty správné kroky.