Střípky z historie – Zužitkování odpadků v městech

historie

Lze konstatovat, že jedním z nejzávažnějších problémů současnosti jsou odpady a jejich likvidace. Násobný nárůst počtu obyvatel naší planety, a tím i eskalace problémů s likvidací odpadků, provázejících jejich existenci, zakládá nutnost najít řešení jejich ekologické likvidace, s cílem udržitelnosti alespoň přijatelného životní prostředí.

Tento problémový okruh byl zmiňován již před mnoha léty, jak o tom svědčí i článek v časopise „Z říše vědy a práce" z roku 1899, který dnes předkládáme čtenářům Topenářství instalace. Je však také nutno s politováním konstatovat, že se ani přes snahu různých subjektů nepodařilo tyto problémy ekologické likvidace a recyklace odpadů uspokojivě vyřešit ani dodnes, ač se stávají pro lidstvo již vysoce rizikové. Ponechávám na úvaze našich čtenářů, aby si sami po přečtení tohoto nepochybně zajímavého článku, udělali vlastní úsudek o tom, jak daleko jsme za uplynulých 120 let v tomto oboru u nás pokročili.

Vedle kanalisace a pitné vody jest otázka odstraňování odpadků z měst nejdůležitější okolností zdravotnickou vzhledem k zabraňování nemocí. V druhé polovici tohoto století počala se veřejnost více než kdy dříve zajímati o zdravotnictví. Především to byla města veliká, která pociťovala toho nezbytnost, aby o naprostou čistotu nad zemí i pod zemí postaráno bylo. Za tím účelem pořizována byla účelná kanalisace, aby se splašky s ulic i s domů co nejrychleji za město odváděly; za tímže účelem zaváděna byla pitná voda, nejen vyhovující po stránce jakosti, nýbrž i množstvím pro všechny potřeby obyvatelstva.

Obojí tato zařízení osvědčila se všude, kdekoli správně byla provedena, měrou velice blahodárnou, tak že se jako bezprostřední jejich následek objevilo nápadné klesnutí úmrtnosti i chorobnosti v obyvatelstvu.

Když pak v posledních desetiletích konečně poznány byly bakterie za nejhlavnější škůdce našeho zdraví, a když bylo jasno, že se tyto chorobové zárodky hlavně s prachem rozšiřují, poletujíce a vznášejíce se ve vzduchu, přišli lékaři ovšem k poznání, že jest nezbytno, aby na prospěch lidského zdraví podniknut byl zásadný boj proti prachu v městech, v těchto pařeništích a množírnách bakterií a všech zárodků chorobových.

Nejstarším způsobem odstraňovati odpadky z měst jest vyvážení jejich na obecná smetiště za městem, a to buď za tím účelem, že se jimi vyrovnávaly dolíky a prohlubiny, nebo že se odtud rozvážely za mrvu na blízká pole. Na tomto stavu jest odstraňování odpadků dosud ještě v Praze.

V přímořských městech vyváželo se smetí po lodích prostě do moře, kde se z lodí vyhazovalo. Tím se smetí ovšem nikterak nezničovalo; ano, za nepříznivého větru připlaveno bylo zase všechno zpět na břeh ke městu.

Důležitou okolností při tomto odstraňování jest však hned způsob, jakým se smetí z ulic a z domů sbírá i sváží. Děje-li se tak na otevřených vozech, rozmetá i slabý vítr velikou část smetí zase po ulicích, a to právě část nejnebezpečnější, totiž prachovitou. Proto zavádějí se v městech rozličné povozy uzavřené, do nichž se smetí vyprazdňuje, aniž by prach povstával.

Netřeba ovšem ani dokazovati, že takové starší způsoby odstraňovati odpadky nikterak nevyhovují zdravotním požadavkům. Ostatně ne­jsou ani finančně výhodnými, jak se ciferně snadno dokázati dá.

Jestiť smetí průměrně složeno z 38 % látek nerostných, 15,5 % látek ústrojných (organických), 37 % vody a 9,5 % střepů skleněných, porcelánových a hliněných, kteréž ani nezvětrávají, ani se žárem nemění.

Z toho ovšem snadno poznáváme, že takové smetí jest mrvou jen chatrnou, neboť na 1 ha pole dodává se jen asi 800 kg látek skutečně hnojivých vedle 1900 kg vody a 2450 kg kamení a střepův. Jestliže pak hospodář tuto mrvu musí ještě snad daleko a s velikým nákladem dovážeti, nevyplácí se mu nikterak. Kromě toho chová tato mrva ve střepech i vážné nebezpečenství pro tažný dobytek; neboť poranění noh a kopyt bývá těmito znečištěnými střepy dosti zlé, mívajíc v zápětí křeč (tetanus).

Avšak ani k nasypávání terénu nehodí se tento materiál. Neboť jsa hojně ústrojnými látkami promísen neustále hnije a tlí, mění se lučebně a vydává nejen zdraví škodlivé výpary, nýbrž nasycuje prosakující vodu otravnými roztoky hnilobovými.

Z těchto příčin ujímá se čím dále tím hojněji spalování smetí a veškerých odpadků jakožto jediný bezpečný způsob jejich odstraňování.

Nejlépe daří se spalování smetí v Anglii, kde jest nedopálenými látkami tak bohato, že bez přísady paliva samo hoří a přímo za palivo sloužiti může. V elektrárnách Shoreditchských (Šordyč) neužívá se vůbec ani jiného paliva než smetí. Topí se jím pod kotly, v nichž se mění voda v páru ke hnaní strojův. A přece i přes to jsou výlohy, spojené s jeho spalováním, na 1 tunu 1,25 až 1,50 korun, z čehož ovšem největší část připadá na zametání ulic a na svážení smetí.

Jest vůbec pozoruhodno, že v Evropě města mají smetí tím hořlavější, čím severněji jsou položena.

V městech jižnějších musí se k smetí přidávati přísada uhlí, aby se hoření udržovalo.

Američané počínají si v tomto ohledu velmi prakticky. Také tam smetí nehoří; avšak smetí se třídí, a to tím způsobem, že hned hospodyně musí oddělovati střepy, hadry, papír, popel a kuchyňské odpadky do zvláštních skupin. Tyto poslední obsahujíce mnoho tukův a dusíkatých látek jsou nejlepším hnojivem a zovou se garbage (garbáž). V Saint Louisu (Sénluj) plaví se garbaže v naftě, čímž se jí všechen tuk odejme, načež se zbytek procedí, usuší a za výborné hnojivo prodá. V Novém Yorku vaří se garbaže vodní parou za tlaku 4 atmosfér po 7 hodin; tím se garbaže rovněž zbavuje veškeré mastnoty, která se kondensační vodou odplavuje. Zbývající hnojivo má 2,63 % dusíku, 2,4 % kyseliny fosforečné a 0,8 % drasla.

Toto zpracování smetí vynalezl Arnold a dal si je patentem ochrániti. Avšak pro naše poměry jest tento způsob zužitkovati smetí příliš drahým; neboť Arnoldovo odmastňovací zařízení stojí na každých 10 tun denního zpracování 15 000 korun. Z 10 tun garbaže dobude se v Novém Yorku 300 kg mastnoty v ceně 180 korun a 1200 kg hnojivá v ceně 48 korun. Podobné třídění odpadků zamlouvá se i nám velice. U nás by však dostačovalo tříditi na tré, totiž do jedné bedny hadry, papír a střepy, do druhé odpadky kuchyňské, do třetí pak popel, prach a všechny odpadky nerostné.

Pokud se týká skupiny první, daly by se tyto předměty zpeněžiti nejlépe po způsobu pařížském. Ve třetí skupině bývá tolik nespáleného uhlí a hořlavého prachu, že se tím dá vytápěti parní kotel k výrobě páry na čištění a odmastňování skupiny druhé (garbaže). V Novém Yorku nalezeno bylo tříděním a plavením popelu průměrně za 80 haléřův uhlí ročně na jednoho obyvatele, tedy ročně asi za 3 miliony korun uhlí!

Připojený obraz předvádí nám Arnoldovu továrnu na zpracování odpadkův a spalování smetí v příčném řezu. Z města sváží se sebraný materiál v překlopovacích kárách A, do továrny skládá se přímo na třídící stůl B. Zde oddělují se od paliva střepy, hadry, papír, kosti a kuchyňské odpadky, pokud se to ještě v domácnostech nebylo stalo. Zbývající popel, prach a smetí pošinuje se pateří r přímo do pece D, v níž se na šikmém roštu spaluje. Horkými plyny e zahřívá se voda v kotlů d a mění se tu v páry. Spáleniny unikají komínem G. Vedle kotlů nalézá se malý parní motor ď, jímž se pohání transmisní hřídel d" a pomocí řemenových převodů celá dílna. Na druhé straně továrny jest přívoz oddělené již garbaže M, která se přímo sype do parního vařiče N, v němž se z ní mastnota odděluje. Sražená pára s vytaženou mastnotou vypouští se pak dolů do ploché jímky O s dvojitým dnem, z níž se tekutá mastnota zdvihá rourou do prvního patra do nádržky P pomocí čerpadla p. Vyloučená garbaže stlačuje se v lisu Q na brikety (cihly), které se pak vysušují a na hnojivo prodávají. K sušení slouží válec R, do něhož se stlačené hnojivo u n vkládá. Šroubovým vedením krouží hnojivo v kotlu podél dvojitých stěn, které se parou vytápějí, a pošinuje se ponenáhlu k protilehlému otvoru, jímž vysušené do podstavených nádob padá. Vytahovadlem M zdvihá se pak na půdu do skladiště F.

Hadry, střepy a papír třídí se pak v jiném oddělení budovy.

V krajinách, kde jest nedostatek staviva a dláždiva, dá se pak i popelu dobře zužitkovati. Jest přirozeno, že v Arnoldově závodě bude velmi mnoho popelu, – mnohem více než při topení jakýmkoliv jiným palivem, – procházíť velmi mnoho popelu, již dříve dokonale vypáleného, podruhé výhní. Přidáním vápna nebo cementu dají se z popelu vyráběti dlažičky nebo stavební cihly po způsobu oněch bílých cihel královodvorských, kterých se nyní v Praze a ve středních Čechách tak hojně ke stavbám užívá.

Podmínkou pro zřízení Arnoldova závodu jest ovšem nepřetržitá dodávka odpadků v náležitém množství, alespoň 10 tun denně. Avšak takové množství odpadků dá se sebrati již ve městech, ani 20 000 obyvatelů nečítajících. Deset tun smetí dostačuje na den pro spalovací pec soustavy Fryerovy, v níž se vyvozeným teplem dá dosáhnouti pracovní síly až i 60 koní. Vydatnost paliva závisí ovšem na jakosti odpadkův, a jest v každém městě různá. V Oldhamu (v Anglii) docílilo se 10 tunami jen 12 ks. Avšak přísadou drobného uhlí dá se výhřevnost tohoto paliva dle potřeby zvyšovati.

Kde by množství odpadků jediného města nebylo dosti, aby se jimi Fryerova pec vytápěti mohla, tam by se i více měst mohlo ke společnému podniku spojiti, zejména jsou-li ta města spojena řekou neb průplavem, aby doprava byla co nejlacinější.

Není zajisté pochyby, že v brzké budoucnosti také zákonodárství zasáhne do důležité této otázky v tom smyslu, aby spalování a zpracování odpadků se stalo závazným a nuceným. A naše země, která v oboru zdravotnickém již tolik důkladných oprav učinila, zajisté že bude mezi prvními, která se i této nápravy ujme.

To bude zase nový, a to velmi důležitý krok na ozdravení našich českých měst. Královská Praha bude pak ovšem kráčeti zase v čele na dráze pokroku!

Little Sherds of History – Waste utilization in cities

It can be stated that one of the most serious problems of today is waste and its disposal with the aim of sustainability of at least acceptable environment. This problem circle was mentioned many years ago, as evidenced by an article in the magazine “From the Empire of Science and Labor” from 1899, which we present to Heating Installation readers today.

However, it is also regrettable that despite the efforts of various actors, these problems of ecological disposal and waste recycling have not been satisfactorily solved even today, although they are already becoming highly risky for humankind.

I leave it to our readers to make their own judgments about how far we have progressed in this field over the past 120 years, after reading this undoubtedly interesting article.

Keywords: waste, disposal, ecology, environment