Kanalisace a systém zavlažování, zařízený v Berlíně, ve Vratislavi a Gdansku, čistění a odvodňování král. hlavního města Prahy – 1. část

V tomto a několika dalších číslech časopisu Topin předkládáme našim čtenářům velmi zajímavou přednášku vrchního inženýra J. Kaftana, která se konala téměř před jeden a půl stoletím, konkrétně ve dnech 6., 13. a 27. listopadu roku 1879 ve spolku architektů a inženýrů v Čechách na téma „Kanalisace a systém zavlažování, zařízený v Berlíně, ve Vratislavi a Gdaňsku, čištění a odvodňování král. hlavního města Prahy."
Tento materiál byl publikován v roce 1880 v plném znění také tiskem (knihtiskárna Politiky), a protože je velmi zajímavý, seznamujeme s ním také naše čtenáře v plném znění. Autor v něm podrobně informuje o tehdejším nepříznivém stavu, z něhož vyplývá řada závažných zdravotních i hygienických rizik pro obyvatele měst, a navrhuje i zavedení nutných opatření, která již dlouhodobě prosazuje, a která povedou ke zlepšení tohoto rizikového stavu. Při tom se inspiruje zejména situací v Anglii, kde vytváření umělých kanalizací ve městech bylo již tehdy na poměrně dobré úrovni v porovnání se situací v jiných velkých evropských městech, např. v Berlíně, kde čištění vod a odvodňování bylo v té době ještě v samých počátcích. Pro nás je velmi zajímavá zvláště poslední část textu, věnovaná podrobnému rozboru situace v čištění a odvodňování Prahy.

1. Berlín

V přednáškách o «čistění a odvodňování měst«, jež na začátku tohoto roku v místnostech těchto jsem odbýval, pokusil jsem se po nestranném objasnění obou k tomu účeli obvyklých soustav o to, značné výhody umělé kanalisace odplachovací pro velká města co do zdravotní i finanční stránky dokázati.

Měl jsem při tom na zřeteli překvapující výsledky, kterými se mnohá města zvláště v Anglii s podobným zařízením po čas dlouholetého jeho trvání honositi mohou. Že tyto výsledky neopomenuly pozornost na pevnině k sobě obraceti, dá se snadno pochopiti.

Nehledě k Paříži, kde byl při podobných zařízeních výmětům přístup do stok zamezen, a tím celá řada rozličných nesnází vyvolána, provedla některá města v Německu soustavu kanalisační, spůsobem v Anglii již osvědčeným, dokázavše tím, že spůsob ten čistění a odvodňování měst i pro naše poměry jest výhodným a vůbec schopen, zlepšení zdravotního stavu zabezpečiti.

Abych sobě jistotu o tom zjednal a z vlastního názoru o technickém provedení jakož i o účinku soustavy té se přesvědčil, podnikl jsem v měsíci srpnu a září tohoto roku cestu do Berlína, Gdanska a Vratislavi a dovolím sobě zprávu o výsledku cesty té podati.

Byl to zvláště Berlín, jehož kanalisace mne u velké míře uspokojila, a sice ne jen co do provedení technického, nýbrž i co do provozování, čistění a zužitkování vod stokových.

Chci především krátký místopis Berlína zde podati.

Jmeno Berlín – odvozené ze slova «brljina«, čímž Slované, co nepochybné první obyvatelé této krajiny, stojící neb líně tekoucí vodu s bahnitým dnem naznačují – upozorňuje již na hlubokou polohu města. V skutku zaujímá Berlín zde asi 5 klm. široké, jen 3–6 m. nad nejnižší vodou se vynořující, ploché údolí Šprévy na obou stranách řeky úplné, a počíná se již přes 8–10 m. vysoký úval po mírně pahorkovité výšině rozkládati. Poslední sestává po obou stranách z diluvialního slínu a písku, pokraje její přibližují se uvnitř Berlína značně k sobě, pod a nad Berlínem však rychle od sebe se vzdalujíce.

V pradávné době byla vrstva diluvialní na tomto místě zcelena, působením vody utvořil se hluboký úval, jenž novou naplaveninou a zbytkem rostlinstva částečně se opět vyplnil a nyní tři charakteristické vrstvy zřejmé vykazuje:

1. 2–6 m. hlubokou vrstvu kulturní,
2. 3–10 m. hlubokou vrstvu alluvialní,
3. staré s vysočinou spodem souvisící dno údolí – skládající se z hrubého, vápenitého písku, jen na některých místech nad vodou prostřední se vynořujícího.

Staré diluvialní dno není nikterak rovné, vykazuje množství prohlubin, které se pozvolna alluvialním pískem a plodinami zetlelých rostlin a zvířat vyplnily; tak povstaly na mnohých místech vrstvy rašeliny, zeminy infusorní, půda luční a slatinná; že taková uložení zakládání staveb neb studen v dolením městě nebyla přízniva, nemusím podotýkati.

S čistěním a odvodňováním Berlína vypadalo to až do roku 1876 velmi špatně. Výkaly tekly ze dvorů pozemků propůstky a pověstnými rýhami za příčinou malého spádu jen líně do několika podzemních stok, a těmito do Šprévy a jejích průplavů, po celé své cestě vzduch strašně otravujíce.

Již roku 1816 zaměstnávaly se úřady státní do opravdy těmito nešváry, ponavrhnuvše vydatné proplachování rýh, avšak projekt na zaopatření dostatečného k tomu množství vody – která by z vůkolí města (poněvadž v obvodu města Špréva právě tak vypadala jako ony pomyje) přiváděna býti musela – se za příčinou velkého nákladu neuskutečnil.

Stav věci i po zavedení anglické vodárny se nezlepšil, nařízené proplachování rýh se dostatečně neprovádělo, mezitím měla hojná spotřeba vody v domácnostech za následek, že v žumpách nahromaděné výměty ve své, nyní tím více rozředěné formě, zdivem do země se dostaly a studny pokazily.

Ano v některých čtvrtích města vypouštěly i obsah waterklosetů do rýh neb podzemních kanálů, jenž výkaly Šprévě odevzdávaly; neřest změnila pouze své místo; místo aby v domech do země prosakovaly, otravovaly výkaly vzduch níže položených okresů.

Donucena veřejným míněním a upozorněna byvši na dobré výsledky zdravotního zařízení, zejmena kanalisace odplachovací v Anglii, v jisté míře v Paříži a Hamburku, vyslala vláda pod vedením pana stav. rady Wiebe-ho v roce 1860 do těchto měst zvláštní komisi za tím účelem, by důkladně zejmena kanalisaci odplachovací vyšetřila a zprávu o tom podala. V roce 1861 uveřejněné dobrozdání znělo soustavě té velmi příznivé a bylo vypracování projektu pro čistění a odvodňování Berlína p. radovi Wiebovi svěřeno, jenž své úloze s nevšední důkladností dostál.

Tu roznítil se prudký boj mezi přívrženci soustavy odvážecí a odplachovací, kterýž – ač k objasnění věci přispěl – měl za následek, že záležitost ta zbytečně se protáhla.

Až do roku 1867 diskutovala se otázka ta pouze v novinách, vláda nezúčastnila se ničeho.

Mezitím nastala velká přeměna Berlína, jež dosud není ukončena. Berlín, jenž počátkem čtyřicátých let 300.000 obyvatelů čítal, přivedl to již roku šedesátého na 600.000, kterýž přírůstek ovšem nepovstal přebytkem nově narozených nad zemřelými, nýbrž přistěhováním se živlů cizích.

Tomuto přírůstku nemohla činnost stavební postačiti, vzdor tomu, že zbořením hradeb městských u velké míře se zmohla.

Až do roku 1873 nalezal se 10. díl oněch 176.000 bytů pod zemí, šestý díl byl přeplněn – obsahuje více jak 6 lidí na pokoj – čtvrtý díl ležel v tmavých dvorech; více než polovice všech obydlí vykazovala jen po jedněch kamnech.

Ke všemu tomu byla prostora hradeb, místo aby v sady a procházky byla proměněna, zastavěna; od roku 1868–75 rozmnožil se počet domů ročně o 1 %, bytů o 1, ½ %, obyvatelstva o 4, ½ %; nájemné zvýšilo se od 1860–1870 o 9 % ročně. Zvýšení nájemného následovalo zhoršení bytů v zápětí.

Aby se těmto vadám předešlo, byla magistrátem berlínským r. 1867 zvláštní komise zvolena, jež měla celou záležitost a spolu i Wiebeův projekt poznovu proskoumati a dotýčné návrhy podati. Veliká hojnost geometrických a technických vyšetření, geologických a lučebních výskumů, statistických dát byla členy komise sebrána a v kanceláři k tomu zřízeném pod vedením st. rady Hobrechta pro účel kýžený urovnána a připravena.

Soustava příčních profilů k pozorování spodních vod se 134, po celém městě rozdělenými stojatými rourami podala důležité vysvětlení o kolísání spodních vod a jeho souvislosti se vznikem epidemických nemocí.

Na základě těchto sebraných důležitých dát vypracoval stavební rada Hobrecht plány pro systematické čistění a odvodňování města, a když se těmto dostalo schválení městského zastupitelstva, započala r. 1873 stavba stok, s kterou dosud energicky se pokračuje.

Obvod města, úhrnem 5919 ha. obsahující, rozdělen jest na 5 vnitřních radialních systémů ve výměře 2607 ha. a na 4 zevnější, mimo 3 připojené soustavy.

Rozdělení není libovolné, závisí dílem od výšky, dílem od vodních a konstruktivních poměrů a mělo pro určování rozměrů stok co základ sloužiti.

Důležitou hranici tvoří Špréva se svými rameny a průplavy.

Špréva protéká město od jihovýchodu k severozápadu, svým rozvětvením uvnitř města ostrov zámecký čili Alt-Köln tvoříc, a přijímá prve než město opouští, říčku Panke.

Na východním pomezí města nad «Oberbaumem« odděluje se v levo 10,5, klm. dlouhý, nový průplav a zahrnuje společně s ramenem Šprévy systémy I., II. a III.

I. systém, 271.296 h. rozsáhlý, jest na západ 2 klm. dlouhým Louisenstadtským průplavem ohraničen. 
II. systém zaujímá plochu 349.233 ha.a III. systém 389.72 ha. Na pravém břehu Šprévy rozprostírá se 861.60 ha. veliký IV. systém a dále 735.683 ha. rozsáhlý V. radialní systém.

Zmíněné zbývající 4 radialní a 3 připojené systémy tvoří kruh okolo 5ti vnitřních a budou později provedeny.

Základní pravidlo odvodňování jest v Berlíně totéž, jež se již v Gdansku od ukončení tamnější kanalisace skvěle bylo osvědčilo.

Kanalisace má za úlohu veškeré výkaly a vody dešťové hned po jich vzniknutí přijmouti a pod zemí bez meškání a ztráty ku vhodnému shromaždišti dovesti, odkud pak rychle z obvodu města odstraněny a zvlažováním očistěny veřejným vodotokům navráceny býti mají.

V Berlíně jest každý radialní systém na více úvodí rozdělen, v kterých – až k obvodu dosahujícím potrubím výkaly sběračům pobočním a sběračům přiváděny, těmito hlavním sběračům odevzdány, konečně od stoky společné či kmenové přijaty a čerpadly na opáčném konci obvodu zřízenými, odvedeny býti musí.

Tím spůsobem obešlo se zřízení nákladných stok úchytných (intercepting sewers), majících tu vadu, že vodu oklikami z města odvádějí.

Radialní systémy I., II., III. leží v dolním městě, mají velmi nepatrné rozdíly ve výšce, nacházejíce se 4–5 m nad nízkou vodou řeky.

Zde bylo možno konec potrubí do vnitra města položiti, kde dalšího rozšíření nelze očekávati; tím dostalo se stokovodům pevných určitých rozměrů, kdežto při zařízení opačném o patřičné zvětšení postaráno býti musí.

Stoky samy pozůstávají z polévaných kameněných (hliněných) rour a ze zděných kanálů.

Roury položeny jsou poblíže obvodu systému, jich nejmenší průměr obnáší 21 cm., roste pak vždy o 3 cm. až do 63 ctm., málo kdy však se šlo nad 51 cm. Mimo to používá se kanálů zděných s profilem vejčitým.

Roury a kanály leží po obou stranách ulic, co možná blízko chodníků, kde domácí potrubí a roury odkapné do nich ústí.

Tímto zavedením stává se připojení domů snadnějším a odpadá potřeba, při opravách celou ulici překopávati.

Z ulic a chodníků svádí se voda do potrubí pomocí tak zvaných gullies.

Gullies jsou zbudovány v žlábku, který práh chodníků s dlažbou ulice tvoří; zde shromažďuje se voda dešťová a teče pohyblivou mříži do gully. Mříž musí býti dostatečně silna, by tlaku i nejtěžšího vozu vzdorovala.

Na dně gully, z nejlepších cihel a cementové malty zbudovaného, usadí se deštěm spláchnuté látky, pokud nebyly již mříží zadržány, voda odtéká železným neb hlíněným, asi 1 m. nad spodkem gully zazděným, 16 cm. světlým kolenem do kanálu. Po obou stranách zazděná, od otvoru 6 cm. vzdálená plechová přehrážka tvoří vodní závěrku.

Gully má quadratický průřez, se stranou 65 cm. a 2½ m. hloubky.

Usazené v gully látky dle potřeby se dělníky městskými vyvezou. Šířka a spád ulice určují vzdálenost jednotlivých gullies od sebe. Obnášiť 60–100 m.

K přehlídce stok slouží t. z. vstupy. Jsou zbudovány z cihel a malty cementové, mají sílu jedné cihly a nad rourovodem kulatý průřez 95 cm. v průměru, jenž do výšky vypuštěním čili vysunutím cihel na 57 cm. se snižuje.

Hořejší otvor jest železným příklopem uzavřen. Příklop pozůstává ze železného 17 cm. vysokého rámce, majícího k vůli lepšímu přilehnuti k dlažbě kvadratickou podobu.

Do vnitřního spodního výstupku rámce jest zasazena plechová kulatá, dvěma děrami opatřená poklice, nad kterouž litý mřížový poklop zapuštěn jest. K vůli zmírnění nárazu kol vyplní se přihrádky vrchního příklopu dřevěnými špalíčky, jež asi dva cm. nad povrchem spočívají.

Zmíněná poklice má za účel zameziti spád bláta a p. do kanálů, anižby ventilace tím utrpěla.

Železná stupadla umožňují komunikaci ve vstupech.

Nad ústěním pobočních rour a nad každou změnou směru potrubí zřízen jest nad vrcholem úhlů takový vstup.

Mezi dvěma vstupy stávající díl potrubí udržuje se v rovném směru a má stejný spád, aby v čas potřeby trať osvětliti se mohla.

Při kanálech posadí se šachta na podpory čili líce a provede se až 17 cm. pod dlažbou. Vstup zúžuje se nahoru až do míry obvyklé 57 cm.

Spojení dvou zděných kanálů děje se jednoduchým spůsobem v čtverhrané neb okrouhlé překlenuté prostoře; spodek pobočního kanálu se mírným obloukem do hlavního směru převede.

Stavidel nebylo použito; jednostejně proudící voda a hladké stěny kanálů nedopouští ukládání bahna na dně. Za prudkých a náhlých přívalů odtéká voda zbývající pomocí vhodně konstruovaných a umístěných splavů do stok výpomocných a odtud teprv do veřejných vodotoků, když byly kanály první vodou dešťovou k čerpací stanici propláknuty.

Radialní systém III. čítá přes 30 splavů a 5 velkých stok výpomocných.

Výkaly dostanou se z hlavního sběrače do stoky společné a odtud do lapače.

Jest to okrouhlá, z cihel a cementové malty hladce vyzděná nádržka (při systému III. 12 m. v průměru mající), jež kruhovité 2 m. světlou studni nad společným dnem obklopuje. Dno jest k studni té nakloněno; pomocí několika otvorů jest nitro studny s kruhem zevnitřním ve spojení. Železná mříž, složená z kolmých, hustě vedle sebe stojících tyčí, dělí lapače na dva stejné díly. Mříž má za účel plovoucí ve vodě znečistění: papír, třísky, zbytky ovoce atd. zadržeti, aby do přiváděcího kanálu a žumpy čerpací vniknouti nemohly.

Těžké znečistění sráží se ke dnu a dostává se na svislé jeho ploše otvory do studně střední, odkud občas odstraněno bývá.

Plovoucí látky bývají dělníkem pomocí soudkového voru vybrány a pod parním kotlem se spálí; není jich však mnoho, sotva kolečko denně.

Zmíněným přiváděcím kanálem dostanou se vody stokové do žumpy čerpací, odkud čerpadly vyzdviženy a (při systému III.) 75 cm. širokou železnou rourou na zvlažovací pole vytlačeny bývají.

Při některých stanicích čerpacích postaví se roury ssací zrovna do 2. oddělení lapače, čím zvláštní přiváděcí kanál odpadá.

Žumpa čerpací má co úlevu stoku výpomocnou.

Doba mé cesty byla šťastně zvolena, an mně popřáno bylo, jeden radialní systém zúplna, dva částečně ve výkonu, ostatní v rozličném stupni stavby a pokročilosti pozorovati.

Co se týče stavby mohu tvrditi, že se veškerým nákladem technického vědění a umění solidně a rychle provádí.

V radialním systému I., II., III. a V. bylo po čas trvání roku 1876 až 1878 – 45.437 m. kanálů 0,9 m. až 2 m. vysokých zbudováno, mimo potřebné čerpací stanice, lapače, potrubí a p. vzdor tomu, že stavba často nepřízní počasí, terrainními a jinými překážkami trpěla. Zvláště působilo zakládání stok mnoho obtíží.

Kopání základů ovšem alluvialní písek značné neztěžoval, bylo však na mnoha místech za příčinou 3–4 m. pod povrchem ležícího dna stok s vodou co zápasiti.

Důkladného roubení bylo všude zapotřebí, větším dílem též pevného štětu ze silných špuntovnic, jež až k hladině spodní vody zaraženy byly.

Královské policejní presidium nedovolilo úplné vysušení jímek z obavy, že by tím sousedním studním voda odejmuta a základy domů poškozeny býti mohly. Jen až pod hladinu vodní dovoleno čerpati, dále musela se jímka do patřičné hloubky vyhrabati a teprv když uložením ½ –1 m. silné vrstvy betonové prameny se ucpaly, směla jímka k vůli pokračování v stavbě ručními neb horkým vzduchem hnanými čerpadly odvodněna býti.

Velmi obtížné bylo zakládání stok, ku př. v Holzmarktstrasse, Koppenstrasse, zakládání výpomocné stoky v .«Königsgraben« u Špandavského mostu. Za příčinou velké své hloubky těsně pod základy vysokých, vetchých domů musela býti jímka velmi solidně roubena a mohla stoka vždy jen v délce tří metrů býti vystavěna.

V jiných čtvrtích města pokračováno v stavbě spůsobem hornickým. Roury plynové a vodní, často největších rozměrů, křižují z husta stavby kanálů a musely k vůli podpoře ve zvláštních železných nosičích převedeny býti. Tím povstalé zúžení profilu prohloubením dna kanálů se vyrovnalo. Vzdor těm obtížím jest provedení staveb velmi pečlivé.

Aby se zakládání stok urychlilo byl jich spodek čili patka v kusech ¾–1 m. dlouhých mimo jímku ze zvláštních cihel a cementové malty vyzděn a na připravené dno jímky položen, povstalá spára dehtovaným provazem ucpána a cementovou maltou zalita.

Na tuto patku klade se půl cihly silná vrstva dna stoky přesně v patřičném směru a spádu, načež se s vyzdívkou obou klenutých lící započne.

Při stavbě se rozdělení práce přísně zachovává; jedna četa kope základy, druhá obstarává roubení a zatlouká špuntovnice, následující klade patky a zalévá spáry, jeden zedník sází na hranu cihly při dně stoky, jej následují zedníci lící, svršku eventuelně vstupů, mezi tím co tesaři zkruží postavují a laťují.

Hotové zdivo ku konci cementovou omítkou, 1 cm. silnou zvenčí se opatří, u vnitř zůstane však bez omítky, pouze spáry hladce cementem se vyplní.

Při velkém návalu vody zřídí se na spodní vrstvě z cihel trativody čili svodnice.

Silně prýštící prameny uchytnou se v hliněnou kolmou rouru, odkud po čas stavby se čerpají; po ukončení stavby bývá roura betonem vyplněna, a jak mile tento stvrdnul, hladce při dně stoky useknuta.

Látky stavební jsou vesměs výborné jakosti. Cihly dělají se z dobře čistěné hlíny a jsou dobře vypáleny; klenáky k dosažení toho účele průduchy se opatří. K maltě upotřeben Štětínský »Sterncement«, jenž pískem v poměru 1 : 3 se smíchá; při betonu poměr 1 : 3 : 5 zachován.

Podoba průřezu kanálů jest vejčitá (v : š = 3 : 2), vyjma toliko stoky kmenové, přiváděcí a výpomocné, jež dle potřeby odchylující, hlavně od hloubky závisící profily obdrží. Pro normální profily stok stává 10 základních tvarů, začínajících výškou 1,1 m. a končících výškou 2 m.; patero druhů cihel jest k provedení každého tvaru zapotřebí.

Až do 2/3 výše nad dnem sesílí se zdivo kanálů Jak líce tak i svrchní klenutí pozůstává ze dvou na půl cihly silných, koncentrických pásem. Jen při odchylných 0,9–1,0 m. vysokých kanálech jest svrchní klenuti pouze půl cihly silné.

Právě tak pečlivě, jak klenuté stoky jest i potrubí provedeno. Když byla trat vyzdvižena, patřičné vyroubena, niveau a směr v malé vzdálenosti od sebe upevněn, započne se kladením rour od zdola nahoru; pomocí řebíků a olovnice udržuje se směr, pomocí četných kolíčků a latě přesný spád rourovodu. K ucpání béře se mastnice a dehtem prosáklý provaz. Takovým ucpáním dosáhne potrubí oné ohebnosti, jež je před poškozením chrání; ucpávkou cementovou stal by se rourovod příliš nepodajným.

K vůli kontrole spádu a směru hoří po celý čas práce na konci rourovodu v nejbližším vstupu kahan.

Jedno oddělení dělnické, pozůstávající z 1 zedníka a 4 nádenníků, jest s to denně 20 m. větších (30 cm. a více světlých) neb 30 m. menších rour položiti.

Od 7 k 7 metrům vloží se do potrubí vidličatá roura pro rourovod domácí a v jistých mezerách taková pro rouru odkapnou. Prozatím se otvory těchto rour hliněnou poklicí a hlínou zavrou. Při kladení musí vždy 8 rour k vůli přehlídce zůstat nepřikryto; teprv potom se rourovod asi na půl metru pískem pokryje, vodou zaleje, načež jáma se zasype a ušlape.

Veškeré práce stavební provádí město ve vlastní regii, vyjma výkop a roubení, jež svěřeny jsou zvláštním podnikatelům. Každá dělnická četa jest podřízena mistru aneb políru, jenž obdrží za každého zedníka a hodinu 33 pfennigů, »nádenníka» 22 jest však zavázán prvnějšímu 30, poslednímu 20 pf. za hodinu vyplatiti. Vyjma čerpadlo musí mistr veškeré nářadí sám dodati.

Ceny cihel měnily se velmi, na počátku stály pr. 1000 50 marků, později jen 20–24 marků.

Soudek = 180 kilo brutto cementu přišel na 8.50 až 9 mk. Za krychl. metr výkopu v pískové půdě platí se včetně odvozu 1.90 mk. mimo vodu, a 2.50 mk. pod hladinou vodní, včetně čerpáni vody.

Literatura

[1] Kanalisace a systém zavlažování, zařízený v Berlíně, ve Vratislavi a Gdansku, čistění a odvodňování král. hlavního města Prahy. Přednáška vrchního inženýra J. KAFTANA, konaná 6., 13. a 27. listopadu 1879 ve spolku architektů a inženýrů v Čechách. Knihtiskárna „Politiky“, Praha 1880.
[2] Berliner Historische Mitte (online). Geschäftsstelle des Vereins Berliner Historische Mitte e.V. © Berliner Historische Mitte eV *.2008–2015. Dostupné z https://bit.ly/3OPDER3>.
[3] SCHULZ, G: Die Stadtpläne von Berlin 1652–1920. Zentral – und Landesbibliothek Berlin. Nr. 620; B 54/1862/1. Dostupné z https://bit.ly/3OMHhqY>.
[4] Landschaften in Deutschland (online). poskytlo Museum im Alten Wasserwerk Friedrichshagen. Dostupné z https://bit.ly/3uJBn2U>.
[5] Andreas STEINHOFF: Das Lapidarium in Berlin-Kreuzberg (online). Dostupné z https://bit.ly/3OMlnEe>.
[6] Andreas STEINHOFF: Berliner Gedenktafel für James Hobrecht am Eingang zum Lapidarium der früheren Pumpstation Nr. 3 der Berliner Kanalisation (online), Dostupné z https://bit.ly/3T3Vz87>.

---

Little Shreds of History
Sewerage and Irrigation System, furnished in Berlin – Part 1

In this and other three issues of Topin magazine, we present to our readers a very interesting lecture by chief engineer J. Kaftan, which took place almost one and a half century ago, specifically on November 6., 13. and 27., 1879, at the Association of Architects and Engineers in Bohemia on the subject of
“Sewerage and irrigation system, furnished in Berlin, Wroclaw, and Gdańsk, the purification and drainage of the royal capital of Prague.”
This material was published in 1880, and since it is very interesting, we present it to our readers in its entirety.
J. Kaftan provides detailed information about the unfavourable situation at the time, which resulted in several serious health and hygiene risks for the inhabitants of the cities, and also suggests the introduction of necessary measures, which he has been promoting for a long time, and which will lead to the improvement of this risky situation.
In doing so, he is particularly inspired by the situation in England, where the creation of artificial sewers in cities was already at a relatively good level compared to the situation in other large European cities, e.g. in Berlin, where sewage treatment and drainage were still in their infancy at the time.
Especially the last 4th part of the text, devoted to a detailed analysis of the situation in the cleaning and drainage of Prague, will be very interesting for us.

Keywords: history, sewerage and irrigation system, sewage treatment, drainage, health and hygiene risks, Berlin.

POKRAČOVÁNÍ V SEŠITU č. 5/2024