Střípky z historie – Parní kotle – 9. závěrečná část

Čtenářům Topin přinášíme unikátní a velmi zajímavý materiál, který byl publikován v encyklopedii Kronika práce, osvěty, průmyslu a nálezův, vydávané již od roku 1846 pražským nakladatelem I. L. Koberem. V roce 1905 zde byly v IX. díle souhrnně publikovány všechny tehdy známé poznatky věnované páře a parním kotlům. Obsáhlý článek je natolik pozoruhodný a odborně zajímavý i v současnosti, že jsme ho v našem časopise publikovali bez krácení, a tedy na pokračování. V dnešním vydání předkládáme čtenářům 9. závěrečný díl, předchozí části jsme uveřejnili v sešitech Topin č. 3, 4–5, 7/2021, 1, 3, 4–5, 7/2022 a 1/2023.

Zákon:
Žádný parní kotel, měří-li obsah jeho více než 80 litrů, ať byl již zhotoven v tuzemsku, neb v cizozemí, nesmí být užíván dříve, dokud nebyl podroben zkoušce, při níž se osvědčil, začež ručí ten, kdo jej užívá.

Zkoušku tuto může dle volby stran provésti bud' některý úředně oprávněný zkušební kommissař, aneb je-li uživatel kotlu členem některého spolku pro zkoušení parních kotlů zřízenec takového spolku, úředně k tomu ustanovený.

Zkouška koná se vždy dříve než se kotel zazdí, dle pravidel pro zkoušky úřední. U lokomobil jest dovoleno zkoušeti kotel již obložený.

Zkušební tlak jest dvojnásobný při kotlech, jichž se užívá pro skutečné napjetí (přetlak) do dvou atmosfér, pro vyšší napjetí jest větší o polovici dovoleného napjetí a ještě o jednu atmosféru.

Každý kotel, tedy i je-li obsah jeho menší než 80 litrů, musí být opatřen jménem hotovitele s udáním roku ve kterém zhotoven byl, a kromě toho musí na něm být na místě snadno viditelném vyznačeno, jaké jest nejvyšší skutečné napjetí páry, jež v něm. vyvíjeti je dovoleno.

O každé zkoušce vydá se potvrzení (certifikát); jež uschovati má ten, kdo kotle užívá.

V potvrzení uveden jest krátký popis kotle s udáním hlavních roz­měrů, druhu materialu, z něhož kotel je zhotoven a odkud opatřen byl, s vytknutím účele kotle. Z potvrzení je dále zřejmo, jaké jest:

• nejvyšší dovolené namahání,
• armatura,
• rozměry a zatížení ventilů pojištovacích,
• místo kde kotel postaven a
• obyčejně též jméno obsluhovatele parního kotle.

Zkoušení parního kotle opakuje se dle zákona vždy v následu jících případech:

• jestli-že se provedla podstatná změna v konstrukci kotle,
• vyměnil-li se opravou kotle vice než dvacátý díl povrchu kotle, rozuměj povrchu celého kotle.

Výměna trubek až do 10 cm průměru při kotlech trubkových nevy žaduje opětné vyzkoušení kotle.

Má-li být užito kotle stálého, užívaného již v některém závodě v zá vodě jiném.

Krom toho nechává se každému majiteli kotle na vůli dáti své kotle vyzkoušeti, kdykoliv prospěšnost toho uzná.

Podnět a uspokojivý výsledek opětované prohlídky kotle zaznamená se na potvrzení původně vydaném (certifikátu).

Každý parní kotel budiž co možná bez přerušení chodu aspoň jednou v roce podroben revisi. Kdo kotle užívá jest také povinen způ sobiti prohlídku kotle, kdykoli se ventil pojíštovací neb páka ventilu vyměnila. Prohlídku provádí úřadní zkušební kommisař, aneb když majitel kotle je řádným členem státem oprávněného spolku pro zkoušení parních kotlů, úředník tohoto spolku.

Každý kotel o větším obsahu než 80 litrů jest ode dne první zkoušky počítaje po každých pěti letech při příleži tosti roční revise podrobiti bedlivé prohlídce, při níž se provede zkouška tlakem s upotřebením manometru kontrolního.

Výsledek zkoušky poznamená se na certifikátu.

Nařízením vyšetřujícího kommisaře za příčinou revise musí se v každém případě bez odporu vyhověti.

K obsluze a dozoru na parní kotel smí býti připuštěny jen takové osoby, jež dosáhly věku 18 let a vysvědčením dokáží, že nabyly způsobi losti k obsluze parního kotle.

Výbuch kotle způsobuje se nejen nízkým stavem vodním, následkem čehož stěny kotelní řeřaví, seslabením těchto stěn, ať už korrozemi z vnitřku neb rezí z venku, což zvláště je časté při tak zvaných plátech ohňových nad můstkem, nýbrž i každým větším otřesem kotle.

Nebezpečí nízkého stavu vodního v kotli vyvaruje se topič zkouší-li před zatápěním obezřele stav vodní v kotli a věnuje-li mu v chodu nále ­žitou pozornost. Nebezpečí hrozící ze seslabených stěn předejde včasnou a důkladnou prohlídkou kotle.

Podobně závisí také jenom na topiči, aby kotel chránil před otřesy a tedy před výbuchy, jež by měly v zápětí.

Při zatápění kotle otevře se především hradítko, aby plyny v tazích nahromaděné mohly unikati. Opomene-li topič tak učiniti vznikne snadno výbuch plynů v topeništi a tazích, tak že se zazdívka poškodí a třeba i kotel zničí.

Aby plyny rychleji a snadněji unikaly, tah se tedy zvýšil a oheň v krátké době po celém roštu vzplanul, očistí topič rošt před zatápěním řádné od popela a strusek.

Když zatopeno, přivře se hradítko jak toho vyžaduje potřebný tah. Zkušený topič snadno vyšetří správné otevření kanálů kouřových hradítkem, tím spíše, an jakost paliva při tomtéž kotli málo kolísá.

Hradítko nutno v chodu kotle přivřít, je-li třeba přiložit čerstvé palivo, poněvadž by silným tahem snadno nastalo ochlazení plamene a stěn kotelních. Přivřením hradítka zamezí se také tak zv. »bručení« kotle, zavi­něné silným tahem, zvláště po každém vyčistění roštů.

Přikrytí ohně t. j. přikrytí v ohništi zbylého ohně čerstvým palivem při uzavřeném hradítku při nastalé přestávce za účelem úspory nesmí se za žádných okolností dovoliti, proto že se pak ohniště vyplňuje plynem. Pro jistotu nechať topič vždy po přestávce ku př. v poledne o několik minut dříve hradítko otevře, než k oživení a obnovení ohně přikročí, aby svítiplyn komínem odtáhl a výbuch v to peništi nenastal.

Důležité jest uvádění kotle do chodu.

Parní ventil smí se jen zvolna otvírati, proto že by se při rychlém otvírání, tím že nastává bouřlivý vývoj páry, mnoho vody strhlo ssebou do potrubí parního. Tomu se snadno předejde, položí-li se ventil parní vysoko nad hladinu vodní v kotli, horší je, že současně vznikne silný náraz, tedy otřesení kotle. Pára totiž značnou rychlostí uniká do potrubí, ochladí se však o stěny trubní, tak že kondensuje a to tak dlouho, dokud se celé potrubí neohřeje. Tím se tlak v kotli na okamžik uvolní, tak že neodpovídá teplotě vody v kotli, nastává spontanní vývoj páry, jelikož se voda snaží proměniti se v páry, aby se tlak zase vyrovnal. To však má za následek, že vznikne silný otřes, jemuž stěny kotelní, zvláště jsou-li seslabeny, nejsou s to vzdorovati.

Tímto způsobem lze vysvětliti četné výbuchy i nových kotlů, jež nastaly právě při uvádění kotle do chodu.

Příliš vysokým napjetím se rovněž výbuch zaviní, nemohou-li mu stěny kotelní vzdorovati, buď proto že jsou slaby neb poškozeny.

Proto je přísně zakázáno zatěžovati ventil pojišťovací nad míru dovolenou a proto též je nutno věnovati přístrojům pojišťovacím největší pozornost.

Mnozí hledají příčinu výbuchu kotle také ve vývoji plynů třaskavých v kotli, dále v úkazu Leidenfrostově, jenž však možný je toliko při malém množství vody, a v tak zvaném opozděném varu, že totiž vývoj páry přestane, veškeré přiváděné teplo jen na přehřátí vody se spotřebuje, a teprve nastal-li otřes, rázem takové množství páry se vyvíjí, že výbuch je nevy­hnutelný. Domněnky ty jsou však málo  odůvodněné, zakládajíce se naúkazech, jež se jeví jenom při malém množství vody, úpině klidném.

Příčinou výbuchu může též být požár v kotelně, bohudík velice řídký. Dojde-li k němu, otevřeme rychle, s náležitou však opatrnosti, všechny ventily, aby pára mohla unikat. Tím, nejen že se explosi předejde, ač kotel jiným způsobem také může býti poškozen, nýbrž i parou se vyvíjející a z kotle unikající oheň se dusí, popřípadě též uhasí.

Z toho, co dosud bylo uvedeno, jest patrno, že svědomitému obsluho­ vateli parního kotle vždy se podaří zameziti výbuch, tím že

• důkladně prohlížívá kotel není-li poškozen, vždy řádně jej očistí od kamene a kalu,
• udržuje napjetí jen v mezích dovolených,
• udržuje dostatečně vysoký stav vodní,
• vyvaruje se všeho, čím by vzniknouti mohl otřes parního kotle,
• řádně kotel obsluhuje v chodu i při zastavení práce.

Chybný material, nedostatečná tloušťka plechu při nových kotlech jsou vinou továrníkovou.

Dle zákona jest každý oprávněn to udati, když by se o nějakém ne­bezpečí hrozícím z upotřebení parního kotle dozvěděl. Takové osoby, jež při obsluze parního kotle jsou zaměstnány, mají přímo povinnost udání učiniti, pakliže by jich zaměstnavatel neb ustanovený představený jich upozornění nedbal a neprodleně stav bezpečnostní nezjednal.

Dle stávajících zákonů jsou jmenované osoby také zodpovědny za každou škodu, která z opomenutí udání vznikla V následujícím uvedeny jsou ještě práce, jež topič před početím chodu, v chodu kotle a po zastavení jeho postupně za sebou vykonává.

• Objeví se první v práci, aby v čas měl dostatečné množství páry v kotli.
• Prohlédne vodoznaky a vyšetří, zdali stav vody je normální.
• Otevře hradítko.
• Očistí rošt od popela a strusky.
• Zatopí, přivře hradítko, tak aby byl tah palivu přiměřený.
• Zkouší, když pára se počala vyvíjet, nadlehčením ventilu pojišťovacího, občas kotel profoukne, aby se částečně kal odstranil. Kal smí se vypouštěti jenom tak dlouho, až voda klesne na nejnižší dovolený stav.
• Zkouší přístroje napájecí a spouští zvolna kotel.
• Přikládá rychle a v pravý čas palivo na rošt.
• Přihlíží k tomu, aby napjetí bylo co možná stálé.
• Všímá si stavu vodního v kotli a napájí při sesíleném ohni.
• Sníží napjetí před zastavením chodu kotle na míru dovolenou.
• Napájí před zastavením.
• Uzavře ventil parní.
• Uzavře spodní kohout vodoznaku, odstraní oheň z roštu, zavře hra ­dítko a záklopku popelníkovou.

Co se topení týče, nelze stanovit žádných předpisů, tu jest zkušenost nejlepší učitelkou. Řádný a zájmů svého zaměstnavatele dbalý obsluhovač parního kotle zajisté zvláštnosti topení prostuduje, dle toho zařídí práci svou a tím usnadní službu i sobě samému.

Ustanovení o zkoušce topičské čili o zkoušce z obsluhy parních kotlů.

Dle nařízení vysokého ministerstva ze dne 15. července 1891 připouští se k obsluze parního kotle jen takové osoby, jež

1. prokáží střízlivé chování a spolehlivou povahu. Za tím účelem předloží se vysvědčení zachovalosti od obecního starosty, opatřené 50 kr. kolkem.
2. jsou nejméně 18 let staré, což dosvědčí se křestním listem po případě pracovní knížkou aneb vysvědčením zachovalosti, je-li tam udán den narození.
3. osvojili si potřebné vědomosti a schopnosti. Na důkaz toho předloží se vysvědčení řádně okolkované (15 kr. kolek) svědčící o tom, že žadatel sloužil aspoň šest měsíců pod dozorem zkoušeného obsluhovače parních kotlů, a že při tom nabyl potřebnou praktickou způsobilost k obsluze parního kotle. Dokáže-li žadatel, že navštěvoval některou školu strojnickou, neb že navštěvoval s dobrým prospěchem zvláštní vý klady o obsluze parních kotlů při některé škole, postačí pouze tři měsíce předběžného praktického zaměstnání.
4. prokáží vysvědčením, že se s úspěchem podrobili příslušné odborné zkoušce.

Žádost za připuštění ku této zkoušce, opatřená 50 kr. kolkem, předloží se ústavu oprávněnému neb přímo zkušebnímu komisaři. K žádosti nutno připojiti přílohy uvedené pod 1. 2. a 3. Osobně žádost podati není třeba.

Na základě této žádosti obdrží kandidát vyrozumění, zda-li ke zkoušce připuštěn byl neb nikoli. V prvém případě oznámí se mu i čas, kdy se zkouška koná. Pak nutno složiti taxu zkušební a sice: byla-li žádost podána rektorátu technických škol, ředitelství některé školy strojnické, neb úředně oprávněné společnosti pro zkoušení parních kotlů u těchto, podána-li žádost úředně ustanovenému komisaři zkušebnému u c. k. berního úřadu, v jehož obvodu zkušební komisař bydlí.

Zkušební taxa obnáší tři zlaté. Zkouška sama skládá se ústně, možno-li při kotli, jenž jest v chodu a vztahovati se má k oněm vědomostem a zručnostem, kterých je třeba, aby se předešlo nebezpečí výbuchu parního kotle. Proto se kandidát zkouší hlavně z toho, zdali je obeznámen se zá­konitými předpisy o bezpečnostních opatřeních proti výbuchům parních kotlů, a dovede-li předepsaná opatření bezpečnostní také řádně užití.

---

Little Sherds of History

Steam Boilers – Part IX.
Today we are presenting a unique and very interesting material for Topin readers. The article was issued in the encyclopedia Chronicle of Work, Enlightenment, Industry and Findings, published in Prague since 1846 by I. L. Kober.
In 1905 in volume IX., all then known knowledge devoted to steam and steam boilers was presented here in summary.
Understandable, comprehensive and systematically organized knowledge about steam boilers is respectable and has not lost any of its relevance even over a long number of years. Therefore, they can still provide a lot of useful information to nowadays generation of technical experts.
The "century of steam", as the nineteenth century was called, is undoubtedly a solid professional basis for the subsequent global technological development, also because it has had a significant positive effect on almost all other sectors and thus conditioned all technical progress.

Today we bring our readers the eighth – last but one part of this series and assume that they will be happy to read something new about steam boilers and that they may apply this knowledge nowadays, because steam has not yet completely disappeared from our lives.

Keywords: history, steam, steam boilers.