Střípky z historie – Zajímavosti

historie

V našem časopise Topin č. 5 a 7/2018 jsme uvedli v několika krátkých článcích, vybraných z časopisu Věda a práce z roku 1903, zajímavosti z příbuzných oborů, které čtenáře zaujaly natolik, že jsme se rozhodli pokračovat. Proto vám dnes předkládáme další, opět z roku 1903.

Přístrojek pro okamžité dodávání teplé vody

Množství přístrojků všelikých, vytápěných plynem, lihem nebo jinými hořlavinami, sestrojeno bylo pro upotřebení v domácnosti; zde pak slouží ve většině případů k rychlému ohřívání vody. Dnes, kdy skorem každé větší město má svoji elektrárnu, a kdy možno za malý poměrně peníz dopřáti si dobrodiní, jež skýtá upotřebení elektřiny ke svícení, ku pohonu strojů, k topení, atd., nabývá i u nás praktické důležitosti strojek i jinak svým zařízením velmi zajímavý.

Přístrojkem tímto má býti poskytnuta hospodyni možnost, opatřiti si kdykoliv okamžitě libovolné množství teplé vody pouhým otočením kohoutku vodovodu. Tímto pohybem uzavírá se elektrický proud, jenž způsobuje zvýšení teploty; mimo to však jest rovněž možno tímto kohoutkem vypouštěti podle potřeby též vodu studenou.

Přihlédneme-li blíže k obrázku, na němž zobrazen přístrojek v průřezu a pohledu shora, porozumíme snadno jeho zařízení. U spodu ústí do přístrojku roura vodovodu, jež se v přístrojku samém, prodlužuje ještě do výše. Kolem ní provedena jest širší dutina, kterou sestupuje voda opět dolů do jakési kruhovité nádržky, z níž vystupuje jakýmisi klikatými chodbičkami do výše. Hořejší konec těchto chodbiček ústí do nádržky svrchní, k níž jest nahoře připojena ohnutá roura, končící kohoutkem. Elektrické zařízení přístrojku sestává ze dvou kontaktův, upevněných isolovaně na kohoutku; rukojeť kohoutku opatřena jest kovovou výsečí, která, otočíme-li rukojetí v jednom směru, přilehne na kontakty a spojí proud, z kohoutku pak vytéká voda ohřátá. Otočíme-li rukojetí ve směru opačném, zůstanou kontakty nespojeny a vytékající voda jest studená.

Ohřívání vody děje se v oněch klikatých chodbičkách, jež jsou otočeny kovovým drátem, kterým proudí elektřina. Drát zahřívá se následkem odporu, který klade proudu, a vzbuzené tím teplo přenáší se stěnami chodbiček na vodu v nich proudící. K vůli isolaci provedeny jsou obě nádržky, o nichž výše byla řeč, ze skla.

Stupeň teploty vody dá se říditi otočením rukojeti kohoutku, čím méně ji pootočíme, tím menší průchod otevíráme vodě, jejíž proudění jest tím pomalejší a ohřátí tím větší. Poněvadž pak množství proudu, procházející drátem, jest vždy stejné, jakmile kontakty jsou spojeny, obdržíme větším otevřením kohoutku větší množství vody za stejnou dobu, ale nižší teploty.

V poloze, na obrázku kreslené, uzavřen jest výtok vody a zároveň přerušen proud. Vynálezcem přístrojku jest Američan H. M. Hill.

Zužitkování naftových odpadků

Zužitkování naftových odpadků k vytápění vysokých pecí provádí se skutečně v Rusku v okolí Moskvy. Tam totiž stojí tuna (1000 kg) mazutu i s dovozem 38–41 korun; chemické složení mazutu odpovídá 87 % uhlíku a 13 % vodíku, výhřevnost pak jeho obnáší 11 000vkalorií. Při dokonalém spalování klade se 6 1/2 tuny mazutu na roveň 11 tunám uhlí. Spalování mazutu provádí se v přístrojích zařízených na rozprašování i bez něho. Obou způsobův užívá se v ruském průmyslu železářském. Spotřeba mazutu obnáší 18–20 % náplně peci rudou.

Vliv elektrického proudu na potrubí

Železné potrubí v zemi, určené pro vedení vody neb plynů jeví po delší době porušení; dokázáno jest, že není tu příčinou pouhé chemické působení látek, s kterými jest rourovod ve styku, nýbrž i bludné elektrické proudy, jež často, zvlášť při spodním vedení drah elektrických, se vyskytují. Aby zjistil, do jaké míry toto působení sahá, činil A. Larsen pokusy na vysoké škole technické v Kodani, za podpory tamějšího magistrátu, od 2. ledna až do 2. dubna m.r. Zkoušky konány byly ve 4 párech rour, které zaraženy byly do země; do jednoho z nich zaveden proud stejnoměrný, do ostatních pak rovněž zaveden proud, ale směr jeho měněn byl u jedněch rour denně, u druhých pak každou hodinu. Přesným vážením zjistil pak Larsen, že nejvíce trpí roury proudem stálého směru; čím častěji proud se mění, tím menší jsou ztráty. Roury, v nichž směr proudu měněn denně, vykazovaly jen čtvrtinu, ony pak, kde měněn každou hodinu, jen třetinu oněch ztrát, které způsobeny na rourách proudem stejnoměrným.

Trvanlivost zazděných součástí železných konstrukcí

V nejnovější době věnuje se otázce trvanlivosti zazděných součástí železné konstrukce zvýšená pozornost. K tomu cíli byly podrobně ohledány železné součásti, jež byly od let čtyřicátých minulého století bez přestávky zazděny.

Železné součásti, uložené ve vápenné, cementové nebo sádrové maltě vykazovaly po této dlouhé době jen nepatrnou vrstvu rezu. V nejčastějších případech sestával rez z měkkého prášku, který bylo možno prstem setříti a jímž bylo železo asi již pří provádění stavby pokryto. Rezavění u větší míře nebylo dokázáno v žádném případu, ani u travers, uložených ve stropu koníren, postavených roku 1873 a 1874 atd.; vápenná malta chová se tu skorem stejně příznivě jako cement. Silnější tvoření se rezu pozorováno bylo jen ve třech případech, a sice u obyt­ného stavení z roku 1874, u jehož kleští byly sloupky silně zrezavělé. Příčina tohoto zjevu nemohla však býti dokázána. Druhý případ značnějšího porušení zazděné železné součásti rezem pozorován byl u cementového zdiva, jež bylo vystaveno stálému silnému promáčení. V tomto případu bylo železo opatřeno před zazděním nátěrem. Třetí případ týká se stáje v Schönebergu v Německu, kde byly opěrné tyče nenatřené zazděny v sádrové maltě. Sádra neukázala se tu dosti dobrým chránidlem, neboť železo bylo v tomto případu teplým a vlhkým vzduchem stáje velmi silně porušeno, na místech, jež byla sádrou obklopena. Kleště domu, postaveného na stejném pozemku, byly rovněž shledány poškozenými rezem, a sice následkem slabého zazdění, jež umožňovalo přístup vlhkého vzduchu.

Z těchto případů vysvítá, že stačí chrániti železo i ve stájích pouze dobrým zazděním, tak že i bez nátěru zůstane po několik desetiletí ušetřeno rezu. Obyčejné zdivo vázané vápennou maltou ve většině případů dostačí; cement uchrání jen o málo lépe.

Pro budoucnost bude nutno zkoumati všechny vedlejší okolnosti co nejdůkladněji; zejména jest tu rozhodující přítomnost trhlin ve zdivu nebo jeho příliš malá síla, jakož i jakost malty.

Možno též, že samo chemické složení železa má rozhodující vliv na tvoření se rezu. V rozdílném chování se litiny a kujného železa a v neobyčejně rychlém porušení, jaké bylo ve mnoha případech pozorováno na parních kotlech, možno spatřovati potvrzení této domněnky.

In previous issues of Topin magazine, we published several technical insights that were related to our fields. The age of this information at the beginning of the last century exceeded a hundred years; and yet the articles, originally published in the Science and Work magazine in 1903, have been informative and interesting to our readers that the author has chosen to continue with them. The topics are as follows:

• Apparatus for instantaneous hot water supply
• Utilization of petroleum refuse
• Influence of the electric current on the pipeline
• Durability of walled parts of iron structures

Keywords: History, curiosities, water supply, petroleum refuse, electric current, pipeline, iron structures