Střípky z historie – Zajímavosti

historie

V čísle 5/2018 našeho časopisu jsme publikovali několik technických zajímavostí, které souvisely s našimi obory. Stáří těchto informací zpočátku minulého století převyšovalo sto let; a přesto uvedené články, původně publikované v časopise Věda a práce v roce 1903, byly pro naše čtenáře poučné a natolik zajímavé, že jsme se rozhodli v nich pokračovat.

Nový zámek visací

V nynější době slyšíme neustále o krádežích, proti nimž se každý hledí pojistiti co nejdůkladněji.

V každém železářském obchodě zříme vystaveno množství bezpečných zámků, mnohdy velmi drahých, různých soustav složitých i jednoduchých, jež mají však často jednu vadu, že se snadno polámou. Tím ovšem se zámek stává přebytečně bezpečným, neboť ani svému pánu nedovolí dostati se do bytu. Jednoduché zámky jsou v tomto ohledu výhodnějšími, neboť se tak snadno nedají porouchati.

Této žádoucí vlastnosti má v hojné míře zámek, jejž náš obrázek předvádí v pohledu i řezu, takže jeho zařízení každému srozumitelným se stává.

Jeho tvar je neobvyklý, ale velmi jednoduchý a rozhodně účelný. Nevyžaduje totiž žádné petlice, která dosud byla téměř nevyhnutelnou.

Podobá se velice čince, jejíž příčka je válcovitá a zahnutá. Koule b upravena jest na snímání, a tvoří vlastní ústroj zavírací. Jest opatřena válcovitou dutinou asi do tří čtvrtin celé délky svojí. Při jedné straně jest do vnitřní stěny upraven obloukovitý žlábek v, dosti hluboký, do nějž při zavření zámku zapadne hrbol h, upravený na excentrické desce e. Hřídel o této desky jest pevně zaklíněn do příčky a, opatřené zářezem o rovnoběžných stěnách, jehož tvar vidíme na průřezu. Aby pak deska e se nemohla volně otáčeti, jest na jejím dolejším konci připevněno pero p, které ji vrací stále do polohy na řezu zobrazené.

V temeně koule b jest otvor pro klíček, který zabírá za zub z a otáčí deskou e, takže hrbol h vystoupí z vrubu, v němž byl umístěn, a nastane poloha, při níž jest zámek otevřen. Uzavření provede se jednoduše navléknutím koule b na konec příčky. Hrana s sama si stlačí výstupek h, jenž zaskočí, nucen perem, do vrubu.

Chceme-li kouli násilně svlékati, bude na desku e působiti síla P. Rozložíme-li ji do složek, z nichž jedna je tečnou ku křivce hrbolu a druhá k ní kolmá, zříme, že tečná složka otáčí deskou ve směru šipky, tedy směrem do závěru a složka k ní kolmá míří do čepu o. Při takové konstrukci pak není možno kouli svléknouti bez otevření klíčem.

Při zavírání pak obě složky otáčejí deskou opačně, takže přemáháme jen odpor pera. Z popisu vidíme, že myšlenka jest velmi dobrá a při správném provedení svému úkolu plnou měrou vyhoví.

Vynálezcem jest p. Antonín Hyta v Českých Budějovicích, Panská ul. č. 6.

Přesná vodní váha (libella)

Ve mnoha případech stává se obyčejná naše vodní váha, jejíž zařízení a užití jest zajisté všeobecně známo, nedostatečnou pro přesné stanovení vodorovnosti. A výkon stanovení vodorovné polohy náleží přece jen mezi nejobyčejnější jak ve stavebnictví, tak i ve strojnictví, truhlářství a mnoha jiných odvětvích průmyslových.

Největším nedostatkem naší obyčejné vodní váhy bývá poměrně malá plocha dotyku s povrchem předmětu, jehož vodorovnou polohu chceme stanovití. Mimo to jest zařízení vodní váhy samotné nedosti dokonalé, neboť vzduchová bublina jako ukazatel nezaručuje přesnost pro některé případy žádoucí. Ku přesnějšímu měření ve případech, kde vodní váha nedostačuje, slouží nám nivellační přístroj, jehož se dá však použiti pouze ve větším, volném prostoru. Pro přesné stanovení vodorovnosti v prostoru omezeném sestrojil francouzský setník Leneveu, chef stavebního a strojnického oddělení v dělostřeleckých konstruktivních dílnách Puteaux, přístroj, který se nám zdá býti pro svoji jednoduchost a důmyslnost hodným zmínky. Podotýkáme předem, že se pomocí tohoto přístroje dá též stanoviti na příklad síla plechů s takovou přesností, jaké neposkytuje žádný z našich obyčejně užívaných přístrojův.

Podstata přístroje jest vlastně již známa: jsou to dvě nádobky A B (viz obrázek), naplněné tekutinou a spojené mezi sebou pomocí ohebné rourky. Ale v hořejší části každé nádobky zařízena jest zašpičatělá tyčinka, jež se přivede do takové polohy, aby se její hrot dotýkal povrchu tekutiny v nádobce. Na měřítku možno pak přesně odečísti výšku tekutiny v nádobkách, z jejichž rozdílu se stanoví výškový rozdíl ploch, na nichž nádobky spočívaly. Z tohoto povrchního popisu a z připojeného obrázku možno si již učiniti správný pojem o způsobu upotřebení tohoto průmyslového přístrojku.

Popsali jsme podstatu přístroje; ale jsou tu ještě vedlejší ústrojí, jež mají rovněž značnou praktickou důležitost. Tak jest na příklad nádobka opatřena noniem R, hořejší pak její částí prochází zmíněná tyčinka zašpičatělá, která jest opatřena měřítkem. V prodloužení tyčinky provedena jest objímka, stejně rozdělená, k jejímuž měřítku přiléhá po straně nonius, pomocí jehož možno odečítati přesně 1/20 až 1/50 mm, a sice připojíme-li k tyčince T mikrometrický šroub M. Pomocí jeho možno naříditi tyčinky s velikou přesností, kteroužto práci urychluje posuvný kroužek C, kterým se nejprve z hruba označí výška tekutiny v nádobce. Spojitost obou nádobek mezi sebou dá se při přenášení přerušiti pomocí kohoutku, jimž jest jedna z nádobek opatřena. Přesně svislé postavení nádobek umožňuje sférická úroveň N.

Leneveuův přístroj jest ve Francii velmi dobře znám, rozšířen a ceněn.

Jednoduché zařízení vodovodu v domě

Kdo jest od malička usedlým ve velkém městě, neuvědomí si začasté výhody, jež poskytuje zavedení užitkové vody do bytu; na takovéto pohodlí zvykne si člověk velmi snadno a považuje je za něco samo sebou srozumitelného. Vážiti si takovýchto vymožeností moderní techniky dovede si zpravidla ten, kdo jich postrádá, a chce-li si jich dopřáti, musí sáhnouti hluboko do kapsy a zaříditi si vodovod vlastní.

Na venkově setkáváme se tu a tam v zámožnějších usedlostech, villách nebo restauracích s privátními vodovody; jež sestávají z pravidla z vodní nádržky, dřevěné to kádě pobité uvnitř zinkovým plechem, do níž se vhání voda buď ruční nebo strojem poháněnou pumpou. Potřebný tlak vody ve vodovodu dociluje se umístěním vodní nádržky v nejvyšší místnosti domu, totiž na půdě. Z nádržky pak rozváděna jest voda potrubím do oněch místností v domě, kde jest jí zapotřebí.

Největší vada, kterou takovýto soukromý vodovod trpí, jest zamrzání vody v nádržce v zimě, neboť na půdě není nádržka proti mrazu dostatečně chráněna.

Tato nesnáz dá se snadno odstraniti při současném zlevnění celého zařízení a zjednodušení obsluhy. Jest tu zapotřebí přeměniti zařízení vodovodu na pohon stlačeným vzduchem. K tomu cíli pořídí se místo vodní pumpy pumpa vzduchová, která se dá snadno na libovolném místě domu postaviti. Jest to podobný vzdušný kotel, jakého užívají hospodští ještě tu a tam k čepování piva stlačeným vzduchem po zastaralém způsobu místo moderního čepování pomocí tekuté kyseliny uhličité. Vodní nádržka umísťuje se v tomto případu do studny. Sestává z kovového kotlu, postaveného na třech nohách na dně studny tak, aby byl úplně vodou pokryt. Poněvadž má kotel míti obsah aspoň takový, aby vystačil pro celodenní spotřebu vody v domě, bývá zapotřebí studnu prohlubovati. Zařízení celého vodovodu jest snadno pochopitelno; sestává ze vzduchové pumpy, nádržky na stlačený vzduch, nádržky na vodu a potrubí pro rozvádění vody po domě. Potrubí pro stlačený vzduch ústí do nádržky vodní u stropu, kde vzduch tlačí na povrch vody a vytlačuje ji do vodního potrubí, jež sahá na dno kotlu. Ve dně kotlu proveden jest ventil, otevírající se vzhůru, jímž se do kotlu napouští čerstvá zásoba vody, když byl vyprázdněn. Ve tlakovém potrubí vodním umístěn jest rovněž ventil vzhůru se otevírající, jenž zamezuje odtok vody z potrubí, když se za účelem nového plnění kotlu zruší tlak vzduchu.

Obsluha takovéhoto vodovodu jest velmi jednoduchá. Když byl kotel ponořen do studny a potopen do vody, vnikne tato ventilem u dna se nalézajícím do něho a naplní jej. Abychom vodovod uvedli v činnost, potřebujeme pouze vzduchovou pumpou stlačiti vzduch ve vzduchové nádržce; vzduch vnikne do kotlu, kde tlačí na povrch vody a tím zavře ventil ve dně, tak že voda nemůže z kotlu jinudy unikati, nežli vodním potrubím do domu.

Jak již výše podotčeno, má býti velikost kotlu tak volena, aby jeho obsah vystačil pro spotřebu vody v domě nejméně na 24 hodiny, tak že jest zapotřebí pouze jednou za den jej znovu plniti. Při plnění postupuje se takto. Stlačený vzduch z kotlu se vypustí, načež voda sama jeho místo zaujme. Aby pak nebylo nutno vypouštěti vždy celou zásobu stlačeného vzduchu, provede se mezi kotlem a vzduchovou nádržkou ve vedení trojcestný kohout, jímž možno spojití podle potřeby buď nádržku s kotlem, nebo kotel s okolním vzduchem, anebo konečně nádržku s okolním vzduchem.

Velikost vzduchové nádržky řídí se podle velikosti vodní zásoby v kotlu a podle napjetí, jaké chceme dáti vzduchu; čím větší zásoba vzduchu, tím menší potřebuje býti napjetí a naopak. Pod určitou nejmenší mez nesmí však napjetí vzduchu sklesnouti, a tato mez stanovena jest výškou, do které má býti voda z kotlu vytlačena; přílišné napjetí nese s sebou zase nebezpečí výbuchu. Proto musí býti vzduchová nádržka opatřena spolehlivým manometrem a po případě též pojistnou záklopkou,

Takto provedený soukromý vodovod vyhoví všem moderním požadavkům a poskytne úplnou bezpečnost, odstraňuje zároveň potíže, s nimiž jest spojeno umístění vodní nádržky na půdě.

Little Sherds of History – Curiosities

In the issue no 5/2018 of Topin magazine, we published several technical insights that were related to our fields. The age of this information at the beginning of the last century exceeded a hundred years; and yet the articles, originally published in the Science and Work magazine in 1903, have been informative and interesting to our readers that the author has chosen to continue with them. The topics are as follows:
– New padlock
– Accurate water scale (libella)
– Simple house water supply system

Keywords: History, curiosities, water supply, water scale, padlock