Střípky z historie – Vodovodné lano

historie

voda

V časopise Věda a práce z roku 1900 byl uveřejněn článek, který informoval o způsobu řešení dopravy pitné vody na komunikačně nepřístupná a odlehlá místa. Naše čtenáře chceme seznámit s tím, jak byl na konci 19. století tento důležitý problém řešen.

Při vodovodech užívalo se původně bez výjimky rour hliněných, dobře polévaných. A skutečně poskytují tyto roury mnoho výhod. Nejen že se jimi procházející voda naprosto nemění, ale pro špatnou tepla vodivost jejich zachovává se v nich voda při stálé teplotě, podléhajíc jen malým a pozvolným změnám tepelným. Nověji užívá se pro větší trvalost a pevnost rour železných, uvnitř emailovaných, zvenku pak dehtovaných. Také tyto roury nepozměňují protékající vodu, pokud jen emailovaná vrstva jest bezvadná; ovšem neposkytují však vody o stálé teplotě neboť dobře vodivé železo převádí každou sebe nepatrnější změnu teploty téměř okamžitě zvenčí na vodu. Jestliže však celý vodovod jest dosti hluboko položen a proti oteplování dobře opatřen, vyhoví také železný vodovod v ohledu tomto.

Avšak žádný dosavadní vodovod nevyhovuje, jakmile se jedná o kladení jeho přes úžinu mořskou; neboť pevná a neohebná jeho konstrukce není s to, vzdorovati vlnobití, zejména na mělčinách poblíže břehu. Tu jest nezbytně zapotřebí ohebnosti a poddajnosti roury vodovodné. A poněvadž nebylo dosud možno, takové konstrukce sestrojiti, nezbylo než dovážeti po lodích a v nádobách vodu na ostrovy nebo skaliska, kde vody vůbec aneb alespoň pitné vody není. Ve mnohých případech podařilo se ovšem, dobyti vody vrtáním studní. Avšak kde tento prostředek selhal, nezbylo než vodu dovážeti, což ovšem ani stálost, ani náležitou vydatnost vodního zásobování zaručiti nemůže.

Nejnepříznivější poměry v tom ohledu nastávaly v pobřežních pevnůstkách, které z veliké částky položeny jsou na lysých a bezvodých skaliskách.

Takové poměry byly dosud i v námořní pevnůstce Próvesten v Dánsku, která osazena jsouc posádkou 150 mužů, velice strádala nedostatečným zásobováním vody. Pokusy s vrtanými studnicemi nevedly k cíli, poskytujíce vždy jen vody nepitné. A lodní doprava zásob vodních od sousedního břehu byla jednak velice nákladná a nad to nespolehlivá. Za tou příčinou usneslo se zastupitelstvo Kodaně, zásobiti pevnůstku vodou z městského vodovodu. Avšak narazilo na nesnáz, která jest spojena s instalací rour vodovodných, a na níž jsme výše poukázali.

Nesnáze ty překonány jsou nyní vynálezem firmy Felton a Guilleaume, která sestrojila ohebné lano s ústřední dutinou pro průtok vody. Naše vyobrazení znázorňuje nám na příčném řezu složení tohoto lana. Vnitřní vrstva tvořena jest z olova s přísadou zinku, střední část spředena jest z ocelových drátů takového profilu, aby k sobě sice co nejpevněji, ale přece pohyblivě přiléhaly. Zevnější obal pak tvořen jest ze dvou protiběžných (skřížených) závitu drátových. Složení tohoto vodovodného lana připomíná nám hned na první pohled složení podmořských lan telegrafických, jen že jejich duše nahrazena jest dutinou pro průchod vody.

Lano toto položeno bylo letošního léta pod dozorem dánského inženýra hejtmana Gruta. Délka jeho měří 1100 m a skládá se jenom ze tří dílů, tak že jen dvou spojek bylo zapotřebí, kdežto při obyčejném vodovodu by nejméně 200 takových spojek muselo užito býti. Také náklad, spojený s kladením železného rourovodu, byl by nepoměrně větším než při vodovodném lanu, neboť nejen veliký počet spojek vyžadoval by mnoho práce, ale zejména i kladení jeho pod hladinu vodní bylo by spojeno se zvláštními, nákladnými přípravami. Ohebné lano drátové poskytuje také nepoměrně větší bezpečnosti proti nahodilému porušení než jakýkoli vodovod tuhý a neohebný. V tom ohledu zabezpečila se dánská vláda zkouškou, která s objednaným lanem u přítomnosti inženýra Gruta v továrně samotné předsevzata byla. Lano podrobeno bylo vnitřnímu (trhacímu) tlaku 120 atmosfér a vyhovělo všem požadavkům co nejdokonaleji.

Tato nová soustava lanového vodovodu zavedena byla také již v Amsterodamě a v Essenu nad Ruhrou.