Střípky z historie – Vodárna města Vídně

Dnešní článek, převzatý z časopisu Z říše vědy a práce z roku 1899, dokládá, že tradovaná povědomí o „zlatých českých rukou“ a vysoká odbornost českých lidí měla reálný základ.
Nejen čeští řemeslníci, ale i čeští technici, odborníci a vědci již v minulých staletích prokazovali nejen u nás, ale i v řadě jiných zemí v celém světě svoji výjimečnost a byli velmi žádáni.
Také tento dobový článek, starý 120 let, autenticky a pravdivě dokumentuje, že naše české firmy vítězily v soutěžích o významné zakázky v tvrdé mezinárodní konkurenci. Výběr české firmy v roce 1896 k provedení prestižní zakázky strojového zařízení nové vodárny pro město Vídeň je toho dokladem.
Je proto na současné generaci našich odborníků, aby z této tradice „zlatých českých rukou“ i dnes vycházeli a v ní i nadále úspěšně pokračovali. Přesto, že příliš snadná cesta to evidentně není.

Česká práce postupuje stále na své vítězné dráze a šíří se již daleko za hranice naší vlasti. Pozoruhodnou jest při tom zajisté okolnost a naplňuje nás nemalým zadostiučiněním, že se cizina naší práce dokonce dovolává, vyzývajíc naše podnikatele a výrobníky k účasti v soutěžích.

Takovým potěšitelným zjevem jest i vítězství naší české firmy Märky, Bromovský a Schulz, které bylo ve veřejné konkurenci svěřeno provedení strojového zařízení nové vodárny města Vídně.

Jest vůbec známo, že se Vídeň honosí neobyčejně dobrou vodou alpskou, pochodící až s Kamenného pole ze vzdálenosti více než 70 km. Avšak když r. 1891 veliké množství okolních obcí spojeno bylo s Vídní do nové veleobce, nastala nutnost opatřiti také nově přibyté části města touže vodou. Nebyla to práce snadná. Nemalé překážky činily značné rozdíly výškové, nebylo ani dosti veřejných silnic, aby se pod nimi uložilo potrubí, a vymáhání služebností na soukromých pozemcích vyžadovalo mnoho času i nákladu.

Hlavním úkolem bylo vodovod tak zaříditi, aby tlak vody dostačil pro výtok i v nejvyšších patrech veškerého obvodu městského. Za tím účelem rozvržena byla spotřeba vody na trojí; v polohách nižších dostačoval přirozený hydraulický tlak, pro polohy vyšší bylo však nezbytno užiti tlakostrojův, a to zase buď s tlakem nižším nebo s tlakem vyšším. A pro získání tohoto tlaku rozhodlo se zastupitelstvo městské, zaříditi vodárny dvě, z nichž toho času však teprve jedna jest provedena.

Vodárna ta dokončena a v práci uvedena byla dnem 6. listopadu 1896, nalézá se v XIII. okresu v bývalé obci Breitensee u výši 229,43 m nad mořem a bere vodu z nádržky Rosen­hügel, nalézající se na jižním svahu údolí Vídeňky u výši 244,58 m, tak, že voda, klesajíc údolím až pod říčku, na severním svahu zase přirozeným tlakem nejen až do Breitensee vystoupí, nýbrž ještě s přetlakem 15 m do vodárenských tlakostrojů vstupuje. Zásobní nádržka Rosenhügel rozšířena byla za tím účelem na ­jímavost 120 500 m³, přiváděcí potrubí má pak světlost 950 mm, dále pak 870 mm. Délka tohoto potrubí jest 5312 m; jím zásobují se zároveň bývalé obce Speising, Lainz,Hietzing, Baumgarten, Hacking, Unter St. Veit a Hüttelsdorf vodou; a tím se vysvětluje, že vodovod tento v prvé části na délce 2836 m má světlost 950 mm, odkud pak až do Breitensee na zbývajících 2476 m pouze 870 mm světlosti.

Zařízení vodárny v Breitensee jest v pravdě velkoměstské, ano přímo velkolepé. Pozemek na němž se vodárenské stavby rozkládají, měří více než 10 000 m². Nejdůležitější a zároveň nejrozsáhlejší budovou jest kotelna a strojovna, obě pod společnou střechou umístěné, 83,5 m zdélí a 24 m zšíří. Vedle budovy této nalézá se komín a chladicí věž.

Kotelna opatřena jest čtyřmi parními generátory soustavy Fairbairnovy, z nichž každý má 110 m² výhřevné plochy, 6,8 m délky a 2 m průměru (obr. 1). Každý kotel má po dvou litinových zahřívačích o 16 m² plochy se 60 mosaznými trubicemi; vody se každému dostává dvěma parními čerpadly a dvěma Kortingovými injektory, jimiž se voda do kotlů vstřikuje.

K napájení kotlův užívá se téže pitné vody vídeňské; avšak dříve provádí se čisticím přístrojem, v němž se zbavuje solí, které by přívaru (kotelní kámen) tvořily.

Zde vyrábí se pára o 7 atmosférách nejen k pohonům vodních tlakostrojů, nýbrž i elektrického zařízení osvětlovacího.

Vstoupíme-li z kotelny do strojovny, jsme překvapeni nejen obrovskými rozměry, nýbrž hlavně neobyčejnou vzdušností a naprostou čistotou. Také klidný chod všech strojů zprvu zaráží, tak že bychom se v prvním okamžiku domnívati mohli, že stroje vůbec ani nepracují, kdybychom neviděli rozmanitý pohyb jednotlivých částic.

Celá strojovna tvoří jedinou dvoranu, 50 m dlouhou a uprostřed až 25,6 m širokou, jejíž střecha podporována jest železnou konstrukcí příhradovou, tak že tu není ani jediného sloupu. Střechová konstrukce pak jest zároveň drahou pro pojezdný jeřáb, jimž lze i největší břemena s kteréhokoli místa na každé jiné převážeti, aniž by k tomu více než jediného člověka zapotřebí bylo (obr. 2).

Po délce strojovny postaveny jsou souměrně čtyři tlakostroje tak, že mezi nimi uprostřed ponechán jest prostor ještě pro stroj pátý, kdyby ho snad později zvětšením závodu zapotřebí bylo. Kromě těchto čtyř strojů viděti jest v ohromné místnosti jenom ještě čtyři veliké větrné kotly, jimiž se pohyb vody v potrubí a ve strojích zmírňuje a rovnoměrným stává; neboť vzduchová vrstva působí nad vodou v kotlu jako pružný polštář a odčiňuje prudké nárazy nestlačitelné vody, jimiž by celé zařízení nejen značně trpělo, nýbrž i snadno rázem zničeno býti mohlo. Jest ovšem také samozřejmo, že vzduchovými těmito polštáři se stává všechen výkon vodárny klidným a tichým.

Dva z těchto kotlů vloženy jsou do potrubí přiváděcího, aby se nerovnoměrnosti přítoku odstranily; majíť 7,3 m výšky a 2,5 m šířky. Druhé dva pak nalézají se v potrubí odváděcím a jsou rozměrů menších, majíce toliko 2 m průměru.

Tlakostroje jsou zařízeny na dvojitou rozpínavost páry o dvou ležatých válcích s parním rozvodem záklopkovým. Válec na vysoký tlak má 420 mm průměru, válec na nízký tlak 650 mm, písty obou vykonají za minutu 40 až 50 pohybů zdélí 785 mm. Každé táhlo těchto pístů spojeno jest bezprostředně s pístem čerpadla, jehož průměr má 285 mm. Jest tudíž celkem osm takových čerpadel pro zdvihání vody do nádržky (obr. 3). Každý parní stroj má podle rychlosti chodu výkonnost 80 až 100 ks, při níž může během 23 pracovních hodin denně 8 000 až 10 000 m³ vody zdvihnouti, což pro vteřinu znamená výkon 97 až 121 litrů.

Podle nynější spotřeby vody pracují toliko 3 stroje, čtvrtý pak je záložním. Může tudíž vodárna při 40 ­obratech strojů zdvihnouti denně 24 000 m³, při 50 obratech 30 000 m³ vody.

Při tomto velikolepém zařízení musí návštěvníku býti velice divno, že tu nikde nevidí pletiva rour pro přivádění a odvádění vody a páry. Spořádání jest totiž toho druhu, že se všechen vodovod nalézá o patro níže mezi pilíři a zdivem v přízemí, kdežto strojovna tvoří jakési polopatro. Strojům dostává se vody a páry zdola, a obě rovněž zase dolů se vrací. Zde ovšem jest mocných rour vodních i menších trubic parních hojnost, tak že neznalci není snadno v nich se vyznati. Především jsou tu mohutné roury, jimiž se voda z obou větrných kotlů do čtyř parních strojů či vlastně do osmi tlakových čerpadel rozděluje. Tato soustava rour rozložena jest podél východního průčelí budovy (obr. 4). Tlakové potrubí, jímž se voda ze strojů do obou menších větrných kotlů odvádí, uspořádáno jest podél průčelí západního. Třetí soustavou trubic jsou roury, jimiž se pára ze sousední kotelny do parních strojů přivádí. Soustava ta jest dosti složitá, neboť nejen že se pára nejprve uvádí do menšího válce, pokud má napjetí vysoké, odtud pak že se převádí do většího válce pro nižší rozpjetí, nýbrž jest i postaráno o to, aby při prvním spuštěním stroje mohla alespoň část páry zvláštní zásuvkou vpuštěna býti zároveň do tohoto válce druhého.

Čtvrtý rourovod určen jest pro srážení (kondensaci) páry. Kondensační vody přivádí se ke tlakostrojům pomocí zvláštního stroje, na jižním průčelí strojovny (obr. 5). Srážení samo děje se pod každým tlakostrojem ve vodorovné rouře, v níž se pára přímo stýká se studenou vodou kondensační. Sražená voda, jejíž teplota přirozeně jest velmi značná, odvádí se pak částečně do kotelny, kde se jí užívá přímo k napájení kotlů, dílem však na zvláštní chladírnu, která se mimo budovu na jižní straně nalézá. Jest to věž 10,8 m vysoká, z modřínového dřeva zbudovaná, na jejímž vrchu se nalézá vodní nádržka. Do té zdvihá se ona horká voda, která pak četnými patry zase dolů klesá a při tom 48 síty na drobný déšť se rozptyluje. Silný průvan vzduchu, jenž těmito vodními paprsky prochází, způsobuje dostatečné ochlazení, při němž se ovšem asi 10 % vypařuje. Ochlazená voda vrací se zase zpět do kondensátorův.

Stavební a zařizovací náklad vodárny v Breitensee vyžadoval celkem 528 076,10 zl.

Z vodárny vytlačuje se voda do veliké nádržky, 800 m vzdálené a na nejvyšším bodě celého okolí u výši 274 m položené. Poněvadž osy čerpadel leží u výši 229,43 m, bylo by vlastně nutno zdvihnouti vodu o 44,57 m; avšak jak již dříve bylo vyloženo, vniká voda do strojovny již se vztlakem 15,15 m, zbývá ještě jen dodati tlaku zbývajícího, jejž vzhledem na ztrátu třením okrouhle asi na 30 m páčiti můžeme.

Nádržka v Breitensee jest obdélná stavba 112,2 m dlouhá a 55,1 m široká, která příčnou stěnou jest tak na dví rozdělena, že se může užiti buď každé poloviny zvláště, neb obou dohromady spojených. Při nejvyšším stavu vodní hladiny 5 m pojme nádržka 28 860 m³ vody. Výška vody zaznamenává se samočinně plovákem a oznamuje se elektricky ve vodárně.

Strop nádržky spočívá na 98 žulových pilířích, které na díle jsou vespolek zdivém tak spojeny, že se voda donucuje ke stálému pohybu. Pro ventilaci zařízení jest 12 vzduchových komínů. Vnitřní stěny nádržky, pokud nejsou tvořeny žulou, pokryty jsou vrstvou cementu hladce obroušeného. Tím usnadňuje se nejen čištění nádržky, nýbrž zamezuje se tvorba a násada řas. Aby pak změna povětrnosti nemohla míti vliv hlavně na teplotu vody v nádržce, jest strop nádržky přikryt vrstvou asfaltové lepenky a zasypán zemí, tak že jest voda stejně dobře chráněna proti změnám teploty jakož i proti vnikající vlhkosti zemní a vzduchové.

Stavební náklad této nádržky s některými vedlejšími stavbami dosáhl výše 466 600,– zl.

Z nádržky této zásobuje se sedm vídeňských okresů vodou, a to koncem června 1898, celkem se 3464 domy.

K opatření příslušného množství vody stačuje prozatím desetihodinová denní práce dvou strojův o 40 obratech za minutu.

Vodárenské stroje pracují nyní nepřetržitě již přes dva roky; a dle svědectví dozorců nebylo dosud potřebí, aby se účelům opravným vůbec zastavily. Kdokoli pak do vodárny zavítá, obdivuje se rovněž dokonalému výkonu strojů samotných jakož i krásnému a účelnému spořádání celého závodu.

---

Little Sherds of History – Waterworks of Vienna

Today's article, taken from the 1899 magazine „The Empire of Science and Work“, demonstrates that the traditional awareness of Czech golden hands and high level of expertise of Czech people have had a real basis.

Not only Czech craftsmen, but also Czech technicians, experts and scientists have proven their uniqueness in the past centuries not only in our country but also in many other countries around the world.

Selection of a Czech company in 1896 to carry out a prestigious contract for the machinery of the new waterworks for the city of Vienna is a clear proof of this claim.

Keywords: history, waterworks, water supply, tender, international competition