Střípky z historie – Samočinná záklopka pro přepad vody

historie

měření a regulace

V časopise Věda a práce z roku 1903 byl uveden článek o vypouštění přebytečné vody z nádrží, které bylo v určité fázi nutné řešit. Jako historickou zajímavost je předkládáme i dnešním čtenářům Topin.

Nejsou vzácny případy, kde se jeví nutná potřeba nějakého samočinného zařízení pro občasné vypouštění přebytečné vody z nějaké nádržky, a sice výhradně u jejího dna. Tento požadavek kladen byl při zřizování filtračních nádržek pro odpadové vody kdesi ve Francii, a k tomu cíli bylo použito samočinné záklopky zvané „Ridgway“, jejíž vyobrazení tuto předvádíme ve dvou různých stadiích její činnosti.

Na obraze 1. vidíme v levo část nádržky, ohraničené v pravo zdí, v níž jsou provedeny dva otvory pro odtok vody; jeden menší v hořejší části zdi, jenž jest hranicí, po kterou smí voda v nádržce vystoupiti, a druhý velký u dna. Za zdí provedena jest zděná komora, z níž teprve dále vede odpadová roura. Ve zmíněné komoře umístěna jest zděná železná dvojdílná krabice, upevněná na násadě, vycházející z vlastní záklopky. Tato uložena jest ve zdi na zvláštní podložce pod úhlem asi 45 stupňů tak, aby se mohla otáčeti kolem čepu na obraze znázorněného. V hořejším malém otvoru zasazena jest násoska, jejíž spodní konec sahá těsně nad příslušný otvor, provedený ve stropu dvojdílné krabice.

Působnost celého zařízení jest snadno vysvětlitelna: Dostoupí-Ii hladina vodní v nádržce hořejšího okraje menšího otvoru, počne působiti násoska a naplní velkým poměrně svým otvorem skorem okamžitě hořejší část dvojdílné krabice vodou. Jiná násoska pak, v krabici umístěná, převádí vodu z hořejší části do spodní. Váha krabice jest tak počítána, aby tlak vody, působící na vnější stranu velké záklopky, udržoval prázdnou krabici v poloze, vyznačené na obrázku 1., a záklopku zavřenu. Jakmile však se naplní svrchní část krabice vodou, přemůže její zvětšená váha vodní tlak, působící na záklopku, a pootevře ji. Když pak bylo trochu vody přeteklo působením násosky z hořejší části krabice do spodní, posune se těžiště celého přístroje více v pravo a záklopka se otevře zcela.

Nyní proudí voda celým uvolněným otvorem záklopky a situace změní se asi tak, jak ji obrázek 2. znázorňuje. Voda v nádržce opadává, v krabici pak přetéká z hořejší části do spodní, odkud odtéká malými otvory, vyznačenými na obr. 1. Opadnutím vody v nádržce přestává arci hned činnost násosky velké (roura, vedoucí na obr. 2. z nádržky nad krabicí jest kreslena chybně), obsah krabice se vyprazdňuje, tím jí ubývá na váze, až zase nabude vrchu tlak vody v nádržce na záklopku, jež se zavře a zamezí další odtékání vody, která zase znovu stoupá, až dosáhne hořejšího okraje menšího otvoru, načež se popsaný pochod opakuje.

Jak zřejmo, není na celém zařízení žádných choulostivých součástí, jež by mohly snadno utrpěti pohromu a tím ohroziti správnou působnost záklopky, jejíž nejcennější vlastností jest právě samočinnost. Měněním světlosti obou násosek dá se přesně říditi citlivost celého přístroje, neboť čím rychleji se krabice naplní a opět vyprázdní, tím častěji se opakuje popsaný pochod a tím menší jsou hranice, v nichž se mění výška hladiny vodní v nádržce.

S prospěchem upotřebiti dá se této samočinné záklopky ve všech případech, kde se jedná o odvádění vody spodem a kde není závadným mísení se vody povrchové s vodou spodní.

From history: Automatic flap for the overfloew

There are rare cases in which it appears an urgent need for a device for automatic intermittent discharge of excess water from the reservoir, exclusively at its bottom. This requirement was put in the establishment of filter tanks for waste water somewhere in France, and for this purpose have been used automatic valves called “Ridgway”