Střípky z historie – Domácí plynárna „Meteor"

historie

Jak dokumentuje článek v časopise Věda a práce z roku 1903, problematika spotřeby a úspor energií, získaných z různých zdrojů, byla již před 114 lety velmi aktuální. Proto i čtenáře našeho časopisu bude nepochybně zajímat, jak naši předkové tento problém řešili. Jejich snaha, která dnes může vyvolávat i shovívavý úsměv, byla konstruktivní a upřímná, a zaměření na energetické úspory u konečných spotřebitelů bylo efektivní a záslužné. O to zajímavější, že to bylo řešení navržené českým podnikatelem a využitelné jak pro osvětlení, tak i pro další účely, zejména pro vytápění, pohon strojů a d.

Na hospodářské výstavě v Praze v roce 1903 poutal na sebe pozornost odborníků přístroj pro domácí osvětlení a samočinnou výrobu plynu, který bylo lze viděti po celou dobu trvání výstavy v činnosti.

Stroj tento podařilo se sestaviti firmě Václav Troníček na Královských Vinohradech číslo 238 po dlouholetých pokusech. Jak se nám sděluje, vyhovuje stroj ten všem naň kladeným požadavkům, dává totiž nejladnější světlo při velmi jednoduché obsluze a úplné bezpečnosti.

Plyn, jehož se tu ke svícení používá, a který si stroj samočinně vyrábí, jest v podstatě směs vzduchu s parami gasolinovými. Plyn to úplně stejnoměrný, čistý, dávající světlo velmi jasné.

Důmyslně sestavený stroj, jehož vyobrazení předvádíme na připojeném obrázku svým čtenářům, sestává v podstatě ze čtyř částí, a sice z hodinového stroje, přístroje ssacího, regulátoru a karburátoru.

Hodinový stroj, kreslený na obrázku nejvýše, slouží ku pohonu přístroje ssacího. K tomu cíli opatřen jest hodinový stroj závažím, jehož váha a délka závěsného lana voleny jsou podle velikosti celého přístroje. Zvláštním pak přenosem síly uvádí hodinový stroj v činnost přístroj ssací.

Přístroj ssací,kreslený na obrázku pod strojem hodinovým, sestává v podstatě z měchu, který na jedné straně vzduch ssaje, na druhé straně (na obrázku v právo) tlačí jej zalomenou rourkou do regulátoru a z tohoto do karburátoru.

Regulátor, na obrázku třetí s hora, má vzhled známého z plynáren plynojemu, arci v malém měřítku, a slouží k vystejňování tlaku vzduchu a tím pak i svítícího plynu, tak, že na plamenech, klidně hořících, není znáti jednotlivých rázů přístroje ssacího. V regulátoru umístěna jest též nádržka na gasolin, z níž přivádí se do karburátoru samočinně jen tolik gasolinu, kolik ho skutečně hořící plameny potřebují.

Karburátor, kreslený na obrázku nejníže, slouží k mísení vzduchu s gazolinovými parami. K tomu cíli rozvádí se gasolin po ploše pokud možno veliké, na níž se mění v páry a nasycuje vzduch, přiváděný z regulároru. Směs vzduchu a gazolinových par vede se pak do jednotlivých hořáků.

Obsluha přístroje záleží v doplňování zásoby gasolinu a natahování hodinového stroje; obojí dá se pak říditi pro libovolné přestávky.

Jednou z nejdůležitějších předností přístroje jest ta okolnost, že se hořlavý plyn vyrábí jen v tom množství, jež se právě v hořákách spotřebuje, tak že tu nestává žádné zásoby hořlavého plynu, čímž jest též nebezpečí výbuchu omezeno na míru nejmenší. Mimo to dlužnou též uvážiti, že plyn, sestávající v tomto případu ze vzduchu a gazolinových par, není nikterak jedovatý, jako na příklad plyn kamenouhelný a acetylen, tak že i tu jest všecko nebezpečí odstraněno.

Pro svoji neobyčejnou vydatnost tepelnou (8 700 kalorií) hodí se tento plyn též velmi dobře ku pohonu strojů výbušných, k vytápění a ke mnoha jiným úkolům, jež jsou v průmyslu vyhraženy dosud plynu kameno­uhelnému.

Jako hlavní přednost pak Troníčkova „Meteoru" dlužno uvésti levnost osvětlení. Kilogram gasolinu dá 3 000 litrů svítícího plynu a stojí 60 haléřů. Svítíme-li pak tímto plynem ve známých Auerových hořákách, přijde nám světlo o vydatnosti 80 svíček normálních na 1,8 haléře za hodinu, kdežto nejblíže nejlacinější světlo, totiž acetylenové, přijde asi čtyřikráte tak draho.

Z uvedeného vysvítá, že se Troníčkův přístroj hodí zejména k osvětlování menších měst, staničních budov, kasáren, nemocnic, hotelův a různých závodův.

Na konec budiž tu ještě provedeno srovnání tohoto nového světla s ostatními nejobyčejnějšími způsoby osvětlovacími.

Světlo elektrické počíná se vypláceti vzhledem ke značným výlohám zařizovacím teprve počínaje 1 000 žárovek, není-li arci již z jiných příčin hnací síla laciněji po ruce. Totéž platí o osvětlení pomocí plynu kamenouhelného. Osvětlení acetylenové trpí vzdor své jednoduchosti a láci množstvím jiných vad, které jsou na překážku jeho všeobecnému rozšíření. Osvětlení plynem gazolinovým (název „vzduchoplyn" jest rozhodně nehezký a nesprávný), spojuje všecky výhody ostatních způsobův osvětlování, kdežto vady, jimiž způsoby ony trpí, jsou tu z větší části odstraněny. Přístroj „Meteor" vyznamenán byl na hospodářské výstavě stříbrnou medailí a bude v činnosti na výstavě Hořické.