Střípky z historie – Bezpečná roura vodoznačná

historie

bezpečnost a zdraví

Článek, který byl vybrán z časopisu Věda a práce z roku 1901, je dalším důkazem toho, že problematika bezpečnosti práce a provozu zařízení má dlouhou historii a není tedy jen otázkou moderní doby. Naši předchůdci věnovali této problematice mnoho úsilí ve snaze nalézt a zrealizovat řadu ochranných prvků, které by vyloučily provozní rizika těchto zařízení, například zranění obsluhy nebo uživatelů, případně; aby byl při jejich provozu vyloučen jejich negativní vliv na lidské zdraví.

Všechen průmysl již ve vlastním svém zájmu pečuje o zachování zdraví a výkonnosti dělnictva. Za tím účelem sestrojeno bylo hojně ochranných zařízení při pilách, hřídelech, kolech, řemenových převodech a všech strojových částech, které se v pohybu nalézají a tím člověka by zraniti nebo poškoditi mohly. Avšak neméně také toho bývá dbáno, aby dělník netrpěl škodlivými parami a plyny, nebo prachem a drobnými odpady, které by zejména plicní choroby přivoditi mohly. Do tohoto druhu ochranných zařízení spadají hlavně ventilátory a exhaustory, jimiž se jednak zdravý a čistý vzduch do pracovní místnosti uvádí, jednak zase zkažený vzduch zároveň s prachem a jinou drobnou nečistotou z ní odstraňuje.

Přítomností parního kotlu podmíněno jest nebezpečenství výbuchu. Proti tomuto nebezpečí učiněno bývá sice při každém kotlu hojně vhodných opatření; avšak přes to nepodařilo se dosud zameziti výbuchy úplně. Jestiť několik zdrojů tohoto nebezpečenství.

Přílišné napjetí páry, jímž by roztržení kotlu nastati mohlo, zamezuje se bezpečnostní záklopkou, přiměřeným závažím zatíženou, nebo šroubem ze slitiny snadno tavitelné, která se při určité teplotě taví a tudíž ze šroubové matice vykape.

Jiného druhu nebezpečí nastává, není-li v kotlu dostatečné množství vody. V tom případě mohou se stěny kotlu pod zazdívkou rozžhaviti; když pak se na tato místa dostane náhle voda, mění se téměř výbuchem v páru a trhá i kotel, jinak úplně bezpečný. Z této příčiny postaráno jest o to, aby hladina vodní v kotlu nikdy pod určitou míru neklesla. Obyčejně děje se to samočinně pomocí plováku. To bývá kovová nádoba, úplně uzavřená, která na hladině vodní vzplývá a spojena jsouc pomocí ramene s přítokovým kohoutkem, napájení kotlu samočinně reguluje.

Vedle toho však bývá ještě zevně na čele kotlu upevněna skleněná trubice, v níž voda ve stejné výší stojí jako v kotlu samotném. Může se tudíž strojník stále o tom přesvědčovati, jaký že je stav vody v kotlu. Avšak právě tato vodoznačná roura stala se již nejednou sama příčinou malého výbuchu, jímž zejména topič bývá ohrožen. Voda uvnitř roury jest přirozeně vařící, ochladí-li se pak sklo z venku náhlým způsobem, může velmi snadno prasknouti, načež vytryskne vařící voda a proud horké páry, zároveň pak rozlétají se střepy skla na všechny strany. Stává se tak ve strojovnách prostým průvanem; avšak ještě častěji při lokomobilách, které pracují na volném větru i dešti.

Také proti tomuto nebezpečenství sestrojena byla již ochranná opatření. Přes to podjal se francouzský inženýr Bara úkolu, řešiti tento problém cestou novou, která se dokonale osvědčila. Užil k tomu zásad dvou, navzájem se doplňujících; jednak zesílil vodoznačnou rouru kovovým povlakem, jednak způsobil právě tím povlakem velmi rychlé vyrovnávání různých teplot na povrchu roury, čímž právě příčina katastrof značnou měrou se zmenšuje.

Barova bezpečnostní roura jest v podstatě prostá roura skleněná, na jejímž povrchu jest však sražena měděná vrstva tak silná, aby sklo před roztrhnutím zabezpečovala. V kovové vrstvě ponechána jest pak řada elipsovitých otvorův, jimiž se výška vodní hladiny přesně a zřetelně rozeznati dává.

Takto sražená vrstva mědi tvoří se sklem jediný celek, obmykajíc rouru jako pevné brnění a nedopouštějíc, aby se roztrhla. Tímto zařízením jest však sklo zároveň značně zesíleno, tak že může také mnohem většímu vnitřnímu tlaku vzdorovati. Aby se pak dokonale vyzkoušela míra bezpečnosti tohoto zařízení, rozbito bylo takové sklo nárazem. I shledáno, že nejen střepy skla se nerozlétaly, nýbrž roura zachovala svoji původní podobu a držela vodu i páru, tak že vůbec ani neunikaly.

Stalo-li by se tudíž nějakou nepříznivou náhodou, že by Barova vodoznačná roura přece praskla, není se obávati nebezpečí ani od poletujících střepů skleněných, ani od vytryskující vody a páry.

Další zdokonalení vodoznačné roury záleží v tom, že Bara vložil do roury duté těleso, bíle emailované, které se jako plovák na povrchu vody drží a tím výšku vody velmi zřetelně označuje.

Barova bezpečnostní vodoznačná roura dojde pro své očividné výhody zajisté rychlého rozšíření, a to zejména při lokomobilách a při takových parních kotlech, které se na průvanu nalézají.

Little Sherds of History – Safe Water Gauge Pipe

The article, which was selected from the journal Science and Work from 1901, is further proof that the issue of occupational safety and device operation has a long history and is therefore not just a matter of modern times. Our predecessors have put a lot of effort into this issue in order to find and implement a number of protective elements that would eliminate the operational risks of these devices, such as injuries to operators or users, or to eliminate their negative impact on human health.

Keywords: history, steam, explosion, work safety, protective elements, water gauge pipe