Nedostatky při montáži a údržbě pisoárů

V poslední době se kvalita hygienických zařízení ve veřejných budovách zlepšuje. V nových objektech jsou základní hygienické požadavky zpravidla dodržovány. Více problémů se v praxi objevuje u rekonstrukcí, kdy nejsou často dodrženy všechny předpisy. Článek na některé tyto nedostatky instalací pisoárů upozorňuje. Více je však potřeba věnovat se vlastnímu provozu a údržbě těchto zařízení. Zanedbanou údržbu můžeme vidět například na nákladně zrekonstruovaném hygienickém zařízení restaurací, kde bývá často nefunkční automatické ovládání splachování pisoárů.

Recenzent: Miroslav Hartl

Pisoáry se používají zejména ve veřejných budovách, např. nákupních centrech, restauracích, letištích, kinech, sportovních zařízeních, podnicích, školách atd. V poslední době se stále více instalují také v rodinných domech.

Montáž pisoárů není složitá. Bohužel se v praxi setkáváme s mnoha případy špatně osazených nebo připojených pisoárů. Další závady se vyskytují s provozem těchto zařizovacích předmětů.

Pro montáž pisoárů platí tyto normy ČSN EN 274-1 Zdravotně technické armatury – odpadové armatury pro zařizovací předměty, ČSN 75 6760 Vnitřní kanalizace, ČSN EN 1256-2 – Vnitřní kanalizace – Gravitační systémy Část 2 – Odvádění splaškových odpadních vod – navrhování a výpočet, ČSN EN 14055 Nádržkové splachovače pro záchodové mísy a pisoáry a ČSN 73 4108 Hygienická zařízení a šatny.

Instalatéři často osazují pisoáry bez montážního výkresu, protože si myslí, že je to tak jednoduché, že je nemůže nic překvapit. Pokud mají dlouholeté zkušenosti, provedou většinou montáž bez problémů. Vždy by však měli používat montážní návod a montážní výkres, které většina výrobců dodává společně s výrobkem.

Pro montáž jakéhokoliv pisoáru je nutné dodržet předepsaný průměr připojovacího kanalizačního potrubí a nutnost instalace zápachové uzávěrky (pokud není součástí těla keramiky pisoáru).

Montáže pisoárů se provádějí v zásadě dvěma způsoby – klasicky na stěnu bez montážních prvků a moderním způsobem osazením na závěsné montážní prvky. Nový způsob instalace, pomocí montážních prvků, se u nás rozšířil především v poslední době. Tato montáž je velmi přesná, protože montážní ­prvek jednoznačně definuje rozměry pro upevnění keramiky pisoáru a zároveň řeší napojení na přívod vody a kanalizační připojovací potrubí. Tím se odstraní závady a nepřesnosti při osazení pisoáru. Jedinou nevýhodou je pořizovací cena montážního prvku.

1. Nedostatky z hlediska stavebního

Vzdálenost mezi dvěma pisoáry (od středu ke středu pisoáru) má být minimálně 600 mm. Dalším důležitým rozměrem je minimální vzdálenost 450 mm osy pisoáru od rohu místnosti. U nových staveb se problémy s nedostatečným prostorem zpravidla nevyskytují. Opačným případem jsou například rekonstrukce hygienických zařízení restaurací, kdy je nutné dodržet hygienické požadavky na počet zařizovacích předmětů. Projektanti i investor, ve snaze dodržet tyto předpisy, zmenšují vzdálenosti mezi jednotlivými zařizovacími předměty (obr. 1).

Některé restaurace mají efektní řešení prostoru hygienického zařízení WC s oblými stěnami. Pisoáry jsou sice osazeny na stěně daleko od sebe, ale vzdálenost osob stojící u nich je minimální (obr. 2).

Příklad veřejného WC, kde jsou pisoáry rozmístěny zcela nevhodně (obr. 3). Pisoáry jsou umístěny v rohu místnosti a velký prostor vedle nich je však nevyužitý.

V některých restauracích je před pisoáry vybetonovaný schod o výšce až 150–200 mm (obr. 4), který je z hlediska provozu a bezpečnosti nevhodný. Většinou tyto stavební úpravy byly ponechány po jednoduché rekonstrukci hygienického zařízení, kdy byla pouze nevyhovující pisoárová stěna nahrazena jednotlivými keramickými pisoáry.

Podle ČSN 73 4108 je v prostorách se dvěma a více pisoáry, pro zachování hygienické údržby, požadováno umístění podlahové vpusti. U pisoárů ve veřejných záchodech je čištění podlahy bez podlahové vpusti problematické (obr. 5). Současně je nutné zabezpečit trvalé doplňování zápachové uzávěrky vodou, aby nedocházelo k šíření zápachu z kanalizačního potrubí do místnosti.

2. Nedostatky z hlediska montáže

Před vlastní montáží přívodu vody a kanalizace je nutné znát přesný typ pisoárové keramiky, způsob ovládání splachování a případně i požadavek přívodu elektrického proudu. Při tradiční instalaci (bez montážního prvku) je třeba mít předem všechny montážní rozměry přesně změřeny. Veškeré nepřesnosti při přípravě jsou viditelné a jejich odstranění je velmi nákladné. Pokud je použit montážní prvek je příprava jednodušší, ale i v tomto případě je nutné před jeho zazděním nastavit připojovací parametry podle typu keramiky a důsledně dodržovat montážní pokyny výrobce.

Pokud splachovací zařízení a pisoár nejsou v jedné ose, musí se trubička přivádějící vodu ke spláchnutí upravit (obr. 6). I malé vyosení je vždy viditelné. Vyosení splachovací trubky může způsobit i problémy s jejím utěsněním v keramice ­pisoáru.

U veřejných WC se doporučuje alespoň jeden pisoár umístit o 15–20 cm níž než pro dospělé osoby (obr. 7). V mateřských školách se pisoáry pro děti osazují vždy v nižší výšce.

Pisoáry jsou zařízení, kde ke spláchnutí postačí 1–3 litry vody. Dříve se pro splachování pisoárů používaly běžné vysokopoložené splachovací nádržky (obr. 8), které jsou určeny pro splachování WC mís. Při použití těchto nádržek dochází k plýtvání vodou, kdy jsou současně spláchnuty i nepoužité pisoáry. Na obr. 8 je použita splachovací nádržka s objemem 10 l pro spláchnutí dvou pisoárů. Z hlediska úspory vody je vhodnější použít automatické bezdotykové ovládání splachování pisoárů (infračervené, radarové, na principu teplotního snímání apod.).

Ve veřejných budovách je vhodné zajistit určité soukromí na WC. Z tohoto důvodu se mezi pisoáry vkládají zástěny. Použití zástěn jen mezi některými pisoáry (obr. 9) je nedostatečné.

3. Nedostatky z hlediska provozu a údržby

Nejvíce nedostatků a závad v hygienických zařízeních s pisoáry vzniká špatným provozem a nedostatečnou údržbou. Poměrně častou závadou je ucpaný odtok pisoáru (obr. 10). Ucpání odtoku lze zabránit vložením vhodného ochranného sítka do pisoáru. Je však nutné tato sítka pravidelně čistit a poškozená ihned vyměnit. V současné době jsou na trhu plastová sítka s tabletou, která nejen zabraňují ucpávání pisoárů, ale mají také čisticí účinek a zabraňují šíření zápachu v prostoru hygienického zařízení.

Další příčinou závad může být netěsná zápachová uzávěrka. Vlivem změny teploty může dojít k uvolnění převlečné matice zápachové uzávěrky pisoáru (obr. 11). Při dotahování matice je třeba se přesvědčit, zda obsahuje správně osazené a nepoškozené těsnění.

Pisoáry jsou k odtokovému potrubí připojeny pomocí zápachových uzávěrek různých typů. Některé starší typy mají spoj těsněný tmelem (obr. 12), který po určité době ztrácí pružnost a může být příčinou netěsností.

Další, především vzhledové, závady mohou být způsobeny kvalitou vody. V některých oblastech naší republiky pitná voda obsahuje velké množství minerálů (tvrdá voda). Tyto minerály (nejčastěji hořečnaté a vápenaté soli) se z vody mohou vylučovat a usazovat na povrchu keramiky pisoáru. Při údržbě je nutné vyčistit nejen povrch znečištěného pisoáru, ale také i otvory pro přívod splachovací vody.

Závěr

Článek uvádí pouze nejčastější nedostatky při montáži a provozu pisoárů. Další problémy mohou být důsledkem špatného projektu nebo nedodržením potřebných rozměrů ze strany stavby.

Bezporuchový a bezpečný provoz pisoárů a splnění požadavků na hygienu je možno zajistit pouze správnou a pravidelnou údržbou.

---

Deficiencies in installation and maintenance of urinals

The article deals with the problems associated with urinals and their solutions. The author describes the problems related to architectural design, installation and operation.

Keywords: urinals, maintenance of urinals, toilets