Národní divadlo - 40 let od rekonstrukce - 2. část

historie

Druhé pokračování seriálu o rekonstrukci Národního divadla souhrnně informuje o souvislostech se zahájením výstavby Prozatímního divqdla v letech 1844 až 1862.

Recenzent: Petr Fischer

Prozatímní divadlo

Ačkoli v 18. a 19. století v zemích českých převládalo obyvatelstvo české národnosti, naprostá většina kulturních událostí se v této době odehrávala stále ještě v němčině. Nicméně se vzrůstajícím národním podvědomím se v této době začal český živel díky neutuchající práci českých vlastenců hlásit o slovo. Zprvu byly pořádány pouze měšťanské besedy a plesy. Dokonce již čeští vzdělanci a společensky výše postavení lidé si mohli dopřát toho potěšení, že i na ulicích již spolu hovořili česky.

Pokud se týče divadla, v té době bylo her v češtině poskrovnu a spíše jen na okrajových scénách. Proto od roku 1844 se počali scházet čeští vlastenci za účelem, jak zabezpečit, aby se hry v češtině mohly hrát trvale ve vlastním divadle. Hlavními účastníky těchto schůzek byli zejména F. L. Rieger, Josef Frič, Antonín Strobach, A. P. Trojan, mlynář Slavík, Jan Perner a samozřejmě František Palacký. Vůdčím duchem byl František Ladislav Rieger, který na české divadlo pohlížel jako na prostředek opětného zrovnoprávnění českého jazyka. Protože se hostování českého divadla v nejrůznějších najatých prostorách příliš neosvědčilo, začínala nabývat převahy myšlenka o stavbě vlastního českého divadla. Nicméně bylo nutno zajistit dvě základní věci: dostatek peněz a svolení stavů.

Paradoxně větším problémem se zdálo být opatření souhlasu stavů. Dalo se sice tento souhlas obejít získáním dalšího privilegia přímo od císaře, ale z důvodů zachování přízně stavů zvolil výbor cestu získání jejich souhlasu. Pražské stavy disponovaly v té době třemi privilegii:

• prvního nabyli koupí Nosticova divadla,
• druhého nabyli tím, že bývalému majiteli C. K. Vlastenského divadla odkoupili privilegium na uvádění českých her,
• práva na uvádění her v Thunovském paláci.

Dne 9. dubna roku 1845 se uskutečnilo hlasování a čeští stavové skutečně udělili koncesi k vystavění, zařízení, vydržování a řízení samostatného českého divadla v Praze. Zajímavý je odlišný postoj dvou význačných církevních představitelů. Zatímco kapitulní děkan chrámu sv. Víta Václav Vilém Václavíček byl jednoznačně pro postoupení privileje, důrazně proti stál opat strahovského kláštera Jeroným Josef Zeidler, který se neštítil označit podpisy na listině žádosti za falešné. Jisté komplikace nastaly kolem znění smlouvy, původně mělo být povolení k provozování divadla dáno pouze na 18 let, pak buď prodlouženo o dalších 10 let, nebo vzato zpět. Nicméně hraběti Wurmbrandovi se podařilo docílit povolení na dobu neurčitou za následujících podmínek:

• privilej se poskytuje na dobu 50 let za zachování podmínek účelu provozování,
• privileje lze použít výhradně k hraní čino-, truchlo- a veseloher, frašek a oper v české řeči jakož i k provozování baletu,
• s postoupením privileje jest divadlo osvobozeno od poplatků,
• veleslavní stavové vyhražují si právo privilej ten bez dalšího jednání odejmouti, pokud by do pěti let nedošlo k zahájení provozu, nebo pokud by po dobu jednoho roku došlo k přerušení provozu bez objektivních příčin,
• příspěvek na provoz ve výši 5000 zlatých¹⁾ ročně přiznán nebyl.

  ---

1) 1 zlatý měl hodnotu 11,69 g stříbra, což při přepočtu na dnešní cenu stříbra odpovídá 194 Kč

Proto 15. ledna 1850 podalo 140 vážených Čechů jak z kruhů inteligence, tak z kruhů podnikatelských žádost k zemskému stavovskému výboru, aby pp. stavové, kteří již od roku 1798 řídili Nosticovo německé divadlo, druhé právo (privilegium) k pořádání divadelních představení (vyjímaje představení německá), které Čechům bylo císařem Josefem II. roku 1786 uděleno, a které jim poslední z direktorů Zappe roku 1805 prodal, předali za účelem založení českého jeviště. Na žádosti podepsáni byli mj. Josef Jungmann, dr. Jan Pressel, dr. Josef. Frič, František Ladislav Rieger, dr. Staněk, František Pštros, Jan Perner, Ferdinand Fingerhut.

Podpisů by se zajisté dalo získat mnohonásobně více, ale z důvodů údajné větší váhy podpisů elity a snížení podezření z nekalých vedlejších úmyslů, uváděly se i tituly a majetky jednotlivých signatářů např. František Daubek jako majitel sedmi domů, František Pštross – majitel šesti domů, Jan Gindřich – majitel pěti domů, F. L. Rieger jako JUC. a majitel mlýna apod. Purkmistr Müller a jeho zástupce sice nepodepsali, ale vyjádřili záměru plnou podporu. Nyní již nastal čas pro opatření tří základních věcí nutných pro zahájení výstavby, tedy zajistit:

• výběr místa pro stavbu a veškerá nutná povolení,
• projektovou dokumentaci divadla,
• finanční prostředky.

Při výběru místa hrály roli zejména dva faktory – důstojná poloha a finanční dostupnost pozemku, přičemž se uvažovalo o následujících lokalitách:

• Dolní část Václavského náměstí, kterou daroval zemský stavební výbor. Stavbě pak zabránil nechvalně proslulý místodržící baron Karl Mecséry a rovněž protest majitelů domů na Václavském náměstí, nicméně za předběžný plán bylo staviteli Frenclovi zaplaceno 150 zlatých.
• Prostor tehdejšího Josefského náměstí (dnes Náměstí republiky). Představitelé církve požadovali buď roční nájem 20–25 zlatých nebo odkup pozemku za 400–500 zlatých. Rovněž arcikníže Albrecht byl ochoten postoupit příslušnou část pozemku kasáren. Dál se v této záležitosti nepokračovalo z důvodu, že sbor pro zřízení Národního divadla mezitím odstoupil.
• Dům „U Špinků“ na rohu Václavského náměstí a Příkopů. Cena byla 115 000 zlatých, navíc bylo nutno připočítat náklady na zbourání stávajícího objektu.
• Karlovo náměstí se v tehdejší době zdálo být výboru odlehlé.
• Horní část Václavského náměstí (o dnešním Národním muzeu nebylo v té době ještě uvažováno). I toto místo se zdálo výboru odlehlé.
• Pozemek rodiny Schlesserů u tehdejšího řetězového mostu (dnes most Legií) byl k mání za 45 000 zlatých s tím, že 25 000 mělo být zaplaceno ihned a zbývajících 20 000 ve čtyřech splátkách. Výbor si vymínil, že musí být získána veškerá potřebná povolení.

Smlouva mezi paní Eleonorou šlechtičnou ze Schlesserů a sborem pro zřízení českého Národního divadla v Praze byla uzavřena dne 13. srpna 1852. Kromě pozemků byly do smlouvy zahrnuty i dva podzemní kanály ústící do nábřežní zdi.

Jednání o podobě a velikosti divadla začaly neprodleně. Ačkoli se názory jednotlivých členů výboru v této záležitosti lišily, nakonec se dohodlo požadovat velikost 2500 míst, což bylo více, než mělo německé divadlo. Kromě divadelních prostor měly být součástí projektu i následující místnosti:
„4 místnosti pro kasu, světnice pro vojenskou stráž, pokoj pro dozorce s kabinetem, divadelní kancelář, oblékárna pro pány, oblékárna pro dámy a dva kabinety k témuž účelu, rekvizitárna, hovorna, pokoj pro režii, 4–6 pokojů pro kostýmní šatnu a krejčovnu, dva velké pokoje ke zkouškám s větší místností pro zkoušky pospolné, prostranná malířská síň pro dekorace, pro lože v prvním pořadí foyer, buffet a cukrárna, šatny, ředitelská kancelář, knihovna a archiv sestávající ze čtyř místností. V podzemí pak byt pro domovníka, potřebné prostory pro uložení jednotlivých dekorací, divadelních rekvisit a zásob. Topiti se bude divadlo vyhřátým vzduchem, osvětleno bude plynem.
V prvním patře měla být zřízena koncertní síň s předsíní a jedním nebo dvěma postranními pokoji a veliký byt. Pod bytem v přízemku měla býti restaurace nebo kavárna, zbývajícího pak místa mělo se užíti dle potřeby.“

Výbor ještě docílil na popud architekta Schoebla změny původní lomené regulační čáry na nábřeží za přímou a dále rozšíření pozemku pro stavbu a dále k postavení portiku a balkonu do ulice Uršulinské. Žádost byla podána 9. listopadu roku 1852, krajská rada ji schválila 3. dubna 1853, ale sbor obecních starších ji odsouhlasil až 29. srpna 1853. Mezitím již výbor dne 30. prosince 1852 předložil dokumentaci ke schválení jak zemskému výboru, tak místodržiteli. Ten ovšem z obavy o nežádoucího shromažďování vosího hnízda českého živlu stavební program zredukoval zejména o společenské místnosti. Výboru nezbylo, než se podrobit a program upravit a schválení se dočkal až v květnu 1853.
Karl Mecséry navíc žádal opakovaně změnu stanov výboru dle zákona z 26. listopadu 1852, což se táhlo až do 3. listopadu 1853, nicméně Karl Mecséry dal svolení ke stavbě a vypsání výběrového řízení až v březnu 1854.

Obr. 1 • Návrh architekta Fröhlicha [1]

Veřejný konkurs byl vypsán 26. března 1854 s termínem podání nabídek do 26. září, později prodlouženým do 26. prosince 1854, podmínky si vyžádalo celkem 12 uchazečů, návrhů došlo pouze 7. Komise alibisticky vítěze nevyhlásila, jako nejlepší byl uznán návrh architekta Fröhlicha, uznání a odměny 100 zlatých se dostalo i projektům Josefa Hlávky z Vídně, Jana Novotného z Prahy a Maurera z Řezna. Nicméně valná hromada dala k disposici dalších 700 zlatých pro případ,„že by se v budoucnu objevil plán ještě lepší“.

Obr. 2 • Půdorys a řez budovou Prozatímního divadla [1]

Nyní bylo hlavním úkolem výboru sehnat dostatečný finanční obnos pro zahájení stavby. Peníze se scházely pomalu, kromě toho bylo nutno zaplatit dlužné částky – splátku paní Schlosserové, architektům za plány, na další činnost nebylo peněz, výbor se mezi léty 1855 a 1860 nesešel ani jednou. K obnovení činnosti sboru došlo v roce 1862. Mezitím se v roce 1861 konalo poslední zasedání zemského sněmu před volbami do říšské rady, kdy kníže Karel Schwarzenberg a hrabě J. J. Clam-Martinic podali dne 21. dubna tento „pilný návrh: Slavný sněme, račiž usnésti se, že se ukládá zemskému výboru, aby záležitost zemského divadla upravil ve smyslu a přání obou národností, popřípadě aby vystavěl české divadlo.“

Obr. 3 • Půdorys technického zázemí Prozatímního divadla [2]

Následovalo období, kdy v zemském výboru probíhaly živé diskuse o umístění a velikosti Prozatímního divadla. Nakonec však sbor zemskému výboru postoupil pozemek pro jeho postavení avšak s těmito výjimkami:

1. „Aby místo postoupené obrátilo se pouze k postavení prozatímného divadla a také na příště aby toto místo neb aspoň cena jeho zůstala zachována jeho původnímu určení.
2. Aby tedy, kdyby na vedlejším stanovišti zřízeno bylo Národní divadlo, považovalo se divadlo prozatímné čili příslušenství za jeho část’.
3. Kdyby mimo nadání slavný zemský sněm postavení Národního divadla ujati se nechtěl a toto dílo tedy i napříště zůstalo napříště úkolem sboru divadelního, anebo kdyby sněm se usnesl, že postaví Národní divadlo na jiném místě než koupeném od sboru na nábřeží, aby toto místo i s budovou na něm postavenou připadlo ve vlastnictví sboru.
4. Sbor svolil, aby při stavbě divadla prozatímního mohlo se užívati ostatní městiště ku skládání staviva apod. s tou výjimkou, aby stavba divadla prozatímního v ničemž nevadila stavbě divadla definitivního.
5. Sbor požadoval předložení plánů na výstavba divadla.“

Obr. 4 • Prozatímní divadlo – kresba Bohumila Roubalíka; vlevo budova bývalé bylo původně zamýšleno.solnice, uprostřed budova Prozatímního divadla, vpravo dům č. 224 přikoupený roku 1881 pro stavbu Národního divadla [1]

Pokyn k zahájení stavby vydal dr. F. L. Rieger ještě před podepsáním smlouvy dle plánů prof. Ullmanna. K dispozici dostal pozemek o výměře cca 513 m². Stavba začala koncem května roku 1862 a v polovině listopadu téhož roku se v něm již hrálo. Celá stavba s veškerým příslušenstvím stála 106 626,80 krejcarů. Navzdory okolnosti, že se zdálo nemožné na tak malém prostoru postavit důstojné divadlo, se prof. Ullmann zhostil úkolu na výbornou – dle dobových recenzí bylo divadlo „tak útulné a malé co hnízdo ptáčete ve větvích rozložitého stromu“. Navzdory některým (z dnešního pohledu)nedostatkům – nedostatečné únikové cesty pro případ požáru nebo paniky v hledišti – fungovalo divadlo bez větších problémů podstatně delší dobu, než pro jakou bylo původně zamýšleno.

Obr. 5 • Hlediště Prozatímního divadla – kresba Bohumila Roubalíka [1]

Použitá literatura a obrazová dokumentace

[1] ŠUBERT, František Adolf: Národní divadlo v Praze. Dějiny jeho i stavba dokončená. Praha, J. Otto 1881. 371 s.
[2] Archiv Národního divadla v Praze.

The National Theatre – 40th reconstruction anniversary – part II.

The second part of the series on reconstruction of the National Theater summarizes information about the start of the Provisional Theater construction between 1844 and 1862.

Keywords: The National Theatre, anniversary, reconstruction, the Provisional Theater, history.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ