In memoriam Ing. Vladimíra Jirouta (1943–2018)

společnost

Ačkoli se slovní spojení In memoriam obvykle používá při posmrtném udělování vyznamenání osob za zásluhy v nejrůznějších oborech lidské činnosti, nám technikům se jej ze strany oficiálních institucí dostává velmi zřídka.

Pokud by si však někdo z našeho oboru tohoto ocenění zasloužil, jedním z nesporných kandidátů by byl Vladimír Jirout.

Po absolvování Strojní fakulty ČVUT na katedře prof. Maštovského v roce 1966 nastoupil, po ukončení vojenské služby, do projekčního ústavu Skloprojekt v Karlíně, kde se stal záhy vedoucím projekční skupiny tepelné techniky.

Jeho nejvýznamnějším působištěm se posléze stala pozice vedoucího pracoviště vědecko-technického rozvoje oboru 484 při ČKD Dukla. Pod jeho vedením zde byla úspěšně vyřešena řada výzkumných úkolů týkajících se např. výměníků tepla, solárního vytápění, elektrokotelen, ale i praktických aspektů oboru (např. účast na získání licence pro uvedení membránových expanzních nádob na tehdy ještě československý trh, včetně vypracování výpočetní metody pro jejich navrhování).

Z vlastní zkušenosti mohu ocenit nejen Vladimírovu vysokou míru odbornosti, oddanost k oboru, ale zejména citlivý přístup ke všem spolupracovníkům. Rovněž neváhal pomoci i při řešení takových problémů, které přesahovaly rámec jeho služebních povinností.

Po zániku pracoviště v ČKD Dukla se Vladimír Jirout stal zaměstnancem firmy Selkirk a v novém působišti se záhy velmi rychle zorientoval v problematice výpočtu spalinových cest takovým způsobem, že jeho výpočty vyhledávali prakticky všichni přední dodavatelé kotlů na našem trhu.

Po odchodu firmy Selkirk z českého trhu se Vladimír Jirout osamostatnil a sotva by se dal přesně vyčíslit počet spalinových cest, které zcela nezištně pomáhal počítat a následně realizovat (mně osobně počítal odtah spalin např. pro kotelnu Hradní stráže, hotelu Starý pivovar a jeden z posledních výpočtů pro kotelnu v Constelliu Děčín).

Mezi nezanedbatelnou část jeho odborné činnosti patřila účast v normalizační komisi a autorské tvorbě ČSN 06 0310, ČSN 06 0320 a ČSN 06 0830 a dlouholeté členství v redakční radě časopisu Topenářství instalace, kde po dlouhou dobu vedl rubriku Otázky, ve které kvalifikovaně odpovídal na dotazy kladené odbornou veřejností. Bohužel již nestačil dokončit rozpracované části Sešitu projektanta týkající se ohřevu TV.

K Vladimírovým koníčkům patřila zejména záliba ve studiu publikací o nejstarších dějinách českého státu a dějin obecně a v neposlední řadě záliba v cestování. Přestože se po několik posledních let již nemohl žádnému z dříve oblíbených koníčků a sportů věnovat naplno, nezbylo než obdivovat jeho úpornost, s jakou se snažil své nemoci vzdorovat do posledních chvil a to za podpory celé jeho rodiny.

Vladimíre, budeš nám všem chybět. Čest Tvé památce.