Střípky z historie – Lambertův vodoměr

historie

voda

měření a regulace

V historických podkladech se často setkáváme se zařízeními a přístroji, které se na stejném principu používají v širokém rozsahu dodnes, a to pro svou jednoduchost a spolehlivost. Je nesporně zásluhou našich dávných předchůdců, technických odborníků, i to, že jsou k měření odběru vody stále používány vodoměry, protože tento princip měření odběru vody u odběratelů i v dnešní době plně vyhovuje.

V časopise „Z říše vědy a práce“ z roku 1899 byl na straně 145 uveřejněn článek Lambertův vodoměr, který půvabnou starou češtinou, a nesmírně pečlivě, seznamuje tehdejší technickou veřejnost s touto novinkou i s jejím přínosem pro vodovodní systémy a spravedlivé vyúčtování odběru vody. Článek je natolik zajímavý, že jeho publikování stojí za pozornost i v současné době, protože současný technický pokrok právě z těchto začátků vychází.

Ve kterých městech jest zaveden velikým nákladem vodovod, tam se za účelem úrokování a amortizace tohoto nákladu vybírá dávka za užívání vody. Jsouť ovšem rozdílné způsoby vybírati poplatek tento. V jedněch obcích děje se to v ten způsob, že se vybírá přirážka k přímým daním; obyčejnější jest však přirážka k nájemnému, poněvadž se dá právem souditi, že spotřeba vody roste s rozměrem a tudíž i s cenou bytu. Vedle toho však bývá průmyslové upotřebení vody zvláštnímu poplatku podrobováno; rovněž tak platí se zvláštní dávka z vody, které se užívá k polévání a kropení zahrad.

Avšak nejspravedlivějšího rozdělení poplatků dosáhne se přece jen tím, jestliže se každé rodině zvláště odměří množství spotřebované vody jak se to podobně na příklad pří svítiplynu činí.

K tomuto odměřování slouží zvláštní vodoměry.

Hlavní a přední vlastností takového vodoměru jest, aby byl správný, tj. aby udával přesně tolik vody, kolik jí skutečně jím proteklo. Za tím účelem jest nezbytno, aby všechna voda procházela kontrolním prostorem, nemohouc unikati cestou jinou, nekontrolovanou. Dalším požadavkem jest, aby vodoměr nekladl vodě žádného zbytečného odporu, poněvadž by jinak jeho výkon nevyhovoval potřebě uživatele tím, že by výtok vody zbytečně zadržoval a činil jej pomalejším. Konečně si přejeme na praktickém vodoměru, aby nám udával množství upotřebené vody přímo, aniž bychom snad teprve byli nuceni, složitým nějakým početním výkonem objem proteklé vody vyšetřovati.

Všem těmto požadavkům vyhovuje Lambertův vodoměr nejen měrou náležitou, nýbrž vyniká nad to tak jednoduchou konstrukcí, že je téměř nemožností, aby nějakému poškození byl podroben. Lambertův vodoměr dá se v každé žádané velikosti se stejnou přesností sestrojiti; a to má ještě další velmi závažnou výhodu, – že totiž lze poříditi zvláštní vodoměry pro každý byt, tak že nikomu nemůže býti nespravedlivý poplatek ukládán. Při nynějším zařízení bývá jediný vodoměr pro celý dům; – a to má ovšem velikou tu nevýhodu, že se pak poplatek rozvrhuje na jednotlivé nájemníky podle měřítka nespolehlivého, po případě i naprosto nespravedlivého. Tomu by tedy novým vodoměrem mohlo býti naprosto odpomoženo.

Lambertův vodoměr jest velice úsporných rozměrův, jak obrázek 1 znázorňuje. Spodní oblá část obsahuje v sobě vlastní přístroj vodoměrný a vodu propouštějící, kdežto hořejší válcovitá část v sobě chová přístroj počítací, na hořejší desce pěti okénky opatřený, na nichž se objevuje ciferní udání objemu kontrolované vody. Na našem vyobrazení jest počítací přístroj z vodoměru vyndán a v popředí zobrazen.

Na otevřeném vodoměru (obr. 2) vidíme nejdůležitější součást celého přístroje, totiž vodoměrnou komoru AC, do níž voda z přiváděcí roury E vtéká, na pravé straně ji zase rourou S opouštějíc.

Vodoměrná komora omezena jest nahoře i dole dvěma mělkými kuželovitými oblinami z bronzu, jichž sblížené vrcholy opatřeny jsou polokulovitými pánvemi pro volně kolotavý pohyb ebonitové koule, která obě pánve přesně vyplňuje, přečnívajíc kruhovým kotoučem D do komory vodoměrné. Koule ta je svou osou tak nakloněna, že se kotouč stále dotýká obou kuželovitých oblin ve dvou povrchových přímkách na protilehlých místech, jak obraz velmi názorně okazuje. Tímto zařízením rozdělena jest vodoměrná komora ve dva prostory A a C, úplně od sebe oddělené. Od levé strany vniká přitékající voda do komory A a tlačíc na krouživý kotouč otáčí jím kolem koule tak, že se levá komora zvětšuje. Když pak největší své míry a tím i úplné náplně dosáhla, uzavře krouživý kotouč na okamžik přítokový otvor a vypustí odměřenou vodu do roury odtokové. To se při každém otočení koule stane jednou; a toto otočení přenáší se prodlouženou osou koule pomocí ramene B na soustavu ozubených koleček M, jimiž se pak v otáčení uvádí svislý hřídelík, nahoru do počítadla prodloužený. Každé otočení tohoto hřídelíku dá se na hořejší desce počítadla stopovati pomocí malé ručičky (obr. 1). Pastorkovým převodem otáčí se pak nekonečný šroub, běžící opět v ozubeném kolečku počítacího hřídele samotného. Hřídel ten jest vahorovný a má na sobě nasazených pět kotoučů, z nichž první jest na hřídeli naklínován nehybně. Tento na svém obvodu číslován jest od 0 do 9 a udává jednotky; pomocí palce zasahuje při každém otočení do jednoho z deseti zubů kotouče druhého, desítkového, a pošinuje jej vždy o desátý díl obvodu, tak, že se tím desítky označují. Tento druhý kotouč působí zcela podobně na pohyb kotouče stovkového, což se při čtvrtém i pátém kotouči stejným postupem opakuje. Tím se stává, že počítadlo o pěti kotoučích, jak je na obr. 1 vidíme, může počítati až do 99.999 m³. Zobrazené počítadlo udává právě číslo 27.853.

Velice důmyslné a svou jednoduchostí přímo překvapující jest zařízení kolotavého kotouče a převod tohoto pohybu na počítací soukolí. Tím, že se rameno B opírá o nakloněnou osu ebonitové koule, zabezpečuje se těsné přiléhání kotouče D k oběma oblinám vodoměrné komory. Pro případ, že by se toto utěsnění během času uvolnilo, dostačí pošinouti sesilovací prsten na ose (při B) o něco níže, aby se převodové rameno dotýkalo tlustší jeho části, čímž se každá vada velmi prostě dá napraviti.

Jinak jest Lambertův vodoměr přímo nezmarný.

Vynálezcem tohoto důmyslného přístroje jest francouzský inženýr Lambert, v Novém Yorku usedlý, jehož jméno již dříve nabylo dobré pověsti vynálezem jednoduchých kapesních hodin, které svou lácí došly rychle velikého rozšíření. Nový jeho vodoměr zajisté nemálo k tomu přispěje, aby se stal známým po všem technickém světě.