Současné normy a předpisy pro zdroje tepla na tuhá paliva pro domácnost

legislativa

Nový zákon o ochraně ovzduší se mimo jiné významně dotýká malých zdrojů tepla na pevná paliva, určených pro vytápění domácností. Vedle tradičních zdrojů – teplovodních kotlů pro ústřední vytápění, zákon nově také reguluje lokální spotřebiče pevných paliv napojených na soustavu ústředního vytápění. Tedy stále populárnější krbové vložky či krbová kamna s teplovodním výměníkem. Autor ve svém příspěvku stručně a přehledně informuje o normách platných pro teplovodní kotle a lokální spotřebiče na pevná paliva i o tom, jakým způsobem se těchto zdrojů zákon o ochraně ovzduší týká.

Recenzent: Zdeněk Lyčka

Zdroje tepla na tuhá paliva můžeme z hlediska současných právních předpisů rozdělit na dvě základní skupiny:

• a) teplovodní kotle pro ústřední vytápění,
• b) ostatní (lokální vytápění).

Skupina b) je značně, co do druhů, početnější. Většinou se ale jedná o zdroje tepla (spotřebiče menších výkonů). Do této skupiny patří mimo jiné všechny lokální spotřebiče (krby, krbové vložky kamna, sporáky, ohřívače pitné i užitkové vody, pařáky) a teplovzdušné ohřívače.

Podle posledních statistik je lokálně, tj. jednotlivě v každé místnosti zvlášť nebo jako ústřední vytápění v bytě, vytápěno spotřebiči na tuhá paliva necelých půl milionu trvale obývaných bytů. K tomuto číslu je nutno připočítat i řadu rekreačních domků, chat a drobných hospodářských objektů. A dále ještě bytů, v nichž se, vzhledem k progresivně narůstajícím cenám zemního plynu a elektrické energie v poslední době, znovu instalují lokální spotřebiče na pevná paliva. A to jak pro přitápění, tak i za účelem estetického efektu i u objektů s ústředním vytápěním.

I když se jmenovitý tepelný výkon těchto spotřebičů pohybuje přibližně mezi 7 až 50 kW, ve svém důsledku představuje tato skupina spotřebičů významný podíl na palivových bilancích naší republiky a na vypouštění exhalací do ovzduší.

Pro úplnost uvádím přehled současně platných nejdůležitějších norem k tomuto tématu:

• ČSN EN 13240 Spotřebiče na pevná paliva k vytápění obytných prostorů
• ČSN EN 13229 Vestavné spotřebiče k vytápění a krbové vložky na pevná paliva
• ĆSN EN 12815 Varné spotřebiče pro domácnost na pevná paliva
• ČSN EN 14785 Spotřebiče spalující dřevěné pelety k vytápění obytných prostorů
• ČSN 06 1215 Lokální spotřebiče na tuhá paliva. Zásobníkový ohřívač vody
• ČSN 06 0830 Tepelné soustavy v budovách – Zabezpečovací zařízení
• ČSN 73 4230 Krby s otevřeným a uzavíratelným ohništěm
• ČSN 73 4231 Kamna – Individuálně stavěná kachlová kamna
• ČSN 73 4232 Sporáky – Individuálně stavěné kachlové sporáky

Z údajů v těchto normách byla pro přehlednost sestavena následující tabulka.

Požadavky na minimální účinnost lokálních spotřebičů na tuhá paliva při jejich jmenovitých výkonech:

Na pomezí mezi oběma skupinami, o nichž je řeč, stojí norma ČSN EN 12809 Teplovodní kotle pro domácnost na pevná paliva – Jmenovitý tepelný výkon nejvýše 50 kW. V této normě je negativní vymezení: tato norma neplatí pro kotle do výkonu 5 kW, pokud slouží výhradně k ohřevu pitné nebo užitkové vody. Z toho lze usuzovat, že spotřebiče pro přípravu teplé vody tuhými palivy o výkonu větším než 5 kW musí splňovat podmínky této normy, a že na přímotopné ohřívače vody o jmenovitém výkonu větším než 5 kW je nutno pohlížet jako na kotle a musí mít také odpovídající zabezpečovací zařízení.

Tato norma také platí pro samotížné otopné soustavy a pouze pro soustavy s otevřenou expanzní nádobou používané v rodinných domcích, rekreačních objektech a zemědělských usedlostech, ve kterých jsou totiž často instalovány i zdroje tepla vybavené od výrobců zabezpečovací chladicí smyčkou, ale místní podmínky neumožňují její funkční zapojení.

Předpisy a normy pro skupinu b) se tak často neměnily jako pro skupinu a) a platily většinou již řadu let. Zásadní legislativní zásah do této kategorie provedl až zákon č. 201/2012 Sb. a doprovodná vyhláška č. 415/2012 Sb.

Zákon č. 201/2012 Sb. zpřísnil požadavky na kvalitu paliva, povoluje spalovat jen palivo stanovené výrobcem spotřebiče a zdroje tepla a dále také zpřísnil nároky na přípustné exhalace (proti dřívějším předpisům se jedná o výrazné omezení povolených exhalací).

Ke skupině zdrojů tepla ad a) se zákon č. 201/2012 Sb. mj. také soustředí na kontroly provozu teplovodních kotlů pro ústřední vytápění s příkonem 10 kW a větším.

Novelizovaná ČSN EN 303-5, která nabyla účinnosti v lednu letošního roku, zavádí dvě zásadní změny:

1. všechny teplovodní kotle na tuhá paliva pro ústřední vytápění musí být z hlediska exhalací nejméně ve třídě 3,
2. stanovuje minimální požadavky na účinnost teplovodních kotlů, která je pro třídu 3 dána vzorcem

h_k = 67+ 6 log Q,

kde

• h_k je účinnost v procentech
• Q – jmenovitý výkon kotle v kW

Teplovodní kotle pro ústřední vytápění se pohybují nejčastěji ve výkonovém rozmezí od 10 do 50 kW. Výkonu kotle 10 kW odpovídá tedy minimální účinnost 73 % a u 50 kW kotle 77,2 %.

Podle ČSN 73 4230, ČSN 734231 a ČSN 734232 spotřebiče, které jsou vybaveny teplovodními krbovými vložkami či teplovodními výměníky připojenými k teplovodní soustavě ústředního vytápění, musí být tyto vložky a výměníky vybaveny, z pohledu zabezpečení jejich provozu, stejně jako teplovodní kotle.

Závěrem dva kritické komentáře

Současné normy pro lokální spotřebiče předpokládají spalování pouze hnědého a černého uhlí, koksu, štípaného kusového dřeva a dřevních pelet. Přitom není tak dávná doba, kdy se u nás vyráběla „pilinová kamna“ a spotřebiče podle autorského osvědčení „Klemza“ spalující dvoustupňově dřevní odpady (štěpku) a další biomateriály. Na vesnicích se běžně topilo suchými větvemi a šiškami a spaloval se odpad z dřevovýroby. Je zajímavé, že například předpisy v Bavorsku spalování těchto paliv připouští (o tom jsme v našem časopise před několika lety informovali).

V teplovodních kotlích je v současnosti možné dle normy spalovat tato biopaliva:

• dřevní biomasa (kulatina, dřevní štěpka, piliny, slisované dřevo – pelety, brikety),
• nedřevní biomasa (např. slámu, pazdeří, kukuřičný odpad, alternativní pelety a zrní).

Normy týkající se spotřebičů na tuhá paliva, s výjimkou normy ČSN EN 14785 Spotřebiče spalující dřevěné pelety k vytápění obytných prostorů, stanovují reálné požadavky na komínový tah a umožňují tak vybudovat seriózní spalovací cestu. Normy ČSN EN  4785 ani ČSN EN 303-5 (kotle) se touto problematikou, bohužel, nezabývají. Toho zneužívají výrobci spotřebičů spalujících dřevěné pelety. V honbě za co nejvyšší účinností srážejí teplotu spalin na extrémně nízké hodnoty při stejných, ne-li vyšších požadavcích na komínový tah, jako u ostatních spotřebičů na tuhá paliva, a vůbec neberou ohledy na navazující profese.

Konkrétní případ: Byl jsem žádán, abych navrhl spalinovou cestu pro peletová kamna o jmenovitém výkonu 11 kW a minimálním výkonu 6 kW, teplota spalin při maximu 128 °C a při minimu 64 °C. Konkrétní požadavky na komínový tah byly při maximu 12 Pa a při minimu 10 Pa. To jsou požadavky, které v rodinných domcích, při účinných výškách komínu od cca 5 do 7 m, prakticky nelze přirozeným tahem splnit. Proto je nutné použít odtahový ventilátor, ale to znamená další vyvolané investiční i provozní náklady. Pro tyto parametry nejsou na našem trhu vhodné ventilátory, protože požadavky na charakteristiku Q – H jsou příliš malé a konstrukce takových ventilátorů je příliš obtížná. Musí se proto volit nejmenší možný ventilátor, který je na trhu a i ten je předimenzovaný. Při 0,05 m³·s^–1 má Dp cca 30 Pa. To znamená, pokud se chceme dostat do oblasti provozu spotřebiče, přisávat falešný vzduch (instalovat regulátor komínového tahu), a tím i další energetické ztráty. V celkovém výsledku by pro uživatele byl výhodnější spotřebič s nižší deklarovanou účinností, ale v souhrnu úspornější. Tento případ uvádím proto, že není výjimkou a v loňském roce i letos je zcela běžný.

Contemporary standards and regulations for the domestic heat source for solid fuels

Described are standards and regulations relating to the issue of domestic solid fuels. Resources are divided into central and local. New national law brings changes in this field.

Keywords: domestic heat source, standards solid fuels source