Právní předpisy týkající se spalinových cest a kominických živností, které vstoupily v platnost v roce 2016
Vyhláška č. 34/2016 Sb. o kontrolách a revizích spalinových cest vstoupila v platnost dnem vyhlášení tj. 29. 1. 2016.
Zrušila NV ČR č. 91/2010 Sb. Ponechala však institut revizních techniků spalinových cest a upřesnila vzor a obsah formulářů o vypracování revizních zpráv a kontrol. Dřívější technickou zprávu nahradila protokoly o revizi a kontrole spalinové cesty.
Součástí revizní zprávy spalinové cesty, pokud není k dispozici její projekt včetně tepelně-technického výpočtu, musí být její výpočet.
Zrušením NV ČR č. 91/2010 Sb. ale zmizela bohužel bez náhrady pasáž, která říkala:
Jestliže to uzná revizní technik za nutné, může navrhnout častější kontroly a čistění spalinových cest.
Toto ustanovení bylo často využíváno, i když revizní technik nemá právo nařizovat, to může pouze příslušný stavební úřad či požární technik. Praxe ukázala, že i přes tuto okolnost bylo v naprosté většně případů stanovisko revizního technika provozovateli respektováno.
Vyhláška č. 34/2016 Sb. stanovila taxativně lhůty čistění a kontrol spalinových cest.
Bohužel se mezi nimi objevilo v bodě 5 přílohy č. 2 i toto ustanovení (cituji):
Spalinové cesty od spotřebiče na pevná paliva sloužícího k přípravě pokrmů jako poskytované stravovací služby se čistí a kontrolují nejméně jedenkrát za dva měsíce.
Nepodařilo se mi zjistit, kdo toto ustanovení do vyhlášky navrhl a prosadil. Určitě to nebyl člověk z praxe, ale nějaký úředník od stolu. Dle mých zkušeností, které jsem si též ověřil i od požárníků z odboru prevence HZS ČR a odborníků z cechu kamnářů, je nutné spalinové cesty od pecí na pizzu běžně čistit každých 14 dní, jinak nejdéle za měsíc vyhoří. Dosud jsem také nezískal odpověď na otázku: kdo odpovídá za škody vzniklé chybným ustanovením v právním předpisu a je povinnen je uhradit, pokud laický uživatel tato ustanovení respektuje.
Nařízení vlády ČR č. 155/2016 Sb. o náplni řemeslných živností znovu vyžaduje odbornou způsobilost u řemeslné kominické živnosti (nejméně vyučení v oboru).
Vrátilo se tak ke znění z roku 1998. Cca před deseti lety byla kominická živnost přeměněna na živnost
volnou, údajně aby se zvýšila zaměstnanost. V relativně krátké době se to ukázalo jako nesmysl. Veřejnoprávní
prostředky informovaly o „falešných“ kominících, což nebyla pravda. Jednalo se o neználky, kteří
za poplatek 1 000,– Kč získali legálně kominickou živnost, přičemž řada z nich nebyla české národnosti.
Negativní následky na sebe nedaly dlouho čekat. Proto NV ČR č. 91/2010 Sb. zavedlo institut revizních
techniků.
Do náplně kominické živnosti byly také NV ČR č. 155/2016 Sb. bez bližšího určení nově zahrnuty výpočty
spalinových cest. Pokud se jedná o plynový kotel či ohřívač vody a postačí jen dosadit do výpočetního
programu hodnoty z LTÚ výrobce, nic proti tomu.
Velký rozdíl je ale navrhovat spalinovou cestu pro techologický spotřebič (různé pece) nebo pro kotle spalující např. balíky slámy a trávy či komunální odpad. Podle mých zkušeností a znalostí to skutečně umí necelých deset lidí v republice a většině je již přes padesát let. Část výpočtů je totiž nutné dělat ručně a počítačům připravit správné zadání. Pouze vyučení kominíci nemají potřebnou teoretickou průpravu nejen z fyziky, ale i hlavně z teorie proudění stlačitelných medií – navíc s odvodem tepla.
Osobně jsem se také přesvědčil, že mnozí výrobci spotřebičů na tuhá paliva uvádějí nesprávné údaje, snaží se své spotřebiče „vylepšit“. Stačí si např. porovnat údaje o výkonu a účinnosti s množstvím paliva spáleným za hodinu, teplotou a udávaným hmotnostním tokem spalin. Přitom to řada kominíků nepozná, ač jsou jinak výborní řemeslníci.
Tato situace vyžaduje rozšíření a úpravu učebních osnov nejen u učňů ale i na příslušných průmyslovkách a vysokých školách.
Zřejmě se zákonodárce nějak snažil vyřešit nešvar provádět stavby bez projektů pro provedení stavby, jejichž částí by příslušná pasáž o výpočtu a návrhu spalinové cesty podle vhlášky o dokumentaci staveb měla být. Dle mého názoru výstavba pouze podle projektů pro rozhodnutí o přípustnosti stavby přináší spoustu tzv. víceprací, prodražení stavby a prodloužení stavebních lhůt.