Povinné kontroly teplovodních krbů a krbových vložek

Autor fundovaně a detailně rozebírá nejasnosti a sporné otázky v zákoně č. 201/2012 Sb. a následné vyhlášky č. 415/ 2012 Sb., které vznikly především tím, že do konečného znění zákona nebyly akceptovány připomínky odborné veřejnosti k pracovnímu návrhu zákona, i když se někdy jednalo pouze o jazykovou úpravu textu k vyjasnění souvislostí. V článku považuji za nejdůležitější pasáž, kde autor upozorňuje, že se vždy jedná o celkový příkon zdroje tepla (spotřebiče) tj. součet tepelných příkonů, jak do místnosti, tak výměníkem do teplovodní tepelné soustavy. U výrobků starší provenience z doby, kdy se udával pouze výkon spotřebiče a nevyžadovaly se údaje o účinnosti, lze odhadnout příkon pouze s přihlédnutím k v praxi obvyklým hodnotám, ale v případě sporu by se nejednalo o průkaznou hodnotu.

Recenzent: Vladimír Jirout

V průběhu roku 2016, zvláště v jeho závěru, proběhla první vlna pravidelných kontrol malých teplovodních kotlů na pevná paliva. Podle § 17 odst. 1 písm. h) zákona č. 201/2012 Sb. o ochraně ovzduší (dále jen Zákon) je provozovatel stacionárního zdroje na pevná paliva povinen „provádět jednou za dva kalendářní roky prostřednictvím osoby, která byla proškolena výrobcem spalovacího stacionárního zdroje a má od něj udělené oprávnění k jeho instalaci, provozu a údržbě (dále jen „odborně způsobilá osoba“), kontrolu technického stavu a provozu spalovacího stacionárního zdroje na pevná paliva o jmenovitém tepelném příkonu od 10 do 300 kW včetně, který slouží jako zdroj tepla pro teplovodní soustavu ústředního vytápění, a předkládat na vyžádání obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností doklad o provedení této kontroly vystavený odborně způsobilou osobou potvrzující, že stacionární zdroj je instalován, provozován a udržován v souladu s pokyny výrobce a tímto zákonem. V případě, že výrobce spalovacího zdroje není znám, zanikl nebo neurčil oprávněnou osobu, může být kontrola provedena odborně způsobilou osobou oprávněnou jiným výrobcem k provádění kontroly technického stavu a provozu stejného typu spalovacího stacionárního zdroje.“

Do konce roku 2016 mělo být takto prověřeno něco více jak 1 milion spalovacích zdrojů na pevná paliva. Podle odhadu výrobců kotlů nebylo provedeno více jak několik set tisíc kontrol. Přesné číslo se bohužel nedá zjistit, protože provedení kontroly či protokol o této kontrole se nikde neevidují. Velkou část zdrojů, které nebyly zkontrolovány, tvoří lokální topidla s teplovodním výměníkem napojeným na otopnou soustavu. A to jednoduše proto, že provozovatelé těchto zdrojů o nutnosti kontroly vůbec neví. Všeobecně jsou mezi laickou veřejností pravidelné kontroly vnímány jako kontroly kotlů. Ovšem definice spalovacího zdroje podle citovaného ustanovení § 17 je jasná. Kontrolovány mají být všechny spalovací stacionární zdroje o jmenovitém tepelném příkonu od 10 kW, který slouží jako zdroj tepla pro teplovodní soustavu ústředního vytápění. Tedy i krby, krbové vložky či krbová kamna s teplovodním výměníkem napojeným na otopnou soustavu, pokud je jejich příkon minimálně 10 kW.

Problém příkonu

Asi nemá cenu diskutovat o tom, co znamená definice zdroj tepla pro teplovodní soustavu ústředního vytápění. Většina lokálních topidel slouží zpravidla jako záložní či pomocný zdroj k zdroji hlavnímu. Nicméně zde stačí, že je topidlo připojeno na otopnou soustavu a napojeno na komín (připraveno k provozu), čímž je podmínka pro provedení kontroly splněna. Daleko větší diskuze se vedou o tom, jak si vyložit pojem minimální tepelný příkon 10 kW. Jednak se u teplovodních kotlů a lokálních topidel neuvádějí jejich příkony, ale výkony, jednak není zcela jasné, zda je u topidel myšlen pouze příkon teplovodního výměníku, či příkon celého zdroje.

Vedle jmenovitého výkonu jsou výrobci zdrojů povinni uvádět na výrobním štítku také účinnost při jmenovitém výkonu. Pro výpočet příkonu lze tedy použít jednoduché fyziky, nicméně přesně to také definuje § 4 odst. 7 Zákona:

„…V případě, že výrobce spalovacího stacionárního zdroje neuvádí jeho jmenovitý tepelný příkon, vypočte se jako podíl jmenovitého tepelného výkonu a jemu odpovídající tepelné účinnosti, případně výpočtem z jiných dostupných parametrů.“

A potom tady máme nejasnost okolo hodnoty příkonu 10 kW, tedy zda platí pro celkový příkon, či pouze pro příkon do otopné soustavy. Zde se objevila spousta různých spekulací a výkladů. Jisté je, že záměrem tvůrců zákona bylo kontrolovat zdroje od jisté velikosti (výkonu), která je dána velikostí roštové plochy a spalovací komory. O tom, do jaké míry je celkový výkon rozdělen pro sálavou složku a pro otopnou soustavu rozhoduje množství faktorů, například teplota vratné otopné vody a teplotní spád před a za zdrojem. Nicméně aby bylo zabráněno spekulacím, vydalo MŽP odpovědi na nejčastěji kladené dotazy spojené s kontrolami spalovacích zdrojů na pevná paliva, kde je mimo jiné odpověď na následující dotaz:

„Vztahuje se na mě povinnost provádět kontrolu, když mám doma krbovou vložku s deklarovaným výkonem 4 kW do teplovodního výměníku a 4 kW do okolí sáláním? Pro posouzení, zda platí pro provozovatele takového zdroje povinnost provést kontrolu technického stavu a provozu, je vždy nutné nejprve zjistit jmenovitý tepelný příkon (energie dodaná v palivu za jednotku času). Pokud je pro takový zdroj uváděn výkon 4 kW do teplovodního výměníku a 4 kW sáláním do okolí, provede se součet obou výkonů. Požadovaný příkon je pak podílem celkového výkonu a účinnosti (poděleno stem), která by měla být uvedena v dokumentech výrobce a která současně nikdy nemůže být vyšší než 100 %. Pro krbové vložky se účinnost typicky pohybuje v rozmezí 60–70 %. Při výše uvedených výkonech (celkový výkon 8 kW) a účinnosti například 70 % je pak příkon krbové vložky 11,43 kW.“

Normativní vymezení lokálních zdrojů

Abychom mohli přesně definovat zdroje, kterých se kontroly týkají, uveďme si jejich normativní zařazení. Číslo normy, podle které bylo topidlo vyrobeno, musí být uvedeno na jeho výrobním štítku. Je to důležité také pro oprávněné osoby provádějící kontroly, protože norma platná pro daný zdroj se uvádí také v protokolu o kontrole (viz dále). Níže uvedené normy vešly v platnost okolo roku 2000 a týkají se sé­riově vyráběných topidel. U topidel vyrobených v minulém století podle starých českých norem (ČSN 06 1201) je problém zjistit jejich celkový příkon, protože v té době nebylo povinností uvádět na výrobním štítku účinnost zdroje. Stejně tak je problém stanovit celkový příkon (výkon) u individuálně stavěných lokálních spotřebičů.

• ČSN EN 13240 Spotřebiče na pevná paliva k vytápění obytných prostorů – platí pro spotřebiče s ruční dodávkou paliva, které zajišťují vytápění prostoru, v němž jsou umístěny a jsou-li vybaveny ohřívačem, zajišťují rovněž přípravu teplé vody nebo vody k ústřednímu vytápění – typickým představitelem těchto lokálních spotřebičů jsou krbová kamna
• ČSN EN 13 299 Vestavné spotřebiče k vytápění a krbové vložky na pevná paliva – opět platí pro spotřebiče s ruční dodávkou paliva, které zajišťují vytápění prostoru, v němž jsou umístěny a jsou-li vybaveny ohřívačem, zajišťují rovněž přípravu teplé vody nebo vody k ústřednímu vytápění – typickým představitelem těchto spotřebičů jsou krbové vložky a kamnové vložky
• ČSN EN 12 815 Varné spotřebiče pro domácnost na pevná paliva – platí pro spotřebiče s ruční dodávkou paliva, určených zejména k tepelné úpravě pokrmů nebo k vytápění prostoru, v němž jsou umístěny. Jsou-li vybaveny ohřívačem, zajišťují rovněž přípravu teplé vody nebo vody k ústřednímu vytápění – typickým představitelem těchto spotřebičů jsou sporáky
• ČSN EN 14785 Spotřebiče spalující dřevěné pelety k vytápění obytných prostorů – zde je v Předmětu normy uvedeno, že tyto spotřebiče mohou být lokálními spotřebiči nebo vestavnými spotřebiči, které rozvádějí teplo do prostoru, v němž jsou instalovány a jsou-li vybaveny ohřívačem, zajišťují rovněž přípravu teplé vody nebo vody k ústřednímu vytápění – peletová kamna.
• ČSN EN 12809 Teplovodní kotle pro domácnost na pevná paliva – jmenovitý tepelný výkon nejvýše 50 kW – tuto normu uvádím pouze z „povinnosti“, protože neznám výrobek, který by byl podle ní certifikován. Obsahově je v podstatě shodná s ČSN EN 13240, rozdíl je především v Předmětu normy:
  „…norma platí pro kotle…, určené zejména k ohřevu vody pro ústřední vytápění…a které se používají pouze s otevřenými vytápěcími soustavami…kromě ohřevu teplé vody zajišťují také vytápění prostoru, v němž jsou umístěny.“
  Norma používá pro tyto zdroje tepla pojem kotel pro domácnost (Residential independent boiler), čímž jasně naznačuje, že se jedná o zařízení odlišné od teplovodního kotle pro ústřední vytápění. Vzhledem k tomu, že se norma neužívá, neužívá se tedy ani toto v pravdě „revoluční“ označení.Norma používá pro tyto zdroje tepla pojem kotel pro domácnost (Residential independent boiler), čímž jasně naznačuje, že se jedná o zařízení odlišné od teplovodního kotle pro ústřední vytápění. Vzhledem k tomu, že se norma neužívá, neužívá se tedy ani toto v pravdě „revoluční“ označení.

Základní povinnosti provozovatele a pravidla kontroly

Základními povinnostmi provozovatele zdroje jsou: jednou za dva kalendářní roky si nechat provést kontrolu technického stavu a provozu spalovacího stacionárního zdroje ze strany odborně způsobilé osoby a předložit doklad o provedení této kontroly v případě vyžádání tohoto dokladu ze strany obecního úřadu obce s rozšířenou působností.

Máme odpověď na základní otázku, jaké lokální zdroje spadají do nutnosti pravidelných kontrol. Nyní je nutné si zopakovat, co je vlastně předmětem kontroly a kdo ji smí provádět. Záměrně píši zopakovat, protože na toto téma byly popsány již tuny papíru. Odpovědi najdeme v samotném znění § 17 odst. 1 písm. h).

Povinnost nechat si udělat kontrolu zdroje mají jeho provozovatelé, nikoliv majitelé. Neplatí tedy výklad, že za kontrolu zdroje zodpovídá majitel nemovitosti. Vlastník zdroje zodpovídá za kontrolu pouze v případě, že nelze přesně určit jeho provozovatele.

Kontroly smí provádět osoba proškolená výrobcem ke konkrétnímu zdroji a má k tomuto zdroji uděleno výrobcem oprávnění k instalaci, provozu a údržbě. Pokud má provozovatel například doma krbová kamna vyrobená firmou XYZ s.r.o., musí se kontrolor prokázat „Oprávněním k instalaci, provozu a údržbě“ tohoto typu zdroje (tedy krbových kamen) vydaného pouze firmou XYZ s.r.o.. Nestačí předložit oprávnění vydané jiným výrobcem krbových kamen. Nejčastějším způsobem neoprávněného provádění kontrol je právě prokazování se osvědčením platným pro daný typ zdroje, ale vydaným jiným výrobcem, než je výrobce kontrolovaného zdroje. Oprávnění by mělo mít své identifikační číslo a dále by na něm mělo být uvedeno, pro jaké typy zdrojů výrobce oprávnění ­vydal. Většina oprávněných osob je uvedena v seznamech, které ve spolupráci s MŽP vedou Asociace podniků topenářské techniky http://www.aptt.cz/opravneni-ozo. php?firma_id=28
a Klastr Česká peleta
http://www.topenaridotace.cz/.
Zápis do těchto seznamů ovšem není povinný, nicméně seznamy „svých“ kontrolorů si samostatně vedou všichni solidní výrobci. Pouze v případě, že výrobce není znám, nebo nemá v ČR vyškolené oprávněné osoby, může kontrolu kotle provést osoba, která má oprávnění od jiného výrobce na stejný typ kotle.

DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ! Oprávnění se vždy vydává na konkrétní osobu, která může spalovací zdroj kontrolovat. Pokud je oprávnění vydané na společnost, může kontroly provádět pouze ta fyzická osoba, na kterou je oprávnění vystaveno.

Kontrolou se má ověřit, zda je spalovací stacionární zdroj instalován, provozován a udržován v souladu s pokyny výrobce a povinnostmi Zákona. Překontrolován by měl být technický stav spalovacího stacionárního zdroje (spalovací komora, zatápěcí klapka, vstupní a čisticí otvory, přívodní cesty spalovacího vzduchu a paliva, odvod spalin ze zdroje do spalinových cest včetně řádného připojení na spalinovou cestu, funkčnost a nastavení čidel pro regulaci stacionárního zdroje) a to, zda jsou spalována pouze paliva předepsaná výrobcem zdroje.

V souvislosti s používanými palivy je u zdrojů spalujících dřevo nutné upozornit na § 15 odst. 5 vyhlášky č. 415/2012 Sb., kde je uvedeno, že

„Dřevotřísku, překližku, dřevovláknitou desku nebo jiné lepené dřevo lze spalovat pouze ve spalovacích stacionárních zdrojích o celkovém jmenovitém tepelném příkonu 3 MW a vyšším, a to pouze v případě, že neobsahují halogenované organické sloučeniny nebo těžké kovy v důsledku ošetření látkami na ochranu dřeva nebo povrchových úprav. V místě, kde toto palivo vzniká ve formě vedlejšího produktu výroby, jej lze spalovat také ve spalovacím stacionárním zdroji o celkovém jmenovitém tepelném příkonu od 0,3 MW do 3 MW vybaveném automatickým dávkováním

Z toho je tedy zřejmé, že v malých zdrojích tepla o jmenovitém tepelném příkonu do 300 kW včetně tyto materiály spalovány být nesmí! Kontrola musí proběhnout jednou za 2 kalendářní roky (nikoliv jednou v průběhu 24 měsíců). Zde je častým omylem tvrzení, že u nově instalovaných zdrojů by měl stačit protokol o uvedení zdroje do provozu. To je ovšem doklad, že zdroj byl řádně instalován, řádně zprovozněn a předám k užívání provozovateli. Zákonná kontrola má ovšem zjistit, jak je zdroj skutečně provozován. Například, zda je spalováno předepsané palivo, či zda se nespalují odpady. Navíc pokud bude v průběhu roku 2017 vydána MŽP avizovaná vyhláška, ve které bude přesně definován protokol o provedení zkoušky, bude pouze tento protokol dokladem o provedení řádné zákonné kontroly.

Protokol o kontrole

Jak jsem již uvedl výše, kontrol kotlů se má týkat vyhláška MŽP, ve které bude zveřejněn Vzor Dokladu o kontrole (v době psaní tohoto textu ještě nebyla zveřejněna). Pro kontroly, které byly provedeny do vydání vyhlášky, nebyl přesně předepsaný formulář. Doporučený vzor byl pouze zveřejněn v mate­riálu nazvaném „Sdělení MŽP, odboru ochrany ovzduší k provozování a ke kontrole spalovacích stacionárních zdrojů o jmenovitém tepelném příkonu 300 kW a nižším“ (lze jej nalézt na stránkách MŽP zde: http://mzp.cz/cz/spalovaci_stacionarni_zdroje_300kW_sdeleni).

Předpokládá se, že vyhláškou stanovený vzor bude do značné míry shodný se vzorem uvedeným ve Sdělení, podle kterého byla většina kontrol zaznamenána. Proto si předvedeme příklad vyplnění Dokladu o kontrole, který byl používán doposud (poznámka: vzhledem k tomu, že obsah protokolu nebyl pro počáteční kontroly závazný, jsou Doklady vystavené před vydáním příslušné vyhlášky platné po dobu 2 let od jejich vystavení).

V dokladu by mělo být uvedeno evidenční číslo oprávnění k provádění kontroly (vydané výrobcem zdroje) a přesně vymezený rozsah oprávnění (definice typů zdrojů, pro které byl o oprávnění vydáno).

Dále je důležité uvést přesné identifikační údaje o zdroji (název, výrobní číslo, rok výroby).

U lokálních zdrojů nelze vyplnit kolonku pro emisní třídu, protože pro tyto zdroje normativně žádné třídy neexistují.

Je nutné uvést, o jaký typ teplovodní soustavy se jedná (otevřená/uzavřená), protože například pro otevřené soustavy se nevyžaduje instalace zařízení proti přetopení (dochlazovací smyčka).

Co se týče dokladů o revizi a kontrole spalinových cest, v protokolu se pouze konstatuje, zda provozovatel tyto doklady předložil, či nikoliv.

V kolonce doporučení by měly být definovány všechny zjištěné nedostatky a doporučení pro provozovatele, jak tyto nedostatky odstranit.

Sankce

Neprovedení povinné kontroly, či nepředložení dokladu o kontrole na vyžádání příslušnému orgánu ochrany ovzduší je porušením zákona. Pro fyzické osoby nepodnikající se jedná o přestupek, za který lze uložit pokutu ve výši až 20 000,– Kč.

Pro právnické osoby a fyzické osoby podnikající se na stejné „počínání“ pohlíží jako na správní delikt, za který bude uložena pokuta do 50 000,– Kč.

Od 1. ledna 2017 platí díky novele Zákona také sankce pro ty právnické a fyzické osoby podnikající, které vystaví doklad o kontrole zdroje, aniž jsou osobou oprávněnou (nemají oprávnění od výrobce zdroje), či pokud v dokladu o kontrole uvede nepravdivé údaje. Stejně jako v předešlém případě se jedná o správní delikt „ohodnocený“ pokutou do výše až 50 000,– Kč.

Závěr

U doposud provedených kontrol jsme se často setkali se skutečností, že kontrolor se vžil do role soudce, který zakazoval či povoloval provoz zmíněného zdroje. Ovšem zákon nic takového neumožňuje. Stačila například absence dokladu o revizi spalinové cesty, či paradoxně zjištění, že zdroj nevyhovuje příloze č. 11 Zákona, i když to je pouze konstatování, že zdroj nevyhovuje požadavkům na provoz až od podzimu 2022.

Oprávněná osoba provádějící kontrolu pouze zjišťuje skutečný stav věci a v dokladu o provedení kontroly konstatuje zjištěné skutečnosti. V případě zjištění porušení některého z ustanovení Zákona na toto provozovatele upozorní a doporučí mu nápravná opatření. Bohužel nemá oprávnění o zjištěných nedostatcích informovat příslušný orgán ochrany ovzduší. V případě, že provozovatel provozuje svůj zdroj i poté, co o tom byl sepsán Doklad o kontrole, vystavuje se případným sankcím ze strany správních orgánů, ovšem pouze pokud bude vyzván k předložení Dokladu o kontrole.

---

Mandatory inspections of warm- water fireplaces and fireplace inserts

The author thoroughly and in detail discusses ambiguities and controversial issues in Act No. 201/2012 Coll. and subsequent Decree 415/2012 Coll.

The author points out that it is always the total power input of the heat source (appliances) i.e. the sum of the heat inputs, both to the room and the heat exchanger into the hot water heating system.

For products where only the performance of the appliance was reported and efficiency data were not required, power can only be estimated taking into account the usual values in practice but would not be conclusive in the case of litigation.

Keywords: fireplace, fireplace insert, inspection, total power input, hot water heating system