Likvidace kondenzátu z komínů kotlů na pevná paliva

kotle a kotelny

Otázky - vedoucí a recenzent rubriky Miloš Bajgar

Otázka:

Dobrý den,
rád bych se Vás dotázal na správný způsob likvidace vzniklého kondenzátu z provozu komínů pro spotřebiče na pevná paliva. Dříve navrhované komíny byly řešeny půdicí vybavenou kondenzátní jímkou. Při revizi nebo při provozu bylo tak nutné řešit likvidaci vzniklého kondenzátu „vynesením“ jímky. Z dnešního pohledu uživatele je však jakákoliv takováto povinnost obtížná.

Dotazuji se, zdali je možné řešit problematiku kondenzátu napojením kondenzátní jímky na systém kanalizace, respektive kanalizace dešťové či splaškové. Vzhledem ke složení kondenzátu není vhodné odvádění do splaškové kanalizace (v případě rodinných domů například do DČOV). Lze tak přistoupit k napojení na systém dešťové kanalizace: Předpokládejme likvidaci dešťových vod vsakováním na pozemku stavby, vypouštěním do blízkého recipientu či do veřejné kanalizace dešťové. Má takovéto řešení nějaká úskalí?

Děkuji za odpověď.

Odpověď:

Technické řešení napojení komína na kanalizaci by mohlo být stejné, jako u odvádění kondenzátu ze spalinových cest kondenzačních kotlů. ČSN 75 6760 předepisuje jeho odvádění odtokovým potrubím, které se vyvede např. nad kalich se zápachovou uzávěrkou napojenou na vnitřní kanalizaci. Svislá vzdálenost mezi koncem odtokového potrubí a horním okrajem kalichu musí být větší než dvojnásobek vnitřního průměru odtokového potrubí, nejméně však 20 mm.

Na odtokovém potrubí musí být osazena vodní uzávěrka, která není součástí vnitřní kanalizace, a zabraňuje úniku spalin z komína, nebo nasávání vzduchu do komína odtokovým potrubím. Výška vodního uzávěru (hloubka norné přepážky) této vodní uzávěrky musí odpovídat podtlaku v komíně a její vodní uzávěr by měl odolat podtlaku, který je o 1 kPa větší, než je podtlak v komíně. Vodní i zápachová uzávěrka musejí být opatřeny ještě uzávěrkou mechanickou (kuličkou, klapkou apod.), aby plnily svou funkci i v případě vyschnutí vody, což je při malém množství kondenzátu pravděpodobné.

Problémem odvádění kondenzátu z komínů od spotřebičů na pevná paliva je však jeho chemické složení. Doporučené limity znečištění tohoto kondenzátu uvádí ČSN EN 303–5. Některé z nich, např. limit na obsah olova, chromu a niklu, jsou však vyšší než limity ukazatelů znečištění uvedené v kanalizačních řádech vydaných vlastníky splaškových a jednotných kanalizací pro veřejnou potřebu.

Problémem může být i nižší pH a vyšší teplota u neředěného kondenzátu. Z toho vyplývá, že odvádění tohoto kondenzátu do splaškové nebo jednotné kanalizace pro veřejnou potřebu není bez předčištění možné. Při vypouštění do dešťové kanalizace ústící do povrchových vod by na kondenzát bylo, podle nařízení vlády č. 401/2015 Sb., pohlíženo jako na průmyslové odpadní vody a patrně by nebyly splněny limity znečištění u olova a zinku a limit pH.

Při vypouštění do dešťové kanalizace pro veřejnou potřebu by byla problémem i vyšší teplota u neředěného kondenzátu, proto by bylo nutné jeho předčištění.

Pokud se týká možnosti vsakování (vypouštění do podzemních vod), je třeba upozornit, že kondenzát není srážkovou vodou, jedná se o vodu odpadní, která však neodpovídá nařízení vlády č. 416/2010 Sb. Vsakování kondenzátu by musel tedy povolit místně příslušný vodoprávní úřad, který by stanovil emisní limity znečištění, což by mohlo vyžadovat jeho předčištění.

Z výše uvedeného vyplývá, že odvádění kondenzátu z komínů od spotřebičů na pevná paliva do kanalizace, povrchových i podzemních vod je problematické, proto je jeho jímání do nádoby nejjednodušším řešením. Vzhledem k jeho malému množství je jímání do nádoby zcela dostatečné.

Odpovídali:

Ing. Jakub Vrána, Ph.D.,
Ústav TZB, Fakulta stavební, VUT v Brně; člen redakční rady Topenářství instalace

Ing. Zdeněk Lyčka,
výkonný ředitel Asociace podniků topenářské techniky, soudní znalec pro kotle a pevná paliva, LING Krnov, s.r.o.