Komentář k chystanému zákazu prodeje kotlů a kamen na uhlí

Ve čtvrtek 18. května vybuchla doslova mediální bomba, když se k novinářům dostala informace o detailech připravované novely zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší. Tou „nejpropíranější“ chystanou změnou má být navrhovaný zákaz uvádění na trh v ČR spalovacích zdrojů na uhlí o jmenovitém příkonu do 300 kW, který by měl platit od 1. 1. 2025.

Občané ČR by si na domácím trhu již nemohli koupit kotel či kamna na uhlí, ale nadále by bylo legální si zdroj na uhlí pořídit například v Polsku, zprovoznit jej a uhlí v něm spalovat. Hned na začátek je nutné poznamenat, že se jedná teprve o návrh Ministerstva životního prostředí, který musí projít připomínkovým řízením (s termínem do 1. června; pozn. redakce), složitým schvalovacím procesem ve vládě a všech komorách parlamentu, včetně formálního potvrzení prezidentem.

V šoku byli nejenom lidé, kteří se na vytápění uhlím dlouhodobě spoléhají, ale také čeští výrobci spalovacích zdrojů na pevná paliva, protože tak razantní zásah do jejich podnikatelského prostředí s nimi nikdo nekonzultoval. Stejně tak šokující jsou značně zkreslené (chtělo by se říci přímo „nepravdivé“) argumenty, kterými MŽP chystaný zákaz obhajuje.

Především je dosti sporné tvrzení, že případný zákaz nijak neporuší evropskou legislativu. Pokud by bylo po zákazu prodeje spalovacích zdrojů na uhlí na území ČR i nadále legální uvádět do provozu a provozovat spalovací zdroje na uhlí zakoupené mimo ČR, půjde o jasné porušení zásad volného pohybu zboží na jednotném trhu Evropského společenství.

Spalovací zdroje na pevná paliva jsou stanovenými spotřebiči energie, na jejichž uvádění na trh se vztahuje Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/125/ES ze dne 21. října 2009, o stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie (Směrnice o ekodesignu) a v článku 6 této Směrnice je uvedeno, že „Členské státy na svém území nezakážou, neomezí ani neztíží uvádění na trh nebo do provozu výrobku, který vyhovuje všem příslušným ustanovením použitelného prováděcího opatření a který nese označení CE.“

Pokud například kotel na uhlí splní všechny požadavky na ekodesign podle prováděcího předpisu ke Směrnici, kterým je pro kotle na tuhá paliva Nařízení komise 2015/1189, musí mu být tedy umožněno jej uvádět na trh a do provozu ve všech zemích EU.

Ministerstvo životního prostředí argumentuje při vysvětlování nutnosti zákazu také tím, že uhlím vytápí beztak pouze zanedbatelná část obyvatel, o kotle na uhlí je minimální zájem a případný zákaz jejich prodeje nebude mít prakticky žádný dopad na obyvatelstvo i samotné výrobce.

Pravdou ovšem je, že uhlí je stále třetím nejvyužívanějším palivem při vytápění rodinných domů. V současnosti jej k vytápění využívá více jak 330 tisíc domácností v RD, z toho cca 270 tisíc jako hlavní palivo. K vytápění jej tak využívá minimálně dvakrát tolik domácností, než kolik jich k vytápění využívá tepelných čerpadel.

A že o kotle na uhlí není zájem?

V roce 2022 se na českém trhu prodalo víc jak 32 tisíc kotlů na pevná paliva, z nichž víc jak dvě třetiny (22 tisíc) bylo certifikováno na spalování uhlí. Velká většina těchto kotlů „umí“ spalovat uhelná paliva i biomasu. Tím padá další argument MŽP, že omezením přístupnosti kotlů na uhlí se v budoucnu zamezí případným vážným sociálním dopadům, pokud dojde k očekávanému omezování těžby uhlí.

Pokud by bylo možné nadále si pořizovat i od domácích výrobců kombinované kotle na pevná paliva, byly by zbytečné jinak chvályhodné obavy ministerských úředníků o chudáky obyvatele, kteří si koupí kotel na uhlí a za pět let nebudou mít čím vytápět, protože jednoduše přejdou na spalování dřeva či pelet.

Zcela nepochopitelný je argument, že díky zákazu prodeje zdrojů na uhlí dojde ke zlepšení kvality ovzduší.

K tomu by došlo, pokud by od 1. ledna 2025 bylo zakázáno spalování uhlí v domácnostech. Pokud se pouze stíží dostupnost spalovacích zdrojů na uhlí na domácím trhu, ale bude je nadále možné nakupovat v sousedních zemích a zprovozňovat u nás, najde se spousta podnikavých obchodníků, kteří domácí zájemce uspokojí v plné míře.

A strašení špatným ovzduším díky vytápění domácností pevnými palivy je také nerelevantní. Lokální zdroje vytápění na pevná paliva jsou dlouhodobě vnímány jako hlavní zdroj znečištění ovzduší u nás u imisí benzo(a)parenu a suspendovaných pevných částic.

Evropskou unií předepsané imisní koncentrace těchto škodlivin ovšem u nás již několik let klesají. V roce 2022 byly nesrovnatelně nižší, než tomu bylo před deseti lety.  Pokud dochází k lokálnímu překračování imisních limitů, pak je to prakticky výhradně v ostravském regionu, který je extrémně zasažen imisemi ze sousedního Polska. Například imise benzo(a)pyrenu jdou zde z více jak 50 % na vrub polských zdrojů.