Polské kotle a český trh

kotle a kotelny

ekonomika a obchod

V oblasti ochrany životního prostředí je jedním z nejožehavějších problémů současnosti znečištění ovzduší malými zdroji tepla spalujícími tuhá paliva. Zvláště velkým problémem jsou emise jemných prachových částic, na jejichž celkové roční „produkci“ u nás se tyto zdroje podílejí dle odhadu více jak z jedné třetiny.

V polovině příštího roku by měla vejít v platnost novela zákona o ochraně ovzduší, která výrazně zpřísňuje emisní požadavky na malé stacionární spalovací zdroje na tuhá paliva (do příkonu 300 kW). V podstatě to znamená, že v kategorii malých teplovodních kotlů pro domácnosti by v blízké budoucnosti měly být na trh uváděny převážně automatické kotle na uhlí a pelety, či zplynovací kotle na dřevo a brikety. Ovšem ani nejmodernější technologie spalování nemusí vždy znamenat snížení emisní zátěže.

Zvláště velkým problémem do budoucna by mohl být živelný, a nijak nekontrolovaný, prodej polských automatických kotlů na uhlí. V Polsku se totiž pro tento typ kotlů používá výhradně černé uhlí kvality hrášek (węgiel kamien­ny ekogroszek), tedy uhlí s vysokou výhřevností okolo 28 MJ/kg a naopak nízkým podílem prchavé hořlaviny (30 až 40 %). Při spalování toto uhlí hoří krátkým plamenem a doslova žhne, což zvyšuje intenzitu přenosu tepla přes teplosměnnou plochu. Znamená to také, že kotlové těleso, konstruované pro „nízkoplamenné“ palivo, nepotřebuje mít velký dohořívací prostor a žáruvzdornou vyzdívku, která by zabraňovala kontaktu plamene s vodou ochlazovanými stěnami kotle.

U nás je tento typ uhlí, mimo příhraniční oblasti, ovšem nedostupný a pro malé zdroje se používá především hnědé uhlí velikosti ořech 2. To má podstatně nižší výhřevnost (okolo 19 MJ/kg) a naopak vysoký podíl prchavé hořlaviny (50 až 60 %). Hoří tzv. dlouhým plamenem, proto musí mít kotlové těleso delší dohořívací cesty s žáruvzdornou vyzdívkou a velkou teplosměnnou plochu. Pokud v automatickém kotli, který je konstruován na spalování hnědého uhlí, budeme spalovat uhlí černé, nenastane žádný problém, protože kotlové těleso je pro tento typ paliva dostatečně „předimenzováno“. Naopak velký problém může nastat při spalování hnědého uhlí v kotli konstruovaném pro uhlí černé. Jak jsem již uvedl, díky vyššímu podílu prchavé hořlaviny hoří toto uhlí dlouhým plamenem. Vzhledem ke krátkým spalinovým cestám a absenci žáruvzdorné vyzdívky plamen rychle naráží na vodou chlazené stěny výměníku kotle a prudce se ochladí. Tímto prudkým ochlazením se zastaví proces vyhořívání plynných spalitelných složek, především exotermická reakce uhlíku s kyslíkem. Sníží se výrazně účinnost spalování a navíc „nespálený“ uhlík ve formě jemného popílku výrazně zvýší zanášení kotlového tělesa (další snížení účinnosti) a především prudce naroste podíl do okolního ovzduší emitovaných prachových částic. Vodou ochlazovaný spalovací prostor bez vyzdívky navíc ovlivňuje stabilitu spalovacího procesu, zvláště v provozu bez akumulační nádrže. Častým zapínáním a vypínáním kolísá teplota ve spalovací komoře a méně výhřevné hnědé uhlí (zvláště pokud je vlhčí) má problém dokonale „nahořet“, proces spalování je nerovnoměrný a často dochází i k velkému mechanickému nedopalu. Tomu zabraňuje právě velké množství žáruvzdorné vyzdívky, která v dostatečné míře akumuluje teplo a i po delší odstávce v řádech desítek minut udržuje ve spalovací komoře vysokou teplotu, potřebnou pro rychlé obnovení spalovacího procesu.

Tím, že se v Polsku nespaluje hnědé uhlí, je zbytečné pro zdejší trh konstruovat složitější (a tedy i dražší) kotle s velkou teplosměnnou plochou a množstvím žáruvzdorné vyzdívky. Pokud jsou kotle vůbec řádně certifikovány autorizovanou osobou, pak certifikace platí výhradně pro černé uhlí. Ovšem tyto kotle jsou k nám stále ve větší míře dováženy a prodávány jako kotle na hnědé uhlí. Navíc konstrukčně často neodpovídají požadavkům na bezpečnost provozu, které pro tento typ výrobků stanoví evropská norma EN 303-5:1999, popřípadě technickým zvyklostem zaužívaným v našem prostředí. Jako příklad lze uvést fakt, že většina těchto kotlů je určena pro zapojení výhradně do otopné soustavy s otevřenou expanzí a jejich maximální provozní přetlak (přetlak vody v otopné soustavě) je zpravidla 1 až 1,5 bar. U nás se otevřená expanze prakticky již nevyužívá a běžně zaužívaný maximální provozní přetlak se pohybuje nad hodnotou 1,5 bar.

Chyba ovšem není v polských výrobcích, ale neserióznosti či nevědomosti většiny českých prodejců, kteří lákají zákazníky na nízké ceny, ovšem na rozdílné užitné vlastnosti již neupozorní. Lze to dokladovat opět na názorném příkladu. Na internetových stránkách českého prodejce polských automatických kotlů je uvedeno, že základním palivem v automatickém provozu (v hořáku se šnekovým podavačem) je uhlí OŘ 2, což je pro běžného českého zákazníka synonymem pro hnědé uhlí ořech 2, které je u nás běžně dostupné (černé uhlí OŘ 2 neexistuje). Při podrobnějším prostudování stránek lze nalézt návod k použití tohoto kotle, ve kterém se ovšem dočteme, že garančním palivem je černé uhlí energetický hrášek (u nás prakticky nedostupný), že paliva s dlouhým plamenem, jako hnědé uhlí, lze spalovat pouze v ručním režimu na horním roštu (míněn vodou chlazený pevný rošt nad hořákem určený pro spalování kusového dřeva) a naopak je zdůrazněno, že firma nezodpovídá za poškození nebo nesprávné spalování vzniklé následkem použití nevhodného paliva (dle výše uvedeného zjevně spalováním hnědého uhlí v automatickém režimu).

Naskýtá se otázka, zda je vůbec možné takovéto kotle na našem trhu prodávat. Obecně jsou teplovodní kotle na tuhá paliva dle zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, zařazeny mezi stanovené stavební výrobky. Dle NV č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky (dále jen NV), musí výrobce nebo dovozce před uvedením výrobku na trh provést posouzení jeho shody se základními požadavky. Pro zmíněné kotle se toto posouzení provádí ověřením shody u autorizované osoby. Ta dle § 7 NV při počáteční zkoušce posoudí, zda typ výrobku odpovídá určeným normám, což je v našem případě ČSN EN 303-5. U nás je touto autorizovanou osobou Strojírenský zkušební ústav, s.p., který získal pro ověřování shody dle ČSN EN 303-5 autorizaci od ÚNMZ. Je nutné zdůraznit, že podle zmíněné normy se neposuzuje pouze účinnost kotlů a míra emisí, ale celá řada vlastností spojených především s bezpečností provozu, jako jsou použité materiály, realizace nutných bezpečnostních prvků, tlakové zkoušky kotlového tělesa, těsnost spalinových cest apod.

Dle § 13a NV se výrobek vyrobený v jiném členském státě EU považuje za odpovídající požadavkům NV, pokud vyhovuje zkouškám a zjištěním, které, dle metod platných v ČR nebo uznaných za rovnocenné, provedl subjekt k tomu schválený ve státě výrobce. Řečeno normální srozumitelnou řečí – polský teplovodní kotel na tuhá paliva lze uvést na náš trh v případě, že v Polsku posoudí jeho shodu s PN EN 303-5 ústav zde k tomu akreditovaný. Akreditace na tento typ výrobků zde vydává Polskie Centrum Akredytacji, na jehož stránkách www.pca.gov.pl si lze jednoduše ověřit, které ústavy v této zemi zmíněné akreditace mají. A je potřeba říci, že většina k nám dovážených kotlů toto posouzení nemá. Opět uvedu jednoduchý případ. Nejčastěji je jako certifikát shody s PN EN 303-5 prezentováno jakési Świadectwo (osvědčení) vydané v ICHPW Zabrze. Ovšem jedná se pouze o osvědčení, že zmíněný kotel dosáhl za nedefinovaných podmínek jistých emisních parametrů (u uhlí ovšem vždy pro węgiel kamienny). Na webových stránkách zmíněného ústavu pak zjistíte, že měření emisí je pouze informativní a dle zmíněné normy ne­akreditované.

A co to vše tedy znamená?

Pro naše ovzduší (především na našem venkově) vážnou hrozbu, že i po výměně technologií spalování uhlí v malých zdrojích nemusí dojít k výraznému poklesu emisí škodlivin, především pak jemných prachových částic.

Pro zákazníka vidina několika možných komplikací. V případě, že si koupil řádně certifikovaný kotel, minimálně ztížená možnost reklamace nefunkčnosti kotle či sníženého výkonu při spalování hnědého uhlí, které u nás má velice rozdílnou kvalitu (prach, vlhkost, zrnitost). V případě řešení pojistných událostí pak reálná možnost neplnění ze strany pojišťovny vzhledem k tomu, že kotel nebyl provozován v souladu s návodem k použití, či nebyl řádně certifikován.

Vyjádření Asociace podniků topenářské techniky k článku:

Představenstvo asociace na svých dvou zasedáních podrobně projednalo otázky negativního působení necertifikovaných polských kotlů na našem trhu včetně návrhů na opatření. Uvedený článek je v souladu se závěry uvedených jednání a lze jej považovat za vyjádření názoru členů asociace.

Ing. Jaroslav Bahula, prezident asociace, 7. října 2011