Ohlédnutí za konferencí Alternativní zdroje energie 2018

Ve dnech 20. až 21. června 2018 jsme se v Kroměříži, dnes už snad můžeme říci „tradičně“, sešli na konferenci, která navázala na, pro někoho, už prehistorická setkání odborníků z oblasti využívání sluneční energie.

Právě v Kroměříži se již v 80. letech konaly konference s názvem Aplikovaná optika pro sluneční energii. Pamětníci těchto konferencí, a je již bohužel čím dál méně, byli s námi i letos. V roce 1998 se v Kroměříži odehrála v lecčems přelomová konference Obnovitelné zdroje energie s mezinárodní účastí. Pořádala ji Československá společnost pro sluneční energii, dvojnárodní sekce International Solar Energy Society, a sešly se na ní tehdy snad všechny významné osobnosti v oboru. Vzpomínám, že úspěch konference dal dokonce ve Společnosti pro techniku prostředí za vznik odborné sekci 09 Alternativní zdroje energie. V roce 2010 začala Československá společnost pro sluneční energii právě ve spolupráci se Společností pro techniku prostředí pořádat konferenci Alternativní zdroje energie s pravidelností každé dva roky. Letos s organizací pomohla navíc Solární asociace a Asociace pro využití tepelných čerpadel. Témata jednotlivých obnovitelných zdrojů energie se totiž dnes natolik prolínají, že je potřeba se potkávat i s lidmi z různých oborů. Součástí konference byly proto přednáškové bloky, které se věnovaly nejen solárním tepelným systémům, tepelným čerpadlům nebo fotovoltaice – ale také bloky, ve kterých se tyto zdroje kombinovaly, někdy třeba i v docela netradičních řešeních.

Konferencí jsme si připomněli, že obnovitelné zdroje energie se postupně staly součástí našich životů. U využívání obnovitelných zdrojů energie už nejde jen o snahy nějakých ekologických nadšenců. Dnešním motivem je rozumné snížení nakupované energie – úspora výdajů. Čekali bychom, že stejným směrem, nicméně ze společenských důvodů, půjde i legislativa. Že nastavení výstavby téměř nulových budov pro období po roce 2020 bude motivovat k používání obnovitelných zdrojů energie. Už z úvodních příspěvků konference jsme však poznali, že zrovna v České republice tomu zatím tak není. Téma téměř nulových budov je v české legislativě z pohledu obnovitelných zdrojů nedotaženo. Téměř nulovou budovou není budova z velké části kryjící svou potřebu z obnovitelných zdrojů energie, jak říká evropská směrnice a jak opakuje český zákon, ale nedořešeným nastavením prováděcí vyhlášky je to budova vytápěná plynovým kondenzačním kotlem bez potřeby jakýchkoli obnovitelných zdrojů. Když pak v minulém roce tento rozpor chtěla po Ministerstvu průmyslu a obchodu vysvětlit Státní energetická inspekce, skončilo to jejich společným prohlášením, že to je v pořádku. Že jako téměř nulová budova se může označovat i budova bez jakýchkoli obnovitelných zdrojů. Ale to, že nastavení hodnocení ve vyhlášce vlastně protiřečí definici směrnice a definici nadřazeného zákona, se v prohlášení neřeší.

Na otázku co se bude stavět v České republice po roce 2020, proto přednášky konference odpověděly jasně – „to, co doteď“. Jen trochu víc izolace. A to je jádrem problému. V nastavení vyhlášky byla řešena jen izolace a nikoli zdroje. My víme, že dvacátý, třicátý a čtyřicátý centimetr izolace už nic moc neřeší. Zároveň víme – už od doby analýz, které zpracovávala Československá společnost pro sluneční energii pro tehdy Novou zelenou úsporám – že obnovitelné zdroje energie, od biomasy přes tepelná čerpadla dokonce až po solární systémy, jsou několikrát návratnější než zateplení. Že obnovitelné zdroje na jednotku vyplacené státní dotace uspoří více emisí CO₂ než zateplení – to lze jednoduše zjistit z výročních zpráv programu Zelená úsporám.

I přesto se obnovitelné zdroje energie se staly součástí našich životů. Na naprosté většině odborných akcí, ať už to jsou firemní semináře nebo odborné konference týkající se energetiky budov, mají dnes obnovitelné zdroje energie svoje místo. Asi dnes neexistuje vzdělávací kurz, kde by se téma obnovitelných zdrojů energie neobjevilo. Univerzity zařadily obnovitelné zdroje energie do svých studijních programů, zkouší se z nich, dokonce studenti jsou vyhazováni od zkoušek za jejich neznalost. V oblasti topenářských firem je to podobné. Asi nebudu tolik přehánět konstatováním, že není na trhu mnoho montážních firem, které by nějaký obnovitelný zdroj někdy nenainstalovaly. Je dobré si ten obrovský a nezvratný posun uvědomit. To, že se obnovitelné zdroje energie se staly opravdu součástí našich životů.

A právě v Kroměříži za tímto posunem stála jedna nepřehlédnutelná a nepřeslechnutelná osoba – Jaromír Sum, zvláště když se smál, a když zpíval. Kromě toho, že ve zralém věku vybudoval ve své době největší českou firmu vyrábějící solární termické kolektory, po celý život byl neúnavným experimentátorem, ve stáří pak bezplatným konzultantem spoluobčanům při rozhodování o realizaci kolektorů nebo tepelných čerpadel. Organizoval semináře, konference, výstavy. Byl to skutečný nestor solární techniky. Ač byl, jak sám říkával, věčný laik a žádný odborník, byl motorem rozvoje využívání obnovitelných zdrojů energie, a to nejen v Kroměříži. Jaromír byl nadšenec a nejen to. Dokázal nadchnout druhé. A když už byl hodně nemocný, tak nás i tak stále úkoloval, co je potřeba udělat, jakou výstavu a seminář udělat a jak by si to představoval. Vloni v dubnu zemřel. A nezemřel jenom zasloužilý solárník, ale hlavně dobrý a šťastný člověk. I v nemoci a v bolesti nám říkal to svoje „nebojte se a radujte se“.

Děkuji tímto redaktorům časopisu Topenářství instalace, že ve spolupráci s Jaroslavem Peterkou, dalším nezdolným solárníkem, bez kterého si naše akce už také nedokážu představit, připravili právě pro konferenci portrét Jaromíra Suma.

A vás všechny ostatní zvu za dva roky zase do Kroměříže.

---

Více informací na: www.azecr.cz