Výpočet ročního provozu tepelného čerpadla intervalovou metodou podle TNI 73 0351

Autoři podrobně popisují intervalovou metodu výpočtu ročního provozu tepelného čerpadla. Jsou uvedeny vstupní podmínky i příklady použití výpočtů.
S výsledky výpočtů by měl být seznámen každý projektant tepelných čerpadel. Jsou důležité pro rozhodování o vhodném typu tepelného čerpadla pro konkrétní aplikaci.

Recenzent: Jiří Matějček

Úvod

Nová technická normalizační informace TNI 73 0351 popisuje zjednodušenou metodu energetického hodnocení provozu tepelného čerpadla v soustavě pro vytápění a přípravu teplé vody v budově [1]. Hodnocení vychází z potřeby tepla budovy, podrobných parametrů tepelného čerpadla stanovených zkouškou na základě ČSN EN 14511 [2] a z provozních podmínek, ve kterých tepelné čerpadlo pracuje, tj. z parametrů tepelné soustavy v budově (návrhové teploty otopné vody, teploty přípravy teplé vody) a klimatických podmínek (venkovní teploty).

Zjednodušená metoda využívá výpočtový postup v souladu s ČSN EN 15316-4-2 [3], tzv. intervalovou metodu. Zjednodušení spočívají ze­jmé­na v:

• uvažování pouze tepelných čerpadel bez regulace výkonu – zatím není od výrobců a dodavatelů těchto tepelných čerpadel k dispozici dostatek veřejně dostupných údajů o výkonu a topném faktoru COP při snížených otáčkách kompresoru stanovených zkouškou v souladu s ČSN EN 14511;
• nezahrnutí tepelných ztrát zásobníků tepla do výpočtu – předpokládá se zahrnutí tepelných ztrát zásobníků do potřeby tepla kryté tepelným čerpadlem, tj. do potřeby tepla na přípravu teplé vody nebo do potřeby tepla na vytápění;
• zanedbání vlivu blokace chodu tepelného čerpadla ve vysokém tarifu.

Výpočtová metoda využívá jednotných klimatických údajů o četnosti venkovní teploty během celého roku a během jednotlivých měsíců, podle toho jaký typ informace o potřebě tepla je k dispozici (roční potřeba tepla, měsíční potřeba tepla). Jednotné klimatické údaje o četnosti venkovní teploty jsou v souladu s klimatickými údaji uvedenými v TNI 73 0331 [4]. Neuvažování klimatických údajů z místa instalace je jistým zjednodušením, nicméně na druhé straně je v souladu se ­způsobem hodnocení energetické náročnosti budov podle vyhlášky č. 78/2013 Sb. [5] s jednotnými klimatickými podmínkami. Výpočet pro konkrétní lokalitu nad rámec úředního hodnocení budov lze provést, pokud jsou k dispozici hodinové údaje o venkovní teplotě (např. referenční klimatický rok pro danou lokalitu), ze kterých je možné získat četnost venkovní teploty v požadovaných intervalech.

Intervalová metoda

Podstatou výpočtového postupu je bilance energetických toků (produkce tepla tepelným čerpadlem, potřeba tepla budovy) v jednotlivých teplotních intervalech. Každý teplotní interval s šířkou 1 K je charakterizován střední venkovní teplotou a dobou trvání. TNI 73 0351 poskytuje údaje o četnosti teplot během celého roku a pro podrobnější hodnocení během jednotlivých měsíců v roce. Dva druhy rozlišení klimatických údajů slouží pro dva druhy vstupních údajů o potřebě tepla. Pokud jsou k dispozici údaje pouze o roční potřebě tepla budovy, použije se pro výpočet roční rozlišení intervalů, pokud jsou k dispozici podrobnější měsíční informace, lze s výhodou použít podrobnější hodnocení po měsících. Na obr. 1 jsou jako příklad uvedeny teplotní intervaly pro leden a červenec.

V prvním kroku výpočtu se rozpočítá potřeba tepla budovy do jednotlivých intervalů. Potřeba tepla na vytápění (roční, měsíční) se rozpočítá přímo úměrně k poměru hodinostupňů každého teplotního intervalu k hodinostupňům otopného období (roční rozlišení) nebo hodinostupňům daného měsíce (měsíční rozlišení). Z topenářské praxe je známý pojem denostupeň. Hodinostupeň je jeho analogií ve vztahu ke kratšímu časovému intervalu, jedné hodině. TNI 73 0351 uvádí v tabulkách v příloze A tento poměr jako faktor f_VYT. Potřeba tepla na přípravu teplé vody (roční, měsíční) se rozpočítá přímo úměrně k poměru doby trvání (hodin) každého teplotního intervalu k době trvání celého roku (8760 hodin) nebo daného měsíce. TNI 73 0351 uvádí v tabulkách v příloze A tento poměr jako faktor f_TV.

Potřeba tepla budovy, rozpočítaná do jednotlivých teplotních intervalů, na obr. 2 naznačuje, v jaké oblasti musí být tepelné čerpadlo efektivní především. Pro dosažení vysoké celoroční efektivity soustav s tepelnými čerpadly vzduch-voda nejsou zapotřebí tepelná čerpadla vysoce účinná při extrémně nízkých venkovních teplotách, ale tepelná čerpadla vysoce účinná především v oblasti venkovních teplot od cca –2 do +13 °C, neboť právě v této oblasti pokrývají většinu potřeby tepla (65 až 75 %). U tepelných čerpadel země-voda je tento vliv úměrně snížen utlumením zemským masivem.

Pro podrobné hodnocení provozu tepelných čerpadel při proměnlivých podmínkách během roku je nezbytné mít k dispozici dostatečně detailní charakteristiky výkonu a topného faktoru hodnoceného tepelného čerpadla ze zkoušky v souladu s ČSN EN 14511. Podle současné normy se tepelná čerpadla zkouší v relativně velkém rozsahu kombinací provozních podmínek na straně zdroje tepla (výparník) a odběru tepla (kondenzátor). V tab. 1 jsou uvedeny jednotlivé kombinace dané normou pro jednotlivé druhy tepelných čerpadel. Tmavé pole u každého druhu reprezentuje jmenovité podmínky. TNI 73 0351 uvádí minimální počty bodů, tedy měření v předepsaných konkrétních podmínkách, pro jednotlivé druhy tepelných čerpadel, ze kterých je možné provést interpolaci / extrapolaci charakteristik. Pro tepelná čerpadla vzduch-voda, která pracují ve velkém rozsahu teplot na výparníku během roku, je potřeba mít k dispozici nejméně 12 hodnot z 20 normou definovaných, u tepelných čerpadel země-voda je minimální počet 7 z 12 a u tepelných čerpadel voda-voda, která celoročně pracují v podstatě s konstantní teplotou na výparníku je to 5 hodnot z 8.

Pro automatizaci výpočtu lze proložit uvedené body křivkou 2. nebo vyššího řádu. U tepelných čerpadel vzduch-voda je proložení obtížné, neboť charakteristika výkonu a topného faktoru tepelného čerpadla, v závislosti na venkovní teplotě, není monotónní. Je to dáno zahrnutím sekvencí odmrazování výparníku během provozu tepelného čerpadla do zkoušky tepelného výkonu, které se projevuje náhlým poklesem výkonu v oblasti venkovních teplot mezi 5 a 10 °C, aby výsledky zkoušky odpovídaly skutečnému provozu tepelného čerpadla. U tepelných čerpadel země-voda a voda-voda, kde proces odmrazování výparníků neprobíhá, je proložení křivkou 2. řádu dostatečně přesné.

Pro tepelné čerpadlo je v každém teplotním intervalu stanoven tepelný výkon a topný faktor při provozních podmínkách daného intervalu, tj. při teplotě na vstupu do výparníku a teplotě na výstupu z kondenzátoru stanovených pro podmínky daného intervalu.

Teplota na vstupu do výparníku u tepelného čerpadla vzduch-voda je teplota venkovního vzduchu, a tedy střední teplota daného teplotního intervalu. U tepelného čerpadla odebírajícího teplo ze studniční vody lze použít celoročně konstantní teplotu vody na vstupu do výparníku. Teplota studniční vody přibližně odpovídá roční průměrné venkovní teplotě v dané oblasti. Zjednodušeně se uvažuje 10 °C.

Pro tepelné čerpadlo země-voda se použije vztah uvedený v ČSN EN 15316-4-2 vztahující teplotu na vstupu do výparníku k venkovní teplotě

kde je

• t_em,j střední venkovní teplota intervalu j, ve °C.

Jedná se o lineární závislost, která je charakteristická a vyplývá i ze zkušenosti z měření provedených např. na experimentální instalaci tepelného čerpadla země-voda v laboratořích Ústavu techniky prostředí na Fakultě strojní ČVUT v Praze [6]. Na obr. 3 je uveden průběh teploty nemrznoucí kapaliny na výstupu ze zemního vrtu (na vstupu do výparníku tepelného čerpadla) v závislosti na venkovní teplotě. Z grafu je patrné, že teplota ze zemního vrtu na vstupu do výparníku přímo úměrně kolísá podle venkovní teploty. Lze to vysvětlit nepřímým vlivem venkovní teploty na potřebu tepla, a tedy chod tepelného čerpadla. Čím nižší je venkovní teplota, tím větší je potřeba vytápět, tím déle běží tepelné čerpadlo, tím více se vychlazuje nejbližší okolí zemního vrtu, tím nižší je provozní teplota na výstupu ze zemního vrtu do tepelného čerpadla. Sklon přímkové závislosti je samozřejmě daný dimenzováním zemního vrtu vůči potřebě tepla. U poddimenzovaných vrtů bude sklon strmější (rychlejší pokles teploty na výstupu z vrtů s venkovní teplotou), u předimenzovaných naopak pozvolnější. Norma ČSN EN 15316-4-2 udává pouze jednu standardizovanou závislost.

Na straně odběru tepla z tepelného čerpadla se teplotní podmínky mění podle režimu provozu (teplá voda, vytápění). Zatímco teplá voda se celoročně připravuje na konstantní teplotu, u vytápění se s výhodou využívá ekvitermní regulace. V režimu přípravy teplé vody se voda běžně ohřívá v zásobníkovém ohřívači otopnou vodou z tepelného čerpadla přes vložený výměník tepla (mezi chladivem a teplou vodou musí být z hygienických důvodů dvě teplosměnné plochy). Teplota na vstupu do výměníku musí být vyšší než teplota ohřívané vody. Tepelné čerpadlo v podstatě udržuje požadovanou teplotu v zásobníku, při poklesu teploty pod dolní mez nastavenou na termostatu tepelné čerpadlo startuje a dohřívá vodu na horní teplotní mez. V režimu přípravy teplé vody proto nelze uvažovat provoz při teplotě nižší, než je právě teplota připravované teplé vody, případně vyšší o teplotní rozdíl daný výměníkem.

V případě režimu vytápění pracuje tepelné čerpadlo do oddělovacího zásobníku otopné vody o minimálním možném objemu z důvodu omezení cyklování (zapínání, vypínání). Prakticky to znamená nabíjení zásobníku na aktuální ekvitermní teplotu otopné vody (podle venkovní teploty), případně na teplotu o několik Kelvinů vyšší (akumulace, zásoba tepla pro případ náhlého zvýšení potřeby tepla, pokrytí nutných technologických pauz v chodu kompresoru TČ). Jako vstupní údaje jsou tedy požadovány návrhové teploty přívodní a vratné otopné vody (spolu s návrhovou venkovní teplotou) a teplotní exponent otopných ploch, z nichž je možné pro jakoukoli venkovní teplotu stanovit odpovídající teplotu otopné vody, a tedy teplotu na výstupu z tepelného čerpadla.

Ze součinu doby trvání intervalu a výkonu tepelného čerpadla stanoveného pro teplotní podmínky intervalu se stanoví množství tepla, které je v daném intervalu k dispozici pro krytí potřeby tepla. Množství tepla dodané tepelným čerpadlem ke krytí potřeby tepla je potom minimální hodnotou z dostupného tepla a potřeby tepla podle vztahu

kde je

• F_{, j}(t_{v1, j}; t_{k2, j}) výkon tepelného čerpadla při teplotě na vstupu do výparníku t_v1 a teplotě na výstupu z kondenzátoru t_k2 v daném teplotním intervalu j, v kW;
• t_j doba trvání intervalu j, v h;
• Q_{p, j} potřeba tepla v daném teplotním intervalu j, v kWh.

V teplotních intervalech s extrémně nízkými venkovními teplotami může být tepelný výkon tepelného čerpadla (dostupné teplo) nedostatečný pro krytí aktuálních tepelných ztrát (potřeby tepla). Rozdíl mezi potřebou tepla a dodaným teplem z tepelného čerpadla je nutné dodat ze záložního zdroje tepla (bivalentní zdroj, zpravidla elektrokotel). Potřeba elektrické energie pro provoz tepelného čerpadla v daném teplotním intervalu se stanoví z podílu dodaného tepla a aktuálního topného faktoru COP stanoveného při teplotních podmínkách daného intervalu.

Doba provozu tepelného čerpadla v daném intervalu se stanoví jako podíl tepla dodaného tepelným čerpadlem a jeho aktuálním výkonem v daném intervalu. Při znalosti doby provozu tepelného čerpadla a příkonu pomocných zařízení (potřebných pro chod tepelného čerpadla, např. oběhová čerpadla, regulace, aj.) lze stanovit potřebu pomocné elektrické energie.

Výpočetní postup podle TNI 73 0351 lze použít samostatně pro režimy:

• pouze vytápění,
• pouze přípravy teplé vody,
• nebo pro kombinaci obou režimů.

V případě kombinace režimů je nutné určit prioritní provoz (zpravidla příprava teplé vody) a pro ten zpracovat bilanci nejdříve. Pro neprioritní režim je potom k dispozici už jen omezená doba intervalu „nevyčerpaná“ prioritním provozem. Dostupné teplo v neprioritním provozu se tedy nepočítá z celkové doby trvání teplotního intervalu, ale z redukované (zbývající).

Pro porovnání efektivity provozu soustav s tepelnými čerpadly se používá souhrnný parametr – sezonní topný faktor SPF (seasonal performance factor), který se stanoví podle vztahu

kde je

• Q_TC teplo dodané za rok tepelným čerpadlem, v kWh/rok;
• Q_d teplo dodané za rok záložním zdrojem tepla, v kWh/rok;
• E_TC elektrická energie potřebná pro provoz tepelného čerpadla, v kWh/rok;
• E_pom elektrická energie potřebná na pohon pomocných zařízení, v kWh/rok;
• E_d elektrická energie potřebná pro záložní zdroj tepla (elektrokotel), v kWh/rok.

Je patrné, že do efektivity soustavy se započítává nejen efektivita samotného tepelného čerpadla, ale i pomocná energie a úroveň dimenzování výkonu tepelného čerpadla (potřeba elektrického záložního zdroje tepla). Zatímco u tepelných čerpadel vzduch-voda a země-voda se potřeba pomocné elektrické energie významně nepromítá do celkové hodnoty SPF (příkon oběhových čerpadel v řádu desítek W), u tepelných čerpadel voda-voda, využívajících ochlazování studniční vody čerpané čerpadly o příkonu stovek W je potřeba pomocné elektrické energie významnou položkou v bilanci. Potřeba záložního zdroje v podobě elektrokotle se stává významnou především v případě výrazného poddimenzování výkonu tepelného čerpadla vůči návrhové tepelné ztrátě budovy (bod bivalence v oblasti venkovních teplot nad 0 °C).

Příklady použití výpočtu

Na následujících dvou příkladech je možné prakticky ukázat hodnocení soustav s tepelnými čerpadly výpočtovým postupem podle TNI 73 0351 a zároveň z výsledků učinit některé obecné závěry týkající se instalací dvou hlavních druhů tepelných čerpadel: vzduch-voda a země-voda pro vytápění a přípravu teplé vody v budovách. Pro příklad jsou uvažovány dva objemově a architektonicky identické rodinné domy o vytápěné podlahové ploše 150 m², jeden s parametry odpovídajícími běžné výstavbě a druhý s parametry charakteristickými pro pasivní výstavbu. Hlavní parametry obou domů jsou uvedeny v tab. 2.

Pro dům, reprezentující běžnou výstavbu, je uvažována otopná soustava s otopnými tělesy s návrhovým teplotním rozdílem 50/40 °C, u pasivního domu je uvažováno podlahové vytápění 30/25 °C. V obou případech je uvažována příprava teplé vody na 55 °C.

Pro výpočet byla použita tepelná čerpadla vzduch-voda a země-voda. V obou domech bylo použito vždy stejné tepelné čerpadlo, nejmenší z výkonové řady uvažovaného výrobce. Jmenovitý tepelný výkon a topný faktor COP použitého tepelného čerpadla je uveden v tab. 2. Obě tepelná čerpadla vykazují relativně vysoký jmenovitý topný faktor COP a patří ke kvalitním výrobkům, které jsou dostupné na trhu.

Tepelné čerpadlo, použité v běžném rodinném domě, dodává během roku téměř třikrát více tepla otopné soustavě než soustavě přípravy teplé vody. Vzhledem k vysokoteplotní otopné soustavě a přípravě teplé vody na vysokou teplotu 55 °C jsou sezonní topné faktory relativně nízké. Tepelné čerpadlo vzduch-voda dosahuje velmi nízkého sezonního topného faktoru SPF = 2,7. Tepelné čerpadlo země-voda je zhruba o čtvrtinu úspornější, jeho sezonní topný faktor se pohybuje okolo hodnoty 3,3. Průběh měsíčních hodnot sezonního topného faktoru celé soustavy je uveden pro obě tepelná čerpadla na obr. 4. Je patrný velmi odlišný průběh. Tepelné čerpadlo vzduch-voda vykazuje v zimním období nízké hodnoty okolo 2,5 a v letním období, i přes nevýhodné podmínky přípravy teplé vody na vysokou teplotu, dosahuje topného faktoru okolo 3,0. Tepelné čerpadlo země-voda má chování opačné. Vysoké topné faktory dosahuje v otopné sezoně díky stálé teplotě na vstupu do výparníku. Naopak v letním období hodnota SPF klesá až na hodnoty okolo 2,3. Podíl záložního zdroje tepla na krytí potřeby tepla je v instalaci s tepelným čerpadlem vzduch-voda méně než 1 %, u instalace s tepelným čerpadlem země-voda kryje veškerou potřebu tepla tepelné čerpadlo.

Na obr. 5 jsou pro běžný dům uvedeny výsledky výpočtu intervalovou metodou při uvažování dvou opatření pro zvýšení sezonního topného faktoru: návrhem nízkoteplotní otopné soustavy a snížením teploty přípravy teplé vody. Je patrné, že vliv teplot na sezonní topný faktor SPF je významnější u instalace tepelného čerpadla země-voda. Nízkoteplotní aplikace (otopná voda 35 °C, teplá voda 45 °C) tepelného čerpadla země-voda (SPF = 4,3) může při stejných provozních podmínkách přinést v běžném domě o více než třetinu vyšší úsporu než při použití tepelného čerpadla vzduch-voda (SPF = 3,1).

V případě pasivního domu se v celoročním hodnocení významně projevuje vliv přípravy teplé vody, která má srovnatelnou potřebu tepla s vytápěním. Nízká efektivita přípravy teplé vody vede, i při použití nízkoteplotního vytápění, k celkově nízkému sezonnímu topnému faktoru jak v případě tepelného čerpadla vzduch-voda (SPF = 2,8), tak v případě tepelného čerpadla země-voda (SPF = 3,0). Obr. 6 ukazuje průběh sezonního topného faktoru pro obě tepelná čerpadla v pasivním domě během roku. Sezonní topný faktor tepelného čerpadla vzduch-voda se celoročně pohybuje mezi hodnotami 2,5 a 3,0. U tepelného čerpadla země-voda nepřesahuje topný faktor v letním období hodnotu 2,3 (příprava teplé vody), avšak po celé zimní období v režimu vytápění dosahuje díky nízkoteplotní otopné soustavě hodnot vyšších než 5,0.

Na obr. 7 jsou uvedeny výsledky výpočtu intervalovou metodou pro pasivní dům snížením teploty přípravy teplé vody (nízkoteplotní otopná soustava 30/25 °C je uvažována ve všech případech). Opět se ukazuje, že snížení teplotní úrovně ohřevu se projevuje v celoroční bilanci více u tepelného čerpadla země-voda, které dosahuje celoroční hodnoty SPF až 3,8 (oproti vzduch-voda s maximální hodnotou SPF = 3,0). Je patrné, že v pasivních domech se dosahuje horší celkové efektivity provozu tepelného čerpadla než v případě běžného domu i v případě výhodnějších podmínek pro jeho provoz (nižší návrhové teploty otopné vody). Je to způsobeno vyšším podílem krytí potřeby tepla na méně efektivní přípravu teplé vody.

Všechny uvedené výsledky byly stanoveny intervalovou metodou v podrobnějším měsíčním rozlišení, tj. pro každý měsíc byly uvažovány teplotní intervaly podle přílohy A uvedené v TNI 73 0351. Rozdíl výsledků sezonního topného faktoru, stanovených výpočtem s teplotními intervaly v měsíčním rozlišení a ročním rozlišení, se pohybuje mezi 1 a 2 %.

Závěr

Intervalová metoda dle TNI 73v0351 umožňuje bilancovat potřebu elektrické energie instalace, a sezonní topný faktor instalace tepelného čerpadla, na základě detailních charakteristik použitého tepelného čerpadla a provádět analýzy vlivu provozních podmínek na úsporu či efektivitu instalace. Lze využívat jak podrobnějšího způsobu s měsíčním rozlišením intervalů, tak s ročním rozlišením intervalů bez výrazné odchylky mezi výsledky.

Na základě příkladů analýzy provozu tepelného čerpadla vzduch-voda a země-voda intervalovou metodou pro vytápění a přípravu teplé vody v běžném a pasivním rodinném domě lze odvodit některé zákonitosti platné pro instalace tepelných čerpadel:

• energeticky efektivní instalace tepelných čerpadel předpokládá nízké teploty v aplikaci (nízkoteplotní otopná soustava, nízkoteplotní příprava teplé vody);
• tepelná čerpadla země-voda pracují až o třetinu efektivněji než tepelná čerpadla vzduch-voda za identických provozních podmínek;
• nízkoteplotní podmínky mají vyšší vliv na instalace tepelných čerpadel země-voda než vzduch-voda;
• kromě provozních podmínek má na sezonní topný faktor vliv také poměr mezi potřebou tepla na vytápění a na přípravu teplé vody;
• v domech s vysokým podílem potřeby tepla na přípravu teplé vody (pasivní domy) a požadavkem na teploty teplé vody nad 50 °C nelze dosáhnout sezonních topných faktorů výrazně nad hodnotou 2,9;
• podíl pomocné elektrické energie na celkové spotřebě elektřiny se v instalacích s tepelnými čerpadly vzduch-voda a země-voda pohybuje v řádu procent.

Odkazy

1. TNI 73 0351 Energetické hodnocení soustav s tepelnými čerpadly – Zjednodušený výpočtový postup, ÚNMZ 2014.
2. ČSN EN 14511 Klimatizátory vzduchu, jednotky pro chlazení kapalin a tepelná čerpadla s elektricky poháněnými kompresory pro ohřívání a chlazení prostoru, soubor norem, ÚNMZ 2014.
3. ČSN EN 15316-4-2 Tepelné soustavy v budovách – Výpočtová metoda pro stanovení energetické potřeby a účinností soustavy – Část 4–2: Výroba tepla pro vytápění, tepelná čerpadla, ÚNMZ 2011.
4. TNI 73 0331 Energetická náročnost budov – Typické hodnoty pro výpočet.
5. Vyhláška č. 78/2013 Sb. o energetické náročnosti budov, MPO 2013.
6. KRAINER, R., BAŠTA, J.: Intervalová metoda pro hodnocení efektivity provozu tepelných čerpadel. Alternativní zdroje energie 2010. Praha: Společnost pro techniku prostředí, 2010, s. 273–281. ISBN 978-80-02-02241-1.

Poděkování

Tento příspěvek vznikl za podpory Evropské unie, projektu OP VaVpI č. CZ.1.05/2.1.00/ 03.0091 – Univerzitní centrum energeticky efektivních budov.

---

Pozn. redaktora:

Při výběru tepelného čerpadla se budoucí provozovatelé vždy ptají na jeho efektivitu. Tepelné čerpadlo je, vzhledem ke své konstrukci, mnohem složitější zdroj tepla, než například kondenzační kotel, a výsledná efektivita nezávisí jen na vlastnostech samotného tepelného čerpadla, ale na podmínkách, ve kterých je instalováno a na vlastnostech napojené otopné soustavy, včetně přípravy teplé vody. Autor jednoznačně dokazuje, že technické údaje výrobců tepelných čerpadel jsou velmi důležité, ale pro porovnání efektivity různých tepelných čerpadel musí být vztaženy k jednotné porovnávací základně dané stejnými provozními podmínkami. Teprve pak má smysl diskutovat, zda se vyplatí investovat do levnějšího tepelného čerpadla s menší efektivitou provozu celé soustavy, nebo naopak do dražšího s vyšší efektivitou. Bez srovnávací analýzy jde o volbu ovlivněnou osobními pocity. I když i tato volba může být pro mnohé uživatele důležitá a nelze ji zatracovat.

---

Calculation of heat pump seasonal performance with bin method according to TNI 73 0351

Paper describes the bin method for the calculation of heat pump annual performance in detail. Required inputs for the calculation and examples of use are presented. Results are important for planners and investors to decide on suitable heat pump for given application.

Keywords: heat pump, bin method, seasonal performance factor