Zanedbaná otopná soustava

Autor článku velmi podrobně popisuje problémy s hydraulikou otopné soustavy staršího bytového domu, které souvisí se zanedbáním péče o tuto soustavu, a které se ještě zvýšily po zateplení objektu. Uvádí velmi otevřeně podrobnou analýzu situace, vysvětluje příčiny a důsledky opatření, která byla provedena. Na závěr celou problematiku shrnuje.
Příspěvek zazněl na Školení topenářů 2019 v Plzni.

Recenzent: Michal Kabrhel

Úvodem

Předmětem tohoto článku je shrnout problémy se zanedbanou otopnou soustavou v jednom panelovém domě se čtyřmi vchody a čtyřmi podlažími bytů v každém z nich. Zateplený objekt je zásobován z vnější výměníkové stanice z teplovodní sítě pro více objektů v oblasti. Předmětný dům je vybaven předávacím místem přímo v objektu a se společným ležatým rozvodným potrubím tepla, umístěným pod stropem suterénu v zapojení Tichellmann.

Předávací místo je vybaveno seřizovacím a uzavíracími ventily s fakturačním kalorimetrem bez možnosti teplotní regulace. Hydraulické seřizování je řešeno předimenzovanými armaturami = škrcení. Otopovou křivku nelze v místě odběru nastavit. Hodnoty teplot otopné vody určuje a nastavuje mimo předávací místo odběratele sám dodavatel, tj. pro všechny odběratele v okolí.

Počet stoupaček je 24, jsou osazeny již zastaralými armaturami pouze s možností uzavírání a vypouštěcími kohouty (v několika případech chybějícími).

Všech cca 215 těles je osazeno termostatickými ventily (TRV) s termostatickou hlavicí (TH).

Podle požadavku zástupců objektu byla provedena prohlídka předávacího místa a formulován požadavek na nové seřízení stávající soustavy z důvodů snížení tepelných ztrát objektu zateplením a odstranění dílčích disfunkcí soustavy spojených zejména s hlučností a poruchami vytápění (přetápění a nedotápění). Jako podklady byly použity:

• přehled spotřeby tepla za období 2012–2017,
• PENB z 11/2017 – stav po zateplení,
• projekt otopné soustavy z 3/1978.

Analýza otopné soustavy a spotřeb tepla

Vypracovaná analýza přinesla následující fakta:

• výkon instalovaných těles podle projektu 1978 » 447 kW
• výpočtový průtok pro teplotní spád 92,5/67,5/20 °C (dle projektu 1978) = 15,37 m³·h^–1
• parametry podle dodavatele tepla – 75/55/20 °C
• výkon instalovaných těles je pro teplotní spád 75/55/20 °C »  35 kW
• výkonu 335 kW a spádu 75/55/20 odpovídá průtok 14,4 m³·h^–1
• podle PENB je při větrání i = 0,1 až 0,5 a t_e = –12 °C potřebný příkon = 75–132 kW
  (užitý výkon podle statistiky spotřeb byl do 81 kW, což koresponduje s hodnotou 75 kW víc, než s hodnotou 132 kW. Z toho plyne, že je intenzita větrání bližší spíše i = 0,1)
• při i = 0,5 je třeba výkon 132 kW, což je jen cca 29,3 % výkonu instalovaných těles
• při otopové křivce 75/55/20 by měl být průtok 5675 kg·h^–1 (5,675 m³·h^–1)
• estli byla soustava dimenzována na průtok 15,37 m³·h^–1 a podle PENB (korelující se skutečnými spotřebami) by stačilo jen 5,68 m³·h^–1, potom jde o snížení průtoku na 37 % z původního projektu!!!
• pro zjednodušení si řekněme, že se měl pro ilustraci vypočítaný průtok 15370 kg·h^–1 rozdělit do 215 TRV => 71,5 kg/ventil. Podle PENB by však měl pro ilustraci být průtok cca 5680 kg·h^–1 také na 215 TRV a z toho vyplývá průměrný průtok cca 26,5 kg/ventil!
• jaký to má dopad? Prostě takový, že se musí upravit nastavení TRV na cca 2,7x nižší průtok, což znamená snížit hodnotu Kv na TRV. Při tlakové diferenci například 9 kPa, bychom museli snížit Kv z hodnoty 0,236 m³·h^–1 na hodnotu 0,0883 m³·h^–1 => uškrcení průtoku tělesem.

Analýza jednoznačně prokázala potřebnost vypracování projektu s novým přepočtem otopné soustavy, kterým se stanoví správné fyzikální parametry otopné vody na vstupu do objektu (teplotní a tlakové hodnoty, vč. průtoků a seřízení = nastavení všech seřizovacích armatur).

Hlavním cílem byla realizace postupných kroků ke zdokonalení otopné soustavy technologií SOOS, tj. na základě Sofistikované Optimalizace Otopné Soustavy.

Komplexnost postupu k dosažení nejvyšší hospodárnosti spočívá v:

1. přepočtu soustavy na správné fyzikální parametry v souladu s PENB,
2. sjednocení TRV v místnostech a armatur na patách stoupaček, vč. seřízení na fyzikálně správné parametry (zahrnuje ev. výměny, opravy, atd.),
3. osazení technologie SOOS pomocí směšovací jednotky, ev. pomocí deskového výměníku,
4. doladění provozních parametrů na skutečný stav objektu.

Příprava projektu k bodu 1) a 2) – projekt k bodu 3) a 4) měl následovat vzápětí

Poskytnuté podklady obsahovaly původní projekt, který popisoval ventily na tělesech, ale snad v době výstavby. Zástupci objednatele však nepožadovali, ba považovali za zbytečné, aby projektant za úplatu provedl tzv. mapování skutečně instalovaných TRV + TH na tělesech, jelikož prohlásili, že až na nějaké výjimky jsou instalovány klasické termostatické ventily, tím se rozumí ventily, které nejsou vybaveny automatickým omezovačem diferenčního tlaku uvnitř těla ventilu. Citované výjimky měly být dořešeny v rámci seřizování po přepočtu, tj. výměnou na místě, tím by došlo podle přepočtu otopné soustavy ke sjednocení typů ventilů TRV + TH v celém objektu.

Dříve i dnes ve větší míře existují i tzv. dynamické, či nezávislé ventily, které lze zatížit diferenčním tlakem třeba i 60 či 100 kPa, atd., ale na seřizovací kuželce je omezen diferenční tlak pouze například 5 kPa či 10 kPa.

Seřizování termostatických ventilů podle projektu

Projekt seřízení otopné soustavy byl podle podkladů objednatele vypracován pro termostatické ventily bez omezovače diferenčního tlaku a parametry otopné vody byly vypočítány v souladu s výše citovanou analýzou pro výpočtovou teplotu venkovního vzduchu t_e = –12 °C a teplotu vnitřního vzduchu t_i = 20 °C. Teplotní spád vody byl ­určen 53/33/20 °C při průtoku 4,5 m³·h^–1 při intenzitě výměny vzduchu v objektu i = 0,3.

Topenáři převzali projekt seřízení TRV a po několika bytech zjistili, že „nejsou v drtivé většině instalovány klasické TRV + TH“, ale naopak, TRV s omezovačem diferenčního tlaku a navíc různých, nedefinovaných velikostí (projekt osazení těles těmito ventily nebyl k dispozici a mapování bylo odmítnuto). Ventily s omezovačem diferenčního tlaku byly instalovány – dle informací – cca před 15 lety.

Dotaz topenářů byl jednoduchý, „jak to nastavit?“, když jsou po­užity jiné, než deklarované výrobky.

Při namátkové kontrole ventilů s omezovačem Dp bylo zjištěno, že jsou instalovány 2 typy. U typu A je omezovač nastaven na diferenční tlak Dp = 5 kPa a u typu B na 10 kPa. Z toho vyplývá, že část soustavy pracovala s menším a část s větším Dp. Minimum muselo být 10 kPa pro všechny ventily.

Na ventilech bez omezovače Dp bylo nutné zajistit, aby se diferenční tlak prakticky neměnil – to by bylo možné zajistit ale jen osazením omezovačem diferenčního tlaku na patě stoupačky, zde však jsou instalovány jenom uzavírací ventily = neřešitelné bez úpravy všech pat stoupaček, nebo alespoň tam, kde byly TRV bez omezovače diferenčního tlaku.

Z projektu pro seřízení TRV bylo známo množství vody pro zatékání do těles, pokud bude dodržen uvedený tlakový rozdíl (minimální dispoziční tlak). Nejvyšší hodnota průtoku vody tělesem (na stav podle PENB) v celé soustavě byla 30 litrů·h^–1. Podle technického listu výrobce je uváděn i u nejmenšího ventilu s omezovačem diferenčního tlaku průtok 36 litrů·h^–1 a to při nastavení na značku (hodnotu) „2“. Toto množství při nastavení na značku „2“ je o 20 % větší, než největší žádané (30 litrů·h^–1). Z toho plyne, že všechny (i větší) dimenze ventilů nastavené na „2“ propustí soustavou více vody = tepla, než bylo požadováno projektem seřízení. Projekt předpokládal, že bude zvýšený možný průtok eliminován funkcí termostatické hlavice, a proto byla odpověď na topenářskou otázku „nastavit kuželky ventilů na značku 2“.

Nastavení na stupeň „2“ bylo považováno za dolní limit zdvihu kuželky, který je podle katalogu 0,4 mm!!! Menší zdvih již byl považován za velmi riskantní. Proto bylo provedeno seřízení na stupeň „2“, který zaručoval podle katalogu vyšší, než požadovaný průtok otopné vody.

Nastavení na vyšší stupeň by znamenalo již enormní průtok vody, a to by způsobovalo hydraulickou nestabilitu vlivem tzv. hydraulických zkratů.

Zahájení topné sezony

Seřizování začalo probíhat před zahájením topné sezony, aby v sezoně bylo provedeno ev. doladění funkce.

Po zahájení vytápění si asi tři vlastníci začali stěžovat, že „topení nefunguje“. Měřením teplot v bytech se však ukázalo, že je v nich teplota, která se pohybuje od 22 °C do 26 °C. Při místním šetření bylo například v jednom bytě zjištěno, že jsou na společnou stoupačku připojená 2 tělesa (vpravo a vlevo), z nichž jedno T1 je osazeno ventilem bez omezovače diferenčního tlaku a druhé T2 s omezovačem diferenčního tlaku. Komentář stěžovatelky zněl: „To T1 vytápí jako „blázen“ a to T2 „nic“, je studené i přes hlavici na max.“ Tato konstrukce soustavy vznikla ještě před novým seřízením, ale jak se ukázalo, šlo o letitý problém, který začal být přičítán novému seřízení.

O této situaci byl zřejmě informován i místní dodavatel tepla, ale není jasné, v jakém rozsahu byla situace diskutována a jaká byla zpětná vazba k jejímu řešení.

Co však ukázala prohlídka v předávacím místě v době schůzky » jednání o stavu věcí? Diferenční tlak na soustavě byl neuvěřitelných až 120 kPa!!! Na přívodu nejdříve 315 kPa a na vratném potrubí 195 kPa. Po ukončení jednání cca za 2 hodiny byl přečten rozdíl (380–250) kPa, tj 130 kPa. Vážně nejde o chybně umístěnou desetinnou čárku!

Za povšimnutí stojí změna nejen hodnot na přívodním a vratném potrubí, ale i tlakové diference. Skok o 65 kPa na vstupu, skok o 55 kPa na vratném potrubí a skok diference ze 120 kPa na 130 kPa.

V této době byl na fakturačním kalorimetru zaznamenán průtok při prvním odečtu 1300 kg·h^–1 a při druhém odečtu cca za 2 hodiny 1500 kg·h^–1. Průtok se zvýšil o 200 kg·h^–1.

Nikdo (ani odběratel a ani dodavatel) neumí sdělit, jaké byly průtoky a diferenční tlaky před seřízením, tj. od doby instalace ventilů s omezovačem diferenčního tlaku. I toto svědčí o zanedbávání sběru dat a dalších informací o provozu soustavy.

Kalorimetrický průtok byl pouze 1500 kg·h^–1 představoval cca 33 % oproti požadovanému průtoku cca 4500 g·h^–1, který byl považován za optimální, i když měl být podle přepočtu a při intenzitě výměny vzduchu i = 0,5 až cca 5700 kg·h^–1 – záleží i na potřebném příkonu podle ekvitermní křivky. Tento rozpor byl sdělen odběrateli i dodavateli tepla.

Necelý měsíc od zahájení vytápění byly zaznamenány průtoky (1300– 1600) kg·h^–1 a skupina stěžovatelů trvala na svém, i když se ze strany topenářů neprováděly žádné zásahy, které by měly za cíl změnit parametry vytápění.

Základní příčinou je nesprávně zvolená otopová křivka, kterou může měnit pouze dodavatel (odběratel není vybaven příslušnou technologií, která by umožňovala nastavení správných fyzikálních parametrů otopné soustavy odběratele). Dodavatel tuto námitku neakceptoval.

Zvrat ve vytápění

Přesto, že bylo nastavení TRV beze změny (nebyly prováděny žádné úpravy seřízení TRV a všechny armatury DN 125 na vstupu do objektu byly otevřeny naplno), došlo náhle ke zvratu v parametrech.

Poslední zaznamenaný průtok před zvratem ze dne na den klesl z 1600 kg·h^–1 na 900 kg·h^–1. Tlak na vstupu stoupl z 320 kPa na 420 kPa (+100 kPa) a na vratném potrubí z 200 kPa na 300 kPa (také + 100 kPa).

Diferenční tlak 120 kPa!!! Teplotní rozdíl vody se z DT = 5 K zvýšil na 12,5 K (2,5x).

Zhruba po týdnu provozu byly opět zvýšeny tlaky, a to přívod 520 kPa a zpátečka 400 kPa a za další 2 dny byly tlakové hodnoty sníženy na přívodu 340 kPa a zpátečce 280 kPa, tedy rozdíl klesl na 60 kPa, což je polovina předchozího rozdílu 120 kPa. Průtok byl 700 až 800 kg·h^–1.

Kontrolou v předávacím místě byla na fakturačním kalorimetru zaznamenána změna průtoku otopné vody na hodnoty mezi 600–900 kg·h^–1, průměr asi 750 kg·h^–1. Pokud vezmeme průměr průtoku před zvratem ve výši cca 1450 kg·h^–1, jde o propad na méně než 52 %. Oproti projektovanému průtoku je pokles až na hodnotu pod 750/4500 = 0,167 < 17 %. Pokud bychom před seřízením potřebovali diferenční tlak například 20 kPa, pak by po seřízení vlivem snížených hydraulických ztrát měl stačit diferenční tlak pod 3 %. To by stačilo 0,03 x 20 = 0,6 kPa!!! a nikoliv 120 kPa? 200x více (totální rozvrat hydraulického řešení).

Za dobu cca měsíce po zahájení vytápění byly jednoznačně provedeny dynamické změny, a to 2x výrazným zvýšením tlakových parametrů a nakonec 1x také výrazným, ale snížením.

Jak je vidět, dodavatel tepla zjistil, že se prakticky ani po náhlých uvedených změnách tlakových poměrů v soustavě odběratele nic nezměnilo a průtoky byly podle uvedené tabulky. Tento stav (náhlého snížení průtoků) způsobil, že objekt postupně chladnul, teploty v bytech klesaly až k logicky naprosté nespokojenosti obyvatel domu s naléhavou výzvou řešit problém a odstranit nedotápění bytů. To byl také důvod k tomu, že místní obyvatelé = „kutilové“ začali sami a bez jakýchkoliv informací laborovat a zasahovat do již provedeného seřízení, tím byla zcela narušena veškerá koordinace.

Hledání „ďábla“

Úvahy objednatele i dodavatele o příčinách stavu byly vedeny směrem na špatně provedený přepočet otopné soustavy, či špatně provedené fyzické seřízení a neseřízené ventily pat stoupaček, i když k tomu nebyly uzavírací ventily určeny. V tomto směru úvah (kdo s kým, o čem, pro koho) není třeba pokračovat.

Vzhledem k tomu, že se stav po necelém měsíci provozu podstatně zhoršil (viz výše), bylo třeba provést technickou rozvahu změny – zvratu.

Při kontrole stoupačkových uzávěrů bylo zjištěno, že několik ze 48 ks (24 stoupaček) bylo nastaveno v mezipoloze zdvihu kuželky, což asi učinil nějaký „kutil“, s nejvyšší pravděpodobností šlo o odezvu na hlučnost v některých místech soustavy, protože s tím nikdo odborně nic nedělal. Jak se ukázalo později, ani tato skutečnost neměla významný vliv na zvýšení průtoku naměřeného fakturačním kalorimetrem. Průtok se ani po plném otevření těchto několika ventilů prakticky nezměnil. Jelikož ventily na patách stoupaček také nemají omezovač diferenčního tlaku, pak s vyšším tlakovým rozdílem mohl průtok jenom růst, což se neprojevilo, protože tomu bránily převážně TRV s omezovači. Vliv přivřených ventilů stoupaček bylo proto možné také prakticky vyloučit.

Po důkladném prostudování a ověření přepočtu otopné soustavy a záznamů hodnot v průběhu období bylo možné vyloučit, že by bylo nové nastavení TRV chybné, jelikož výpočet nastavení vycházel z podkladů výrobce a provedené nastavení bylo provedeno na stupeň, kterým výrobce ventilů garantuje tabulkové průtoky vody (viz výše kapitolu o „seřizování ventilů podle projektu“). Nastavení zaručovalo, z důvodů opatrnosti vůči ev. „ucpání“ průtočného profilu kolem kuželky ventilu, vyšší průtočnost, než bylo vypočítáno. Zvyšování tlakových parametrů nemělo žádný smysl, jelikož drtivá část ventilů má instalovaný omezovač diferenčního tlaku.

Všechny armatury na vstupu do objektu byly plně otevřené, bez závad.

Kontrolním výpočtem bylo dále zjištěno, že se rychlosti vody v přívodním ležatém rozvodu o DN125 s původně projektovaným průtokem cca 15 m³·h^–1 měly pohybovat kolem 0,32 m·s^–1. Když tímto potrubím dlouhou dobu protéká pouze cca 1500 kg·h^–1, pak je rychlost menší než 0,07 m·s^–1 a z takového potrubí se stává odlučovač nejen větších, ale i jemných nečistot. Ani částečné úsady v silně předimenzovaném potrubí pak téměř nezvyšují hydraulický odpor.

Posléze bylo přistoupeno k ověření funkce TRV tím, že se na jednom vzorku testovalo, na jakou hodnotu nastavení je třeba otevřít nastavení, aby začala ventilem proudit voda v dostatečném množství. Po otevření všech stoupačkových ventilů v zapojení na ležatý rozvod podle Tichellmanna a diferenčním tlaku na patě domu 60 kPa bylo postupně zvyšováno nastavení TRV ze stupně „2“ na „3“, posléze na „4“. Dostatečný průtok byl de facto až při nastavení na hodnotě „5“ a více. Bohužel nebylo možné porovnání s původním nastavením, jelikož vlastník nemá dochovanou odpovídající dokumentaci pro osazení a seřízení použitých ventilů.

Z tohoto důvodu se odběratel (vlastník) rozhodl přestavět všechny TRV do téměř otevřené pozice, což bylo provedeno během 3 dnů.

Stav bezprostředně po otevření všech TRV a za 14 dní

Průtok 4200 kg·h^–1 se prakticky přiblížil projektované hodnotě, aby byla doplněna ztráta tepla předchozím chladnutím místností, kdy byly TRV prakticky všechny otevřené jak v nastavení „předregulace“, tak termostatickou hlavicí.

Pokles průtoku svědčí o tom, že po postupném zvyšování teplot v místnostech na žádanou hodnotu začaly automaticky omezovat spotřebu tepla jednak termostatické hlavice a uživatelé uzavíráním TRV (zpravidla kuchyně, ložnice, apod.).

Během 14 dnů se ztráty tepla a příkon vyrovnaly a celá soustava se ustálila.

Paradox?

Možná to bude pro někoho „paradoxem“, že se situace po neuvěřitelné anabázi ustálila na téměř přesných hodnotách průtoku (1700 kg·h^–1), jaké byly na počátku topné sezony (1300–1600) kg·h^–1, tj. před vznikem stížností o „nedostatečném vytápění“.

Hlavním paradoxem je skutečnost, že jsou po tzv. „odregulování“ všichni spokojeni, a to se stejnými parametry jako před stížnostmi.

Dodavatel tepla nezměnil otopové křivky, což je zásadní chybou, která odporuje fyzikálním principům vytápění, jelikož vysoké teploty vody poskytují vysoce nadstandardní výkon a automatické škrcení průtoku degraduje hydraulickou stabilitu.

Ani odběratel tepla neprovedl technická opatření k optimalizaci otopové křivky » transformace dodavatelských parametrů na spotřebitelské, které jsou prakticky vždy navzájem odlišné.

Dodavatelská křivka byla podle uvedeného grafu o mnoho stupňů vyšší, než bylo prokázáno analýzou a přepočtem otopné soustavy (a snad i zůstala nezměněna – zelená ukazuje dodavatelskou křivku na přívodu, červená ukazuje fyzikálně správnou teplotu podle analýzy a modrá ukazuje požadavek na teplotu vratné vody) – viz graf.

Další vývoj již nebyl sledován a není vyloučeno, že mohl být (či je) skutečný průtok ještě nižší než 1700 kg·h^–1. Čtenář si může sám učinit příslušné závěry.

Kde tedy byl schován onen ďábel?

Ďábla paradoxně odhalil paradox » náhlé zvýšení diferenčního tlaku ve výměníku dodavatele tepla, což se projevilo v zanedbané otopné soustavě, která je v péči všech účastníků, (ne)znalých fyzikální podstaty otopných soustav.

Pravá podstata problému spočívá jen v technické a provozní rovině a v nevhodně založené koncepci předchozího řešení, které spočívalo pouze a jen na principu regulace škrcením, bez ohledu na parametry zdroje tepla a tepelně – technický stav objektu podle PENB, což se běžně stává v procesu zateplování bez odpovídající technické reakce na snížení tepelných ztrát objektu.

Podíváme-li se na časovou osu a změny v soustavě, zbývá v celé škále problémů jediným Ďáblem náhlá změna diferenčního tlaku náhlou změnou otáček ­čerpadel pomocí frekvenčních měničů s následným rozvířených nečistot v předimenzovaném potrubí. Do okamžiku této změny (viz údaje z obou přiložených tabulek) proudilo soustavou (1500–1600) kg·h^–1. Prudký pokles průtoku nastal po prvním navýšení diferenčního tlaku o 100 kPa!!! Skok průtoku dolů na 900 kg·h^–1. Potom se již prakticky neměnil. V tomto období nebyly zaznamenány žádné výrazné změny v počasí (podle teploty venkovního vzduchu), ale zlom v průtoku otopnou soustavou.

Téměř s jistotou lze říci, že došlo k zanášení průtočného profilu TRV s omezovačem diferenčního tlaku se zdvihem kuželky h < 0,5 mm, což výrazně omezilo průtočné charakteristiky ventilů.

Poznámka:

Na každém povrchu materiálu se postupem času vytváří vrstva různých usazenin, které tvoří jakési iniciační jádro, které zvyšuje přilnavost dalších částic. Tímto způsobem se totálně zhroutily hydraulické charakteristiky TRV, což by se za normálních okolností nestalo. Potom není možné odpovědně provést korekce seřízení všech TRV v soustavě. Náprava se tzv. „povedla“ až po téměř plném otevřením TRV. Bohužel se potrubí po dlouhodobém používání bez výplachu a bez dobrých filtrů v popsaném provozním režimu stávají významným „zásobníkem“ směsí usazených různých částic – nečistot, přesto, že dodavatelé tepla otopnou vodu upravují.

Nemusí jít nutně o nečistoty, které by vyžadovaly výhradně chemickou cestu jejich odstranění, jelikož kromě dobré filtrace existuje i velmi úspěšný fyzikální princip ochrany otopných soustav. Problém však vzniká u propojených soustav více vlastníků. Kdo a jakou metodou má vlastně vodu upravovat? Doporučuji hydraulicky oddělené soustavy mezi odběrateli a dodavateli, aby malý odběratel nemusel čistit vodu pro všechny odběratele připojené na společný zdroj dodavatele. Má to výhody, jelikož je jednoznačně určeno, komu a co patří, a dynamické změny z distribučních sítí se nepřenáší do odběratelských částí soustav.

Závěr

1. Tento příspěvek nebyl o termostatických ventilech
2. Čtenář si zajisté vytvoří závěr sám…
3. Fyzika si poroučet nenechá…

---

Neglected Heating System

The author of the article describes in detail the problems with the hydraulics of the heating system in an old apartment building, which are connected with the neglect care of the system and which have even increased after the building thermal insulation. It gives a very open and detailed analysis of the situation, explaining the causes and consequences of the measures that have been implemented. Finally, it summarizes the whole issue.

Keywords: heating system, system adjustment, heating of buildings