Vyhřívané travnaté hrací plochy fotbalových stadionů v České republice
Stejně jako v celé Evropě, postupně se i v České republice stává naprostou nezbytností, aby hrací plocha prvoligového fotbalového klubu byla vybavena systémem vyhřívání.
V České republice je v současnosti vybaveno vyhříváním již 16 hřišť. 14 stadionů má teplovodní systém vyhřívání, pouze 2 sportoviště mají systém pracující s elektrickými topnými kabely. Prioritní orientace na vyhřívání teplovodním registrem je naprosto logická. Teplovodní soustava umožňuje provozovateli variabilní volbu zdroje tepla. Tím může být plynová kotelna, teplovodní síť CZT, ale není vyloučen ani zdroj využívající elektrickou energii, jako jsou elektrické kotle nebo tepelná čerpadla, je možná integrace zdroje využívající biomasu, solární kolektory a další. Tato skutečnost je pro fotbalové kluby velmi zajímavá, protože jim umožňuje volnost v jednání s dodavateli energií, při kterých může být zohledněna i možnost sponzorování. Elektrické topné kabely tuto variabilitu neumožňují. Znají pouze jeden zdroj – elektrickou energii, a o to jsou jednání o přiměřené ceně energie složitější.
Velmi častou otázkou kladenou managementem fotbalových oddílů je finanční a energetická náročnost provozu systému vyhřívání travnaté hrací plochy. Společnost Rehau se podílela na instalaci teplovodního vyhřívání na většině českých stadionů, a to nám umožnilo získat mnoho informací nejen v oblasti ekonomiky projektů a instalace vyhřívání, ale i následného provozu. Tyto údaje dosud nebyly hromadně publikovány a tak je pravděpodobné, že čtenáře překvapí. Na základě sledování provozu vytápěných hracích ploch v České republice v letech 2003 až 2009 lze konstatovat, že jsou velmi pozitivní.
Průměrná doba vyhřívání hrací plochy fotbalového hřiště v České republice je 55 dnů při celkové spotřebě tepla 1400 GJ. Tomu odpovídají sezónní (roční) náklady na vytápění ve výši 467 000,– Kč.
Necelého půl miliónu korun ročně je tedy položka, kterou musí fotbalový klub vydat za teplo, pokud chce mít celoroční garanci, že jeho travnatá hrací plocha je regulérní, že splňuje požadavky kladené českými a evropskými fotbalovými orgány. Nejde však jen o samoúčelné požadavky fotbalových svazů. S regulérností hrací plochy souvisí například minimalizace rizika zranění hráčů. Zranění klíčového hráče, jehož sportovní „tržní“ cena představuje desítky miliónů korun, může znamenat prohru v soutěži o postup do evropských soutěží a tedy značnou finanční ztrátu. Nebo například odpadá nutnost překládání zápasů pro nezpůsobilý terén, se kterým souvisí ztráta příjmů z nerealizovaných televizních přenosů. Každý průmyslový podnik má zpracovány své bezpečnostní standardy a dbá na jejich dodržování, neboť je ověřeno, že jejich nedodržování způsobuje značné škody. Fotbalové kluby, pokud se chtějí udržet na špičce, se chovají stejně.
V letošním roce se realizovaly celkem 3 provozní soubory vyhřívání fotbalových hřišť:
- Na hřišti FC Viktoria Plzeň byl v souvislosti s nutnou úpravou rozměrových parametrů hřiště, zahrnujících posunutí hrací plochy o 18 metrů, kompletně demontován systém vyhřívání a následně instalován nový.
- Druhý letošní systém vyhřívání byl instalován na hřišti FK Viktoria Žižkov.
- Na hřišti Dukly Praha jsme byli nuceni použít, na rozdíl od většiny již realizovaných staveb, odlišné napojení rozdělovače uprostřed hrací plochy. Je to zajímavé technické řešení a z této stavby přinášíme několik doprovodných obrázků.