teplonosné látky
10.04.2024
I měděné potrubí může zkorodovat
Po mnoho let se v otopné soustavě vyskytovala převážně jen ocel (rozvody otopné vody
a otopná tělesa). Těmi proudila voda z venkovního vodovodu. Koroze sice také existovala, zejména
díky kyslíku. Ovšem v nesrovnatelně menší míře, než je tomu dnes.
Vyšší výskyt vzduchu v otopné vodě je u soustav, u kterých je expanze za výtlačným hrdlem čerpadla. Oproti
nulovému bodu je za čerpadlem přetlak, zatímco celá soustava je v podtlaku. Tím umožňuje nasávání
vzduchu s kyslíkem u většiny spojů a armatur.
Dnes máme mnohem více kovů v otopné soustavě. Ví se, že způsobují elektrochemickou korozi. Většinou tím
více, čím větší je rozdíl mezi elektrickými potenciály jednotlivých prvků. Kyslík obsažený jak v
napájecí, tak i v oběhové vodě nadělal mnohé problémy s korozí. Zejména u původních plastových trubek.
Difuze u plastových trubek může být totiž až 1000× vyšší než u trubek kovových. Jistého úspěchu bylo dosaženo
u plastového potrubí s kyslíkovou bariérou. Tu tvoří hliníková folie, která by u menších průměrů
potrubí měla zajistit absolutní kyslíkovou bariéru z venkovního prostředí.
Na hliníkovou folii plastové trubky působí kyslík nejenom z vnějšího prostředí při atmosférickém
tlaku a relativně mírné teplotě vzduchu, ale i kyslík rozpuštěný v otopné vodě. Ten o vyšším přetlaku
několika barů a měnící se teplotě. Je pravděpodobné, že na hliníkové membráně dochází mezi oběma
povrhy k difuzi. Jinak by nebylo možné, aby se na stěnách měděných trubek vyskytoval hliník ve zvýšené
míře. Toto tvrzení však může stoprocentně potvrdit pouze laboratorní zkouška.
Je velkým přínosem, že se autor článku zabývá do vědecké hloubky elektrochemickou korozí v prostředí
otopných soustav. Řešení problémů otopných soustav s elektrochemickou korozí, včetně popsaného případu,
nebude možné řešit návratem do minulosti. Stačí si uvědomit, že kromě oxidace existuje i opačný pojem
„redukce“. Naštěstí existuje řešení, v již mnoho let vyzkoušené technologie fyzikálněbioenergetické
úpravy vody.
