Společný energetický uzel pro vytápění a ohřev vody

Cesta do pekla bývá lemována dobrými úmysly. Tuto pravdu potvrzenou historií, ale bohužel i stále znovu potvrzovanou současností, lze aplikovat na privatizaci bytového fondu. Neboť bylo možné privatizovat stavební sekce v rámci jednoho stavebního objektu, aniž by se právo zabývalo technickými a souvisejícími právními problémy, které následkem toho vzniknou. Autor na konkrétním příkladu ukazuje, jak těžko se původní „dobrý úmysl“ napravuje, pokud je to vůbec v současném právním systému, a alespoň z části, možné.

Recenzent: Miloš Bajgar

Mezi odběrateli tepla se vedou intenzívní diskuze, jak správně rozdělovat náklady na byty. Diskutuje se použití kalorimetrů a indikátorů, jejich umístění, a také související opravné koeficienty s ohledem na polohu bytu v objektu, které jsou závislé na tepelném odporu vzhledem k vnějším zdem, přestup tepla mezi byty, atd. Do této diskuze se promítá menší, větší, někdy i nejvyšší vědecká erudice diskutujících, což je jedině správné. Na druhou stranu existují případy, kdy i technicky nejlépe vyřešené rozdělování nákladů za teplo, kterému by z odborného hlediska nebylo co vytknout, nebude exaktně přesné, neboť na počátku stojí hodnota, která nebyla určena fyzikálně správně, ale jen a pouze na základě právní konstrukce smluvního ujednání.

1. Smluvní ujednání o solidárních společnících znemožňuje objektivní rozdělování nákladů

V současné době stále přežívají smluvní vztahy, ve kterých není odběratelům věrohodným způsobem stanoveno množství tepla pro úhradu. Takové vztahy absolutně degradují nařízenou instalaci individuálních kalorimetrů či indikátorů. Ve smluvních ustanoveních se využívá pojem solidární společníci, který vychází z toho, že se společníci dohodnou na takovém způsobu rozdělování spotřeby tepla (nákladů), který bude mít, podle mínění všech, „solidární“ charakter. De facto se pak rozděluje „nějaká“ hodnota spotřeby, která zdaleka nemusí odpovídat realitě za daný subjekt. Tento způsob zcela degraduje, a spíše vylučuje, nějaké měření či indikaci u subjektů a uživatelů připojených za společným fakturačním měřidlem.

Většina současných smluv na dodávky a odběr tepla vznikla v době, kdy se například poměrně velká bytová družstva začala dělit na menší družstva (BD) či společenství vlastníků jednotek (SVJ). Nové subjekty pro sebe získaly právní suverenitu, která jim umožňuje vlastní rozhodování o údržbě, opravách či rekonstrukcích technického zařízení budov, tedy i otopných soustav a zařízení pro přípravu a distribuci teplé vody.

Pro ilustraci lze uvést příklad, kde je na jednu předávací stanici pro vytápění a ohřev vody připojeno 8 samostatných právních subjektů. Před rozdělením to byl jeden právní subjekt s jedním fakturačním kalorimetrem. Po vzniku osmi subjektů zůstalo technické řešení vytápění a rozvodů teplé a studené vody nezměněno, stále zůstal jen jeden, společný kalorimetr. Vytápění je rozčleněno na dvě větve, z nichž jedna zásobuje dva subjekty, a druhá zbývajících šest subjektů. Smluvní ujednání z doby, kdy všichni spadali pod jeden právní subjekt, bylo změněno, ale jen způsobem, který vychází z původního instalovaného výkonu těles pro každý z osmi jednotlivých subjektů. Z hlediska odběru tepla vzniklo tzv. solidární společenství, které zachovává jedno fakturační měření. Klíčem pro rozdělení spotřebovaného tepla mezi jednotlivými subjekty, v tomto případě i objekty, se stalo procen­tuální (proporcionální) dělení podle výkonů instalovaných otopných těles v tom kterém objektu. Zásadní nesoulad spočívá v tom, že každý solidární společník má právo a také uplatňuje „svoji“ technologii zpracování agendy rozdělování nákladů a nejsou dodržována pravidla společného rozúčtování na bázi stejné techniky – stejného vybavení.

I když legislativa vyžaduje vybavení otopných soustav jedním fakturačním měřením tak, aby měřidla, indikátory a regulační i seřizovací armatury (i termostatické hlavice), včetně vodoměrů, byly stejného provedení, pak v tomto případě tomu tak není. Každý subjekt rozhoduje dle vlastního uvážení, a výběr použité techniky může provádět, a také provádí, bez součinnosti s ostatními.

Během doby nastala radikální změna. Dva z osmi subjektů (níže jsou označeny č. 3 a č. 4) zateplily svoje domy, každý jiným způsobem (jeden použil termofasádní nátěr a druhý dodatečnou tepelnou izolaci polystyrenem). Šest ostatních je beze změny kvality fasády, i když byla vyměněna okna.

Tato neproporcionální úprava zateplení se promítá do snížené spotřeby tepla změřeného společným fakturačním měřidlem. Protože v zateplených objektech zůstal stejný instalovaný výkon otopných těles, uplatněný solidární princip jim neumožňuje přiřadit správnou výši úspory. Přestože se svými vynaloženými náklady na realizaci díla zasloužily o úsporu, a z této úspory nyní těží všichni. Rozdělování nákladů na byty podle uživatelských indikátorů či měřidel, byť by bylo sebepřesnější, pak postrádá smysl, neboť vychází ze „solidární hodnoty“, která nemá s fyzikální skutečností společný základ. A toto může být velmi silný důvod k tomu, aby samostatný právní subjekt, který na vlastní náklady realizoval zateplení, ale nemůže dosáhnout shody s ostatními na snížení jemu příslušejícímu podílu na spotřebě tepla, začal uvažovat o svém odpojení. Konkrétní situace je popsána dále.

2. Příklad konkrétního společného energetického uzlu

Tabulka ukazuje rozdělení spotřeby tepla naměřené kalorimetrem na patě společného uzlu. Rozdělení prezentuje podíly od 9,73 % do 23,49 % a odpovídá původnímu stavu, kdy všechny objekty patřily jen jednomu subjektu.

Instalovaný výkon otopné soustavy celého uzlu je podle smluvních podmínek pro vytápění ve výši 596 kW.

Záměr na odpojení objektu č. 3 po částečném zateplení je proveditelný s tím, že by veškeré náklady hradil tento objekt, resp. subjekt sám, jelikož by to byl „ON“, který změnu vyvolal (viz dále kapitola 3.). Pak by musela následovat realizace technického řešení na rozdělení. Odpojený subjekt by si s dodavatelem uzavřel svou smlouvu a mezi zbylými sedmi subjekty by bylo nutné uzavřít novou solidární smlouvu. Tento krok je dosti obtížný, jelikož i dodavatel bude ochoten měnit smlouvu jen tehdy, když se všech 8 subjektů dohodne.

Krok k dohodě bude také obtížný i proto, že mezi zbylými „solidárními“ partnery existují rozdíly v podílu na odběru tepla a muselo by být nejdříve nalezeno řešení (metodika), které by pomohlo určit ­reálnější podíly spotřeby, ale i sjednocení používaných prostředků k rozdělování nákladů za teplo.

Rozdělení lze řešit například tak, že bude každý subjekt samostatný se svým kalorimetrem a smlouvou s dodavatelem. Toto řešení nelze nijak predikovat, pokud nenajdou společné řešení všichni tak, aby bylo možné ukončit stávající smluvní „solidární“ ujednání.

Další tabulka ukazuje, jak by mohlo vypadat nové rozdělení odběrů tepla podle výkonů po odpojení subjektu s č. 3, a pokud by neuplatnil výhodu snížené spotřeby po zateplení i subjekt č. 4.

Jak je patrné z obou tabulek, tak by pro subjekt č. 1 muselo dojít ke změně původního podílu 0,11577 na 0,15132, atd.

3. Brzda nápravy vztahů v §77 odst. (3) zákona 458/2000 Sb.

Citace: § 77, (3) Odběratel je povinen při změně teplonosné látky nebo jejích parametrů a v zájmu snižování spotřeby energie upravit na svůj náklad své odběrné tepelné zařízení tak, aby odpovídalo uvedeným změnám, nebo včas vypovědět smlouvu o dodávce tepelné energie. Dále je odběratel povinen na svůj náklad upravit odběrné tepelné zařízení pro instalaci měřicího zařízení v souladu s technickými podmínkami výrobce měřicího zařízení po předchozím projednání s dodavatelem tepelné energie. Jiné úpravy odběrných tepelných zařízení zajišťuje jejich vlastník na náklady toho, kdo potřebu změn vyvolal, a to po předchozím projednání s držitelem licence. Změnu parametrů vyžadující úpravu odběrného tepelného zařízení je povinen držitel licence oznámit písemně nejméně 12 měsíců předem.

Není výjimkou, že v panelovém domě se šesti vchody působí třeba 4 až 6 samostatných SVJ, která jsou napojena na jednu či dvě předávací stanice tepla i s přípravou teplé vody. Existují i tak zdánlivě neuvěřitelná řešení, kdy je polovina jednoho subjektu (SVJ) napojena na předávací stanici v jiném subjektu a druhá polovina téhož subjektu je napojena na jinou předávací stanici ve třetím subjektu.

Na společném odběrném zařízení se mohou vyskytnout i jiné úpravy, například ty, které souvisí s odlišným stupněm zateplení. Pak je nutné rozdělit odběrné zařízení pro vytápění na části, které budou sloužit výhradně jen pro jeden právní subjekt, jelikož se dílčím ­zateplením změnily požadavky na správné fyzikální parametry otopné vody pro daný subjekt, které již nevyhovují jinému subjektu. V takovém případě je zapotřebí postupovat podle tučně zvýrazněného textu § 77 odst. (3).

Takto formulovaná podmínka naráží na suverenitu subjektů. Rozumí se tím stav, kdy se všechny subjekty nejsou ochotny či schopny dohodnout na společném řešení jak po technické, tak nákladové či časové stránce. Subjekt, který „těží“ z úsporných opatření jiných subjektů není povinen žádnou formou přispět těm, kteří se o úspory postarali díky jejich vlastním investicím, neboť změnu hradí ten, kdo ji vyvolal!

Subjekty existující pod jedním kalorimetrem se často nemohou dohodnout ani na tom, aby měly například pro rozdělování spotřeby teplé vody stejné typy vodoměrů a stejnou vyhodnocovací metodiku. Například mohou mít odlišné rozdělení na základní a spotřební složku v rozsahu přípustném podle předpisů, anebo existují kombinace technicky různých indikátorů, například odpařovacích, jedno nebo dvoučidlových elektronických na tělesech, elektronických na zdech vybraného počtu místností, či na odvodní trubce otopné vody z tělesa.

4. Možnosti řešení

Pro narovnání stavu je více možných cest:

a) administrativní přístup, tj. provést společný energetický audit, ze kterého vyplyne potřeba tepla celého uzlu a současně i každého subjektu v uzlu zvlášť. Podle tohoto rozdělení výkonových podílů budou rozdělovány náklady na každý subjekt, který si takto stanovený podíl nákladů rozdělí vlastní metodou. Na základě tohoto principu bude uzavřena nová smlouva na úhradu nákladů za teplo.

Výhodou je poměrně snadné řešení.

Nevýhodou je, že když nebudou ve všech místnostech všech subjektů dodržovány stejné normativní podmínky podle způsobu využití místností, např. vytápění na stejnou teplotu, stejná intenzita větrání a stejný charakter tepelných zisků – zejména oslunění, rozdělení nákladů nebude kopírovat spotřebu tepla jednotlivých subjektů.

Další nevýhodou je skutečnost, že by se muselo po každém stupni zateplení kterékoliv části kteréhokoliv subjektu provést nové přepočítání podílů spotřeby tepla za účelem aktualizace velikosti podílů na rozdělení nákladů celého uzlu. A opět by bylo třeba uzavřít novou smlouvu, která by potvrdila přijetí nově spočtených podílů.

Částečné zjednodušení by se docílilo, kdyby mezi dodavatele tepla a subjekty jako mezičlánek vstoupil jeden správce, který by uzavřel jednu smlouvu s dodavatelem a všechny úkony, s tím spojené, by za úplatu převáděl podle dohodnutého klíče rozdělování nákladů na jednotlivé subjekty, pečoval by i o to, aby aktuální model rozdělování nákladů mezi subjekty odpovídal skutečnému stavu. Takové řešení vyžaduje také ujednání, jak bude postupováno, když se vyskytnou neplatiči a v podstatě se přibližuje stavu, kdy si každý subjekt sjedná vlastní smlouvu s dodavatelem tepla.

b) fyzické rozdělení otopné soustavy tak, aby bylo zajištěno kalorimetrické měření pro každý subjekt samostatně a podle samostatné smlouvy na odběr tepla.

Výhodou je osamostatnění se s poměrně menším vzájemným ovlivňováním přenosem tepla pouze přes sousedící stěny domů (vchodů). Jiné vlivy se promítnou do nákladů toho kterého subjektu.

Nevýhodou je poměrně náročné technické provedení rozsáhlé úpravy ležatých rozvodů v celém uzlu a umístění 8 ks kalorimetrických tratí. Dva subjekty jsou vlevo od společného uzlu a dalších 5 vede přes subjekt, kde je uzel umístěn. Z technického řešení vyplývá i právní problém, neboť je třeba řešit služebnost, aneb věcné břemeno spočívající ve strpění průchodu potrubí přes některé objekty do dalších.

c) jakékoliv řešení, které bude smluvně ujednáno na úrovni mezi řešením ad a) a b)

V tomto případě budou výhody i nevýhody v kombinaci možných cest a) a b).

Závěr

Tvůrci legislativy, která ovlivňuje oblast bydlení, upřednostnili řešení vlastnických vztahů, aniž by přihlédli ke stávajícímu technickému řešení zásobování teplem a studenou a teplou vodou. Jako právníky je zřejmě tolik netížilo, kolik následných problémů tím vyvolali, nebo byli velmi optimističtí a věřili znalostem techniků a nabídce trhu, že se s nově vzniklými poměry vypořádají. V článku je naznačeno, že řešení existují, ovšem cesta od solidárních společníků k samostatně působícím subjektům není zdarma.

---

Poznámka recenzenta

Člověk by se mohl domnívat, že „spravedlnost“ je pojem, který stojí jako základní kámen při tvorbě nových zákonů. Patří mezi základní nároky na lidské jednání i na vztahy ve společnosti. Moderní právo rozhoduje na základě psaných zákonů, které nikdy nemohou být ve všem a v každém jednotlivém případě spravedlivé. Stejně tak je to i v životě.

Rozdělování tepla na vytápění bytů patří do kategorie distributivní spravedlnosti. Ta nastupuje tam, kde se mezi několik subjektů rozdělují požitky, nebo častěji břemena. Základem je jednoduchá nebo také mechanická spravedlnost, kdy se každému subjektu rozděluje stejně, v případě tepla podle m² započitatelné podlahové plochy. I taková mechanická spravedlnost má vysokou míru spravedlnosti.

Nemá-li se nový zákon stát legislativním zmetkem, pak by měla jeho nová úprava přinést podílejícím se subjektům větší míru spravedlnosti, než systém původní. Je tomu u rozdělování nákladů na vytápění skutečně tak?

Záměna pojmů stavební objekt a stavební sekce stála na počátku privatizace bytů. Stavební objekt je charakterizován, mimo jiné, jednou otopnou soustavou, s jedním měřičem spotřeby tepla. Pokud by si rozdíl dvou stavebních pojmů zákonodárce uvědomil, nikdy by nepřipustil privatizaci domů po jednotlivých sekcích. Tím, že to připustil, se z práva stalo neprávo a ze spravedlnosti „spravedlnost“ s vyšší mírou nespravedlnosti. Pokud by míra nespravedlnosti byla měřitelná, převyšovala by tu původní, podle m^2, nade všechny meze.

Nejde přitom o indikátory topných nákladů. Pokud se někde najde případ privatizace stavebního objektu jako celku, pak se způsobu rozdělování topných nákladů podle stávajících předpisů nedá téměř nic vytknout. Eliminovat právní paskvil technickým řešením prakticky nelze. Nebo jen za cenu nepřiměřeně vysokých nákladů a možných soudních sporů. Stejně tak nesnadno se ­odstraňují koncepční chyby v jakémkoliv oboru lidské činnosti.

Za zcela teoretickou možnost by bylo možné považovat sjednocení právních subjektů s jednou otopnou soustavou do nového celku tak, jak tomu mělo být již od počátku privatizace bytů. Druhou, praktickou možností je, využít stávající legislativu, která (zatím!) nikde nenařizuje, aby objekt s instalovanými indikátory je k rozúčtování spotřeby tepla používal. Dostali bychom se tím do počátečního stadia rozúčtování topných nákladů, kdy míra distributivní nespravedlnosti byla ještě na minimální úrovni.

Stejně jako u indikátorů topných nákladů se bydlící veřejnosti předkládalo k věření, že indikátory povedou k vyšší míře spravedlnosti při rozdělování nákladů na vytápění, stejně tak se u zateplování stavebních sekcí domů předkládalo k věření, že snížení tepelných ztrát, například o 40 %, povede i ke snížení plateb za teplo o 40 %. Jak se mohli uživatelé bytů v zateplených domech přesvědčit, není tomu tak.

Není to vinou indikátorů, ale tím, že do jedné otopné soustavy je distribuována otopná voda o stejné teplotě jako před zateplením. Přebytečného tepla se v zateplených domech nedá jednoduše zbavit, jen za cenu vzniku hydronického hluku při plném nebo částečném uzavřením většiny termostatických ventilů.

I na tomto místě se dá konstatovat, že vinou je chybná legislativa, která umožnila zateplování objektů, u kterých se nedá instalovat stanice pro snížení teploty otopné vody s vlastním měřením spotřeby tepla. Díky tomu k proklamované úspoře tepla nikde nedošlo, zcela jistě ne v míře, která by byla úměrná podílu snížení tepelných ztrát a vynaložených finančních prostředků. Pokud o úsporu tepla vůbec šlo…

---

The common energy node for heating and hot water

The author deals with the allocation of costs for heat between the heating systems of objects that are not physically separated.