Problematika vytápění bytů v ČR – 3. část

otopné soustavy

Další část autorova čtyřdílného příspěvku k dané problematice. Předchozí části byly otištěny v č. 1 a 2/2013 Topenářství instalace.

Podíly spotřeb tepla na jednotlivé byty

V grafech na obr. 4 a obr. 5, které jsou vztaženy vždy k jednomu měřenému objektu s vchodem 1. a vchodem 2., jsou patrné velké rozdíly v indikované spotřebě tepelné energie mezi byty přesto, že se jedná o stejné byty z hlediska velikosti započitatelné plochy a přibližně i jejich umístění v domě. Určitý rozdíl je pochopitelný mezi přízemím, posledním patrem a mezipatry. Počty dílků indikátorů názorně dokumentují, že se na vytápění bytů musí ve velké míře podílet sdílení tepla mezi sousedy navzájem, které není podchyceno indikací spotřeby tepla a probíhá tedy bezplatně. Krátký sloupec znamená menší náklady za spotřebované teplo a naopak. První graf (a) zachycuje stav podle odečteného počtu dílků na indikátorech a druhý graf (b) po provedení tzv. korekce, jejímž cílem má být odstranění evidentních nespravedlností. I vlivem uměle stanovených korekcí někteří doplácejí na sousedy.

Obr. 4a, b • Objekt 1

Obr. 5a, b • Objekt 2

Za mimořádnou pozornost stojí rozdíl nasčítaných dílků v 5. patře vchodu 1. oproti bytům ve zbývajících podlažích.

Ze součtů dílků pro jednotlivé byty vypočetl „rozúčtovatel“ teploty v interiéru bytů po patrech. Zde indikátory prokázaly významnou roli, neboť ukázaly na uživatele bytů, kteří beztrestně porušují všechna pravidla vytápění vydaná zákonodárcem. Za takové porušování pravidel, které považuji za omezování a poškozování cizích práv, by měly být nemalé sankce. Ovšem tato funkce indikátorů není běžně veřejně prezentována, protože by zcela jistě mohla vést až k fyzickému vyřizování si účtů mezi uživateli sousedních bytů. Teplotní stavy v bytech jsou zachyceny po prostém sečtení dílků z indikátorů a po korekci v grafech na obr. 6.

Obr. 6 •

Průběhy grafů v obr. 6 potvrzují, nejen z pohledu stavebních předpisů, ale také předpisů o hospodaření s energií, neodůvodnitelné rozdíly mezi byty. Na druhé straně grafy dokazují, že pokud lze v řadě bytů domu při normálním používání těles docílit přetápění, má daná otopná soustava potřebné parametry k tomu, aby dodávala dostatek tepla, pokud ho uživatelé všech bytů budou normálně, tedy ve shodě s předpisy, užívat.

Setkávám se však s takovou realitou, že ti, kteří možnosti své části otopné soustavy v bytě řádně neužívají, si nejvíce stěžují na nedostatečné vytápění.

V grafech na obr. 6 je výpočtová teplota v interiéru 20 °C znázorněna svislou přímkou. Byty s teplotami vpravo od svislé přímky, tedy s vyššími teplotami, vytápějí sousedy okolo sebe. Například ve vchodu 1 byt ve 2. patře se sudým číslem vyhřívá sousedy ve svém patře a souseda nad sebou i pod sebou. Obdobně je tomu i ve vchodu 2.

Lze tedy konstatovat, že v šesti bytech dochází k přetápění a naopak v osmi bytech se prakticky nevytápí a tyto byty těží z vlastnosti tepla přecházet do prostředí s nižší teplotou i cestou, kde teplo není měřeno.

Vzhledem k tomu, že je chování sousedů navzájem anonymní a neexistuje žádná průběžná regulace a kontrola během roku, která by zabránila prostupu tepla mezi byty, dají se vzniklé rozdíly v počtu indikátorem načtených dílků zhodnotit až dodatečně, tj. po uplynutí zúčtovacího období. Co se týká tohoto podílu tepla, uživatel bytu nemá žádnou možnost aktivně a s minimální spotřebou tepla v bytě řídit a kontrolovat své náklady, aniž by ovlivnil tepelně-technické parametry stěn svého bytu.

Metody, založené na pevně daných procentních přirážkách, pro přerozdělování nákladů za teplo mezi byty neodpovídají dynamickému chování uživatelů bytů v současnosti a vnášejí mezi ně spíše nevraživost, protože uživatelé bytů obvykle nejsou schopni problematiku plně pochopit a ani řešit. V zásadě jim chybí i potřebné informace. A tomu se nelze ani divit, když se s podobným nepochopením setkávám i u tzv. odborníků.

Lepší přístup k problematice bohužel nepřináší ani zákon č. 406/2000 Sb. o hospodaření energií ve znění zákona č. 318/2012 Sb., který je účinný od 1. 1. 2013. V § 7, odst. (4) zákona č. 318/2012 Sb. je uvedeno:

„(4) Stavebník, vlastník budovy nebo společenství vlastníků jednotek jsou dále povinni

a) vybavit vnitřní tepelná zařízení budov přístroji regulujícími a registrujícími dodávku tepelné energie konečným uživatelům v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem; konečný uživatel je povinen umožnit instalaci, údržbu a kontrolu těchto přístrojů…“. Úmysl je sice dobrý, ale znění zákona nerespektuje fyzikální vlastnosti tepla, které byly podrobně diskutovány v předchozích statích. Zákon předpokládá existenci prováděcích vyhlášek. V této době (konec února) vyhlášky zatím ne­existují, takže ještě můžeme doufat, že v nich bude fyzika tepla respektována mnohem více.

Z pohledu diskutované přesnosti, či spíše nepřesnosti, údajů indikátorů dodávky tepla je nepochopitelný veřejně avizovaný záměr zvýšit složku tepla, která se mezi byty rozpočítává nikoliv podle plochy, ale podle náměru indikátoru, až na 70 %. Tento záměr lze označit za výsměch všem absolventům vysokých škol, kteří se museli seznámit s tím, jak se teplo šíří a měří, kteří museli nastudovat složité matematické metody sloužící ke stanovení přesnosti shody měření a skutečnosti.

Cesta k úsporám tepla

Skutečná úspora tepla je spojena s řadou sofistikovaných opatření jak na straně stavební konstrukce, tak technologií, které teplo distribuují a předávají. V bytovém domě lze na úspory tepla jít i za pomoci „pár slov“ a trochou „charizma“. Popíšu konkrétní příklad.

Obchodní zástupce firmy, která do objektu instalovala různé prvky na regulaci otopné soustavy, nabízel i instalaci IRTN. Jedním z argumentů o kvalitě jejich práce bylo porovnání spotřeby tepla a dosažená úspora předchozími opatřeními. Dokumentoval to údajem o spotřebě 2308 GJ v roce 2010, která v roce 2011 klesla na 1429 GJ. Vykázána úspora 879 GJ byla obrovská, 38 %. A skutečnost?

Po přepočtu na měrnou spotřebu, se zahrnutím teplotních poměrů v daných letech, byla v roce 2010 dosažená měrná spotřeba ve výši q₁ = 0,447922 GJ/D° a v roce 2011 to bylo q₂ = 0,428665 GJ/D^°. Když tyto měrné spotřeby porovnáme, získáme poměr q₁/q₂, tj. cca 1,0449. Rozdíl je tedy necelých 4,5 %. Bohužel technicky a matematicky méně vzdělaní lidé se snadno nechají podobnými argumenty napálit a vinu za svou neznalost pak rádi přenáší obecně na topenáře.

DOKONČENÍ PŘÍŠTĚ