Otopné soustavy v rozkladu?

Autor ve své odborné činnosti musí velmi často řešit problémy s dopravou tepla až ke spotřebitelům. Zateplování budov, zavedení automatických regulací ve zdrojích tepla, zavedení regulačních termoventilů u otopných těles, nedostatečné znalosti uživatelů bytů, správnost zásahů do regulace na ventilech otopných těles, zavedení rozdělovačů topných nákladů, zateplování budov izolacemi, výměna oken – to vše velmi stěžuje práci při objektivním nastavování zmíněných zařízení. Autorův příspěvek je alarmem, že uváděné zásahy musí být prováděny velmi citlivě a po nastavení nesmí být s regulací zbytečně manipulováno. Rovněž různí „rozumbradové“ by měli krotit svoje nápady a správné seřízení ponechat odborníkům.

Recenzent: Miroslav Štorkan

Na otázku, položenou v názvu článku, se s určitou nadsázkou dá odpovědět ANO. Kdybych neměl pro svá tvrzení relevantní podklady, tento článek by nevznikl.

Úvod

Předem se omlouvám za to, že mohu evokovat nelibost či kontroverzní postoje k obsahu příspěvku. Nemám v úmyslu vyjadřovat názory na bázi obecných principů a pravd. I když obecné principy a pravdy platí, existuje pro jejich naplnění ještě nutná podmínka, správné souvislosti.

Co bylo dříve? Slepice nebo vejce?
Termické či hydraulické řešení?

V otopných soustavách s oblibou hovoříme dominantně o hydraulice, či hydronice a s tím spojenými pojmy jako průtoky, kááávéééčka, vyvažování, automatické regulátory diferenčních tlaků i ruční seřizovací armatury, apod. Když to řeknu velmi triviálně, dříve byly s bídou k dispozici uzavírací armatury, hydraulická řešení byla postavena na odstupňovaných dimenzích potrubí. Jen si vzpomeňme, že jsme v otopných soustavách neměli ani čerpadla – samotížné otopné soustavy. Tehdy se nemluvilo dominantně o hydraulickém řešení. Nejdříve jsme museli zajistit teplotní spády, aby se voda uvedla do pohybu, dbali jsme na to, aby nám pomáhala gravitace (samotíž), umísťovali jsme kotle do suterénů, ale když to nešlo, muselo být potrubí co nejvýše (etážové vytápění). To byl skutečný a nefalšovaný přírodní princip, kdo ho nerespektoval, nemohl být „topenářem“! Někdy mi připadá, že je každý člověk topenářem, který umí přiložit polínko do ohně. Nesprávné řešení teplotních podmínek neumožnilo, aby voda cirkulovala. Teplovodní otopná soustava nemohla tudíž bez splnění teplotních rozdílů vzniknout, protože nebyla síla, která by uvedla otopnou vodu do pohybu mezi zdrojem tepla a místem spotřeby tepla. A toto je triviální ukázka, kdy již můžeme hovořit o správných souvislostech – posloupnosti.

Co by zmohl i nejlepší topenář, vybavený výkonnými čerpadly a bůhví jakou technikou, když nedokáže ve správné souvislosti a posloupnosti zajistit předávání tepla. Není třeba zvlášť zdůrazňovat fyzikální posloupnost, která zní: „Když bude mít otopné těleso stejnou teplotu vody, jako je teplota vzduchu v místnosti, žádné teplo se do místnosti nepředá.“ V takovém případě může kdokoliv prohánět soustavou nekonečné množství vody s nekonečnými dimenzemi potrubí a armatur a s nekonečným výkonem čerpadel, seřizovat průtoky moderními přístroji s protokolem, nastavovat co chce, stejně mu nic nepomůže. Vím, že to zní hodně ad absurdum, bohužel, moje ověřené zkušenosti z praxe posledních let (nikoliv názory) jsou takové, že je řešení otopných soustav, například po zateplení, prakticky podřízené přednostně „hydraulickému či hydronickému řešení“ a nikoliv teplotním parametrům otopných soustav. Není výjimkou, když se dokonce neřeší nic, jen se od oka něco nastaví a v nejlepším případě se použijí seřizovací hodnoty z tabulky výrobce termostatických ventilů bez ohledu na to, ve kterém místě je z hydraulického hlediska ventil použit, tedy bez souvislostí.

Teplotní parametry

Již delší dobu, někdy před rokem 2003, kdy již probíhala termostatizace otopných soustav a začaly se objevovat problémy s hlučností a zhoršenou funkčností, jsem se touto problematikou hodně zabýval (měření na tělesech, potrubích a patách stoupaček, výpočty, atd.). V roce 2003 na seminářích ­Danfoss, a posléze i některých konferencích (například Teplárenské dny v Hradci Králové), jsem prezentoval, že prvním krokem navrhování a projektování otopných soustav musí být teplotní řešení. V několika článcích v časopise Topenářství instalace, a i v jiných periodikách, jsem popisoval posloupnost potřebných kroků tak, jak fyzikálně na sebe navazují. Dokonce byly předloženy výsledky měření, jak se nesprávné teplotní řešení podílí na diskomfortu vytápění a narušuje hydraulické seřízení otopných soustav se všemi negativními jevy, zejména s hlučností.

Nyní, po asi deseti letech se začínají objevovat články dalších autorů, jak je nutné se teplotními podmínkami při provozu otopných soustav zabývat, jinak to nefunguje jak má.

Dokonce se začali problematikou zabývat dodavatelé tepla, kteří do značné míry k dnešnímu dni omezili přehnané teplotní a tlakové parametry u připojených odběratelských soustav.

Například lze uvést rozdílné otopové křivky z různých zdrojů. Samozřejmě u zateplených domů již jsou i tyto křivky střední teploty otopné vody vysoké.

Jak je vidět na grafu středních teplot ve Středočeském kraji, správná křivka je zobrazena plnou čárou, jeden zdroj ji má obdobnou, druhý má jiný sklon podle venkovní teploty a další je silně posunuta nahoru – tedy k přetápění. Asi se zeptáte, jak je to možné, když jde o stejnou oblast, o stejná tělesa a stejnou metodiku návrhu otopných těles pro vytápění i s infiltrací? Na to není jiná odpověď, než to, že byla buď nesprávná metodika výpočtu výkonu těles, nebo nějaká „volba“ dodavatele tepla. Domnívám se, že obojí. Metodika výpočtů byla, a je, založena na kvazi stejných parametrech otopné vody a výkonu těles, což vneslo chyby do nastavení provozních parametrů otopných soustav, které museli podle praktických zkušeností dodavatelé tepla empiricky korigovat. Tímto způsobem se vytvořila jakási rutina v navrhování a provozování otopných soustav. Prakticky nikdo nepřinesl věrohodné poznatky, v čem tkví problém.

Vraťme se k onomu semináři z roku 2003 a ukažme si různé vlivy na teplotní a hydraulické řešení otopných soustav.

Zejména je třeba si znovu připomenout, že pokud provádíme změny v jedné otopné soustavě jako celku, musí být tyto změny proporcionální, jinak je nelze uspokojivě vyřešit a to působí negativně na teplotní a hydraulické řešení. Jde zejména o to, jak se projeví neproporciální změny při řešení otopné soustavy:

1. předimenzované těleso v nominální otopné soustavě,
2. těleso po zateplení, tedy ještě více předimenzované těleso,
3. požadavek na individuálně zvýšenou teplotu vzduchu v místnosti (obvyklý nešvar),
4. nedostatečný teplotní spád otopné vody pro fakturační měřiče spotřeby tepla,
5. dynamické změny z tepelných zisků.

První příklad a graf odpovídá na podmínky předimenzování tělesa (1. a 2.) a dynamické změny z tepelných zisků (5.).

• Qn = 1000 W; tin = 20 °C ;
• Qnx = 750 W; Qnx_ = 500 W;
• tep = –12 °C; tek = +15 °C; n = 1,3
• DTp = 15 K; DTk = 2,4 K;

Průtoky = konstanta (černá přímka)

• Qn Nominální instalovaný výkon tělesa (90/70 °C)
• Qx Výkon skutečný » tepelným ztrá­tám
• tep výpočtová venkovní teplota
• tek koncová venkovní teplota (přestává se vytápět)
• n exponent tělesa
• DTp nejvyšší teplotní rozdíl vody
• DTk nejnižší teplotní rozdíl vody

Plné čáry vyjadřují výchozí stav a čárkované znamenají změněný stav, velká písmena „T“ značí teplotu vody a malá „t“ teploty vzduchu).

Graf znázorňuje výpočet pro následující parametry (snížení tepelné ztráty ze 750 W na 500 W):

Z grafu vidíme průběhy jednotlivých veličin.

• a) Plná červená čára zobrazuje průběh teplot otopné vody v otopném období na přívodu do tělesa. Čárkovaná červená zase teplotu vratné vody. Jelikož bylo instalováno těleso o výkonu 1000 W a ztráta činila jen 750 W, bylo nutné snížit teplotu otopné vody – odečtenou z grafu na cca 76 °C, jinak by těleso dodávalo nadbytečný výkon a způsobilo přetápění. To vše při zachování původního průtoku otopné vody. Pokud bychom použili termostatickou hlavici (TH), nastavenou na 20 °C, termoventil (TRV) by působením TH uzavřel průtok otopné vody, a pokud by takto zapůsobila podstatná část TRV, poklesl by průtok i na přívodu, což má negativní dopad na seřízení otopné soustavy.
• b) Plná modrá zobrazuje posun teplot otopné vody, pokud potřebujeme od tělesa o instalovaném výkonu 1000 W pouze 500 W. Při zachování průtoku klesla teplota otopné vody na přívodu cca na 61 °C (odečteno z grafu). Tedy při zachování průtoku bylo třeba z nominální teploty 90 °C snížit teplotu na 76 °C a posléze na 61 °C. Celkový pokles je až o 29 °C.
  V tomto případě jsme nemuseli učinit žádný zákrok v hydraulickém seřízení otopné soustavy. Stačilo změnit teplotní parametry. Řada projektantů však raději navrhne celkovou rekonstrukci otopné soustavy.
• c) Pokud bychom ponechali teplotu na přívodu 90 °C, resp. 76 °C, museli bychom adekvátně snížit průtok otopné vody, ale to bychom museli zcela přestavět všechna nastavení seřizovacích a regulačních armatur!!!

Důsledky nerespektování výše popsaných fyzikálních podmínek

Výše popsaná skutečnost (posloupnost) je naprosto ignorována téměř ve všech případech po zateplení domu, a naprosto spolehlivě lze říci, že tento stav není správně řešen (pokud je vůbec řešen) ani odborníky (promiňte kolegové). Tato skutečnost nebyla, a ani není, vzata v potaz ani na ministerské úrovni, kde byly a jsou organizovány různé programy na zateplování, úspory energie, atd.

Tento stav dominuje prakticky všude.

Dokonce jsou zavrhovány a bagatelizovány instalace technických prostředků na patě domu pro správné řízení teplotních a tlakových parametrů (na bázi směšování či deskových výměníků), ale tvrdě se prosazují za nemalých nákladů koncepce na zateplení s totální výměnou všech seřizovacích a regulačních prvků, anebo se prosazují nápady s jakýmsi pomyslným levným a rychlým seřízením bez řádného přepočítání parametrů pro nastavení TRV. Mohu dodat, že jde velmi často o nesprávně stanovené hodnoty Kv termostatických ventilů a patních regulací, hlavně, že je to levné. Znám příklad, kdy dodavatel termoventilů a jejich seřízení v několikapodlažním domě nepotřeboval žádnou topenářskou a ani jinou dokumentaci. Pracoval podle tabulek dodavatele TRV.

Velkou neznámou je stav dokumentace otopné soustavy staveb. Záhadou je, že i v řadě domů, které byly v nedávné minulosti osazeny termoventily a byly nějak seřízeny, zcela chybí jakákoliv dokumentace. V lepším případě je neúplná anebo chybí některé údaje (u montážních schémat například dimenze stoupacích potrubí). Nové zaměření stávajícího stavu otopné soustavy potom zbytečně prodražuje nový projekt na seřízení po zateplení a často je náklad na pořízení dokumentace brzdou pro nápravu a dosažení významných úspor tepla.

Samotnou výměnou stávajících armatur a jejich tzv. seřízením se zdaleka nedosahuje latentních úspor tepla (tj. dané fyzikální podstatou vytápěného objektu a otopné soustavy).

Bohužel se laická veřejnost spokojí s podprůměrnými úsporami dosaženými podprůměrným řešením otopných soustav se slovy „vždyť jsme ušetřili, tak proč bychom se tím měli dále zabývat?“ Laická veřejnost se bohužel nemá od koho dozvědět, že pokud jsou správně deklarované úspory v energetických auditech, lze jich také dosáhnout. Zpravidla ani netuší možnosti úspor po provedené sofistikované optimalizaci otopné soustavy, která je založená na kvalitativně vyšším řízení dodávky tepla oproti současné sebelepší ekvitermní regulaci s predikcí povětrnostních podmínek. Současná regulace nereaguje správně na dynamické chování otopné soustavy.

Pokud jsou napojeny na jeden zdroj tepla objekty, které jsou „chaoticky“ zateplovány (někdo přidá 80 mm EPS, jiný 100 mm, další 120 mm), dostáváme se do situace, že je jednou těleso o instalovaném výkonu po zateplení používáno s rozdílným výkonem (třeba jednou 750 W, jinde již jen 600 W a onde jen 450 W), pak je fyzikálně povinností řešit parametry otopné vody na patě domu a nikoliv ve zdroji tepla!!!

Prostě dodavatel tepla nemůže v jednom bodě (ve zdroji) zajistit všechny potřebné rozdíly různě zateplených domů, například teplotou přívodní vody. Řada domů ještě není zateplena. Pokud se úkolu neujme dodavatel, že na patu odběratele instaluje potřebnou techniku, musí potřebná opatření udělat odběratel. Jiná cesta k úsporám nevede. Jakékoliv pseudovýměny TRV a jiných armatur nevedou k cíli a jen zhoršují obecné povědomí veřejnosti v tom, že „již jsme do M+R nastrkali tolik peněz a výsledek je minimální nebo žádný“, to jsou slova, která lze slyšet při jednání se zástupci družstev, apod. Pokud se však nechají přesvědčit různými „odborníky“, že jsou jimi doposud nabízená řešení otopných soustav (tedy bez sofistikované optimalizace) velkým přínosem, časem zjistí, že tomu tak není (předpovídám tedy eskalaci nespojenosti lidí).

Druhý příklad a graf odpovídá na podmínky změn teplot ve vytápěné místnosti a plnění minimálního teplotního spádu na fakturačním měřidle (3. a 4.).

Z podrobnějšího vyhodnocení, pro které zde není dostatek prostoru, lze uvést tabulku výsledků, která přináší při dvou hodnotách teploty vzduchu v místnosti a pro různé výkony koncový teplotní spád. Přitom je zachován stejný průtok a koncová venkovní teplota te = 15 °C. Teplotní spád mezi teplotou otopné vody na přívodu a na vratné vodě je následující:

Výkon	1000 W	750 W	500 W
DTp,z	3,1 °C	2,3 °C	1,6 °C při ti = 20 °C
	4,6 °C	3,4 °C	2,3 °C při ti = 23 °C

Pokud použijeme měřidla tepla, která pro správné měření vyžadují teplotní spád nad 2 °C, potom již při teplotě ti = 20 °C a snížení výkonu tělesa po zateplení na 500 W můžeme očekávat tzv. „hausnumera“ o spotřebě tepla.

Pro vyhodnocení uvedeného grafu je význam barevných křivek stejný jako v předchozím grafu. Při porovnání vlivu na otopové křivky změnou vnitřní teploty z ti = 20 °C na 23 °C je závěr velmi vypovídající. Průběh po zvýšení vnitřní teploty, zobrazený černými křivkami, jasně ukazuje nejen posun otopové křivky nahoru při koncové teplotě, ale i její sklon.

Jaký závěr z toho plyne?

Ten je zcela jednoznačný: Fyzikální parametry si nikdo nemůže volit, jak je to zvykem.

Jak vyplývá z ukázek výpočtů, znázorněných v grafech, dochází mezi teplotními a hydraulickými parametry vždy ke vzájemné provázanosti a není možné u již hotových otopných soustav experimentovat s jakoukoliv volbou teplotních spádů či průtočných množství. Jakákoliv svévolná změna se projeví „rozladěním“ otopné soustavy. Tudíž není možné seřizovat termoventily na tzv. tabulkové hodnoty, lépe řečeno doporučené hodnoty!!!

Neexistuje žádná možnost volby teplotního spádu na vstupu, jak se to běžně stává u přepočtu otopných soustav po zateplení.

Sníženým tepelným ztrátám po zateplení se musíme plně podřídit. Když má dodávat těleso 50 % výkonu, aby krylo ztráty, musíme se podřídit výpočtu nových teplot otopné vody!!! Teprve k této vypočítané hodnotě můžeme dále v logické posloupnosti zachovat dosavadní seřízení armatur s případnou drobnou korekcí průtoku vody s ohledem na minimální teplotní spád pro fakturační měřidla.

Dokud nemáme vyřešeny energetické bilance (výkon těles » ztrátě), nikdy nemůžeme přejít k výpočtům parametrů otopné vody (teploty, průtoky) a správnému hydraulickému řešení otopné soustavy.

Bohužel se jedná o náročné iterační výpočtové postupy, kde je výsledek ještě navíc ovlivňován chladnutím otopné vody na přívodu do vzdálenějších těles. Jestli nám vychladne otopná voda na přívodu například o 2 °C, musíme zvýšit teplotu vratné vody také cca o 2 °C. Z toho plyne, že neexistuje opakovatelný projekt, který by měl mít i při stejných tepelných ztrátách a při stejném konstrukčním řešení stejné teplotní a hydraulické parametry. Správný výkon tělesa vůbec nemá nic společného se zvoleným teplotním spádem, například 20 K či 15 K.

Průtokové – hydraulické parametry

Hydraulický okruh má jedinou úlohu, dopravit do tělesa potřebné množství tepla. Jak jsme si výše řekli, množství tepla je dáno tepelnou bilancí ztrát a výkonu tělesa a tomuto řešení je podřízeno odpovídající množství otopné vody. Tedy množství vody může být různé!!! Množství tepla nikoliv!!!!!

Rozeberme si jasný příklad obecné pravdy. Paradoxně můžeme říci, že obecně platný vzorec Q = m·c·Dt je používán tak, že výsledky často neplatí. V tomto vzorci jsou skrytě obsaženy proměnné, jakými jsou teplota vzduchu v místnosti, střední teplota otopné vody, teplota na přívodu, na zpátečce a tepelné ztráty. Bez výpočtu všech skrytě proměnných hodnot, vstupujících do vzorce, nikdy nemůžeme obdržet správný údaj o množství proudící vody v okruhu.

Pokud se kterýkoliv z výše uvedených parametrů změní, a nevíme který a o kolik, nemůžeme žádným měřením dokázat správnost seřízení otopné soustavy. A to ještě nebylo nic řečeno o zásazích uživatelů do otopných soustav tím, když si libovolně za provozu „hrají“ s termostatickými hlavicemi. Toto počínání lze přirovnat k jízdě automobilem, kdy nějaký „permoník“ soustavně za jízdy mění předstih či odtrh v motoru, a podobně.

Nechceme-li si zcela „zlikvidovat“ osazené seřizovací a regulační armatury otopné soustavy, nesmíme zvolit libovolně průtok či Dt, anebo tvrdit, že 20 kPa na patě domu je mnoho či málo.

Pokud tak učiníme, jde o „šamanství“, které sem – tam může náhodně zlepšit katastrofální stav otopné soustavy. Když si uživatelé nevědí rady, ani pomocí odborníků, pozvou si „topenářského šamana“ s přístroji a nakonec to občas dopadne tak, že je závěr „šamana“ podán obdobnou větou „změřil jsem, výsledky jsou ve zprávě, pozorujte, zda UT dále hlučí a pokud ano, pozvěte odbornou firmu, která změří hlučnost otopné soustavy“ (věřte mi, je to opsáno ze skutečného případu dlouho nevyřešeného problému s hlučností poměrně známou osobou, kterou nehodlám jmenovat). Odborná renomovaná firma změřila hlučnost a konstatovala v závěru, že UT skutečně hlučí a hlučí dodnes, pokud se „milé děti nic nezměnilo“ a ono se opravdu nezměnilo. Mohl bych také dokladovat foto, kde je na cedulce u posilového čerpadla na patě domu napsáno „nezapínat čerpadlo, zvýšila by se hlučnost“. Původně se asi nějaká závada v nedotápění odstranila tím, že bylo instalováno čerpadlo. UT hlučelo, pak se asi přišlo na to, že je po zateplení třeba naopak omezit průtok, a byla nainstalována automatická seřizovací armatura diferenčního tlaku na 10 kPa. Dodávaná voda proudí tedy skrze automatickou regulaci, a aby se zvýšil odpor otopné soustavy v domě, bylo ponecháno v potrubí ono původně posilové čerpadlo. Jaký má asi hydraulický odpor, nikdo neví. Nejsou tam měřicí body, a tudíž nelze tlakovou ztrátu ani měřit. Soustava údajně nehlučí, a přesto po zateplení se nedosahuje projektovaných úspor!!!

Také bych mohl zmínit jinou „story“, kdy namísto průtoku cca 6,7 m^3·h^–1 byl průtok na jaře cca 1,6 m³·h^–1, a když byl na patě domu přestavěn automatický regulátor na vyšší Dp, pak byly na namátkově vybraných patách stoupaček naměřeny o stejnou změnu i tlakové diference za automatickými regulátory směrem k tělesům. Dovolím si tvrdit, že se jedná o nevhodné otopové křivky, jejich sklon a nesoulad tepelných ztrát ve vztahu k instalovanému výkonu těles. Na patě domu je dodávána otopná voda podle toho, jak určuje dodavatel tepla a ne jak je třeba pro odběrné místo, tedy vytápěný objekt.

Abychom vyhověli změněným podmínkám, musíme zpravidla zachovat nový průtok co nejblíže původnímu, abychom se pohybovali ještě v rozsahu charakteristik instalovaných armatur a nemuseli je za drahé peníze měnit.

Ještě nebylo nic řečeno o tom, že někteří dodavatelé tepla „vyzráli“ na to, jak „procpat“ více tepla tím, že zvyšují tlakový rozdíl na patách domů, v podstatě na přání uživatelů, kteří chtějí vytápět jenom trubkami stoupaček (tam nejsou instalovány indikátory – na tělesech ano, proto je nutné je zavírat). Enormně tím zvyšují teplotu otopné vody na přívodu. Že se těmito opatřeními zvyšuje působení samotížné (hnací energie) otopné vody, se nemluví. Při překročení jistých mezí se nedá vliv samotíže ani nijak běžným seřízením eliminovat. V chladnějším období zimy by někdy mohla horní část domu být vytápěna jen samotíží.

Nemluvili jsme ještě o tom, jak jsou odběratelé přemotivováni instalacemi indikátorů na poměrné rozdělování topných nákladů. Uživatelé s touto motivací „prahnou“ po vytápění celého bytu například dvěma tělesy ze čtyř instalovaných, a když se nedosáhne požadované teploty, volají dodavateli, aby přidal na teplotě. Aby měl dodavatel pokoj, přidá a rád. Tím se zvýší teplota, indikátor naměří více, což je srovnatelné s tím, kdyby byla v provozu všechna tělesa, ale s nižší teplotou. Hlavní příčinou je libovolná manipulace s TH, která nebyla vymyšlena na regulaci libovolného rozsahu teplot, ale na úsporu tepla, pokud existují v místnosti jiné tepelné zisky než od těles.

Co se děje v otopné soustavě? Nepravidelně se ručními zásahy otevírají a zavírají TRV. Když se uzavře cca 40 % přívodu otopné vody (do dvou zavřených těles – zpravidla kuchyně a ložnice), omezí se průtok vody na 60 % vypočítaného průtoku, společným potrubím pak proudí voda s podstatně menším hydraulickým odporem, než bylo seřízeno a to činí ve finále snížení hydraulických odporů na cca 36 %. Když jsme tedy měli hydraulické ztráty 10 kPa, klesnou nám na 3,6 kPa. Jakým prvkem to dynamicky v daném místě a čase ošetříme? Asi žádným a těžko, když na patách máme de facto namísto regulátorů omezovače a ty pracují tak, že škrtí část nadbytečného tlakového rozdílu, ale neregulují pod nastavenou hodnotou, například oněch 10 kPa.

Existují výborné pomůcky pro orientaci v problematice. Pro orientaci je to v pořádku, ale pro seřízení je to málo. Jednou z nich je rychlý výpočet: „Na TRV potřebujete například 6 kPa, na stoupačku 0,8 kPa, na patní regulaci 10,2 kPa a na ležatý rozvod 10 kPa. Na patě ležatého rozvodu musíte mít tedy minimálně (6 + 0,8 + 10,2 + 10) = 27 kPa.“ Jenže při uzavření řady těles uživatelem již potřebujeme například na ležatý rozvod jen 3,6 kPa a na stoupačce také méně. Potom na vstupu do ležatého rozvodu stačí asi jen 20 kPa a méně.

Mohl bych ukázat řadu technických důkazů o tom, že otopné soustavy nepracují v projektovaných mezích. Prakticky vždy jsem se při řešení neduhů otopných soustav setkal s tím, že skutečné spotřeby tepla zdaleka neodpovídají vypočítaným spotřebám podle různých oficiálních metodik – jsou nižší. Nesetkal jsem se s tím, že by stačilo uživatelům vytápět na výpočtové teploty, tj. 20 °C podle kulového teploměru. Vyhláška připouští za určitých podmínek i vyšší teploty a to o +1 až +3 °C, tedy podle počtu ochlazovaných stěn (měřeno klasickým teploměrem – teplota vzduchu). Ještě jsem se nesetkal s tím, že by i kuřácký byt byl větrán nepřetržitě 24 hodin denně intenzitou výměny vzduchu i = 0,5 až 0,6; či i = 1 a více. Ještě jsem se nesetkal s tím, že by se uvažovalo o tepelných izolacích potrubí stoupaček, aby se nedaly zneužít k vytápění bytů, nebo ukládáním stoupaček mimo byty, kde by nebylo možné vytápět trubkami na úkor jiných. Rovněž se zpravidla neřeší zdokonalení příček mezi byty, aby bylo významně omezeno vytápění přes sousední stěny bytů, apod. V legislativě není řešeno, proč mají ti, kteří šetří teplem, platit ve společné základní složce za ty, kteří si tzv. vytápějí komfortně i nad 26 °C.

Jakou si dáte odpověď na počáteční otázku: „jsou otopné soustavy v rozkladu?“

Vždyť všechny nějak fungují!!!

---

Are heating systems in disintegration?

The author reflects on the current state of heating systems. Any changes of heating system settings should be done by experts. Improper interference can cause problems in the heat supply or increase operation costs.

Keywords: heating system, heating system parameters