Malá chyba a velká škoda – reakce na článek v Topin č. 5/2014

V článku se hovoří o neodborné práci při napojování otopných těles, v jejímž důsledku vznikla velká škoda.

S cílem přesně dokumentovat neodbornou montáž byly, autorem Milošem Bajgarem, konkrétně jmenovány použité výrobky. Na tuto skutečnost zareagovala společnost IVAR CS, která je dodavatelem jednoho z uvedených výrobků, s požadavkem na zveřejnění svého postoje k závěrům autora. Rozhovoru se za společnost IVAR CS zúčastnili Marek Wolf, obchodní ředitel, Miroslav Kotrouš, technický ředitel, dále autor článku Miloš Bajgar a za časopis Josef Hodboď, šéfredaktor.

Marek Wolf:

Naše společnost IVAR CS, spol. s r.o. je jedním z největších dovozců topenářské techniky do České republiky a za dobu působení v oboru jsme získali velké zkušenosti s uvedeným výrobkem a jeho použitím v praxi. Soustřeďme se nejprve na technický problém napojení otopných těles.

Miroslav Kotrouš:

V článku vyobrazený poškozený těsnicí a fixační prvek je součástí námi dodávaného svěrného šroubení, používaného pro připojení armatury VEKOLUXIVAR na měděné rozvody. Prvek je složen z mosazného přeříznutého svěrného kroužku a těsnicí manžety z materiálu EPDM. Při dotahování matice se mosazný svěrný kroužek stahuje a tlačí těsnicí manžetu k trubce a protikusu, armatuře s eurokonusem a vytvoří dokonale těsný spoj. Zásadní podmínkou vytvoření trvale těsného spoje je vystředění měděné trubky. Proto má naše armatura VEKOLUXIVAR na straně připojení na rozvod z mědi vnitřní osazení, které umožňuje dostatečně hluboké zasunutí a vystředění měděné trubky.

Obrázek 1 dokumentuje hloubku osazení několik milimetrů v našem šroubení ­VEKOLUXIVAR, které dává řemeslníkovi jistotu bezpečného zhotovení spoje.

Na obrázku 2 je výrobek „no-name“ bez osazení. Pokud je vyroben s připojovacím závitem eurokonus, může být použit i v kombinaci s naším svěrným šroubením. V tomto případě však není zabezpečeno osové vystředění trubky vnitřním osazením, správné vystředění je pak pouze otázkou zručnosti řemeslníka. Dotahováním matice pak těsnicí manžeta není rovnoměrně vtlačována a může dojít k jejímu poškození, které následně způsobí netěsnost spoje. Případná netěsnost se nemusí objevit ihned po montáži, ale později, kdy trubka vlivem dilatací a nevystředění použitou a již poškozenou těsnicí manžetu mechanicky namáhá.

Je zřejmé, že armatura bez osazení je výrobně jednodušší, a proto také levnější. Její výrobce však nižším technickým provedením přenáší odpovědnost na řemeslníka a o dlouhodobé záruce lze úspěšně pochybovat.

Na obrázku 3 je vidět osové vystředění měděné trubky v naší armatuře ještě před vytvořením spoje samotného. V případě spoje na obrázku 4 vzniká jakési vystředění až při utahování matice a jeho dokonalost, či spíše nedokonalost, je dána jen mechanickou odolností EPDM manžety s velkým vlivem náhody.

V článku zmíněný vysoký utahovací moment je při vytváření spoje až druhotné riziko vzniku chyby, neboť k poškození manžety může dojít ještě dříve, než utahovací moment dosáhne námi doporučené hodnoty 35 až 45 Nm při instalaci na měděné rozvody.

S ohledem na nutné osové vystředění měděné trubky, ani použití pevného celomosazného těsnicího kroužku s těsněním kov na kov nezaručí, že nevznikne netěsnost. Je z barevného, a tedy měkkého, kovu a může dojít i k jeho poškození obdobným způsobem, jako u manžety z materiálu EPDM.

Marek Wolf:

V článku je zachycen pohled za těleso, viz obrázek 5, kde jsou vidět matice šroubení opatřené nálitky. Chtěli bychom upozornit autora článku, ale i čtenáře Topin, že tento výrobek nedodává naše společnost. Škoda, že není připojena fotodokumentace rozebírání spoje a pohledu do armatury ke zvážení, jaké osazení měl řemeslník pro vystředění trubky k dispozici.

Miroslav Kotrouš:

Vložení našeho těsnicího a fixačního prvku do této matice, která není produktem z naší nabídky, a vytvoření takovéto kombinace svěrného šroubení je absolutně nepřípustné. Zde bychom rozporovali i název článku, protože se jednalo o velkou chybu s velkou škodou. Soustřeďme nyní pozornost na těsnicí prvek, viz obr. 6.

Zaujaly nás otisky na poškozené manžetě a začali jsme, i s použitím armatur jiných výrobků, ověřovat, co může být jejich příčinou. Nejpravděpodobnější příčinou je obrácené nasazení těsnicího a fixačního prvku. Pružný EPDM materiál pak nebyl při utahování převlečné matice tlačen do eurokonusu v armatuře, ale do zadní části matice, tedy i do prostoru mezi otvorem v matici a měděnou trubkou. Hrana otvoru v matici poškodila okraj manžety a otiskla se na bok manžety. Následující obrázky 7 a 8 ukazují zakázanou obrácenou montáž uvedeného prvku.

Správnou polohu těsnicího prvku ukazují obrázky 9 a 10. EPDM manžeta směřuje k eurokonusu v armatuře.

Další příčinou vzniku netěsnosti mohlo být, odborné praxi a návodu výrobce odporující, použití těsnicího a fixačního prvku, který je neoddělitelnou součástí našeho svěrného šroubení, s převlečnou maticí od jiného výrobce. Nejedná se o netěsnící ­eurokonus, problém je zcela jinde.

Marek Wolf:

S autorem článku se shodujeme v tom, že základní příčinou netěsnosti byla neprofesionalita realizační firmy. Kombinace dvou a více systémů vždy přináší problém. Výrobce doporučuje použití uceleného systému, za který ručí. Prokázat výrobci jednoho prvku spoje vinu za netěsnost, když spoj tvoří výrobky více výrobců, je velmi obtížné. To však neznamená, že kombinace dvou renomovaných systémů není možná. Jak řekl kolega Kotrouš, podmínkou garance kvality a těsnosti spoje je odborná montáž spoje. K tomu je nutné dodat, že i odborné provedení navazujícího rozvodu a jeho opatření pevnými montážními body má své důležité opodstatnění. Rozvod nemá na spoj nadměrně mechanicky působit! Například aby se vlivem tepelné roztažnosti trubka ve spoji vytahovala, zasouvala, nebo v něm ohýbala atp.

Miroslav Kotrouš:

V případě závady s námi často zástupci postižených konzultují možné příčiny. Pohled na skutečné provedení rozvodu, schovaného za sádrokartonem, obvykle ukáže nedodržení základních montážních pravidel. Pak mají problém dlouhodobě udržet těsnost i ta nejkvalitnější svěrná šroubení. Natožpak levné, technicky ošizené produkty s neidentifikovatelným původem a výrobcem, bez patřičných certifikátů, jejichž použití je to nejhorší možné řešení, i když z počátku za TOP cenu.

Miloš Bajgar:

Za sebe, jako autora článku, musím upřesnit, že jsem posudek, na jehož podkladě článek vznikl, nevypracoval pro potřebu soudu, ale na objednávku developera a z podkladů, které mi byly předloženy. Developer evidentně potřeboval odhadnout, jakou má šanci ve sporu s instalační firmou o náhradu škody. Pro maximální objektivitu posudku jsem bohužel neměl možnost si detailně ověřit všechny skutečnosti a moje závěry, oproti závěrům odborníků společnosti IVAR CS, mohou být z části odlišné. Cílem, který mne vedl k sepsání článku, bylo upozornit na potřebu provádět montáž ve shodě s pokyny výrobců a odborné praxe. Jiný postup se může instalačním firmám velmi vymstít, což se stalo i v daném případě.

Miroslav Kotrouš:

Velmi pozitivně hodnotíme zmínku v článku o potřebě regulačních vlastností připojovací armatury k otopným tělesům. Neboť použitím armatury pro připojení tělesa typ VK s integrovaným kulovým kohoutem ­nebyly splněny podmínky vyhlášky č. 151/2001 Sb., § 5, část čl. 1, v němž se uvádí: „Každé otopné těleso se opatří ventilem s uzavírací a regulační schopností s regulátorem pro zajištění místní regulace a u dvoubodového napojení vyjma jednotrubkových otopných soustav též regulačním šroubením.“

Marek Wolf:

Příčinu vzniku dané chyby vidíme i jinde. V drtivé většině případů je zřejmou příčinou požadavek developera na tak nízkou cenu, za kterou provedení kvalitní instalace ani není možné. Developer není žádný chudák, který si přeje prodávat jen kvalitní byty a domy zákazníkům a ostatní mu to kazí. On má peníze, nastavuje cenovou hranici, a tím i technickou úroveň, svých výrobků podobně, jako výrobci kotlů, tepelných čerpadel, armatur, šroubení atd.

Miroslav Kotrouš:

Pro výběrová řízení se užívá jednoduchá projektová dokumentace, ve které běžně nejsou uvedeny například ani základní dimenze a dokumentace z části neodpovídá skutečnému stavu. Developer, pokud se bavíme o odborně zdatné firmě, moc dobře ví, jakou kvalitu za dohodnutou cenu může očekávat. Nechává realizační stavební firmě určitou volnost, řadu požadavků formuluje méně určitě a otvírá si tak možnost nevyplatit plnou cenu. Mnohé stavební firmy ztrácí sebereflexi, pokud jim jde o přežití v období útlumu stavební výroby. Totéž platí i na navazující firmy z oblasti TZB, které se uchylují k záměnám materiálu a kombinacím různých značek, používají produkty bez označení, platné certifikace či pochybného zdroje dodání. Cena je sice zachráněna, ale výsledek odpovídá případu popsanému v článku Miloše Bajgara.