Komentář k článku JUDr. Karla Havlíčka o spalinových cestách

V nedávné minulosti se na mě redakce tohoto periodika obrátila s prosbou o vyjádření k rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR (NSS ČR) ve věci žaloby ČSTZ (České sdružení pro technická zařízení) na Ministerstvo vnitra ČR (MV ČR). Žalující strana v ní usilovala o to, aby se žalovaný zdržel nezákonné aplikace vyhlášky Ministerstva vnitra č. 34/2016 Sb., o čištění, kontrole a revizi spalinových cest, ve kterých nehrozí riziko vzniku požáru.

Ani já, a jistě ani čtenáři, jsme se tenkrát nenadáli, že stejné téma bude v tomto časopise rezonovat v krátkém období znovu. Tentokrát se jedná o brilantní článek JUDr. Karla Havlíčka s obsáhle popsanou tématikou v rubrice „Z judikatury pro topenářskou a instalatérskou praxi“. JUDr. Havlíček ve svém článku popsal celý problém zcela pregnantně a v závěru dokonce poskytl návod pro všechny zúčastněné.

K rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2022, následně potvrzeného Nejvyšším správním soudem ČR dne 15. 11. 2022, je tu nově také rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové (KS HK) ze dne 15. 3. tohoto roku. K tomuto rozsudku a jeho zdůvodnění je třeba uvést následující.

V rámci soudních sporů se většinou žalovaný hájí i s pomocí dalších důkazních prostředků jako jsou např. stanoviska znalců v daném oboru, případně garanta právní úpravy, např. Ministerstva vnitra. To se však v tomto případě nestalo. Zástupci žalované strany – Krajského úřadu v Hradci Králové usoudili, že další takové podpůrné prostředky nejsou k zamítnutí žaloby nutné.
I když tato volba žalované strany neměla žádný vliv na konečný výsledek soudního řízení, absence odborného stanoviska znalce v příslušném oboru zajisté ovlivnila některé závěry krajského soudu.

Konkrétně pak v jeho výroku, že „vyhrazená technická zařízení zpravidla nevyžadují revizi spalinové cesty, neboť tato neprodukují saze a nespdají tak pod zákon o požární ochraně“ a že „v odvodech spalin ze spotřebičů na plynná paliva je vyloučena jak kumulace hořlavého materiálu, tak iniciátor požáru, tzn., že v nich neexistuje riziko požáru a že uvedená vyhláška se tedy žádným způsobem nevztahuje na odvody spalin od plynových spotřebičů“.

Mimo jiné se zde ale rovněž dočteme, že žalobce po celou dobu zaměňuje revizi spalinové cesty podle uváděné vyhlášky s revizí plynových zařízení (podle výše citovaného zákona o VTZ).

Ale zpátky k článku JUDr. Karla Havlíčka.
Jeho kvalita dle mého spočívá v tom, že se autorovi podařilo i nám, právním laikům, srozumitelnou formou vysvětlit dopad obou rozsudků na naši odbornou komunitu a v závěru popsat, jak mají k problematice přistupovat revizní technici plynových zařízení, aby nepoškozovali své zákazníky, a hlavně sami sebe.

Dovolím si tedy závěr JUDr. Karla Havlíčka zopakovat:
„Ten, kdo provádí revizi plynového zařízení, ještě neprovádí revizi spalinové cesty. Měl by ale při revizi plynového zařízení prověřit, jestli revize spalinové cesty byla provedena, pokud to bylo třeba. Nebo by měl – ovšem s tím, že právní odpovědnost případné chybné úvahy v tomto případě padá na něj – uvést, že revize spalinové cesty není nutná. V žádném případě však sám takovou revizi nemůže provést, a nemůže tudíž ani hodnotit, jestli je plynové zařízení schopno bezpečného provozu ve smyslu předpisů o požární ochraně.“

Jako revizní technik spalinových cest, znalec v oboru stavebnictví, specializace kominictví a člen TNK 27 – Požární bezpečnost staveb, si dovolím krátký exkurz do problematiky požární a provozní bezpečnosti spalinových cest. Je určen především revizním a servisním technikům plynových zařízení, kteří se rozhodnou (výlučně na vlastní zodpovědnost), že k posouzení požární a provozní bezpečnosti příslušné spalinové cesty nepotřebují revizní zprávu vydanou revizním technikem spalinových cest.

Problematika požární a provozní bezpečnosti spalinových cest je obsáhlá, takže se omezím jen na citace těch ustanovení závazných norem a právních předpisů, které se k výše uvedenému bezprostředně vztahují. Shodou okolností jsou shodné s argumentací uvedenou v žalobě ČSTZ na MV ČR.

Pro přehlednost a srozumitelnost to bude formou tří otázek. Minimálně poslední otázku by dle mého názoru v rámci soudního řízení zcela jistě akcentoval garant problematiky (tedy MV ČR – GŘ HZS), případně soudní znalec v daném oboru. Jelikož nikdo takový nebyl v rámci soudního procesu povolán, dovolím si tak učinit já.

Otázka 1:

Kde je uveden požadavek na odolnost při vyhoření sazí? Je možné automaticky a deklarativně určit, že spalinová cesta, která nemusí splňovat požadavek na odolnost konstrukce při vyhoření sazí, splňuje beze zbytku všechny ostatní požadavky na svoji požární bezpečnost?

Požadavek na odolnost spalinových cest při vyhoření sazí je uveden v ČSN EN 1443 Komíny – Obecné požadavky. Podle této normy se komíny, komínové vložky a kouřovody, konstrukční prvky a příslušenství odolné při vyhoření sazí označují písmenem „G“, ty neodolné naopak písmenem „O“.

Předmětné ustanovení, na něž se žalobce a v minulosti ve své žalobě na MV ČR i ČSTZ odvolávají, je uvedeno v poznámce č. 1 k článku 4.2.5 Třídy odolnosti při vyhoření sazí, která zní: „Komíny, komínové vložky, kouřovody, konstrukční prvky a příslušenství s označením „O“ lze použít pouze ke spotřebičům spalujícím plynná nebo kapalná paliva“.

Pro doplnění – poznámka č. 2 zní:
„Komíny, komínové vložky, kouřovody, konstrukční prvky a příslušenství s označením „G“ lze použít ke spotřebičům spalujícím všechny druhy paliv“.

V této závazné evropské normě je uvedené zařazeno mezi ostatními požadavky, kterými jsou:
teplotní odolnost (teplotní třída), požadavky na těsnost (tlaková třída), odolnost proti působení kondenzátu (třída proti působení kondenzátu) a odolnost proti korozi (třída odolnosti proti korozi).

Spalinové cesty jsou, na rozdíl od vyhrazených technických zařízení, součástí staveb. Patří tedy mezi stavební výrobky, na něž je výrobce povinen vydat podle Evropské směrnice tzv. prohlášení o vlastnostech (CE). V tomto prohlášení musí výrobce (dovozce), kromě deklarace dalších vlastností zjištěných při předepsaných zkouškách výrobku dle výrobkových norem, které provádějí notifikované osoby, uvést i tzv. zatřídění spalinové cesty, ve kterém jsou výše uvedené požadavky zdokumentovány.

Za značkou „G“ nebo “O“ (tedy bez ohledu na to, zda je konstrukce odolná, či neodolná při vyhoření sazí) musí být ještě uvedena číselná hodnota, která udává minimální vzdálenost (mezeru) mezi pláštěm spalinové cesty a hořlavou konstrukcí stavby. Hodnota je uváděna v milimetrech.

Příklad:

U jednovrstvých plastových konstrukcí spalinových cest s tepelnou odolností T120 (120 °C) používaných výhradně pro odvod spalin od kondenzačních kotlů na plynná paliva, jako jsou např. spalinové systémy Almeva, Brilon, RicomGas a další je tato hodnota 20 mm. U jednovrstvých konstrukcí spalinových cest z korozivzdorné oceli pro plynná paliva s teplotní odolností T200 je to 50 mm. Pro úplnost – vždy se musí jednat o mezeru, která je provětrávaná, přičemž tuto provětrávanou mezeru nelze podle určené evropské normy nahradit např. izolací apod.

Oprávněnost tohoto požadavku je založena na skutečnosti, že mezi vlastnosti hořlavých materiálů (např. dřeva) patří i náchylnost k samovznícení. Např. suché borovicové dřevo nesmíte dlouhodobě vystavit teplotě nad 85 °C.

Tato skutečnost se v textu uvedené evropské normy odráží v článku 4.2.1 – cituji: „Nejvyšší teplota přilehlého hořlavého materiálu v deklarované vzdálenosti nesmí překročit 85 °C, vztaženo k teplotě okolí 20 °C, když je zkoušena v deklarované teplotní třídě.“

V evropské i naší národní normě je tento požadavek označen jako „požadavek na požární bezpečnost spalinové cesty z vnitřku ven“ – tedy možné ohrožení požární bezpečnosti stavby teplotou spalin vyšší než 85 °C (viz obr. 1).

Dalším požadavkem na požární bezpečnost je tzv. „teplotní odolnost konstrukce spalinové cesty při šíření požáru“. Jde v podstatě o to, aby spalinová cesta měla takovou teplotní odolnost (udávána je v minutách), která je předepsána pro všechny ostatní konstrukce ohraničující jednotlivé požární úseky.

Důvodem je to, aby se přes spalinovou cestu, která prochází jednotlivými požárními úseky (např. v bytovém domě, nebo v některých specifických případech dokonce i v rodinném domě) nerozšířil požár rychleji, než garantují požární předpisy. Z toho vyplývá, že při posuzování tohoto požadavku je naprosto bezvýznamné, pro jaký druh paliva je posuzovaná spalinová cesta určena. V příslušných technických normách je tento požadavek označen jako „požadavek na požární bezpečnost spalinové cesty z vnějšku ven“, viz obr. 2.

A tak se tedy konečně můžeme dostat k odpovědi na druhou část otázky a to, zda skutečnost, že písmenem „O“ se mohou označovat pouze spalinové cesty na plynná a kapalná paliva (podle citovaného znění poznámky č. 1 k článku 4.2.5 ČSN EN 1443) sám o sobě tak nějak automaticky deklaruje u spalinových cest na plynná a kapalná paliva jejich požární bezpečnost, a zajišťuje tak, že všechny spalinové cesty určené pro odvod spalin od spotřebičů na plynná paliva lze do staveb zabudovat (namontovat) bez posouzení jejich požární bezpečnosti?

Vnímavý čtenář i bez hlubších znalostí problematiky požární bezpečnosti staveb již z předchozích citací technických norem jistě pochopil, že tomu tak není. Pro ty, kteří si tím pořád ještě jistí nejsou, přeci jen zjednodušené shrnutí:

• Teplotu spalin u všech plynových spotřebičů nelze automaticky garantovat pod hranicí 85 °C. Z hlediska posouzení požární bezpečnosti spalinové cesty na plynná paliva je třeba posuzovat i její vzdálenost od hořlavých konstrukcí, které jsou v blízkosti spalinové cesty umístěny (obr. 1).
• Spalinové cesty určené pro spotřebiče na plynná paliva není možné na základě toho, že nemusí být odolné při vyhoření sazí, automaticky označit za vyhovující z hlediska posouzení jejich tepelné odolnosti, tedy jejich požární bezpečnosti při šíření požáru mezi požárními úseky (obr. 2).

Jediným rozdílem mezi požadavky na spalinové cesty odolné nebo neodolné při vyhoření sazí je, že spalinová cesta odolná při vyhoření sazí musí prokázat požadované vlastnosti při teplotě uvnitř spalinové cesty 1000 °C po dobu 1/2 hodiny. U ostatních je hodnota zkušební teploty stanovena teplotní třídou (např. u T120 je zkušební teplota spalin 150 °C apod.)
U stanovení teplotní odolnosti spalinové cesty z hlediska šíření požáru mezi požárními úseky nemá odolnost při vyhoření sazí vůbec žádný význam.

Žel, ohrožení požární bezpečnosti staveb provozem spalinových cest na plynná paliva potvrzují skutečné požáry staveb, které v posledních letech vznikají od chybně namontovaných spalinových cest např. pro technologické spotřebiče na plynná paliva, nebo spalinových cest sloužících pro odtah spalin od plynových krbů, ale i ostatních typů spotřebičů. V praxi se dokonce vyskytují případy, kdy se nesprávnou konstrukcí spalinové cesty rozšířil požár mezi požárními úseky a oheň tak ohrozil zdraví a životy osob, které měly být v té chvíli ještě v bezpečí. Došlo i k požárům kondenzačních spotřebičů na zemní plyn a následnému rozšíření požáru spalinovými cestami, na které byly připojeny.

POZOR! Uvedené postupy a citace jsou jen některými základními požadavky, podle kterých musí být posuzována provozní a požární bezpečnost spalinových cest. Proto vážené čtenáře musím upozornit, že přečtením této části článku se nestávají odborníky na požární a provozní bezpečnost spalinových cest a ani oprávněnými osobami ve smyslu zákona o požární ochraně! Stejně jako např. revizní technik spalinových cest nesmí pod hrozbou právních následků provádět revize či servis plynových zařízení bez toho, aniž by si doplnil vzdělání a své znalosti náležitě obhájil u zkoušek, nesmí revizní a servisní technici plynových zařízení provádět činnosti, které jsou určeny oprávněným osobám ve smyslu zákona o požární ochraně.

Otázka 2:

Je správné tvrzení, že zákon o požární ochraně a vyhláška č. 34/2016 Sb., o čištění, kontrole a revizi spalinové cesty se nesmí vztahovat na jinou než požární bezpečnost?

V roce 2018 vydal garant problematiky spalinových cest Ministerstvo vnitra ČR – generální ředitelství hasičského záchranného sboru odborné stanovisko, ve kterém mimo jiné uvádí následující:

„Problematika spalinové cesty je předmětem regulace podle části třetí zákona o požární ochraně. Základním cílem této právní regulace je zajištění bezpečného odvodu spalin, což je plně v souladu se základními úkoly svěřenými HZS ČR (zejména ochrana života, zdraví a majetku)."

Zákon o požární ochraně spolu s vyhláškou č. 34/2016 Sb. upravuje oblast spalinových cest z hlediska provozu a údržby. Právní úprava konkrétně zakládá povinnost čištění, kontroly a revize spalinové cesty s tím, že zároveň uvádí, kdo je k takovým úkonům oprávněn. Dotčená ustanovení poskytují jistou formu garance pro majitele/provozovatele spalinové cesty, že v případě, že provozuje spalinovou cestu podle zákona o požární ochraně, neplyne z jejího provozu žádné nebezpečí.

Dotčená ustanovení představují ochranu majitele/provozovatele sui generis pro případ nenadále události mající původ v provozu spalinové cesty. Pokud jsou splněny podmínky požadované právní úpravou(písemná zpráva o čištění, kontrole a zpráva o revizi spalinové cesty) a dojde k požáru, je vyloučena správně trestní odpovědnost provozovatele spalinové cesty v důsledku vady v provozu spalinové cesty. Naopak lze uvažovat o správně trestním postihu revizního technika spalinových cest, protože lze presumovat neprovedení revize spalinové cesty stanoveným způsobem, event. toho, kdo neprovedl řádně čištění a kontrolu (kominík jako oprávněná osoba).

Fakt, že u spotřebičů na plynná paliva z hlediska jejich provozu vzniká menší tvorba usazenin, resp. jejich zanášení může trvat delší dobu, je zohledněn v tom, že jejich pravidelné čištění a kontrola jsou nastaveny na počet jedné do roka (oproti běžným 2–3). V praxi se setkáváme s tím, že čištění spalinové cesty může být vykonáváno i častěji ve spojitosti s konkrétním spotřebičem.

U kondenzačních spotřebičů na plynná paliva je potom lhůta čištění a kontroly nastavena na počet jedné kontroly za dva roky/při současném provedení čištění. Přitom však nelze přehlížet, že na funkci spalinové cesty u spotřebičů na plynná paliva nemá vliv jen samotná funkce spotřebiče a tzv. „čistota provozu“, ale i nepředvídatelné vnější vlivy.

Může docházet k zásahu do bezpečného provozu spalinové cesty působením okolního prostředí. Tento zásah by při vyloučení pravidelného čištění a kontrol nemusel být zjištěn.

Závěrem tak lze obecně uvést, že zákon o požární ochraně a prováděcí právní předpis sledují cíl zajistit bezpečný provoz spalinové cesty za všech provozních podmínek. Tedy ať už se jedná o odvod spalin do volného ovzduší od spotřebičů na pevná, kapalná či plynná paliva.
Stanovisko popisuje právní stav ke dni zpracování. Toto stanovisko není závazné (závazná stanoviska je oprávněn vydávat pouze soud), jedná se o výklad právní úpravy gestorem těchto právních norem“.

Otázka 3:

Zakládá se na pravdě tvrzení žalobce, že „vyhrazená technická zařízení zpravidla nevyžadují revizi spalinové cesty, neboť tato neprodukují saze a nespadají tak pod zákon o požární ochraně“ a že v odvodech spalin ze spotřebičů na plynná paliva je vyloučena jak kumulace hořlavého materiálu, tak iniciátor požáru, tzn., že v nich neexistuje riziko požáru a „uvedená vyhláška se tedy žádným způsobem nevztahuje na odvody spalin od plynových spotřebičů“?

Přesto, že tvorba sazí při posuzování požární bezpečnosti spalinových cest není relevantní, pro pořádek si zopakujme základní znalost procesu spalování paliv (autorem je kolektiv pracovníků Výzkumného energetického centra při VŠB TU Ostrava):

„Saze vznikají při spalování pevných, kapalných a plynných paliv. Saze jsou amorfní uhlík, který vzniká při nedokonalém spalování."

Nejvýznamnějším parametrem ovlivňujícím tvorbu sazí je poměr paliva/ kyslíku v oblasti plamene. V případě, že při spalování složek plynných paliv – např. zemního plynu nedodáme potřebné množství kyslíku do oblasti spalování, může docházet k nedokonalému spalování za vzniku oxidu uhelnatého a sazí (soot). Jedna z možných spalovacích rovnic pro nedokonalé spálení zemního plynu (metanu) za vzniku oxidu uhelnatého a uhlíku (který je hlavní složkou sazí) je následující:

4∙CH₄ + 5∙O₂ → 2∙CO + 2∙C + + 8∙H₂O

nebo v případě vzniku rovněž CO₂:

4∙CH₄ + 6∙O₂ → 2∙CO + C + CO₂ + + 8∙H₂O

Zjednodušeně lze říct, že při nedokonalém spalování všech druhů paliv vzniká mechanismus, během kterého vznikají kromě CO₂ také saze a ne-bezpečný oxid uhelnatý.

Množství vzniku sazí je u plynných paliv nesrovnatelně menší než při spalování paliv pevných. Není však možné konstatovat, že při spalování zemního plynu saze nevznikají vůbec“.

Požární bezpečnost
Požární bezpečnost spalinových cest se hodnotí podle uvedených kritérií. Z toho plyne, že revizní technik spalinových cest musí při hodnocení požární bezpečnosti spalinových cest vycházet zejména z údaje o teplotě spalin (který stanovuje výrobce spotřebiče), která je jedním z potřebných údajů pro výpočet potřebné vzdálenosti spalinové cesty od hořlavých materiálů a z údaje o tepelné odolnosti konstrukce spalinové cesty, podle které lze určit vhodnost umístění spalinové cesty ve stavbě z pohledu možného přenosu požáru mezi požárními úseky. Skutečnost, zda je příslušná spalinová cesta odolná při vyhoření sazí a zda v ní k vyhoření sazí dojít může či nikoliv, není z pohledu hodnocení ohrožení požární bezpečnosti stavby jejich provozem relevantní.

Provozní bezpečnost
Provozní bezpečnost spalinových cest je zajištěna v případě, že spalinová cesta je schopna spolehlivě a bezpečně odvádět spaliny od připojeného spotřebiče do volného ovzduší.

Závěrem

Jak je uvedeno v předchozím textu, závazné ČSN EN 1443 Komíny – obecné požadavky, ČSN 73 4201 Komíny a kouřovody – navrhování, provádění a připojování spotřebičů paliv a další technické normy určují z hlediska požární bezpečnosti staveb za nebezpečnou teplotu spalin vyšší než 85 °C a tepelnou odolnost příslušné spalinové cesty při šíření požáru mezi požárními úseky.
Vycházet z toho, že jediným kritériem pro hodnocení požární bezpečnosti stavby je tvorba sazí ve spalinové cestě, nebo z toho že zákon o požární ochraně by měl řešit požární bezpečnost jen u spalinových cest, u kterých je technickou normou nařízeno, aby jejich konstrukce byla odolná při vyhoření sazí (tedy teplotě řádově 1000 °C), je proto z pohledu požární ochrany v odborné rovině zcela nepřijatelné, z pohledu zajištění požární bezpečnosti staveb i velice nebezpečné, neodpovědné a s ověřeným potenciálem ohrožení majetku, zdraví a životů osob.

Zákon o požární ochraně a vyhláška o čištění, kontrole a revizi spalinové cesty přistupují k zajištění bezpečnosti spalinových cest jak z pohledu požární bezpečnosti, tak i z pohledu ochrany zdraví a života osob. Oba právní předpisy v souladu se závaznými technickými normami určují požadavky pro zajištění bezpečnosti odvodu spalin od připojených spotřebičů v rámci protipožární prevence i prevence proti otravám CO přítomného ve spalinách a to bez ohledu na druh paliva.

Poznámka autora

Společenstvo kominíků ČR vede od roku 2018 statistiku zjištěných závad spalinových cest. Podle statistiky za období posledního sledovaného roku 2022, do které přispělo svými údaji 109 kominíků a revizních techniků spalinových cest (členů SKČR) bylo při čištění, kontrolách a revizích identifikováno celkem 3797 závad spalinových cest na pevná paliva a 4305 závad spalinových cest na plynná paliva (celkem tedy 8102).Z toho bylo 1557 z oblasti požární a 6545 z oblasti provozní bezpečnosti spalinových cest.

Ve 2726 případech to z oblasti provozní bezpečnosti byly závady přímo ohrožující zdraví a životy osob únikem spalin.

Bylo rovněž odhaleno 253 zadehtovaných komínů (z toho dva na plynná paliva), které by dříve nebo později vedly ke komínovým požárům; zhruba stovka členů SKČR tak hasičům ušetřila 253 ostrých výjezdů k hašení hořících sazí, tedy k tzv. komínovým požárům.

Literatura

[1] Zákon č. 133/1985 Sb., České národní rady o požární ochraně – znění od 1. 1. 2022. In: Zákony pro lidi.cz [online]. © AION CS 2010–2023 [cit. 26. 5. 2023]. Dostupné z: https://bit.ly/45CH2FB vyhláška 34/2016 Sb.>.
[2] Vyhláška č. 34/2016 Sb., o čištění, kontrole a revizi spalinové cesty – znění od 29. 1. 2016. In: Zákony pro lidi.cz [online]. © AION CS 2010–2023 [cit. 26. 5. 2023]. Dostupné z: https://bit.ly/42dCqTz>.
[3] ČSN EN 1443. Komíny – Obecné požadavky. 2020–1. ČAS. Praha.
[4] ČSN 73 4201 ed. 2. Komíny a kouřovody – Navrhování, provádění a připojování spotřebičů paliv. 2016–12. ÚNMZ. Praha.
[5] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011 z 9. března 2011, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh a kterým se zrušuje směrnice Rady 89/106/EHS. In: Úřední věstník Evropské unie [online]. EUR-Lex. Úřad pro publikace Evropské unie [cit. 26. 5. 2023]. Dostupné z https://bit.ly/427l3nj>. 
[6] HORÁK, J., KRPEC, K.: Zpráva č. 33/14. Zpráva ze spalovacích zkoušek na kotli Dakon Kompakt 24 CK. Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava. Výzkumné energetické centrum.   10. 6. 2014. s 21.
[7] Ministerstvo vnitra, generální ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky: Stanovisko Ministerstva vnitra – generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR ve věci „Spalinové cesty u spotřebičů na plynná paliva“. Č. j.: MV-130870–2/PO-PVP-2018. 9. listopadu 2018. s. 3.