Dopisy čtenářů: K revizím spalinových cest

05.05.2014 Spoluautoři: Pavel Dědič, Ing. Josef Hodboď, Ing. František Jiřík, Ing. Jaroslav Schön Časopis: 3/2014

spalinové cesty

viz Topenářství instalace 2/2014

Jak je to vlastně s kontrolou a revizí spalinových cest?

Problematikou komínů a kominických služeb se zabývám od roku 1973, kdy jsem z Výzkumného ústavu pozemních staveb přešel do výzkumného a vývojového oddělení Pražské stavební obnovy a byl jsem tímto úkolem pověřen. Uvedenou problematikou se zabývám nepřetržitě a po více než 40 letech této činnosti jsem mírně řečeno zděšen, kam se dostává „žabomyší“ válka mezi plynaři a kominíky, která staví řadové plynaře a kominíky ale zejména prosté občany, majitele a uživatele spotřebičů na plynná paliva do situace, že neví co si o rozsáhlé a různě publikované situaci mají myslet. Znepokojivá je i skutečnost, že se v diskuzích směšuje problematika otevřených a uzavřených spotřebičů, tedy spotřebičů s odvodem spalin přirozeným a nuceným komínovým tahem, což opět snižuje bezpečnost uživatelů.

Revize a kontrola spalinových cest se prováděla od roku 1981 podle vyhlášky č. 111/81 Sb., o čištění komínů, která byla vydána Ministerstvem vnitra ČR na základě zmocnění zákona o požární ochraně. Zde bylo stanoveno čištění komínů spotřebičů na plynná paliva 2x až 4x ročně. Nevím o tom, že by tato vyhláška, po celou dobu platnosti byla ze strany plynařů připomínkována. Od 1. 1. 2011 platí nařízení vlády č. 91/2010 Sb., kde se pouze rozšířila kontrola komína o kontrolu kouřovodu, ale s časovým omezením 1x ročně a kolem tohoto nařízení vlády se vede již 4 roky obsáhlá diskuze.

Při kontrole a čištění spotřebiče na plynná paliva má servisní technik provést kontrolu komínového tahu, teploty spalin, obsahu CO ve spalinách a v prostoru ve výšce 1,5 m nad podlahou. Jsem dlouhá léta zastáncem přístrojové techniky na ověření kvality odvedené práce a ověření funkce spotřebiče paliv včetně spalinové cesty. Z mého pohledu bylo proto nevhodně zrušeno autorizované měření malých zdrojů podle zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, které dávalo ucelený obraz o technickém stavu spotřebiče paliva provedeným měřením analyzátorem spalin na spalinové cestě (účinnost spotřebiče paliv, obsah CO₂ a CO ve spalinách a zjištění dalších potřebných údajů), jehož součástí byla i kontrola spalinové cesty, takže uživatel spotřebiče paliv dostal komplexní obraz o stavu spotřebiče paliv a o spalinové cestě.

V současné době požadované, zjednodušené měření, mi připadá trochu nedostatečné a rozporuplné. Ve vyhlášce č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby je v § 24 Komíny a kouřovody mimo jiné uvedeno v odstavci (1) že komíny a kouřovody musí být navrženy a provedeny tak, aby za všech provozních podmínek připojených spotřebičů paliv byl zajištěn bezpečný odvod a rozptyl spalin do volného ovzduší.

Účinný komínový tah v sopouchu, u komína s přirozeným tahem (P_Z), kterým jsou odváděné spaliny od spotřebiče paliv do volného ovzduší, je závislý od hmotnostního průtoku spalin, teploty spalin, účinné výšky komína, průřezu komínového průduchu a dalších návrhových hodnot komína jako je drsnost, tepelný odpor stěny apod. Přirozený komínový tah se vypočítá ze statického komínového tahu (P_H), od kterého se odečtou tlakové ztráty (komínovým průduchem a účinkem větru).

Pro funkci komína je rozhodující statický komínový tah (P_H), který je dán pouze účinnou výškou komína a rozdílem hustoty venkovního vzduchu a spalin a gravitačním zrychlením. Protože výška komína je daná, gravitační zrychlení také, tak funkci komína, respektive celé spalinové cesty, během roku ovlivňují pouze rozdíly hustoty venkovního vzduchu a spalin. Z toho jednoznačně vyplývá, že tah komína se musí zákonitě během celého roku měnit. V zimním období bude účinný komínový tah větší, v letním období, při vysoké venkovní teplotě menší.

Jestliže například naměřím v sopouchu komína v daný den a v danou hodinu při venkovní teplotě –1 °C přebytek komínového tahu 10 Pa, mohu pouze potvrdit, že v tento den a v tuto hodinu byla naměřena tato hodnota tahu, a že spalinová cesta byla funkční. Ale tímto jedním měřením nemohu prokázat ani zaručit, že spalinová cesta bude také funkční za všech provozních podmínek, jak je požadováno ve vyhlášce č. 268/2009 Sb.,tedy například i v létě, při venkovní teplotě +30 °C!

Záruka, že spalinová cesta zajistí, aby za všech provozních podmínek připojených spotřebičů paliv byl zajištěn bezpečný odvod a rozptyl spalin do volného ovzduší, musí být dána na základě výpočtu spalinové cesty (v krajní nouzi pomocí odpovídajícího diagramu výrobce či dovozce systémového komína). Proto existuje revizní technik spalinové cesty, který má odbornou způsobilost tuto činnost vykonávat, a který nese plnou osobní odpovědnost za správné vyhodnocení spalinové cesty, aby byla zajištěna nejen ochrana majetku, ale hlavně životy uživatelů spotřebičů paliv. Tento princip platí u revizních techniků obecně, například u tlakových nádob, elektrických instalací ale i u plynových zařízení, tedy tam, kde je nebezpečí ohrožení lidských životů.

Jestliže mám na základě naměření přebytku komínového tahu 10 Pa (v citovaný daný den a hodinu, při venkovní teplotě –1 °C) prokázat, že spalinová cesta bude funkční i v letním období, při venkovní teplotě +30 °C, musím na místě zjistit všechny údaje o spalinové cestě, o spotřebiči paliv, palivu, přebytku vzduchu, prostě o hodnotách potřebných pro výpočet spalinové cesty. Tyto zjištěné a naměřené hodnoty musím vložit do výpočetního programu spalinové cesty jako hodnoty vstupní a výpočet musí v závěru vykázat stejnou hodnotu přebytku tahu, jaký jsem naměřil. Potom se provede změna měřené venkovní teploty –1 °C na teplotu +30 °C, a pokud se výpočtem prokáže, že spalinová cesta vyhoví i při této teplotě, pak teprve bude mít naměřená hodnota 10 Pa při venkovní teplotě –1 °C praktický význam pro hodnocení funkce spalinové cesty.

Další problém spočívá v tom, že ani naměřený komínový tah na spalinové cestě otevřeného spotřebiče na plynná paliva s přerušovačem tahu nezaručuje, že spalinová cesta zajišťuje bezpečný odvod všech spalin do volného ovzduší. Pokud je spalinová cesta poddimenzovaná, může komínem odcházet jenom část spalin (s naměřeným komínovým tahem) a část spalin může pod přerušovačem tahu přepadat do prostoru, kde je spotřebič umístěn. Doporučované měření CO v ovzduší v místě instalace spotřebiče ve výši 1,5 m nad podlahou nemusí bezpečně zjistit, že spaliny přepadají do prostoru zejména v okamžiku, kdy koncentrace CO ve spalinách je malá. Pro kontrolu možného přepadu spalin je nutné používat indikátor rosného bodu zpětného tahu. U metodiky kontroly CO není také blíže určeno po jaké době provozu spotřebiče se má měření provádět a jakým způsobem ovlivňuje koncentraci CO velikost prostoru, kde je spotřebič osazen.

Závěr: Jakákoliv činnost prováděná bez profesního dokladu prokazujícího odbornost v daném řemesle nebo oboru, nemůže být předkládána veřejnosti jako odborný a závazný výsledek, zvláště když na něm závisí život lidí. Pokud chce například revizní technik plynových zařízení, nebo servisní technik, provést závaznou kontrolu nebo revizi spalinové cesty, měl by mít pro tuto činnost odpovídající odbornost, tedy odbornost podloženou zkouškou revizního technika spalinových cest. Pak bude komplexní výsledek jeho práce pro uživatele spotřebiče paliv přínosem. Stejně to platí pro kominíky, pokud budou chtít dělat kontroly a servis spotřebičů na plynná paliva. Mohu potvrdit, že potřebu obou odborností někteří revizní technici uznávají a skutečně ji mají.

Celoživotně pro mne platilo, že zákony, vyhlášky a nařízení vlády jsou pro mne, jako občana závazné do doby, než dojde k jejich změně nebo zrušení. Překvapuje mne proto „soukromé“ rozšiřování informací, že nařízení vlády č. 91/2010 Sb., je pro některé druhy spotřebičů a některé druhy spalinových cest nezávazné, přičemž tuto výjimku neuvádí ani zpracovatel tohoto nařízení, ani žádný odpovědný státní orgán. V letošním a loňském roce jsem jako soudní znalec posuzoval několik úmrtí otravou CO od spotřebičů na plynná paliva, které byly uvedeny do provozu bez revizní zprávy spalinové cesty. Spalinové cesty byly provedeny v rozporu s ČSN. Pomůže obviněnému odkaz na článek v novinách nebo odkaz na informaci na semináři?

Ing. František Jiřík, viceprezident Společenstva kominíků ČR; Komín servis, Praha

Vážený pane šéfredaktore,

když jsem do Vašeho časopisu Topenářství instalace posílal svůj příspěvek o revizích spalinových cest před výměnou spotřebiče, netušil jsem, kolika ohlasů se dočkám. Kupodivu ty ohlasy nevyvolal dopis můj, ale souběžně zveřejněný příspěvek, jehož autorem je Ing. Jiří Buchta.

Praxe mě jako kominíka, soudního znalce, zpracovatele několika „komínových“ norem a autorizovaného lektora vzdělávání dospělých naučila, že dřív, než udělám jakýkoliv závěr a seznámím s ním odbornou i laickou veřejnost, jsem z pohledu své odborné zodpovědnosti povinen se seznámit s potřebnými právními předpisy i s technickými normami, pokud možno v celém jejich znění a ve všech souvislostech. Tedy i s pohledem na věc těch orgánů státní správy, které jsou za danou problematiku odpovědné. Pokud to neudělám, mohu způsobit nejen sobě, ale i mnoha jiným dost těžké problémy s fatálními důsledky. Názor technika–soudního znalce je veřejností zcela jistě vnímán mnohem vážněji než názor technika bez soudního pověření, byť nejde o výklad soudu, který má přirozeně nejvyšší platnost a je jediným možným závazným výkladem právního předpisu.

Úmyslně ve své reakci neuvádím plná znění právních rozborů expertů na ústavní právo (např. člena legislativní rady vlády), či stanoviska ministerstva spravedlnosti nebo ministerstva vnitra na téma platnost Nařízení vlády č. 91/2010 Sb. a to přesto, že je, stejně jako autor článku pan Ing. Jiří Buchta, mám k dispozici. Pokusím se, pouze zjednodušenou formou, ale s využitím uvedených rozborů a stanovisek vysvětlit, kde jsou čtyři zřejmé nesrovnalosti s právními předpisy a technickými normami, kterých se autor článku dopustil. Jsou to duplicita úkonů, revize spalinové cesty podle Vyhlášky č. 268/2009 Sb., názvosloví – kouřovod a sopouch podle ČSN 73 4201, a zmocnění k vydání NV č. 91/2010 Sb.

1) Duplicita úkonů

Duplicita úkonů je podle autora založena na tom, že subjekt provádějící uvedení spotřebiče do provozu musí postupovat podle TPG 704 01. Pominu-li, že TPG 704 01 se na NV č. 91/2010 Sb. odvolává, je nutno zdůraznit, kdy vešly oba předpisy v platnost. NV platí od 1. 1. 2011, TPG až následně někdy od června roku 2013. Případnou duplicitu prací, které do té doby zajišťovali výhradně kominíci, případně revizní technici spalinových cest, nezavedlo kritizované NV č. 91/2010, ale až předpis následný, tedy TPG, které tuto duplicitu technikům postupujícím podle TPG doporučilo. Je nutné si uvědomit, že TPG je předpis nižšího právního významu než NV. Rozbor, zda se skutečně jedná o duplicitní úkony a v jakém rozsahu, např. jak je důležité provádět měření komínového tahu a jakou důležitost tento úkon při samotné revizi, či kontrole spalinové cesty hraje, je téma na rozsáhlý článek. V této souvislosti jen malá zajímavost. Například provádění 4Pa testu jsme se my kominíci, na partnerské německé kominické škole v Mühlbachu učili již v roce 2004.

2) Vyhláška č. 268/2009 Sb. o technických požadavcích na stavby stanoví povinnost revize spalinové cesty v návaznosti na Vyhlášku č. 85/1978 o kontrolách, revizích a zkouškách plynových zařízení

Ve vyhlášce č. 85/1978, ani v jiných, v této souvislosti autorem uvedených, právních předpisech není zmínka o revizi spalinové cesty. Naopak, ve Vyhlášce č. 268/2009 Sb., kde je povinnost revize spalinové cesty zavedena, je v tom samém paragrafu, jak autor sám v citaci potvrzuje, odvolávka na normové hodnoty. V roce 2009 byla platná ČSN 734201:2008, ve které byl v normativní příloze B uveden vzor „Revizní zprávy spalinové cesty“. Nařízení vlády tento termín převzalo právě z ČSN 734201 včetně vzoru revizní zprávy. Rovněž je třeba si uvědomit, že zde mluvíme o Vyhlášce č. 268/2009 Sb., tedy vyhlášce ke stavebnímu zákonu. Spalinové cesty jsou, ve většině provedení na rozdíl od vyhrazených technických zařízení, součástí stavby a musí tedy mít i jiné vlastnosti, které ovlivňují bezpečnost stavby jako celku – např. šíření požáru stavbou.

Pokud by se tvrzení autora zakládalo na pravdě, potom by se revize spalinových cest určených např. pro krbová kamna v novostavbách rodinných domů, podle uvedené vyhlášky dělat nemusely, protože by se tato povinnost týkala pouze plynových zařízení.

3) Pokud není odvod spalin napojen do sopouchu, tedy do vstupu do komína, pak se nejedná o kouřovod a tedy ani spalinovou cestu podle § 1 NV 91/2010 Sb.

Tento argument opírá autor článku o definici pojmu kouřovod z ČSN 73 4201:2010. V této technické normě je doslova uvedeno, že kouřovod je „konstrukční díl nebo díly určené pro spojení mezi spalinovým hrdlem spotřebiče paliv a sopouchem“.

Jen o kousek dál je v téže normě definován pojem „sopouch“. „Sopouch – konstrukční díl komína, do kterého je připojen kouřovod. Zpravidla je vytvořen tvarovkou ve formě T-kusu; u spalinových cest spotřebičů na plynná paliva v tlakové třídě P a H to může být i patní koleno.“

NV č. 91/2010 podle výkladu jeho autorů uvádí v závorce za pojmem spalinová cesta (kouřovod a komín) pouze z důvodu zobecnění pojmu a nikoliv jako závaznou definici. V nařízení vlády žádné definice uvedeny nejsou. Pojem „spalinová cesta“ je definován v ČSN EN 1443, ČSN 73 4201:2010 a je na něj odkaz i ve Vyhlášce č. 268/2009 Sb. Zde uvedená definice spalinové cesty zní: dutina určená k odvodu spalin do volného ovzduší. Pozorný a nezaujatý čtenář si jistě dokáže zdůvodnit, proč autor článku nepoužil tuto platnou definici, ale sopouch nazval vstupem do komína, z čehož vyvodil, že tam kde není dohromady spojen kouřovod a komín jakýmsi vstupem do komína, tam nařízení vlády neplatí.

4) Nařízení vlády č. 91/201 Sb. bylo vydáno na základě zákona č. 133/1985 Sb. o požární ochraně

Podle již uvedených právních rozborů a stanovisek vydala Nařízení vlády č. 91/2010 Sb., po řádném připomínkovém řízení, Vláda České republiky na základě článku 78 Ústavy České republiky. Oblast čištění spalinových cest a spotřebičů paliv je v částečné působnosti 4 ministerstev, a to Ministerstva průmyslu a obchodu, Ministerstva pro místní rozvoj, Ministerstva životního prostředí a Ministerstva vnitra. Nařízení vlády bylo proto vydáno po vzájemné dohodě všech těchto ministerstev, zejména k provedení zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů. Pokud by mělo sloužit pouze k provedení zákona č. 133/1985 o požární ochraně, jak tvrdí autor článku, pak by nebylo třeba tento předpis vydat formou vládního nařízení, jak o tom rozhodli specialisté na právní význam legislativy, ale stačila by vyhláška k zákonu.

Každé řemeslo má své odborné a někdy i legislativní omezení a ke každé činnosti je tedy třeba mít specifické znalosti a odbornost. Pokud budu chtít jako kominík provádět i servisní úkony na spotřebičích na plynná paliva, musím si doplnit vzdělání a vědomosti. Nevidím proto žádný důvod k tomu, aby totéž neplatilo pro rozšíření odbornosti ze sféry servisních techniků plynových spotřebičů, či revizních techniků OPZ, na sféru provádění kontrol a revizí spalinových cest. Mohu všechny ubezpečit, že mezi kominíky máme takových kolegů, kteří tuto skutečnost respektovali a vzdělání si doplnili, už pěknou řádku. Nemyslím si, že by jim to nějak uškodilo.

Ing. Jaroslav Schön, soudní znalec v oboru stavebnictví, specializace kominictví, zpracovatel ČSN EN 15287-1+A1

Reaguji na článek Ing. Jiřího Buchty CSc., otištěný v časopise Topenářství instalace 2/2014

V prvním bodě v závěru článku autor píše, že by se měla jasně definovat spalinová cesta.
Spalinová cesta je jasně definovaná v ČSN 73 4201 a ČSN EN 1443 jako dutina určená k odvodu spalin do volného ovzduší. Nařízení vlády definice pojmů neuvádí v žádném paragrafu.
Autor používá nepřesnost k tomu, aby vyvodil zásadní závěr, že tam, kde je kouřovod a sopouch, tam se nemůže jednat o spalinovou cestu pro plynové spotřebiče. Toto tvrzení odporuje definici spalinové cesty jako dutiny určené k odvodu spalin do volného ovzduší bez ohledu na její konstrukci.
Ve druhém bodě autor tvrdí, že NV bylo vydáno na základě zákona č. 133/85 o požární ochraně, že se jedná o požadavky na prevenci pouze spotřebičů na pevná paliva, neboť pro plynové spotřebiče nejde vyvodit žádné požární riziko.
Riziko nemusí vyplývat jen z provozu plynových spotřebičů, ale i z jejich zapojení do stavby.
Ve třetím bodě autor uvádí: „Na základě závěrů v bodech 1 a 2 tedy vyplývá, že u plynových spotřebičů se provádí revize spalinové cesty ne podle NV č. 91/2010, ale na základě normy ČSN 73 4201...“
Tento výklad odporuje české legislativě, neboť provádění revizí nenařizuje technická norma.
Ve čtvrtém bodě autor dochází k závěru, že pokud se bude i nadále postupovat podle chybné aplikace NV, bude nezbytné co nejdříve poslat návrh na revizi u příslušných orgánů státní správy.
Autor je odborník, soudní znalec, a pracuje v oboru již desítky let. Proto je odborně nepochopitelné, proč své výhrady vůči některým ustanovením NV č. 91/2010 neměl již v době platnosti předchozí Vyhlášky č. 111/81 Sb., která byla, z hlediska komínů pro spotřebiče na plynná paliva, opravdu špatná. A pokud v závěru svého příspěvku píše – cituji: „Při správné aplikaci Nařízení vlády č. 91/2010 Sb. je třeba postupovat podle následujících zásad“, pak všem čtenářům doporučuji, aby toto vyjádření chápali pouze jako soukromý názor autora.
Na závěr poznámka k duplicitě prací plynařů a kominíků. Duplicitu významně podpořilo vydání TPG 704 01, které nově uložilo plynařům povinnost měřit komínový tah, měřit CO ve spalinách, provádět 4Pa test. Tedy práce, které jsou v učebních osnovách oboru kominík. Kominíci se tyto práce učí a jejich znalosti jsou ověřovány zkouškami. V náplni plynařských oborů znalost těchto prací není.

Pavel Dědič, soudní znalec v oboru požární ochrana – specializace kominářství

Pozn. redaktora k Dopisům čtenářů z Topenářství 2/2014 a 3/2014

Pod hlavičkou Dopisy čtenářů jsou zveřejněny názory, které nemusí být v souladu s názory redakční rady. Dopis čtenáře Jiřího Buchty v sešitu 2/2014 začínal slovy: „Ke stanovisku Jaroslava Schöna“. Toto vyjádření nebylo přesné. Jiří Buchta ve svém dopise redakci uvedl: „v současné době koluje článek ing. Schöna, který uvádí některé nepřesnosti při provádění revizí při výměně plynových spotřebičů včetně spalinových cest …“. Nevhodnou redakční úpravou se stalo, že jeho dopis vypadal jako reakce na před ním umístěný dopis Jaroslava Schöna, který však neměl k dispozici.

Již dříve, a také na základě zveřejněných dopisů, přišla do redakce další stanoviska. Některá jsou uvedena výše, některá jsem odmítl. Buď obsahovaly informace obsažené ve zveřejněných příspěvcích, nebo šlo například o rozsáhlý rozbor oprávněnosti Nařízení vlády č. 91/2010 Sb., který těžko může řešit odborná technická veřejnost, ale pouze specialisté na právo.

Důvodem zveřejnění názorů, které se týkají kontrol a revizí spalinových cest, je jejich souvislost s ochranou majetku a lidských životů. Tyto názory jsou veřejnosti předkládány na různých akcích, pódiích i médiích, ale autoři většinou zapomínají dodat, že i když jsou soudní znalci, tak konečné rozhodnutí o případné vině za škodu na majetku, úmrtí osoby udělá soud. Názor soudu může být podložen rozbory od více soudních znalců, jejichž záměry se mohou i lišit.

Důležité je, že žádný z diskutujících nezpochybňuje potřebu minimálně kontroly spalinové cesty. Pokud například i tzv. systémový komín, dodaný jako příslušenství ke kotli, byl chybně instalován, nebo již poškozen předchozím provozem, a bude na něj napojen a uveden do provozu kotel nový, neponese vinu výrobce nově instalovaného kotle, příslušenství kotle, ale bez zprávy revizního technika spalinových cest to bude revizní technik plynových zařízení, neboť se měl minimálně přidržet ustanovení ČSN a TPG, o kterých hovoří Jiří Buchta, a činnost revizního technika spalinových cest dostatečně zastoupit.

Technický pokrok u plynových spotřebičů nepřináší jen vyšší účinnost, ale též i vyšší bezpečnost. Zda-li bude možné na tuto skutečnost reagovat úpravou předpisů, například pro přesně vymezenou konstrukci spotřebičů, jejich příslušenství a kategorii staveb, ukáže budoucnost.

Josef Hodboď

Související časopisy

3/2014