Dopis čtenáře: Revize spalinové cesty před výměnou spotřebiče

legislativa

spalinové cesty

Cílem tohoto článku je snaha, pokud možno srozumitelnou formou a příklady z praxe, ukázat, že Nařízení vlády č. 91/2010 Sb. o podmínkách požární bezpečnosti při provozu komínů, kouřovodů a spotřebičů paliv (NV 91/2010 Sb.) má svou logiku, a že jeho jednotlivá ustanovení nelze chápat jen jako prázdné právnické věty, byť o právní dokument jde.

Ustanovení NV 91/2010 Sb. vycházejí z praxe v našem oboru a jejich jediným cílem je ochrana zdraví a majetku osob a nikoliv nadměrné obtěžování uživatelů spotřebičů paliv a spalinových cest. NV 91/2010 Sb., a další právní i technické předpisy na něho navazující, nevycházejí z teoretických úvah, ale opírají se o dlouholetou praxi v navrhování, provádění a uvádění spalinových cest do provozu. NV 91/2010 Sb. není při odborném využití nepřítelem uživatelů spotřebičů paliv, kominíků, revizních techniků tlakových zařízení nebo servisních techniků plynových spotřebičů. Jeho respektováním se všichni zúčastnění mohou vyhnout mnoha problémům. Je tomu tak i u jedné z činností, která by se podle NV 91/210 Sb. měla provádět, a to je provádění revizí spalinových cest před výměnou spotřebičů paliv.

Úvodem

Řádově před dvaceti a více lety začala v České republice masivní plynofikace domácností, při níž docházelo, ruku v ruce s vývojem spotřebičů a materiálů, k vložkování komínů. V úplném počátku se komíny vložkovaly různými kovovými materiály, ať už to byl povrchově upravený pozinkovaný plech či silnostěnný hliník, až postupně převládl pouze hliníkový plech. Nejčastěji se instalovaly rovné roury vyrobené z dílensky falcovaného hliníkového plechu tloušťky 0,63 mm a ohebné komínové vložky z hliníkového pásku, běžně označované symbolem AL H400.

V současnosti jsou spotřebiče, instalované během masivních plynofikací, již zhruba deset let za hranicí životnosti a je nezbytné je vyměnit. Podobně je tomu i s komínovými vložkami. Ty mají rovněž omezenou životnost a nutnost jejich výměny je tedy, podobně jako u spotřebičů paliv, dříve či později nezvratná.

Vzhledem k tomu, že se článek omezuje jen na otázku revize spalinové cesty před výměnou spotřebiče paliv, je pro pochopení souvislostí zcela nezbytné, abych nejdříve citoval výběr z ustanovení některých právních a technických předpisů. Dále je nutné upřesnit, že k provádění revizí komínů není oprávněn každý, kdo je držitelem výučního listu v oboru kominík, ale ten, kdo prokáže mnohem širší okruh znalostí a je nositelem oprávnění Revizní technik spalinových cest. Takže, nejdřív výlet do minulosti:

Vyhláška č. 111/1981 Sb. o čištění komínů
§ 3
Povinnosti správce objektu a uživatele spotřebičů paliv

h) požádat kominický podnik o zkoušení komínů před připojením jakéhokoliv spotřebiče ke komínu, před změnou otopného zařízení na ústřední, nebo etážové vytápění a před změnou druhu paliva

Platnost předpisu 29 let – od roku 1981 do konce roku 2010.

A teď předpisy platné v současnosti:

Vyhláška č. 268/2009 o technických požadavcích na stavby
§ 24
Komíny a kouřovody

(1) Komíny a kouřovody musí být navrženy a provedeny tak, aby za všech provozních podmínek připojených spotřebičů paliv byl zajištěn bezpečný odvod a rozptyl spalin do volného ovzduší, aby nenastalo jejich hromadění, nebyly překročeny emisní limity stanovené jiným právním předpisem vztažené k předmětnému zdroji znečištění i k okolní zástavbě a nedošlo k ohrožení bezpečnosti a zdraví osob nebo zvířat. Bezpečnost spalinové cesty instalovaného spotřebiče musí být potvrzena revizní zprávou obsahující údaje o výsledku její kontroly vymezené normovými hodnotami.

Nařízení vlády č. 91/2010 o podmínkách požární bezpečnosti při provozu komínů, kouřovodů a spotřebičů paliv (dále jen nařízení vlády 91/2010 Sb.)
§ 5
Revize spalinové cesty

(2) Revize spalinové cesty se provádí

a) před uvedením spalinové cesty do provozu nebo po každé stavební úpravě komína,

b) při změně druhu paliva připojeného spotřebiče paliv,

c) před výměnou nebo novou instalací spotřebiče paliv,

d) po komínovém požáru,

e) při vzniku trhlin ve spalinové cestě, jakož i při vzniku podezření na výskyt trhlin ve spalinové cestě.

Technická pravidla TPG 704 01 Odběrná plynová zařízení a spotřebiče na plynná paliva v budovách
8. Připojování spotřebičů a jejich provoz
8.1 Všeobecně

8.1.5 Spotřebič s odvodem spalin smí být připojen pouze při splnění následujících podmínek:

a) spalinová cesta je vhodná z hlediska zajištění bezpečného odvodu spalin¹⁷⁾ při mezních provozních podmínkách (nejvyšší a nejnižší příkon, nejnižší a nejvyšší teplota v místě spalinového hrdla spotřebiče, provoz ostatních spotřebičů připojených na společný průduch atp.);

b) je zajištěn dostatečný přívod spalovacího vzduchu pro spotřebiče v provedení B.

Vhodnost spalinové cesty se posuzuje porovnáním výsledku výpočtu a/nebo posouzením splnění podmínek výrobce spotřebiče s technickými parametry spalinové cesty uvedenými na štítku nebo v dokumentaci spalinové cesty¹⁸⁾

17) Nařízení vlády č. 91/2010 Sb.

¹⁸⁾ ČSN EN 13384-1+A2, ČSN EN 13384-2+A1, ČSN EN 13384-3, ČSN EN 15287-1+A1, ČSN EN 15287-2

Pozn.:
Jak je výše uvedeno, tak TPG 704 01, odst. 8.1.5 připouští možnost ověřit vhodnost spalinové cesty jak výpočtem, tak posouzením splnění podmínek výrobce spotřebiče kladených na technické parametry spalinové cesty. Někdy výrobci spotřebičů určují potřebný minimální komínový tah, jindy uvádí maximální použitelnou délku a maximální počet ohybů při daném průměru spalinové cesty. Potřebné parametry spalinové cesty je také možno určit pomocí návrhových diagramů, vydávaných výrobci spalinových cest, které jsou zpracovány v souladu s ČSN EN 13384. Dodržení podmínek daných výrobcem spotřebiče není tedy nutné za každých okolností prokazovat výpočtem.

Posouzení splnění podmínek výrobce spotřebiče s technickými parametry spalinové cesty uvedenými na štítku nebo v dokumentaci spalinové cesty u spotřebičů a spalinových cest starších 10 let není možné, protože v praxi se začaly identifikační štítky používat někdy od roku 2012. Bohužel i dnes se zcela běžně setkávám s tím, že firmy, instalující se spotřebičem i spalinovou cestu, identifikační štítky nepoužívají. Pokud štítek firma nedodá, nebo k jeho dodání dodavatele spalinové cesty nevyzve revizní technik spalinových cest při provádění revize, nebude možno ani v budoucnosti ustanovení TPG v tomto bodě v praxi uplatňovat. Vzhledem k tomu, že revize spalinových cest před výměnou spotřebiče se provádějí stále méně často, nebudou takové případy výjimkou.

Jak vypadá uplatňování výše citovaných právních a technických předpisů v praxi?

Uveďme si jeden z mnoha příkladů z praktického života. V rodinném domě byl při plynofikaci v roce 1990 instalován do kotelny kotel ÚT na zemní plyn s atmosférickým hořákem a přerušovačem tahu. Teplota spalin cca 160 ^oC, výkon 28 kW, rok výroby 1989. Komín byl dodatečně vyvložkován hliníkovými vložkami AL H400 (vnitřní světlost DN 125 mm, účinná výška 9,00 m). Spalinová cesta (tedy kouřovod a komín) byla podle tehdy platné vyhlášky č. 111/1981 Sb. řádně odzkoušena, a na její provoz bylo vystaveno písemné osvědčení. Rovněž kontroly spalinové cesty byly v souladu s tímto právním předpisem pravidelně 2x do roka prováděny. Spotřebič i spalinová cesta bez výraznějších problémů fungovaly až do roku 2009. Na základě doporučení servisního technika plynového spotřebiče se majitel rozhodl pro výměnu spotřebiče paliv za modernější a spolehlivější.

Co velí odpovědná technická praxe

Majitel se dohodne s topenářskou firmou na typu a výkonu nového spotřebiče a následně se obrátí na kominíka, aby prověřil stav komína, zda je ve vyhovujícím stavu, a zda odpovídá vlastnostem nového spotřebiče, a to i tehdy, pokud by za starý spotřebič měl být instalován nový se zcela identickými vlastnostmi (splnění tohoto předpokladu po deseti a více letech od uvedení spotřebiče na trh je však velmi iluzorní). Kominík provede kompletní prohlídku spalinové cesty, při které, mimo další, zkontroluje i stav komínových vložek. V případě, že neshledá žádné závady (koroze, netěsnosti ve spojích apod.), ověří možnost připojení nového spotřebiče paliv na původní komín. Při této činnosti posoudí, zda komín v závislosti na dané vnitřní světlosti a účinné výšce dokáže bezpečně odvádět spaliny od nového spotřebiče. Z tohoto pohledu je rovněž nutné rozhodnout, jestli vlivem nižší teploty spalin nebude docházet k jejich kondenzaci ve spalinové cestě – komínové hliníkové vložky jsou určeny pouze pro tzv. suchý provoz. V případě, že komínové vložky nejsou nijak poškozeny, a že se nezmění druh jejich provozu (např. že se vlivem záměny spotřebiče z podtlakového komína nestane přetlakový či z komína se suchým provozem komín s mokrým provozem), není důvod je vyměnit. Pokud je vše v pořádku, může kominík, revizní technik spalinových cest, vystavit revizní zprávu a nic nebrání napojení a zprovoznění nového spotřebiče.

Z ustanovení ČSN 734201:2010 vyplývá, že situace, kdy se nemění podmínky provozu spalinové cesty, nastává např. v případě, kdy je původní spotřebič vyměněn za nový, a to stejného typu a od stejného výrobce. Tento postup je typický při reklamaci výrobku (dvouletá záruční doba, ale i delší dle podmínek dodavatele) apod. V případě, že původní spalinová cesta byla před spuštěním spotřebiče paliv řádně zrevidována a následně pravidelně čištěna a kontrolována, není třeba před výměnou reklamovaného výrobku další revizi spalinové cesty provádět.

Pokud se po výměně spotřebiče změní provozní podmínky spalinové cesty, případně pokud jsou již komínové vložky dlouholetým provozem zkorodovány, či jinak poškozeny, nařídí kominík jejich výměnu. V takovém případě jde prohlídka spalinové cesty před výměnou spotřebiče ruku v ruce s revizí spalinové cesty před jejím uvedením do provozu.

V objektech, kde jsou pravidelně prováděny kontroly a čištění spalinových cest, je kominík schopen i bez návštěvy, po telefonu, zákazníkovi (nebo topenářské firmě) sdělit, v jakém stavu byly provozované spalinové cesty při poslední prohlídce, tedy jakou dobu životnosti ještě mají přibližně před sebou a zda jsou vhodné pro nově uvažovaný spotřebič. Kominík je v tomto případě zákazníkem (nebo topenářskou firmou) pozván až k provedení revize spalinové cesty před jejím uvedením do provozu – tedy až po její rekonstrukci. Ti řemeslníci (topenáři a kominíci), kteří již dlouhé roky takto spolupracují mezi sebou, mi jistě dají za pravdu.

Kominík, který odborně zvládá své řemeslo, pravidelně informuje své zákazníky o tom, jakou přibližnou životnost spalinové cesty v jejich objektu ještě mají před sebou a even­tuálně i poradí, zda při výměně spotřebiče bude třeba provést i výměnu spalinové cesty. Zákazník je potom předem připraven na všechna „úskalí“, která ho čekají a je schopen si předem plánovat, jaké investice ho v budoucnosti neminou.

Postup v rozporu s odpovědnou technickou praxí

Bohužel tento postup v praxi není výjimečný. Majitel je zástupcem topenářské firmy a servisním technikem plynového spotřebiče informován, že před výměnou spotřebiče není potřebná revize spalinové cesty. Následně je provedeno napojení nového spotřebiče na původní spalinovou cestu bez posouzení její technické úrovně a vhodnosti. Obvykle se tak děje bez toho, aby instalační firma dala zákazníkovi jakékoliv písemné potvrzení, kterým by převzala komplexní odpovědnost. Maximálně je vystaveno potvrzení, že práce byly provedeny pouze v rozsahu požadovaném zákazníkem. Není výjimkou, že dřív nebo později dojde k selhání funkce spalinové cesty, ke škodě na majetku, či ohrožení zdraví osob. V lepším případě to tedy odnese pouze dům (např. proteče kondenzát ze spalin do střešní konstrukce či stropu, nebo elektrického vedení), v horším případě jsou jeho obyvatelé v důsledku nedostatečného komínového tahu či netěsnosti spalinové cesty ohroženi otravou oxidem uhelnatým.

Pro ilustraci uvádím několik konkrétních případů, kdy postup v rozporu s odpovědnou technickou praxí vedl ke zbytečným škodám na majetku

• V činžovním domě byl bez revize spalinové cesty před výměnou spotřebiče, místo průtokového ohřívače teplé vody na zemní plyn, připojen na původní spalinovou cestu nový nízkoteplotní kotel na zemní plyn. Následkem bylo zatékání kondenzátu zkorodovanou komínovou vložkou do elektroinstalace a zvlhnutí zdiva.
• V rodinném domě byl bez revize spalinové cesty vyměněn spotřebič na zemní plyn. Vlivem úniku kondenzátu zkorodovanou komínovou vložkou, došlo ke zničení kuchyňské linky v ceně cca 200 tisíc Kč.

A další případy v obrazech:

Obr. 1 • Stav komínu krátce po výměně spotřebiče na zemní plyn. Vlivem následné koroze hliníkových komínových vložek se dokonce utrhl připojovací T-kus od komínových vložek.

Obr. 2 • Stav kouřovodu krátce po výměně spotřebiče na zemní plyn. Vlivem působení kondenzátu došlo ke korozi pozinkovaného plechu, ze kterého byl kouřovod proveden.

Obr. 3 • Tzv. bodová koroze materiálu. Vlivem působení kondenzátu „obohaceného“ o další látky, nasávané společně se spalovacím vzduchem do spalovacího procesu, došlo k napadení materiálu korozí.

Konečný výsledek

Pokud není nutná odborná revize a stačí odborné doporučení topenářské firmy a servisního technika plynového spotřebiče, že spalinová cesta vyhovuje, jak je pak možné, že na jimi schválených spalinových cestách popsané závady vznikly? Tipněte si, jaké asi doporučení může dát znalec pro rozhodnutí soudu ve sporu o náhradě škody.

Bezpečný provoz nově připojeného spotřebiče plně závisí na tom, jaký z výše uvedených postupů majitel objektu při výměně spotřebiče zvolí. Cena za prohlídku a revizi spalinové cesty, související s výměnou spotřebiče, se pohybuje podle pracnosti a provedených činností řádově do 1000 Kč. Kolik peněz a starostí může tato služba majiteli objektu ušetřit, dokáží přesně vyčíslit a popsat ti, kteří při výměně spotřebiče postupovali v rozporu s odpovědnou technickou praxí. Na otázku, jaký vliv na jejich zdraví mělo toto rozhodnutí, však někteří majitelé objektů již odpovědět nemohou. Zkuste si odpovědět na otázku – kdo je viník a jak by asi rozhodl nezávislý soud?

Obr. 4 • Ukázka připojení moderního plynového spotřebiče na původní spalinovou cestu bez provedení její kontroly, provedení doporučených úprav a revize spalinové cesty, která by potvrdila její vhodnost pro daný spotřebič. Následkem byla koroze komínových vložek. Při provozu spotřebiče docházelo ke stékání kondenzátu po vnitřních stěnách obvodového pláště komína a jeho následnému odtékání vedením elektroinstalace, která vedla přes komín (drážka pro vedení byla zasekána do obvodového pláště komína). Jak je vidět z obrázku, elektroinstalace zafungovala jako kondenzátní potrubí, a to na překvapivě velkou vzdálenost. Kondenzát se shromažďoval v nejnižším bodě v zásuvkách a vypínačích a způsoboval viditelné provlhnutí zdiva. I proto, než byla odhalena kominíkem skutečná příčina problému, vystřídalo se v domě více odborníků z různých oborů. Žádného však vzhledem ke vzdálenosti ke komínu nenapadlo, že původcem vlhkosti je nesprávně provedená spalinová cesta. Z cesty kondenzátu po elektroinstalaci je vidět, že ani po elektrikářské stránce zde nebylo vše provedeno na 100 %.

Citované právní a technické předpisy mají mnoho dalších ustanovení. Jak uvedeno výše, jsou další čtyři podmínky, kdy se revize spalinových cest mají provádět. O jedné z nich, revizi spalinové cesty před jejím uvedením do provozu, nebo po každé stavební úpravě komína, jsem se také okrajově zmínil.