Ekologie a prodej vodoměrů a kotlů, jde to skloubit?

Na otázky týkající se udržitelnosti jsme se zeptali ředitelky a výkonné členky představenstva společnosti ENBRA, a.s. Jany Vlachové Rasochové.

Nedávno byl pro ekologii významný den, Den Země. Připomíná, že bychom měli při svém běžném chování smýšlet především ekologicky. Jak se stavíte k ekologii ve společnosti ENBRA?

Vlastně se dá říct, že prakticky od vzniku naší společnosti se zabýváme i ekologickou stránkou našeho podnikání. Udržitelnost je totiž pro nás extrémně důležité téma. Ekologické smýšlení pro nás neznamená například jen sázení stromů, ale vidíme ho také v řadě základních činností, na což se snažíme upozorňovat i veřejnost. Mezi takové činnosti můžeme zařadit například sprchování či umývání nádobí.

Máte tedy na mysli spotřebu vody obecně?

Ano, v tomto odvětví působíme již 30 let a po celou dobu se snažíme upozorňovat, že voda je vzácnost. Ostatně 2 miliardy lidí k ní nemají stálý přístup. Usilujeme tedy o to, abychom její spotřebu nejen v Česku neustále snižovali a její využití co nejvíce zefektivnili. Cestou může být vytvoření retenčních nádrží na dešťovou vodu na zahrádkách, nebo šetření za stočné instalací samostatného vodoměru. Velký ekologický přínos ale může být i u vodoměrů samotných.

Máte na mysli takzvané chytré vodoměry?

Ano. Lidé totiž díky nim můžou sledovat svoji spotřebu prakticky v reálném čase. De facto tak vidí, když například děti zapomenou zatáhnout kohoutek, eliminovat mohou ale i vážnější problémy, jako je třeba prasklé potrubí. Ačkoliv tedy spotřeba vody za posledních 20 let klesla, aktuálně stále není na svém minimu. Podle našich odhadů ji lze dále významně snižovat, díky chytrým vodoměrům až o 15 procent.

Pokud si tedy chci pořídit chytrý vodoměr, měl bych vyhodit ten starý?

To právě není vždy nezbytně nutné. Starší vodoměry je totiž možné osadit speciálními moduly a dostat je na úroveň těch současných. Výměna vodoměrů je přitom jedním z dalších klíčových ekologických aspektů, o kterém se příliš nemluví. Těch bytových se totiž v Česku ročně vymění přes 600 tisíc. Recyklovat lze přitom právě i vodoměr.

Jak konkrétně?

Původní buď putují rovnou na skládku, zároveň je ale možné ověřit jejich funkčnost a správnost měření v autorizovaných střediscích a znovu je použít. Touto cestou jedeme i my, když ročně vrátíme do oběhu téměř 100 tisíc bytových vodoměrů. V tuzemsku jsme v tomto ohledu nejlepší.

Zabýváte se ale i vytápěním, jak se v tomto směru může běžný člověk chovat více ekologicky?

Způsobů je celá řada, jako první člověka asi napadne volba konkrétního způsobu vytápění. I ve společnosti ENBRA se postupně snažíme posouvat k ekologičtějším formám, zaměřujeme se proto i na obnovitelné zdroje, jako jsou například kotle na pelety. V našem portfoliu máme také solární systémy, které je možné využít na přípravu teplé vody. Našim aktivitám částečně pomáhá i legislativa, například nejméně ekologické kotle na tuhá paliva třídy 1 a 2 již nebude od září příštího roku možné používat.

Ty jsou asi typickým příkladem toho, že více spalin znamená větší zátěž pro životní prostředí, viďte?

Jednoznačně. Na tuto rovnici je potřeba stále pamatovat. Například ve starších veřejných budovách se stále využívají méně ekologické systémy vytápění. Snažíme se to změnit a například v nemocnicích realizujeme kompletní modernizace vytápění, které znamenají nejen ekonomičtější, ale zejména ekologičtější provoz všech zařízení.

Když zmiňujete staré budovy, pomůže jim z hlediska snížení množství spalin zateplení, které znamená nižší potřebu vytápění?

Ano, ale právě u zateplení je třeba pamatovat i na druhou věc – vyregulování otopné soustavy. Pokud totiž dojde k vylepšení obálky stavby, je nutné na to nastavit i systém vytápění a snížit částečně jeho výkon, aby se budova nepřetápěla. Zaměřujeme se proto i na tyto činnosti, kde vidíme významné ekologické hledisko.

Zmíněné zateplování budov se rovná lepší izolaci. Neznamená to ale, že vnitřní prostředí méně dýchá a nedostává se do něj tolik čerstvého vzduchu z venku?

Paradoxně to tak je. Lepší okna zkrátka znamenají horší prodyšnost obálky budovy, a tedy rychleji vydýchaný vzduch a větší podíl oxidu uhličitého. Právě proti jeho rostoucí koncentraci se přitom snaží bojovat organizace po celém světě. Je tedy potom vcelku paradoxní, když je jeho podíl ve vnitřním prostředí vyšší, než by ze zdravotního hlediska měl být.

A existuje tedy řešení právě pro vnitřní prostředí, aby zde koncentrace oxidu uhličitého tolik nerostla?

Ano, je jím systém takzvaného nuceného větrání, který zajistí neustálý přísun čerstvého vzduchu do interiéru. Díky systému rekuperace zároveň odpadá běžný problém zimních měsíců, kdy lidé nechtějí větrat, aby si neochladili vytopenou domácnost. Tento systém pouští dovnitř jen ohřátý vzduch. Člověk tak může fungovat ve zdravém, a i v tomto směru ekologickém prostředí.

---

Více informací zde.