Cirkulace vzduchu v interiéru – jak ji zajistit i v horkých dnech a udržet v domácnosti ideální teplotu?

mikroklima

Přílišná vlhkost, vznik plísně či nezdravé vnitřní prostředí. To jsou hlavní rizika spojená s nedostatečnou výměnou vzduchu a jeho cirkulací v interiéru. Ovlivnit ji může špatně umístěný nábytek či záclony, v létě pak řadě uživatelů v dostatečném větrání vadí tropické teploty. Jakým způsobem tedy zajistit dostatečné proudění vzduchu? A jak vysoká musí být jeho rychlost, aby nehrozilo riziko průvanu v domácnosti? Odpovědi naleznete v následujícím článku.

Čerstvý vzduch a jeho cirkulace patří ke klíčovým atributům zdravého vnitřního prostředí. Základem je proto dostatečné větrání, do kterého se však řadě uživatelů zejména v období vysokých teplotních extrémů příliš nechce. Nedostatečná výměna vzduchu a jeho malá cirkulace přitom může být důvodem vzniku přílišné vlhkosti v interiéru. Dobře to ukazují místnosti, pro které je vyšší vlhkost typická – kuchyně, koupelny a ložnice – a které je proto nutné intenzivněji odvětrávat, ať už otevřením okna, spuštěním digestoře či ventilátoru, nebo pomocí řízeného lokálního větracího systému. Zvýšená vlhkost představuje spolu s nedostatečnou cirkulací vzduchu ideální podmínky pro vznik plísní. Na toto riziko je tak nutné dbát například i při rozmístění nábytku. Pokud je totiž příliš blízko u stěn, nemůže docházet k proudění vzduchu, čímž hrozí právě v těchto místech ke vzniku plísní. Ideální vzdálenost mezi stěnou a nábytkem by tak měla činit zhruba deset centimetrů.

Na riziko plísní a zvýšené vlhkosti se vyplatí myslet už při samotné stavbě. Současná snaha o dokonalé utěsnění a tepelnou izolaci oken totiž nejde příliš dohromady s potřebnou výměnou vzduchu a jeho cirkulací mezi interiérem a venkovním prostředím. Negativně se to pak může podepsat zejména u objektů či místností, které se buď neobývají, nebo nevětrají každý den. Na dostatečnou cirkulaci vzduchu v místnosti je potřeba myslet také v zimních měsících, potažmo topné sezoně. Pokud jsou totiž například radiátory a topení zakrývány záclonami, teplý vzduch nemůže v místnosti dostatečně cirkulovat a vytápění se tak stává méně efektivním.

Umístění klimatizace a proudění vzduchu

Zejména během tropických dnů lidé raději uzavřou všechna okna v domácnosti, než aby dovnitř pouštěli horký vzduch zvenku. Pro řadu z nich proto může být ideálním řešením instalace klimatizačních jednotek. V létě díky nim mohou svoji domácnost nejen ochlazovat, zároveň se totiž klimatizace postará o dostatečnou cirkulaci vzduchu. Anivpři jejím využití by se však neměl podceňovat přísun čerstvého vzduchu a četnost větrání. Pokud to venkovní teploty příliš neumožňují, je dobré k větrání přistoupit až ve večerních hodinách a zajistit tak potřebnou výměnu vzduchu.

V klimatizovaném prostoru je však potřeba právě směr proudění vzduchu mít dobře na paměti při umístění vnitřní klimatizační jednotky. „Uživatel by totiž měl být vystaven přímému proudění studeného vzduchu co nejméně. Například v obývacím pokoji by se proto měl vyhnout tomu, aby byla jednotka namířena přímo na sedací soupravu. Klimatizaci je naopak dobré umístit tak, aby vzduch z ní proudil do volného prostoru. Tedy do míst, kde se uživatelé pohybují méně nebo kudy pouze, čas od času, procházejí,“ uvedl Karel Kincl ze společnosti ENBRA. Chladný vzduch vycházející z vnitřní klimatizační jednotky, umístěné většinou u stropu, tak zamíří k zemi, zatímco ten teplý vystoupá ke stropu, aby mohl být ochlazován.

Rozdílné teploty v místnostech

Nejen během léta, ale i v průběhu zimy se lze v domácnostech setkat s tím, že rozdíl mezi teplotami v jednotlivých místnostech je i několik stupňů. Například v ložnici by měla být teplota pro dostatečnou kvalitu spánku vždy nižší. „Zároveň je však dobré především v létě pamatovat na to, že rozdíl mezi klimatizovaným a neklimatizovaným prostorem by měl být maximálně šest stupňů Celsia. Ať už se jedná o kombinaci vnějších a vnitřních prostor nebo pouze místnosti v interiéru,“ doplnil Karel Kincl.

Podle něj je proto dobré i v tomto období udržovat mezi místnostmi s rozdílnými teplotami určitou míru cirkulace vzduchu. „Neznamená to, že by se vzájemné teploty vyrovnaly, často má na jejich hodnotu vliv například ­orientace konkrétní místnosti. K udržení určité míry efektivní cirkulace může přispět i systém řízeného větrání s rekuperací, který zajišťuje prakticky nepřetržité proudění vzduchu napříč celým interiérem,“ doplnil Karel Kincl.

Kdy hrozí riziko průvanu?

Proudění vzduchu uvnitř obytného prostoru zaznamená uživatel často v podobě průvanu, který zabouchává dveře nebo po interiéru rozvíří věci, které do té doby byly v klidu. Právě k intenzitě proudění vzduchu v místnostech se vážou hygienické směrnice, optimální rychlost se přitom odvozuje od vnitřní letní teploty. Pro teplotu vzduchu do 24 °C by tak měla být dodržována rychlost jeho proudění do 0,2 m·s^–1, pokud je teplota vyšší, měla by být dodržená rychlost 0,25 m·s^–1. Pokud jsou přitom tyto hodnoty překročeny, dochází právě k lehkému vzniku průvanu. Z hlediska optimální rychlosti proudění vzduchu v místnostech pak odborníci uvádí hodnotu 0,1 m·s^–1.