měření a regulace
28.12.2012
Experimentální ověřování funkce a chování termohydraulického rozdělovače nebo-li HVDT
Příspěvek přesvědčivě poukazuje na skutečnost, že při některých, a poměrně častých, provozních
stavech během reálného provozu kotelny s anuloidem (HVDT, THV aj. podle nejčastěji používaných názvů
tohoto zřízení) mezi kotlovým okruhem a okruhem jednotlivých odběrů tepla dochází k ohřevu zpátečky
kotlového okruhu. Tento jev je při použití kondenzačních technologií nežádoucí. Je však nutné podotknout,
že v minulosti, a ne příliš vzdálené, byla tato vlastnost spojená s použitím anuloidu
žádoucí, a tedy spíše přínosem. Ohřev zpětné vody v kotlovém okruhu začal být považován za nežádoucí
až v době masivního využívání kondenzačních technologií, ale třeba i solárních soustav.
Tedy zdrojů tepla, jejichž účinnost teplota zpátečky ovlivňuje.
Pravdou však je, že použitím anuloidu lze zajistit minimální i maximální průtok kotlovou jednotkou,
což vyžadují jejich výrobci pro bezporuchový chod, je zabráněno přenosu zbytkového tlaku dopravních kotlových
čerpadel do okruhů vytápění atd. Domnívám se, že v současné době, pokud pomineme kotle netečné
k minimálnímu průtoku, které představují odhadem asi 10 % produkce, není jiné vhodné řešení
hydraulického zapojení kotelen, než to s anuloidem. Záleží na technické invenci projektanta,
jak se mu podaří popisovanou negativní vlastnost anuloidu potlačit. Příspěvek nepřináší jiné řešení, které
by bylo schopno zajistit vyrovnání průtoků na straně zdroje a spotřeby a v případě
kondenzačních technologií zabránilo zbytečnému ohřevu zpátečky kotlového okruhu. Ukazuje, že provozní
stavy anuloidu lze ověřovat i termovizí.