Z praxe soudního znalce: Netěsné závitové spoje

potrubí a armatury

legislativa

chyby a poruchy

Praxe soudního znalce oboru TZB není založena jen na zjišťování technických příčin složitých případů, ale i na vysvětlování příčin svým způsobem jednoduchých problémů.

Bohužel i jednodušší problémy, ačkoliv se jim lze poměrně snadno vyhnout dodržováním technických pravidel, návodů výrobce atp., se opakují ke škodě zákazníků i instalatérů. V první chvíli, tedy při instalaci, je něco relativně drobného zanedbáno. Instalatér možná i něco málo ušetří. Posléze však přichází vznik škody, která se zpravidla již netýká jen samotného zařízení TZB, ale i okolních prostorů a předmětů a lidí, kteří se tam nacházejí. Vzhledem k tomu, že instalatér, který dané dílo zhotovil, se obvykle ke své chybě dobrovolně nepřizná, nebo si ji ani neuvědomuje, obracejí se poškození vlastníci, provozovatelé na soud. A soud si odborné stanovisko ke svému rozhodování vyžádá od soudního znalce.

V rámci své znalecké činnosti jsem opakovaně řešil problémy úniků teplonosné látky z potrubních rozvodů vytápění a chlazení. Například jedním z mých úkolů bylo posoudit správnost realizovaných tepelných izolací na rozvodech chlazení, neboť byly trvale vlhké a vytékala z nich kapalina. Stěžující si provozovatel se domníval, že příčinou je pronikání vzduchu izolací až k potrubí, kde se vzdušná vlhkost sráží, kondenzuje. I přesto, že původní zadání posudků bývají i takto různorodá, výsledkem mého šetření bylo povětšinou konstatování, že příčinou úniku teplonosné látky je chybné provedení závitových spojů. Rád bych se o tuto zkušenost podělil a jednoduše popsal svá zjištění na jednom nejmenovaném případě, ve kterém jsem měl posoudit kvalitu provedených instalací vytápění a chlazení, a to v souvislosti s reklamacemi opakovaných úniků teplonosné látky.

Místní šetření

Při zpracování znaleckého posudku provádím kromě dalších znaleckých úkonů i místní šetření, při kterých se snažím zajistit co možná nejvíce informací o zkoumaném problému a pořídit o všech zjištěních fotodokumentaci. V popisovaném případě jsem náhodně vybral několik míst, ve kterých bylo provedeno napojení výměníků vytápění a chlazení podstropních cirkulačních jednotek přes uzavírací armatury na potrubní systém.

Po odstranění tepelné izolace bylo poměrně velmi snadné, vzhledem k výrazné povrchové korozi, určit místo úniku látky ze systému (obr. 1).

Obr. 1 • Místo úniku teplonosné látky je jednoznačné

Po demontáži jednotlivých spojů jsem provedl kontrolu jejich utěsnění. Zjistil jsem, že ploché těsnicí kroužky (těsnění), osazené na těsnicí ploše převlečné matice, jsou zásadním způsobem deformovány, případně zcela zničeny, a nemohou tedy plnit svoji funkci.

Problémy s utěsněním spoje se velmi pravděpodobně vyskytly již při vlastní montáži, respektive při provádění tlakové zkoušky. Instalační firma si netěsnosti některých spojů musela být při tlakové zkoušce vědoma. A proto byly v některých dalších kontrolovaných spojích osazeny například dva těsnicí kroužky na sobě, nebo se na stavbě vytvořilo těsnění „na míru“.

Důvodem, proč nebylo možno tyto spoje utěsnit, je fakt, že ve spoji byly zkombinovány dva různé typy trubkových závitů. V případě zobrazeném na obr. 1 měla ocelová redukce trubkový závit těsnící v závitu a převlečná matice měla trubkový závit netěsnící v závitu.

Spoje těsnící v závitu

U trubkových spojů těsnících v závitu, označovaných písmeny Rp/R (ocelová redukce), dochází k utěsnění ve vlastním závitu. Těsnění (např. těsnicí konopí, těsnicí vlákno, teflonová páska) se aplikuje přímo na vnější závit a šroubováním vnějšího závitu do vnitřního závitu dojde k utěsnění. Vnější závit má totiž tvar kužele a vnitřní závit je válcový (detailní popis v ČSN ISO 7-1). Při šroubování spoje se zpočátku volný prostor (vůle) mezi závitem válcovým a kuželovým zmenšuje, čímž se stlačuje těsnění a vzniklý spoj je utěsněn.

Obr. 2 • Proříznuté ploché těsnění svou funkci plnit nemůže!

Obr. 3 • Příklad těsnění vytvořeného „na míru“

Spoje netěsnící v závitu

Trubkové spoje netěsnící v závitu, označované písmeny G/G, jsou utěsněny stlačením těsnění (např. plochého těsnicího kroužku), mezi dvěma těsnicími plochami, které jsou nejčastěji kolmé k ose potrubí a nejsou součástí závitu. Příkladem je převlečná matice na obrázku 4. Vnější i vnitřní závit spoje je válcový (detailní popis v ČSN EN ISO 228-1). Existují i jiné varianty tohoto druhu spojů, například, kdy dochází k těsnění kov na kov, kov na pružný o-kroužek, kuželové těsnění aj. V těchto případech mají těsnicí plochy kulový či kuželový tvar. Vždy však platí, že tvar závitů obou spojovaných dílů a případná těsnost mezi závity po zašroubování spoje v tomto případě nejsou pro těsnost spoje rozhodující.

Obr. 4 • K napojení vlnovcové trubky do běžné trubky závitovými spoji je nutné použít vhodnou vsuvku nebo redukci. V schématu na obrázku z levé strany vybavenou plochou pro použití plochého těsnění a vpravo závitem určeným pro těsnění v závitu

Příčina netěsnosti

V posuzovaném případě byly ocelová redukce a převlečná matice vzájemně utěsněny způsobem, který odpovídá utěsnění trubkového spoje netěsnícího v závitu, tedy vyžadujícího dvě těsnicí plochy a plochý těsnicí kroužek. Při dotahování spoje dosedla ostrá čelní hrana ocelové redukce, která pro tento druh spoje není určena, na plochý těsnicí kroužek a těsnicí plochu převlečné matice. Dalším dotahováním spoje došlo k deformaci a částečnému proříznutí osazeného těsnicího kroužku, tedy ke ztrátě těsnosti a následný únik teplonosné látky byl zaručen.

Pro ověření svého názoru jsem nechal tento spoj provést s nově osazeným těsnicím kroužkem. Výsledek byl zcela totožný – došlo k destrukci těsnění (obr. 5).

Obr. 5 • Pokud má znalec možnost, je výhodné si svůj závěr ověřit praktickým pokusem a ten dokladovat soudu; proříznutí plochého těsnění hranou ocelové redukce je patrné

V několika obdobných případech jsem zjistil, že těsnicí kroužek byl zdeformován, ale spoj byl těsný. I přesto, že v těchto případech nedošlo (dosud) k úniku teplonosné látky, není možné garantovat těsnost, a tedy není možné považovat spoj za správně provedený.

Spoj kombinující nevhodné díly nemůže být spolehlivý

V závěru svého posudku jsem konstatoval (jako již několikrát předtím), že při realizaci rozvodů vytápění a chlazení došlo v místě napojení ohebné hadice k nevhodné kombinaci dílu pro závitový spoj těsnící v závitu podle ČSN ISO 7-1 a dílu pro závitový spoj netěsnící v závitu podle ČSN EN ISO 228-1. Proto u takto vytvořeného spoje není možné garantovat těsnost, a tedy považuji tento spoj za chybně provedený.

Dodatek

Závěrem bych rád ještě uvedl dvě poznámky:

1) V normě ČSN ISO 7-1 i v normě ČSN EN ISO 228-1 je odstavec, který se zmiňuje o kombinaci vnějšího závitu G a vnitřního závitu Rp, a to v případech „nezbytných“ či v případech, kdy je „nutné volit takovouto kombinaci“. V následující větě však obě normy shodně uvádějí, že takovouto kombinací se „nemusí nutně dosáhnout nepropustný spoj“.

2) Na trhu v ČR jsou dostupné vsuvky i redukce, kdy z jedné strany je vnější závit G s těsnicí plochou a z druhé strany je vnější kuželový závit R. Pomocí této vsuvky nebo redukce je tedy možné zcela jednoduše, bezpečně a těsně spojovat části potrubních systémů vybavených závitem G s jinou částí potrubního systému, která je vybavena závitem Rp. Z finančního hlediska je evidentní, proč se dodavatel TZB zařízení, zejména těch obsahujících stovky, ale někdy i tisíce spojů, na kterých by měla být uplatněna taková přechodka mezi prvkem těsnícím v závitu a prvkem netěsnícím v závitu, snaží této povinnosti vyhnout. Ovšem pak se nesmí divit, pokud se ocitne u soudu na straně žalované. Vzhledem k běžné dostupnosti vhodných přechodek nevidím žádný důvod kombinovat závity typu G/G se závity typu Rp/R a riskovat tak minimálně finanční ztrátu spojenou s opakovaným odstraňováním vad a následných škod. Někdy i banální závada může mít za následek velkou škodu, pokud se ze spoje unikající teplonosná látka dostane po stavební konstrukci do zcela neočekávaných míst, například interiérů s výpočetní technikou.