Výskyt onemocnění způsobených legionelou
Bakterie legionely by v podstatě neměly být žádným problémem. Odbornou instalací sanitárních zařízení je totiž garantována hygienicky bezvadná voda.
Protože je však problém legionel stále aktuální, vyvstává otázka, nakolik jsou instalace sanitárních zařízení odborné. Budeme-li tuto myšlenku sledovat, narazíme na odborné chyby a odvratitelné nedostatky na rozhraní mezi lékařskou vědou a technikou.
Aktuální situaci v Německu, a dalších evropských zemích, popsal institut Robert-Koch z Berlína v jedné z jeho zpráv: „Stejně jako v minulosti se musí vycházet z velkého podcenění legionelóz v Německu, pravděpodobně totiž nebyly všechny legionelózy rozpoznány správně. To platí především pro horečku Pontiac. Také u zápalu plic se zřídkakdy provádí detailní diagnóza původce nemoci, proto jsou pouze některé identifikovány jako onemocnění legionelou. Z tohoto důvodu je v těchto případech, i přes oznamovací povinnost, složité získat spolehlivá čísla o skutečné četnosti tohoto onemocnění.“
Onemocnění může být až čtyřikrát více, než se předpokládá
Hrubým odhadem k objasnění situace přispěl Capnetz. Za názvem Capnetz se skrývá působení odborníků, kteří vytváří informační a kompetenční síť zaměřenou na Community-acquired pneumonia (ve zkratce CAP, ambulantně získané onemocnění zápalem plic). Podle odhadů Capnetz ročně v Německu onemocní 800 000 lidí CAP. Tím přispívá „lidová choroba“ CAP, tak ji popsalo spolkové ministerstvo pro vzdělání a výzkum ambulantního onemocnění pneumonií, k častějšímu pobytu v nemocnicích z důvodu srdečního infarktu a záchvatu mrtvice. Co má CAP společného s legionelózou? Capnetz vychází z toho, že 6 % všech případů zápalu plic, které se vyskytnou v Německu, způsobila Legionella pneumophila. Tato hodnota je čtyři až pětkrát vyšší, než se běžně předpokládá! Významný Institut Robert-Koch nemluví o zhoršení situace sanitárních zařízení v Německu, mluví jen o zlepšení evidence legionelóz. Lékařská věda se v minulosti příliš nezabývala detaily a vše zařazovala do hrubého rastru „zápal plic“. Dnes je možné rozlišovat. Stále však ještě není dosaženo patřičné vnímavosti problému u projektantů, konstruktérů, uživatelů a samozřejmě i lékařů.
Pitná voda jako potravina
Aby byla voda vhodná k pití a běžnému užívání člověkem, musí splňovat kvalitativní faktory jakosti, které jsou stanoveny v zákonech a dalších právních normách. Voda je velmi důležitější potravinou. Není možné jí nahradit.
Důkaz pro tvrzení, že si Spolková republika hledí více hygieny v soukromých a především ve veřejných budovách (nemocnicích, hotelech, důchodových zařízeních, školkách atd.), než její evropští sousedi a podniká odpovídající opatření, např. prostřednictvím odborných instalací, nás oklikou vrací k již citované statistice: v letních měsících dochází k většímu počtu výskytů legionelózy než v zimních měsících. Institut Robert-Koch komentuje tuto tendenci takto: „To se dá pravděpodobně odvozovat od zvýšené cestovní aktivity do zahraničí, a s tím spojeného zvýšeného rizika infekce, například při pobytech v hotelech.“ Je třeba říci, že vyjma Německa se stále příliš nekontroluje výskyt zárodků legionel v rozvodech s teplou a studenou vodou. Onemocnění se vyskytují především u lidí v druhé polovině života. Průměrný věk nemocných je přibližně 60 let. Jinými slovy: pokročilý věk ve spojení se slabou imunitou nebo jinými základními onemocněními zvyšuje rizikový faktor nakažení legionelou. Muže postihuje legionelóza zhruba dvakrát častěji, než ženy. Obzvláště výrazný je tento fenomén u osob starších 70 let. Zde je infekční poměr mezi muži a ženami přibližně 2,8. Vyjasníme-li si příčiny této situace, ani nás příliš nepřekvapí nový odhad, podle kterého se v současné době nejméně 30 % případů infekce legionelou vztahuje na chybné vodovodní instalace v soukromém sektoru. V roce 2005 připadlo na tento sektor dokonce 50 % identifikovaných infekcí! Tento posun, před 15 a dokonce ještě před 10 lety byla oblast domácností považována za nekritickou, má příčinu v tom, že z důvodu nákladů na zdravotní péči zůstává stále více starších lidí doma, ale jejich rozvody teplé a studené vody v bytovém fondu neodpovídají novým poznatkům.
Jak se vyvarovat chyb
Za kvalitu vnitřních instalací pitné vody má plnou zodpovědnost majitel domu nebo bytu. Vnitřní instalace začíná bezprostředně za vodoměrem, který je rozhraním k městské síti. To na jednu stranu znamená, že je majitel zodpovědný za vodu, kterou doručuje třetí strana; na druhou stranu převede majitel tuto odpovědnost na instalatéra a na projektanta v případě, kdy byl rozvod vody instalován v rozporu s předpisy. V tomto kritickém bodě může uplatnit svoje odborné kompetence instalatér sanitárních zařízení. V jeho kompetenci je odstranit vzniklou chybu. A to je skutečnost, která má při rozhovoru s klientem, v souvislosti s jeho odpovědností, velkou váhu. Lze předpokládat, že zásadní požadavek, aby na vnitřních vodovodech mohli pracovat jen ti instalatéři, kteří by k tomu měli oprávnění od společnosti zásobující daný objekt pitnou vodou, by způsobil malou revoluci. Není v zájmu profesně odpovědně pracujících instalačních firem, aby byly zatíženy další povinností.
Základní doporučení
V tabulce uvedená základní doporučení by měl znát každý majitel rodinného domu, ale i penzionu, hotelu, atp. K jejich všeobecné znalosti mohou přispět instalatéři, pokud je svým zákazníkům zdůrazní. Jejich aplikace je ale vhodná pro každého, při každé návštěvě hotelu atp., pokud si nejste jisti, že provozovatel se o hygienu vody pečlivě stará. Pravděpodobně se hoteliérovi nebude líbit zvýšená spotřeba vody, ale péče o hygienu vody je jeho povinností, a pokud ji zanedbává, nemůže se divit, že jeho zákazníci si potřebné zajistí sami.
Na závěr
Rada redaktora Topin na závěr: Majitelé českých rekreačních objektů, hotelů atp., kteří počítají s klienty v důchodovém věku, a to nejen z Německa, mohou z uvedených skutečností těžit. Pokud uvedou rozvody vody ve svých objektech do souladu s předpisy platnými v Německu, které patří k nejpřísnějším v Evropě, měli by na tuto přednost upozornit ve svých propagačních materiálech. Vzhledem k tomu, že významná část turistů v důchodovém věku začíná být na problematiku legionely citlivá, není perspektivní tento fakt podceňovat. A zvláště to platí pro malé penziony, sanatoria atp., kde se obecně předpokládá méně intenzivní hygienický dozor než ve velkých hotelových zařízeních. O turisty, klienty, se vede válka nejen na domácím, ale i přeshraničním poli a splnění hygienických předpisů může mít stejně velkou roli, jako nákladná propagační kampaň. Zvláště nyní, kdy se předpisy změnily a ne každý na ně ještě stačil zareagovat.
s využitím článku v SHT 9/2008 upravil JH