Větrná energie 2012 a akumulace elektřiny do tepla
Počátkem prosince uspořádala společnost B.I.D. services konferenci Větrná energie 2012. Některé přednášky, svou návazností na legislativu vztahující se ke všem druhům OZE, však měly obecný význam.
V pozadí informací, které se týkají provozovatelů větrných elektráren, tedy jaké podmínky jim stát předepisuje a jaké podmínky jim nabízí z pohledu výkupu vyrobené elektřiny, se stále znatelněji projevuje potřeba akumulace s cílem co nejvíce využít dobu, kdy vítr fouká, ale elektřinu prodat v době, kdy je její cena nejvyšší.
Jedním z důvodů zájmu o akumulaci může být zavedení možnosti záporné „výkupní“ ceny od 1. 2. 2012. Zatím sice nebyla záporná výkupní cena v ČR využita, ale při občasném přebytku výroby elektřiny u nás pravděpodobnost jejího použití stále narůstá. V sousedním Německu nejde o zcela mimořádný jev a při dalším růstu budování „větrných parků“ je nutné nadbytek výroby elektřiny, který daná síť nemůže přenést, nějak regulovat.
Jiným důvodem může být zastropování podpory OZE ročními limity výroby elektřiny z daného druhu OZE. Pokud bude limit přečerpán, tak končí „blahosklonnost“ povinného výkupu a začíná boj o cenu, o prodej vyrobené elektřiny nejlépe ve špičkách, ale to větrná elektrárna bez dalších opatření neumí.
Zajímavá změna je u zeleného bonusu, nebo-li příplatku, k tržní ceně elektřiny. U zdrojů nad 100 kW se dělí na dvě možnosti, a to roční, který platí celý rok bez ohledu na změnu cen elektřiny, nebo hodinový, který se mění každou hodinu a odvozuje se od vývoje na trhu. Tato změna pro provozovatele větrných elektráren pravděpodobně nebude mít až tak zásadní význam, více se dotkne elektráren fotovoltaických. Je to dáno tím, že hlavní denní produkční doby těchto zdrojů se časově doplňují, neboť jsou závislé na opačných přírodních poměrech – silný sluneční svit nebo silný vítr doprovázený zpravidla oblohou zataženou mraky. Náhlý růst nabídky elektřiny z fotovoltaiky vyvolává okamžitý pokles ceny elektřiny na trhu, zatímco nabídka z větrných elektráren spadá do cenotvorně klidnějšího nočního prostředí.
Pro akumulaci elektřiny vyvinul Siemens řešení založené na bateriích Lion, typicky pro kapacitu okolo 1,2 MWh. Nejčastěji instalované větrné elektrárny Siemens mají špičkový výkon okolo 2,3 MW, takže by šlo o cca půlhodinovou rezervu. Pro představu baterie s kapacitou cca 500 kWh je srovnatelná s běžným kontejnerem. Zařízení ukládá „větrnou elektřinu“ a v poptávkové, a tedy i cenově příznivější, době ji zase jako větrnou dodává do sítě. V současnosti je připravován projekt i v ČR.
Významný nárůst ceny elektřiny, který způsobila neochota stanovit podporu výroby elektřiny z OZE s ohledem na aktuální investiční náklady a bez ohledu na dosažený podíl OZE v našem energetickém mixu, se snad podaří stabilizovat v příštích letech. V připojeném grafu České společnosti pro větrnou energii je vidět ekonomická podstata.
V prvním roce zaznamenaném na grafu, tedy v roce 2007, byl průměr výkupních cen 4,944 Kč/kWh s největšími odchylkami plus 8,516 Kč/kWh pro fotovoltaiku a minus 2,484 Kč/kWh pro vítr. V letošním roce se konečně výkupní ceny začínají přibližovat k tržně podobné hodnotě. A to při průměru výkupních cen elektrické energie z OZE ve výši 3,092 Kč/kWh a s již mnohem menšími největšími odchylkami plus 0,638 Kč/kWh pro biomasu a minus 0,972 Kč/kWh pro vítr. Velká fotovoltaika již zcela vypadla a u malé, do 30 kWp, je výkupní cena nižší než průměr.
S nerovnováhou z minulých let, včetně letošního, se budeme ještě hodně dlouho vypořádávat. Je pro nás, spotřebitele elektřiny, velkou škodou, že podpůrné programy nebyly vyhlášeny o pár let později. Z grafu jasně vyplývá, že k amortizaci investice do výroby elektřiny z OZE jsou zapotřebí stále nižší výkupní ceny. A to proto, že světové ceny potřebných zařízení jsou stále výhodnější. Naše česká poptávka je ovlivňuje jen velmi málo. Z tohoto pohledu vůbec není žádoucí, aby malá Česká republika šla příkladem.
Výroba tepla jako prostředek k přenesení spotřeby elektřiny vyrobené větrem v době nízké poptávky, do odložitelné spotřeby tepla, nebyla na konferenci diskutována. Lokality větrných elektráren jsou vybírány zpravidla co nejdál od lidských obydlí, a tak se model přímé přeměny elektřiny na teplo zřejmě nejeví jako konkurence schopný.
Zatím lze jen teoretizovat, zda by se firmě spotřebovávající nerovnoměrně elektřinu vyplatilo vlastnictví větrné elektrárny, která by část vyrobené elektřiny akumulovala do kontejnerové baterie. Po jejím nabití by si ji firma přivážela do svého výrobního areálu a touto energetickou „konzervou“ by pokrývala špičkové odběry, za které se musí platit zvýšená cena. Podobnou cestou, byť bez převozu baterie, se vývojáři již zabývají. Kdysi se jako extravagantní jevil transport zkapalněného zemního plynu. Dnes je to běžná záležitost, ze které nemá prospěch jen ostrovní Japonsko bez nalezišť plynu, ale i Evropa. V současnosti se jako extravagantní jeví transport silové elektřiny v baterii. Jakmile bude možný, bude to i potřebný konkurent pro tvorbu tzv. oprávněných nákladů distributora a provozovatele elektrických rozvodných sítí.
zpracováno s využitím podkladů z konference